Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Moc artefaktů, part III.

1.10. 2008 Autor Farao Komentáře Komentáře (2) Kategorie Příběhy Hodnocení 8.67 Přečteno x1576

Přicházím s dalším dílem příběhu o rash'kerovi a jeho mužích a jejich cestě za artefakty nekromantů. Doufám, že se bude i tento díl líbit minimálně stejně, jako ty minulé a že vás příběh udrží napnuté a bude Vás bavit. A jako obvykle budu vděčný za každou vaši poznámku,  známku či komentář.


 „Protože Kniha mrtvých je nedaleko odtud - nachází několik desítek mil na jihu - je to tak Rash'kere?"

„Ano, je to tak, ale jak to..."

„Jak to vím?", Mehis se smutně pousmál. „Je mnoho věcí, které o mně nevíte - neptali jste se", dodal rychle, když se ostatní nadechovali k otázkám. „Můj otec byl mág. Zamiloval se do chudé ženy z vesnice - mé matky - a vzali se spolu a pak jsem se jim narodil já. Po otci jsem zdědil cit pro magii a otec mě začal učit a zasvěcovat do tajemství magie. Ve svých osmnácti letech jsem se vydal pátrat právě po jednom z těch artefaktů - otec byl jimi přímo posedlý. Když jsem se vrátil, byl domov mého otce vypálen a rozbořen. Z mých rodičů nic nezbylo - nikdy jsem nenašel jejich hroby.

Ptáte se proč? Lidem z nedaleké vesnice začal umírat dobytek. Obvinili mého otce a nakonec jednou v noci...otec neuměl držet pořádně meč a proti všem těm lidem mu magie nepomohla. Když jsem se to dozvěděl, přísahal jsem pomstu - pomstu celému světu. Zavrhl jsem magii a začal se cvičit v boji s mečem, lukem... , ale magie mě nikdy neopustila a já ji začal využívat k boji. Naučil jsem se, jak zbystřit smysly, zdokonalil jsem se v mentálních útocích. Můžete být jen rádi, že jsem tu s vámi... už tolikrát jsem vám svou magií pomohl a vy o tom nemáte ani ponětí...!"

„Třeba kdy?", řekl Felix a ty slova zněla skoro jako nadávka. Felix nenáviděl mágy i magii jako takovou - nikdy neřekl proč.

„Třeba dnes - v té hrobce. Rash'kere, ty hlasy které jsi slyšel v hlavě - to bylo obrané kouzlo. Velmi staré a velmi vydařené obrané kouzlo. Z těch hlasů by si pomalu zešílel. Ty sis opravdu myslel, že pomohlo praštit s tou holí o zem? Ne! To jsem byl já, kdo ty hlasy ztlumil a dostal z tvé hlavy.

Anebo tam venku", Mehis mluvil rychle, nenechal nikoho, aby mu skočil do řeči. Už to potřeboval ze sebe dostat - nebavilo ho lhát a předstírat. „Tam venku, když Felix hodil nůž. Věděl jsem, že to nic nezmůže a tak jsem ten nůž maličko vylepšil. V okamžiku, kdy ho ten nekromant chytil do dlaně, ho ten nůž začal přesvědčovat, aby ho vzal a probodl si s ním srdce - proto se ten nekromant zarazil a prohlížel si ho.

„No, že to teda bylo co platný!", ušklíbl se Felix

„Byl to mocný mág. Nechci si představit, jak silný musí být jeho pán, když si z něj beze strachu ze msty udělal poslíčka.

A vůbec...už je pozdě, jdu spát.", Mehis se potom beze slova lehnul na zem a otočil se zády k ostatním. Ti se chvíli po sobě rozpačitě dívali a nakonec udělali to samé, co Mehis.

Za nedlouho už všichni podřimovali, jen Rash'ker nemohl usnout a neustále přemýšlel o dnešních událostech...Kolikrát už zachránil Mehis život jemu a celé skupině? Jsou pravdivé pověsti o moci artefaktů Velkého nekromanta? Takové a podobné otázky se mu honili hlavou, ale nakonec usnul i on...

První co spatřil bylo nebe, ale nebylo modré, mělo barvu krve a oblohu protínaly blesky. O chvíli později mu došlo, že leží na tvrdé zemi. Otočil hlavou a spatřil pustinu. Opravdovou pustinu. Táhla se všemi směry až na obzor. Nikde ji nic nerušilo, žádný zakrslý strom, žádný keř, jen sem tam opuštěné stéblo trávy. Vstal a přemýšlel, dke se to ocitl. Nikde na světě neviděl tak dokonalou pustinu, nikde neviděl krvavé nebe.

„Rash'kere, vítej v mém království!", Rash'ker se začal rozhlížet okolo sebe a hledal původce toho tichého hlasu, který k němu promlouval, ale nikoho neviděl.

„Kdo jsi? A...kde jsi?", promluvil k pustině.

„Není důležité, kdo jsem, ani kde jsem. Jsem na jiném místě než ty a na toto místo jsem tě přivedl, protože tě musím varovat. Ty a tví muži si zahráváte s ohněm. Můžete na svět přivést dávno zahnané zlo. Zanechte toho, co děláte. Vymaňte se ze služeb pro nekromanty dřív, než bude pozdě.

„Ale co to, my-„

„Dost, již jsem řekl vše, co jsem chtěl - teď...spi Rash'kere!", skočil mu do řeči panovačný hlas. Rash'ker chtěl ještě něco říci, ale oči se mu začaly klížit a spánek brzy převzal moc nad jeho tělem a brzy vnímal jen temnotu...temnotu...temnou...něco bylo špatně...ta tma...žila, dýchala a měla instinkty. Rash'ker cítil, jak z ní vyzařuje touha po krvi, vnímal její myšlenky plné ničení, zabíjení a chaosu. A potom se ta tma přeskupila do...tvaru, Rash'ker to neuměl lépe popsat. Viděl něco, co měly být ústa, ale spíše to byla obrovitá tlama. Uslyšel smích, který mu drásal duši na tisíce malých kousků...a nakonec upadnul do bezvědomí...pokračování příště

Hodnocení článku: Hodnocení 8.67, Hodnotilo 3 uživatelů