Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Rozhovor s Damiem

16.4. 2006 Autor Milda Komentáře Komentáře (1) Kategorie Rozhovory Hodnocení 10.00 Přečteno x1488
Milda vyzpovídal hráče první ligy, slavného mága Damia

Vydal jsem se na dlouhou cestu. Měl jsem jediný cíl. Říkávalo se, že někde v bažinách se ukrývá mág, jehož síly jsou známy po celém světě. Musel jsem ho za každou cenu najít. Putoval jsem se svým poníkem několik dní a nocí. Prošli jsme několik trpasličích dolů a unikli o fous smrti při průchodu skřetím táborem až jsme nakonec narazili na první bažiny. Všude se lynul nepříjemný zápach a komáři nás nenechali na pokoji. Bylo mě jasné, že takhle to dál nepůjde. Poník by neměl šanci přežít, kdybych ho vtáhl do těchto bažin. Sesedl jsem a plácnutím po hřbetě jsem mu dal svobodu. Přede mnou byla cesta, kde čekala smrt na každém kroku. Mé malé tělo a chlupaté nožky nebyly připraveny na takové klima. Při prvním kroku jsem se ponořil po kolena do močálu. Musel jsem jít dál, cesta zpět neexistovala. Každým krokem jsem se bořil hlouběji a hlouběji. Snažil jsem se alespoň přidržovat hustého křoví, abych neztratil rovnováhu, ale nebylo to nic platné. Ušel jsem 50 metrů a byl jsem vyčerpán a nemohl jsem dál. Vylezl jsem si na nejbližší ostrůvek a vzpomínal na svoji rodnou zem a na poslední dýmku, kterou jsem kouřil se svým přítelem Chluponožkou. Začalo se rychle stmívat a z dáli se začali ozývat prapodivné zvuky. Musel jsem dál, zde jsem nemohl zůstat. Svižným krokem jsem vykročil, ale ponořil jsem se dobrý metr hluboko. Nemohl jsem se ani hnout a stále jsem klesal a klesal. Blížil se můj konec, srdce mě bušilo rychleji a stěží jsem dýchal. Začal jsem volat o pomoc, i když mě bylo jasné, že mě nikdo neuslyší. Bahno mě sahalo po krk, zápach byl stále silnější. Při každém výkřiku jsem cítil jak se blíží můj konec... Co se stalo potom si nepamatuji. Viděl jsem jen bílé světlo. Bylo všude. Probudil jsem se až v kamenné věži. Naproti mě seděl muž v černém plášti...

Milda: Zdravím tě, mohl by jsi se nám nejdříve představit, popřípadě prozradit odkud pocházíš a na jakou chodíš školu?

Damio: Ahoj, jmenuju se Tomáš, v DE jsem známější pod nickem Damio. Krom něj mám ještě párek dvou dalších, mladších a svěžejších nicků, Gorreho a Godota. Bydlim v Praze a mojí poslední školou je FHS UK (fakulta humanitních studií při UK).

Milda: Jak jsi se vůbec k DE dostal? Máš nahráno přes 1000 dní, což vůbec není málo. Přivedl tě k této hře nějaký kamarád?

Damio: Jo, přesně tak. Jeden kamarád hrál Dark Elfa už skoro od jeho vzniku a hned mne přemlouval, abych to zkusil taky. Musím říct, že jsem tehdy byl vůči nějaký online šílenosti hodně skeptickej, a chvíli jsem se nechal přemlouvat, ale nakonec jsem to naštěstí/bohužel zkusil. To bylo někdy na podzim 2001.

Milda: Proč to slovíčko bohužel? Je něco, co ti Dark Elf vzal? A když už budeš u toho co ti Dark Elf vzal, tak se s námi poděl i o to, co ti Dark Elf dal.

