Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Starý mýtus Hadakanova Hvozdu

1.8. 2008 Autor knajpaknajt Komentáře Komentáře (2) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.67 Přečteno x1654

Bohové. Ovlivňují počasí. Ovlivňují lidské osudy. Ovlivňují všechno. Jsou hlavní podstatou světa i tohoto hrdinského příběhu, který zůstal dlouhá léta zapomenut. Znají ho již jen staří enti, někteří ho ještě zažili, zmatení poutníci, kteří už dávno stratili směr a veteráni, kteří jej slyšeli vyprávět od svých předků.


Bylo parné odpoledne. Bůh ohně Otupreios dnes zažehnul slunce o krapánek více. Jakoby tušil že se něco má stát. On netušil on věděl. Hadakan se má konečně dozvědět pravdu. Je to správné? Je to možné? Zcela jistě ano. Otočí se na svém oblaku z plamenů a upře svůj pekelný zrak na mladého rytíře. Ten si to pádí na svém starém, přesto pořád hbitém koni. Koně chovaní v Zemi Draka jsou přece oddaní a statní. Povídá se že sám bůh větrů Klifésen jim dodal rychlosti, aby mohli závodit s větrem, protože obyčejní koně mu nestačili. I Hadakan tento příběh slyšel, koně svého v největší lásce měl. Proto nyní zastavil u řeky nedaleko Tichého Údolí, aby ho napojil. Byl ještě příliš daleko od svého panství v Argadu. Argad byla v té době maličká říše věrná lidské říši. Bylo to úrodné prosperující panství, plné polí, luk, hájů, potůčků a tůní. V létě slunce hřálo a za chladných zimních večerů vyprávěli lidé příběhy o bozích. To se však za pár dní mělo stát minulostí. Minulostí která zapíše jméno Hadakan navždy do dějin. Dějin které pamatují jen stromy. A právě jeden strom začal s naším hrdinou rozmlouvat. "Hadakane", oslovil starý dubodub mladého jezdce. Ten se jen poohlédne a změní směr pohledu opět na svého koně. "Hadakane slyš", ozve se z dutiny starého kmenu. To už se Hadakan zarazí, zadívá se směrem k entovi a ptá se: "Čeho si žádáš, moudrý kmete?" "Poslouchej co ti teď povím, zlé nadcházejí časy. Bůh moří Hioklon je rozhněvaný při pohledu na nuznost svého království. Zato bůh země Uleganceus vlastní krásné vzkvétající země. Hioklon chce tyto země získat a plánuje seslat déšť aby je mohl ovládnout. Zapamatuj si má slova syne Uleganceův." Hadakan jen pozdravil, uklonil se a jel dál ke svému panství. Nevěřil v pohromy ani v to že je synem nějakého boha. Ale neměl být tak lehkovážný. Proroctví starého kusu dřeva se mělo naplnit. A také naplnilo. Potopa sužovala Argad. Proto dal Hadakan vystavět hráze, které měly udržet vodu na straně hor. Opravdu to fungovalo. I doopravdy začal boj mezi Hioklonem a Uleganceem. Hioklon pravidelně sesílal déšť na severní země, zato Uleganceus využil jiných zbraní. Stvořil racky, kachny a ledňáčky, aby lovili ryby a ničili tím dílo Hioklonovo. Otupreios vše sledoval z povzdálí a byl znechucen válkou mezi bohy. Proto seslal ohromné oheň plivající monstrum, které mělo oběma bohům pohrozit. Místo toho se usídlilo v lese nedaleko Argadu a rozsévalo zkázu do všech stran. A je to tu. Je to "ten" den. Minulou noc se rytíři zdál zvláštní sen. Ano, mluvil k němu jeho otec, bůh Uleganceus. Prosil ho o pomoc, říkal mu že zvěř trpí a stromy jsou páleny žárem. Hadakan byl vyvolen zabít to strašné monstrum. Hadakan si obléká svou zbroj. Neví že je to naposled co jí nosí. Bere do ruky své osobní kopí s hrotem z nejpevnějšího diamantu, očarované elfskou magií a požehnané bohem Uleganceem. Nasedá na svého věrného koně, jede vstříc temnotě. Míjí pár stavení, odmítá pomoc věrných poddaných a blíží se k lesu. Les se ze začátku zdá klidný a svěží ale jedna věc je již na první pohled divná. Nikde není žádné zvěře. To už se ale Hadakan blíží k doupěti Olinčeře. Tak se totiž ta stvůra jmenovala. Stále více stromů bylo popadaných nebo spálený. Vzduchem se linul pekelný zápach. Spíše než pekelný tak mrtvolný. Kolem sluje se válely kostry zvířat i několika málo ovážlivců, kteří si zkracovali cestu lesem. Přišlo to. Mohutný dým zavalil les kam oko dohlédne. Zprvu Hadakan nevěděl co má dělat, však kouř se nyní rozplynul. Teď tu stojí přímo předním. Olinčeř. Prohlíží si ho jejíma ohnivýma očima. Hadakan je ale syn boha, strach je mu cizí. I vrhá se plameni vstříc se svým kopím. Stačila jedna rána a mostrum bylo poraženo. Žádný dlouhý boj se nekonal. Cena za vítězství byla však vysoká. Hadakan v žhavém plameni uhořel. Jeho kopí se už nikdy nenašlo. Všichni inteligentní tvorové, ohromení jeho odvahou, začali lesu říkat Hadakanův Hvozd a ten název přetrval až do dnešních dob. A co Otupreios? V záchvatu vzteku seslal na zem jednoho mocného čaroděje...
Hodnocení článku: Hodnocení 4.67, Hodnotilo 3 uživatelů