Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Síla jednoty

26.4. 2008 Autor DShay Komentáře Komentáře (0) Kategorie Příběhy Hodnocení 0.00 Přečteno x961

Příběh o tom, jak je důležité držet pospolu...

 


D'Kohr se s trhnutím probudil. Cítil na čele pot a jeho srdce divoce bušilo. Zdál se mu příšerný sen a cítil strach. D'Kohra jen tak něco nevyděsilo, ale tenhle strach znal. Cítil, že svět se opět změnil - že zlo znovu přichází.

Rychle se oblékl a po schodech vyběhl do věže, odkud měl celý kraj jako na dlani. Ano, nemýlil se - tam na severu! Ta záře na obzoru! To může znamenat jen jedno - Nesmrtelný je opět na tomto světě. D'Kohr se zachvěl, tělem mu projel chlad, chlad, který se dotýkal jeho duše. Ucítil přítomnost další osoby. Prudce se otočil a ještě v pohybu vytáhl z roucha malou dýku, která se teď takřka dotýkala hrdla vetřelce.

" Takže jsi opět mezi námi, DarkElfe. ", nebyla to otázka, jen konstatování

" Ano a jsem rád, že se s tebou opět po letech shledávám...příteli. Jako vždy ve střehu...nač ta dýka, víš, že mě tak snadno nezabiješ.", hlas který vycházel zpod kápě byl skřípavý, čišela z něj zloba; celou postavu zahalovala aura moci černá jako noc, přesto jasně viditelná. Jen málo kouzelníků mělo takovou auru moci a ještě méně jich doposud žilo.

" Ano, vím to, ale ty víš, že jsem zde, abych sledoval a zaznamenal každý tvůj vzestup...i každý tvůj pád. A ty moc dobře víš, že pro tebe jsem nedotknutelný! I tentokrát budud zapisovat. Zaznamenám každý tvůj zločin, všechno utrpení co napácháš, aby se na ně nikdy nezapomělo."

"Mlč hlupáku! Pořád věříš, že mě porazí rasa, která už měla dávno opustit tento svět! Věk lidí a ostatních starých ras skončil! Teď přicházím já se svým lidem!". Postava DarkElfa se začala vytrácet, až zmizela docela...jediné co zbylo byl jeho děsivý smích - smích, který by podlomil kolena většině bojovníků.

D'Kohr seděl ve své pracovně a rozhodoval se, co bude dělat. Zpráva o návratu DarkElfa na jeho panství se už roznesla po kraji a lidé se chystali k válce. A on tu musí sedět a psát! Vždycky chtěl bojovat, zemřít hrdinskou smrtí v nádherné bitvě, ale osud mu určil jinou cestu. Stal se kronikářem. Jeho úděl je žít věky, sledovat pomalý úpadek lidí a zapisovat každou z DarkElfových hrůz.

Vstal a přešel k regálu s knihami. Vytáhl jeden mohutný, v kůži vázaný svazek a opatrně ho položil na stůl. Toto byl první svazek. Zde, na těchto stránkách je zaznamenán příchod DarkElfa a jeho prvních hrůz. D'Kohr jemně rozevřel knihu a začal číst slova, která sám napsal, která už znal nazpaměť...

Tu noc se svět změnil - a začal upadat. Lidé tenkrát nic netušili a žili v míru - mezi sebou i s ostatními Starými rasami. To se však mělo změnit. Uprostřed noci náhla zmizel měsíc - zakryla ho naprostá tma. Rozbřesklo se a do země Elfů dopadl meteorit. Tam, kde se dotkl země, začaly stromy umírat, vegetace chřadnout a zvířata v hrůze prchala. To byl první příchod DarkElfa do světa lidí.

Jeho magie byla nejčernější ze všech a jeho moc byla skoro neomezená. Velmi brzo ovládl část elfů a vytvořil si z nich svoje první vojsko - tak přišli na svět Temní Elfové; jen loutky svého vůdce, svého boha. K DarkElfovi se brzy přidali nekromanti a nad zemí se začaly stahovat mraky.

DarkElf rozpoutal teror. Ze své pevnosti útočil na celé okolí, vysílal úderné jednotky, aby v noci zabíjeli lidi, vypustil na svět všechny stvůry podzemí. Lidé byly v šoku, nikdo nevěděl, co má dělat. Zbytek elfů, kteří nebyli zotročeni, se ukryl v hlubokých lesích na východě. Trpaslíci zalezli do nejhlubších jeskyní svých dolů a lidé se rozprchli do hor. Nebyli jednotní a malé skupinky byli pro DarkElfovi zabijáky snadnou kořistí.

Tu se však v úkrytech lidí, trpaslíků i elfů objevili neznámí bojovníci v zářivé zbroji. Kázali o jednotě a o stracené svobodě. Kázali o zašlé slávě lidí i starých ras, připomínali dávná hrdinství. V duších svých posluchačů dokázali zažehnout plamen odvahy a pomsty. Všechny rasy se spojili. Za své vůdce si svobodně zvolili nejskušenější bojovníky, trpaslíci ve svých kovárnách vykovali skvělé meče a brnění - a jednoho dne vyrazili do bitvy. Do bitvy, která měla rozhodnout o jejich příštím osudu - o tom, jestli budou nadále svobodní.

DarkElf se stáhl do své pevnosti a svolal všechny své poskoky. Nakonec lidi a jejich spojence podcenil a rozhodl se vyrazit jim vstříc a rozdrtit je v jediné bitvě. A tak stanula proti sobě dvě obrovská vojska, vojska dobra a zla. DarkElf vyvolal kostlivce, nazgúly a jiné příšery podsvětí, lidé se ale nezalekli. Vrhli se s bojovým křikem vstříc smrti...ale také slávě. Ten den zmírali lidé po stovkách, jejich touha po sobodě je vedla dál. Byla to nádherná bitva, bitva, která se snad ani slovy nedá popsat. Když se prach usadil, lidé zjistili, že DarkElfovo vojsko je poraženo a jeho magie je zlomena. Lidí však přežilo jen několik tisíc - počty mrtvých se nadali ani vyčíslit.

Krajem se nesl vítězný křik opět svobodných lidí. V tu chvíli je zajímalo jen to, že zvítězili. Až později jim došlo, že nemohou nalézt DarkElfovo tělo.

Když kosti mrtvých zbělali a změnili se v prach, snesla na celé bojiště zvláštní mlha. Po poli se proháněl vítr a zdánlivě nesmyslně unášel mračna prachu. Ovšem z prachu desetitisíců mrtvých vzešla bytost, o které si všichni mysleli, že je mrtvá - DakrElf a začal znovu šířit zlo.

D'Kohr zavřel knihu a chvíli přemýšlel. Nakonec došel k rozhodnutí. Vrátil knihu na své místo a vytáhl jinou, ještě nepopsanou. Usedl ke stolu a začal psát. Hlavou se mu honila jen jedna myšlenka: DarkElf nikdy tento svět nezničí...ne, dokud po něm bude chodit alespoň jeden jediný člověk, který by ho mohl bránit...

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů