Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Rozhodnutí pána

4.8. 2008 Autor Mortam- zlatý král Komentáře Komentáře (3) Kategorie Příběhy Hodnocení 6.25 Přečteno x1499

Pokračování příběhu o vojenské jednotce, která se vydala do hor. Nyní se však na výpravu podíváme očima jejího velitele. Děkuji za všechny komentáře, co jste napsali k Potyčce v horách a pište dál prosím všechny vaše připomínky, ať může být další díl (pokud bude zájem) vydařenější...


  Stan osvětlovalo několik svíček, položených na obráceném proutěném koši. Osvětlovaly  nejpodrobnější mapu západních hor, jenž zatím byla vytvořena. Dále dýku, která byla v košíku zabodnutá, zbytky večeře a džbán s vínem. Provizorní lůžko a skládací křesílko, na kterém seděl zamračený mladý pán Dragan z Velkopřístavska a pomalu popíjel víno. Několik hnědých vlasů, splývajících až na ramena, mu částečně zakrývalo jeho tvář, ve které bylo možno nalézt nynější nerozhodnost a probírání věcí, které se za poslední dny staly.

  Potřebuje splnit své poslání, nemůže se vrátit do svého hradu a říct prostě otci, že svůj úkol nedotáhl ani do poloviny cesty. Ale na druhou stranu Dragan nečekal, že cestu budou provázet takové obtíže. Třeba skřeti... Kdo je tady mohl čekat? Sám jeho otec mu říkával, že skřeti, rarášci a karkulinky jsou pouze výplodem fantazie a stáří jeho děda. Nikdo ve Velkopřístavsku za posledních sto let skřeta ani nespatřil. Ani zvědi, co je jeho otec posílal na západ. Jen nějací žoldáci, lapkové a tuláci co tu a tam zavítali do jejich města jim povídali o obrech a divoženkách, ale kdo by jim věřil?

  No teď má důkaz, že skřeti opravdu žijí a před pár hodinami mu vyvraždili pětinu jeho jednotky. Pokračovat dál, kde na ně může čekat darkelfvíco, je bláznovství. Ale ještě horší by bylo vrátit se s nepořízenou. To nemůže dopustit! Jako jediný ze svých čtyř bratrů ještě nedokázal nic velkého, aby se otci zavděčil a sjednal si u něj a svých bratrů respekt, jenž by u dvora tak potřeboval. Někteří mu sice radili ať jde zkrotit legendárního Přízraka, mustanga z východu, nebo ať radši pluje na jih až k poušti a tam si koupí nějakého koně s dvěma hrby, co plive sliny na deset metrů přesně, ale on na tohle neměl ani pomyšlení. Chtěl své braty překonat o mnoho. Rozhodl se jít na západ a tam získat dávný artefakt jeho rodu. Jeho přítel mu nalezl v kronikách města, že jej při rabování odnesly „ohavné zrůdy s tesáky z huby trčícími". Možná měl brát ten popis zlodějů na větší váhu a vzít si s sebou víc chlapů, ale v kronikách se podobné výrazy pro dávné nepřátele Velkopřístavska objevovaly víc než často. Například pána z Jezerověže, který před dvěmi sty lety ukradl z hradu Velkopřístavska dceru Draganova předka, nazval kronikář jako „prase tlusté, co místo vlasů štětiny a místo prstů kopyta měl". Když o rok později dobyli Jezerověž, ukázalo se, že její pán byl ve skutečnosti hubený jak lunt s krásnými hustými kadeřemi a uměl krásně hrát na loutnu.

  No, to si měl rozmyslet dřív. Rozhodl se přinést otci ze západních hor jeho dávný artefakt, ukradený při plenění města a musí to splnit. Rozhodl se přinést-

  „Jste tu pane?" vytrhl ho z myšlenek kapitán, jenž právě nahlédl do stanu.     

  „Jo, jsem tady Kerle," odpověděl Dragan a vzhlédl od mapy.

  „Pane, mohu se zeptat, jaké máte plány pro nadcházející dny?" vstoupil kapitán do stanu.

  „Co by jsi udělal ty?" vyzval ho.

  „No víte pane, já bych to asi zabalil a vrátil se zpět," řekl kapitán svůj názor. Byl tu z vojáků nejzkušenější, bylo mu asi třicet let. O deset let starší než Dragan.

  „Ne, to nemůžeme," zamračil se šlechtic po chvíli váhání.

  „Vy chcete pokračovat, pane? Sám jste viděl, kolik máme raněných. Ti nás budou značně zdržovat. Bojím se, že pokud nás ti skřeti opět přepadnou, můžeme očekávat prohru. Jistě si dojdou pro posily pane." To Dragan věděl. Už teď byla většina vojáků roztřesená a kdyby je svým projevem sám neuklidnil, mohlo by dojít k nepříjemnostem, možná i ke vzpouře. Rozutekli by se, zběhli by.

  „Dál pokračovat nemůžeme, ale vrátit se nemůžeme také. Musíme poslat pro posily."

  „Jsme tři dny pochodu od Velkopřístavska, pane."

  „Pak těm potvorám můžeme poděkovat, že s útokem nepočkaly až na zítřejší večer," rozhodl Dragan. „Jsem rozhodnutý. Ihned pošly poštovního holuba, nejlépe dva. Za rozbřesku pošli dva jezdce, aby k nám posily dovedli," přikázal Dragan. Věděl, že tím tábor přijde o polovinu svých jezdeckých koní, ale není jiná možnost. „Do zprávy napiš, že žádáme o posily. Pokud možno jezdce, nejméně padesát, dále o zásoby jídla pro půl druhé stovky vojáků na dva, tři týdny. Že to spěchá," rozkázal.

  „Rozkaz, pane!"

  „Hned ráno začneme se stavbou opevněného tábora. Teď už jdi, rozkazy znáš."

  „Rozkaz, pane!" Dragan byl rozhodnutý, nemělo cenu se s ním hádat. Kapitán Kerel se uklonil a vyšel ze stanu do tmy.   

Hodnocení článku: Hodnocení 6.25, Hodnotilo 4 uživatelů