Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Něco začíná a něco končí.

1.9. 2007 Autor Ardon Komentáře Komentáře (17) Kategorie Dark Elf Hodnocení 0.00 Přečteno x1187

Svět se změnil. Postava zabalená v medvědí kožešině, sledovala skrz začmuzené okno zasněžené nádvoří. Jeho sloužící, už před nedávnem vzdaly boj s přívaly sněhu. On jeden z veteránů, patřící do kasty správců, byl uvězněn ve svém vlastním sídle.

„Pane váš čaj.“ Pravil jeden z jeho lokajů. Pán si sám pro sebe povzdechl a přijal horký nápoj.

„Děkuji, můžeš zase jít.“

Sloužící opravdu odešel a on znovu osaměl. Společnost mu dělala jen nepříjemná lezavá zima.

 



Chtěl protáhnout zkřehlé nohy, ale nevědomky zabloudil před jedno prazvláštní zrcadlo. Tehdy ho jako výraz uznání, dostal od krále Vilmonu. Jeho neobyčejnost plynula z toho, že ukazovalo budoucnost, minulost a někdy jen holou přítomnost. Hned na první pohled, viděl to co v každém normálním zrcadle. Ale při detailnějším pozorování zjistil, že to je sice on, ale starší o mnoho let. Tvář mu brázdili hluboké vrásky, vlasy i vousy prokvétaly bělmem. V jedné ruce měl brk a v druhé inkoust, čím déle se koukal, tím víc se obraz zaostřoval. Najednou zrcadlo ukazovalo celý výjev, postava stojící uprostřed zasněžené pláně, nikde žádné nebezpečí, byl tam jen on, až úplně zmizel pod nánosy sněhu. Okamžitě pochopil, co se mu snaží zrcadlo říct. Věděl, že musí udělat ve svém životě změnu. Jako redaktor a později šéfredaktor odvedl svojí práci, ale po době rozkvětu, vždy přijde zima.

Po něm nastopí jiní a on musí jít, má před sebou dlouhou cestu. Ještě toho večera, napsal dopis na rozloučenou a rozdal poslední instrukce. Vzal svého nejlepšího koně, svojí starou zbroj a vyjel vstříc novým bojům. Chtěl zemřít jako válečník, ne jako stařec.

Po několika dnech náročné cesty, dorazil ke svému věrnému příteli a spolupracovníkovi, Mowukimu. Jeho sídlo, bylo poblíž slavného alabastrového města, nebo chcete-li města králů.

Dvakrát mohutně zaklepal na vstupní bránu, počkal až jí některý ze sloužících otevře. Vjel dovnitř a svěřil koně místnímu podkonímu. Zanedlouho už seděl a odpočíval v jedné z místností, právě řekl co měl na srdci. Místní pán Mowuki Sairon na něj hleděl zaraženě, možná byl překvapený, ale ve skrytu duše věděl, že to jednou přijde.

„Předávám ti veškerou pravomoc, osobně si ponechám jen redaktorská práva, abych uplně nezapomněl na svůj předchozí život.“

Mowuki kývnul, natáhl ruku a řekl: „Bylo mi ctí s tebou pracovat.“

Ardon ruku přijal se slovy: „Nápodobně, jo a přeji ti pevné nervy a hodně štěstí, budeš to potřebovat.“

Za hodinu nato, se osamělá postava na koni prodírala vánicí. Měla namířeno do Elfích přístavů. Podle všeho, tam verbovali do armády. Ardon měl po dlouhé době chuť velet šikům vojska, měl chuť vyjet v první řadě a střetnout se s nepřítelem. A kdo ví, třeba založí mocnou alianci, měl opět cíl. A to bylo pro něj nejdůležitější.

(Když samotná cesta je cíl)

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů