Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Ani Dark Elf není nejmocnější

11.11. 2007 Autor Lord Chár Komentáře Komentáře (0) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.11 Přečteno x1318
Prastará hospůdka u Dark Elfa. Je to jediné místo kde je možné potkat se s přáteli, popovídat si a naplánovat novou taktiku. Bojovníci zde odkládají své zbraně, mágové přichází a svou moc. Vládne zde jen síla a moc DE. Ale ani ten zde není nejmocnější

 

Dveře místní krčmy se rozletěly do kořán. Venku zuřila pěkná plískanice a blesk, který udeřil kousek od nich, ozářil tajemnou postavu vcházející dovnitř. Tmavý plášť s kápí zabraňoval rozeznání postavy. Většina pohledu místních teď směřovala na ni. Cizinec pomalým, ale klidným krokem přešel místnost, aby usedl k malému stolku v rohu. Byl to ten nejodstrčenější stolek pod schodišti. Mírný plamének svíčky jenž ho osvětloval pohasl, jakmile kolem něho prošel. Usedl a pokynul na hospodského.

‘‘Zdejší asi nebudete co? No tak co si přejete.?‘‘

 Hrubý hlas hospodského naznačoval, že zde moc cizinců nebývá. Pozvedl žejdlík s pivem a podal ho hostovi. Ten ho vzal aniž by pozvedl hlavu a klidným jasným hlasem pravil.

‘‘Já jsem všude místní. Pravda, neradi mě vidí, ale co naplat. Patřím sem. Jsem ten, na něhož se zapomíná. Lidé mě přestali uctívat. Mají teď radši božstvo. Myslí si, že když o mě nemluví, tak tu nejsem. Chyba. Jsem zde i všude jinde. Kdekoliv si pomyslíš. Bůh ani ďábel nejsou víc než já. A dnes jsem tu pro pár tvých povalečů. Až dopiji, dopijí i oni.‘‘

Hospodský na něho pohlédl a pokrčil rameny.

‘‘No jo no, když myslíš. Hlavně se rvěte venku, ještě nemám spravené stoly z minula. Jo, minule to se tu porval jeden skurut. Safryš, ani nevím co tu chtěl. Přece mu muselo být jasné, že to tu není pro něj. Ty se mají slézat v dolní hospodě u toho skřeta. Tady je to jen pro normální. Ale boj to byl pěkný to se musí nechat. Než ho sejmuli tak vyřídil asi sedm chlapů. Jo, a jednoto trpaslíka, na toho prcka bych býval byl zapomněl.‘‘

Hostinský se při svém povídání smál až vzbudil i pozornost ostatních.

‘‘A co když jsem taky jeden z těch druhých?‘‘

‘‘Ty? Ne,ty můj pane jsi člověk. Bojovník možná čaroděj, ale rozhodně nejsi jako oni.‘‘

‘‘A kdo jsou oni? Mluvíš o lidech. Takže ti druzí jsou skřeti, skuruti, elfové a ostatní?‘‘

‘‘Elfy a trpaslíky beru. A hobity taky. No i mágy pokud jsou v klidu. Ostatní jsou skřeti, skuruti, nemrtví. Jsou pohromou tohoto světa. Rozlézají se jako brouci. Útočí, plení, drancují, znásilňují a zabíjejí. A proč?‘‘

‘‘A proč jste tu vy? Kvůli válčení? Bojujete o přežití? Ne ne, můj příteli, vy jste jako oni. Všichni jste stejní. Dopil jsem.‘‘

‘‘Dáte si ještě něco?‘‘

‘‘Ne, půjdu‘‘

‘‘Jo a nezapomeňte si vzít sebou ty lidi, no však víte, ty kvůli kterým jste přišel.‘‘

‘‘Já přišel pro tebe.‘‘

Cizinec vstal od stolu a rozhlédl se po místnosti. Pozvedl svou levou ruku, nepatrně něco zamumlal. Vmžiku držel ve své levačce kosu. Pravici položil hostinskému na rameno.

‘‘Jdeme!‘‘

V tu chvíli se oba proměnili v černý oblak dýmu. Nejkratší cestou vyletěli ven. Stoupali vysoko, vysoko k nebesům. Už už to vypadalo, že sahají k mrakům, když se zprudka otočili a střemhlav si to namířili k zemi. V místech, kde se ponořili do matky země, se vytvořil černý spálený kruh.

Na tom místě již nikdy nezačal nový život.

Hodnocení článku: Hodnocení 7.11, Hodnotilo 9 uživatelů