Damio: Mno.. co si Dark Elf bere především, je čas. Já času strávenýho nad DE nelituju, poznal jsem spoustu zábavy a fajn lidí - z nichž některé považuju za dobré přátele - a hodně se od nich naučil.. ať už v tom dotyční figurovali aktivně nebo pasivně. Jenže nic by se nemělo přehánět, a myslím že Dark Elf může být tím, že k přehánění leckoho přímo vybízí, i docela nebezpečný. Když si představím nějaké děcko, které si udělá 10 nicků a pohrouží se do virtuálního světa tak, že na ten okolní mu prostě už žádný čas nezbude.. tak mne trošku mrazí v zádech. Snad je tahle představa přehnaná, ale tuším že občas se tomu může někdo docela lehce přiblížit.

Pokud se tak ale stane, jde samozřejmě o selhání lidské, nikoli Dark Elfí, a hru z toho někdo těžko může vinit. Stačí když si bude každý užívat toho, co mu DE nabízí a nebude to přehánět.

Milda: V tom s tebou musím souhlasit. Já osobně se snažím pořád si uvědomit, že DE je pouze takové zpestření všedního života. Jak často hraješ DE ty? Říkal jsi, že máš celkem 3 nicky. Hraješ za všechny najednou, nebo některý nick odpočívá, zatím co další dva vládcové řádí na frontách?

Damio: Nejdřív jsem docela dlouho hrál jen a pouze za svůj původní nick. On teda nebyl úplně první, ale ten před ním existoval tak krátce, že to nestojí za řeč. To trvalo alespoň tak rok nebo dva. Potom jsem si založil tyhle další, v té době tajný, nicky a hrával jsem tak dvě až čtyři ligy najednou.. to ale už bylo časově náročnější, takže netrvalo dlouho a začal jsem to zase omezovat. V současnosti většinou hraju paralelně jednu až dvě ligy a bohatě mi to stačí.

Milda: Jaké jsou tvoje oblíbené rasy? Máš jednu rasu se kterou hraješ standardně, nebo máš několik ras, které střídáš?

Damio: První alespoň dva roky jsem hrál téměř výhradně za mágy. Vzal jsem si je když jsem se lognul do svého úplně prvního věku a pak se se mnou už táhli. Bavili mne, šli hrát různými způsoby a ačkoli nebyli zrovna jednoduší, jejich možnosti skýtaly dost prostoru pro vynalézání dalších a dalších zlepšováků. Když jsem se jich konečně nasytil, začal jsem pomalu přibírat další rasy. Teď to střídám, nejradši hraju mimo mágů ještě skuruty nebo barbary, asi jako vyvážení k tak magické rase. Téměř nehraju za enty, trpaslíky a hobity.

Milda: Doporučuji ti někdy zkusit hobity. Je to moje oblíbená rasa a jak jistě víš, tak mágové jsou na hobitech ze začátku věku závislí ;-) Ale zpátky k tobě. Jak jistě víš, děje se teď taková menší revoluce v ligách - vzniká celé „pásmo“ nových lig. Ty teďka hraješ v lize 1. Jak dlouho hraješ v této nejvyšší lize? Pamatuješ svoje začátky ve trojkových ligách (protože týdenní ligy pro nováčky nejsou staré ani rok, jestli se nepletu)?    

Damio: Na to, ja dlouho hraji v první lize, můžu těžko odpovědět, protože tam zas tak často nejsem. Spíš do ní občas zaskočím když to vyjde a kdy jsem do ní šel poprvé, to si teda opravdu nepamatujiu... Abych se přiznal, mám spíš radši dvojky (teď mluvím o těch za bronzový klíč), kde je leckde podobná, někdy i vyšší úroveň hry než v jedničce. Hra v jedničce mi připadá dost často trochu postižená zákulisníma pletichama. To sice platí o dvojkách taky, ale přece jen... prestiž za zavření první ligy to v ní patrně posouvá trochu dál, kdežto ve dvojkách se to často dá udržet v mezích hře prospěšné diplomacie.

Svoje začátky si pamatuji... to byly panečku časy :) Dark Elf byl tehdy dost rozdílný, o nějakých čtyřkách pro nováčky se nikomu ani nesnilo. Tuším že po tom co jsme začal byly právě spouštěny nějaké třetí ligy... patrně to byla druhá vlna otevírání třetích lig, alespoň 3A a 3B už určitě existovaly přede mnou. Ale věci jako tržiště, všech devět map, DEKy, enti, hobiti, hrdinové... a spousta dalších... nic z toho tehdy ještě nebylo.

Milda: Takové časy pamatuje opravdu málokdo. Dokázal bys říci, jak se změnila morálka hráčů během těch let co hraješ DE? Jistě zde musí být nějaká změna a hlavně to také všechno vidíš dnes jinak než jak jsi to viděl ve svých začátcích.

Damio: Morálka? Ta se snad ani tolik nemění... Co se týče hráčů jako takových, nejvýraznější změnou je jejich počet a pak množství nováčků v poměru k množství takzvaných veteránů. Tyhle změny sebou samozřejmě nesou spoustu dalších, některé dobré, jiné už horší.. Dřív byla hráčská komunita mnohem kompaktnější, lidi se víc znali navzájem, z čehož pramenila taková vřelejší, komornější atmosféra. Dnes je tu lidí tolik, že poznat jich jen polovinu je nemožné. Taky se na rozdíl od začátku výrazně zvýšila konkurence, úměrně k počtu skvělejch lidí přibylo i volů a  fóra začala ztrácet přehlednost... myslím že to je taky hlavní důvod proč došlo k nedávné "fórové krizi", nebo jak to nazvat.

Milda: Co si myslíš o kreditech? Kupoval jsi někdy kredity za peníze, nebo dáváš přednost vyhraným kreditům, anebo snad jsi jeden z hráčů, kteří by kredity zrušili úplně?

Damio: S kreditama je to složitější. Z čistě herního hlediska by bylo nejlepší, kdyby vůbec neexistovaly. Krom toho, že služby ovlivňující hru poskutují hráčům výhody, které nemají původ v jimi předváděné hře, by také mělo být cílem hráčů vyhrát, a ne získat co nejvíc kreditů. Což se sice často slučuje, ale často taky ne. Taky ten princip, že vítěz obdrží odměnu v podobě DEKů, se mi dvakrát nezamlouvá. Vítězstvím hráč prokáže, že má určité kvality, a nevidím moc důvod, proč by právě kvalitní hráči měli být zvýhodňováni možností koupit si drahý služby za deky, které jen umocní jejich převahu.

Na druhou stranu, DE je nepochybně náročný koníček, a utáhnout ho finančně celý z vlastní kapsy, mi připadá skoro nemyslitelné. Pokud tedy mají být kredity jakousi cenou za provoz Dark Efa zdarma pro všechny hráče, pak je to myslím pořád více než skvělá cena. Potěšilo by mne akorát, kdyby bylo méně služeb ovlivňujících hru samotnou, a kdyby přibylo naopak těch, co ovlivňují všechen ten luxus okolo.. viz vlastní obrázky, vlajky, vylepšené sesílání kouzel a tak podobně.

Jinak kredity jsem si už jednou koupil, ale nouzi o ně většinou moc nemám.

Milda: Nedávno jsem si koupil svého hrdinu a blbnul jsem s ním ve čtyrkách, kde se mi podařilo mu zkrátit „zdraví“ o 2 životy, ale je to celkem sranda mít svého hrdinu. Co ty? Máš také svého trpajzlíka na mapce? Mohl by jsi nám o něm kdyžtak něco říci? Jak ho trénuješ a jakým dovednostem dáváš přednost?

