Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Moc artefaktů, part I.

16.8. 2008 Autor Farao Komentáře Komentáře (2) Kategorie Příběhy Hodnocení 8.00 Přečteno x1656
Rozhodl jsem se napsat příběh, ve kterém by šlo o artefakty. Z krátké povídky se vyvinul delší příběh a já vám přináším jeho první část, ve které se seznámíte s Rash'kerem a jeho muži na cestě k získání prvního z artefaktů. Posuďte sami, jak moc se mi příběh povedl či nepovedl, budu vděčný za vaše známkování a vaše komentáře, nápady, podporu.

Tasili meče a připravili se na boj. Rash'ker vší silou kopl do ztrouchnivělých dveří hrobky a prkna povolila. Před skupinou se otevřel vchod do podzemí a někde tam v temnotě na ně čekala věc, kvůli které byli už deset dní na cestě a uštvali několik koní. Tam někde dole je Angmarská hůl.

Angmarská hůl byl mocný artefakt, který vytvořil sám Velký nekromant. Hůl měla mít schopnost posílit temného mága, zvětšit jeho sílu a udělat ho schopnějším v boji. A teď tu stálo několik žoldáků, kteří se pro ni vypravili.

Zažehly pochodně a sestoupily do tmy po kluzkých kamenných schodech. Ticho, které v hrobce, rušilo jen vzdálené kapání vody. Cítili, že už se blíží konec sestupu. Cítili moc artefaktu, který se dole nacházel - o tom nikdo z nich už nepochyboval.

Sestoupili až na dno hrobky a ocitli se ve velké síni - nebo v tom, co by zbylo z velké síně po několika stoletích, kdy byla uzavřena a vládu nad ní převzala vlhkost a rozklad. A na konci síně, na kamenném oltáři ležela Angmarská hůl. Byl to jediný předmět v místnosti, kterého se nedotkl rozklad. Byla nádherná. Slabě zářila, jakoby to světle vycházelo z ní, přímo z její struktury. Kdyby něco věděli o magii, tak by věděli, že se takto projevuje opravdu silná moc uvězněná v nějakém předmětu, ale byly to jen bojovníci a tak stáli a obdivovali se té nádheře.

Ale bylo by to příliš snadné, kdyby si teď jen tu hůl vzali...podlaha začala pukat a z těch trhlin vycházeli obludnosti, které celou věčnost tiše pobývaly pod zemí právě pro tento okamžik - čekaly, až se najde někdo dost odvážný ( nebo hloupý ) a vstoupí do hrobky.

Pětičlenná skupinka se rozestoupila, vydala svůj válečný pokřik - pokřik, při kterém by i odvážným mužům tuhla krev v žilách - a vrhla se dopředu. Jejich meče a sekery se míhaly ve vzduchu a jen málo která rána nenašla svůj cíl. Proti nim stály mumie a kostlivci a banshee. Neměli zbraně, stačila jim jejich brutalitou poháněná síla, zbroušené nehty a zuby do špičky. Škrábaly, kousaly, ale byly pomalí a nemotorní oproti zkušeným a cvičeným žoldákům.
Rash'ker se rozmáchl širokým mečem a uťal paži jedné z banshee, která se zhroutila na zemi v agónii. Její místo nahradila okamžitě druhá, která Rash'kera poškrábala na paži, když se rozpřahoval k ráně, která následně usekla té zrůdě hlavu.
Podobně si vedli i ostatní, z boje si nesly jen několik škrábanců či kousnutí - za to cesta k holi byla volná.

Rash'ker jako vůdce skupiny opatrně vykročil vpřed. Jak se vzdálenost mezi ním a artefaktem zmenšovala, cítil, jak v jeho těle roste vzrušení. Nakonec stál přímo u oltáře. Schoval meč do pochvy a prsty sevřel hůl. V tu chvíli mu hlavě explodovaly stovky hlasů. Ty hlasy křičely, přikazovaly, prosily, aby odešel, aby tu hůl nechal na věky a nevynášel jí z této místnosti. Rash'ker cítil, že jestli ty hlasy brzy nezmlknou, zešílí
„Dooost...!!", vykřikl a vší silou praštil holí do oltáře. Hlasy zmlkly, ale cítil, že cosi stále prosí, aby odešel a na hůl zapomněl.
„Nic se neděje...jdeme ven.", řekl do ticha, které nastalo po jeho výbuchu. Jeho spolubojovníci se na něj ještě chvíli podezíravě dívali, ale pak se otočili a začali stoupat po schodech vzhůru.
„Nenechám tě tu, jak bych na tebe mohl zapomenout? Teď, když tě svírám ve své ruce?", pronesl do ticha a opět ucítil odmítavou reakci. Nic si z toho však nedělal a vydal se vzhůru za svými spolubojovníky.

„Ááá...čerstvý vzduch, už jsem myslel, že se v té zatuchlině udusím. Rash'kere, co měl znamenat ten výkřik tam dole?", to se ozval Darvan, druhý nejzkušenější válečník ve skupině
„Nic, jen se mi...", větu už Rash'ker nikdy nedokončil, protože právě v tom okamžiku se událo několik věcí. Vzduch se jakoby zavlnil a přímo před Rash'kerem se začala zhmotňovat postava v černé kápi. Rash'ker odhodil hůl a tasil svůj široký meč, stejně tak i ostatní okamžitě sáhli po zbraních. A potom bylo zhmotňování té postavy u konce a oni věděli, co to před nimi stojí. Byl to nekromant a příšerně se smál...pokračování příště.

Hodnocení článku: Hodnocení 8.00, Hodnotilo 4 uživatelů