Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Lochar - první část

6.12. 2007 Autor DShay Komentáře Komentáře (25) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.13 Přečteno x1804

Zdravím všechny čtenáře této povídky. Jistě je tu mnoho těch, kteří si kupují časopis Pevnost a ti určitě znají rubriku "interaktivní světy". Něco podobného jsem kdysi vymyslel i já. Začalo to jako nevinná hra o přestávce a vyvinula se až do tohoto dlouhého příběhu plného boje, nenávisti a zrady. Neváhejte tedy, vstupte a nechte se unášet dějem, který se bude řídit podle Vašeho přání...


Act I.

Stmívalo se. Rudé slunce zapadalo; den předával vládu noci. V lese se chystal poutník ke spánku. Opět bude spát pod širým nebem, jako za poslední roky nesčetněkrát.
Jmenoval se Lochar. Bylo mu třicet let a za dobu, kdy byl na cestách, už prošel polovinu země, bojoval v mnoha bojích pod nespočtem zástav a ani v jednom boji nenašel to co hledal: smrt. Smrt se stala smyslem jeho života, smrt mu dodávala energii aby vstal a šel opět bojovat v naději, že se konečně dočká a odejde z tohoto světa. Jeho příběh je smutný a strašný zároveň a já vám ho chci vyprávět.

Bylo mu dvacet, měl svoje hospodářství, krásnou ženu, dvě děti. Žil v Zemi Králů, která byla klidnou zemí, kde vládl mír. Bylo to všechno až moc krásné na to, aby to byla pravda. Jednou v noci přešly severní hranici malé skupinky nekromantů a napadly statky v blízkosti hranice. Nešlo jim o zabití vojáků, chtěli jen způsobit zmatek, bolest. Lochar byl tehdy v noci ve městě a o zkáze se dozvěděl teprve ráno, když spatřil kouř stoupající z trosek svého domova. Těla ženy a dětí našel zavalená troskami – byl na ně hrůzný pohled, Lochar si ani nechtěl představovat, co všechno musely oběti vytrpět, než mohly konečně zemřít. Zaplnila ho směsice smutku, hněvu a zvířecí nenávisti. Proklínal Boha za to, že ho nechal na živu, aby se stal svědkem utrpení a smrti svých nejbližších.

Když svoji rodinu pohřbil, vyhrabal z trosek domu několik nezničených věcí – mezi nimi i meč a lehkou kroužkovou zbroj, která jako zázrakem neutrpěla žádné poškození, něco málo potravin a vydal se na cestu. Kam, to nevěděl, nechal se prostě vést, na směru nezáleželo, když už se neměl kam vracet.

Procházel lesem a v hlavě se mu honily temné myšlenky plné nenávisti a krve, v hlavě se mu stále znova zjevoval obraz mrtvé, mučené manželky.

Nevěděl, jak dlouho byl na cestě, ale znenadání vystoupil na mýtinu, na které se křižovaly dvě lesní cesty. Každá vedla jiným směrem, ale kousek od té, která vedla na sever, seděl na kameni muž v černém plášti s kapucí přehozenou přes hlavu a zřejmě si Lochara vůbec nevšimnul...


Nebojte, příběh tu nekončí, pouze nechám nyní na Vás, jak se Lochar zachová, máte několik možností:

a) Pokusí se co nejnenápadněji přejít mýtinu, aby si ho neznámý nevšiml, a vydá se na 
východ k moři, kde se chce přidat k tažení proti pirátům, kteří přepadávají přístavy.

b) Pokusí se co nejnenápadněji přejít mýtinu, aby si ho neznámý nevšiml, a vydá se na západ do Pouštního království, kde jak slyšel král verbuje vojáky na tažení proti temným elfům, kteří sužují jeho zemi.

c) Skryje se v lese, počká až nastane noc a potom se vydá schován pod rouškou tmy 
na sever, odkud přišli nekromanti.

d) Sebere odvahu a vydá se k poutnínkovi zjistit kdo nebo co je a jestli nepotřebuje pomoct.

Pro jednu z variant prosím hlasujte ve formě komentáře -prosím, zvýrazněte nějak vaši volbu -
a řekněme v pondělí v poledne sečtu hlasy pro jednotlivé varianty a poté bude příběh
 pokračovat Vámi zvoleným směrem.

 

Související články:
Lochar - druhá část 
Lochar - třetí část
Lochar - čtvrtá část
Lochar - pátá část
Lochar - šestá část

Hodnocení článku: Hodnocení 7.13, Hodnotilo 8 uživatelů