Damio: Mám teď 3 hrdiny. 2 útočníky a jednoho mága útočníka. Hrdinové jsou hlavně skvělí na rozjezd, v tomhle směru lecjaký hrdina převrací všechny dosavadní zvyklosti naruby. Ti útočníci se dají cvičit docela rychle i bez dobývání Dark Elfů a podobných vysoko hodnocených akcí. Trénuju u nich hlavně útok, pak se starám aby měli v zásobě nějaký ten život, a občas tam hodím taky bonus na útěk. Ale kdybych byl důslednější, tak asi útěk nezvyšuju.. lepší je si dávat na hrdinu pozor, aby nikdy utíkat nemusel :) Mág se mi cvičí hůř, není to holt tak dobyvačný charakter a hlavně levely síly kouzla, které mu cvičím a které jsou jeho prvořadým zaměřením, jsou pěkně (ale adekvátně) drahé. Ale jednou třeba i z něj bude pořádnej frajer.. možná.

Milda: Doufám, že se tvému hrdinovi bude dařit a také doufám, že ho jednou nepotkám jako svého souseda ;-) Mám tu předposlední otázečku. Je nějaká událost, nebo nějaký výrazný úspěch/neúspěch na který nemůžeš zapomenou a vryl se ti do paměti?

Damio: Kdybych měl vybrat jenom jeden moment, tak bych asi byl na rozpacích.. ale samozřejmě je několik věků, které si dobře pamatuji, i když už to bylo dávno. Když o nich tak přemýšlím, přijde mi zvláštní, jak velkou část z nich jsme nakonec ani nevyhráli, ale naší prohře předcházel kvalitní a vyčerpávající boj. Ale samozřejmě rád vzpomínám i na věky, kdy jsem já nebo někdo z aliance zavřel. Hodně si pamatuji například z věků ve VA1, z doby kdy byla tahle liga ještě mladá. Tam se vedly parádní bitvy...

Většina těch pěkných věků je z dvojek, ale napadá mne zrovna třeba i jedna vynikající 3A, kde mezi mnou a kokurenčním mágem zuřila několik dní tuhá magická bitva, tuším že to byl někdo z USK. Nakonec jsem to prohrál, ale až když jsem jeden den nestihl odtahat :-) Vůbec, 3A byla svého času možná lepší než lecjaká dvojka... hezkých věků si otamtud pamatuju víc. No ale to už nikdo nevrátí... :)

Milda: A nakonec poslední otázečka, která bývá většinou všude stejná. Co bys chtěl vzkázat hráčům Dark Elfa? Tímto ti velice děkuji za rozhovor a za čas, který si mu věnoval a přeji ti hodně štěstí jak v DE, tak v osobním životě. 

Damio: Vzkázat... To vážně nevím... snad leda jen že by bylo fajn, kdyby jste se lidi víc snažili nezapomínat, že Dark Elf je hra, a jakokoli je dobrá, nemá význam se kvůli ní nějak moc zlobit, hlavním cílem hry je pobavit. ...Díky za přání, taky ti přeju hodně štěstí všudemožně a i jinde a tak dále ;)

 

Strávil jsem dlouhé chvíle s tímto mocným mágem. Bylo na čase odejít. Srdečně jsem se s ním rozloučil a poděkoval mu za záchranu života. Pokorně se ke mně uklonil, aby mě mohl podat ruku a na jeho vrásčité tváři se objevil úsměv. Nabídl mě, že mě pomocí kouzla teleportuje do mého kraje. Nestačil jsem se divit. Až doteď jsem si myslel, že kouzlo teleportace zvládá pouze samotný Dark Elf, ale opak byl pravdou. Ani jsem se nestačil zeptat proč žije v těchto zapadlých bažinách a už se mi začal mlžit zrak. Svět okolo mě se točil a já se vzdaloval z bažin. Najednou jsem dopadl na rozcestí. Ani jsem se nestačil zvednout a oprášit a již z dáli jsem slyšel svého přítele Chluponožku, jak mi běží naproti. Řekl bych, že tohle dobrodružství mi nebude věřit…

Hodnocení článku: Hodnocení 10.00, Hodnotilo 1 uživatelů