Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Celtus - Na lovu (2)

25.9. 2008 Autor Laxinátor Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 8.67 Přečteno x1638

No, i když se mi nedostalo téměř vůbec žádných komentářů a jen minimálního ohodnocení, dám sem druhej díl. Pak ještě třetí a když ani na ten nebude ohlas, nebo bude vesměs negativní, skončim. Prostě, i když se vám to nebude líbit, hoďte k tomu prosím komentář.


        Bylo mi patnáct let, se svým psem jsem lovil vysokou v lesích okolo mého rodiště Troglaru, malé vesničky v království Argelön. Gabar právě zavětřil stopu. Začal vrčet, vycenil zuby a občas zaštěkal do tmy lesa. To u něj nebylo obvyklé, muselo ho nejspíš něco rozrušit. Ihned jsem též zbystřil smysly a připravil si šíp do tětivy, ale bylo pozdě. Ze strany se k nám blížila smečka pěti vlků. Vrčeli a v očích jim zářilo soustředění a očekávání - cítili kořist. Na záda mi lehce zafoukal chladný větřík, v tu chvíli mi ale připadal, jako ledové ostří nože, které se mi zarývá pod kůži a poté se dere dál. Ovládl jsem se však a vystřelil šíp. Jeden vlk se skácel k zemi a těžce oddychoval. Další to ovšem jen rozzuřilo. Jejich vůdce se na mne vrhl, ale Gabar po něm skočil. Ti dva se začali zuřivě rvát. I tak by to byl nerovný boj, ale svému vůdci navíc přispěchal na pomoc ještě jeden kumpán. Nebyl ale čas pomáhat věrnému příteli, protože tu byli ještě dva, jenž se ke mně pomalu blížili. Pak, stalo se to náhle, jsem zpozoroval něco, co mi mohlo zachránit život. „Musím být rychlý," říkal jsem si v duchu. Rozběhl jsem se doprava, udělal dva až tři kroky, odrazil se a skočil. Podařilo se mi zachytit za větev. Bohužel se jednomu z vlků podařilo zachytit se za mě. Zahryzl se mi do nohy. Reflexivně jsem popadl svůj lovecký tesák a vrazil mu ho mezi oči. Vlk zavil bolestí, prudce mi sevřel nohu a pak jí pustil a padl mrtev k zemi. Ten druhý se za mnou rozběhl, ale to už jsem byl v bezpečí na stromě. Noha ukrutně bolela, ale i přes to jsem se vyškrábal o něco výše do bezpečí. Odtud byla jasně vidět ta jatka. Gabar ležel na zemi a tři přeživší vlci ho trhali a pojídali zaživa. Odvrátil jsem hlavu. V tu chvíli mi došlo, že musím vykonat svému psu ještě jednu poslední službu. Vzal jsem do ruky luk, vložil šíp, namířil a vystřelil. Ač se mi ruka třásla, zabodla se střela do nohy dominantního samce. Ten zavyl bolestí, střelil po mne zuřivým pohledem a utekl i se svými „poddanými" do temna lesa.

         Ještě dobrou hodinu jsem vyčkával, jestli se vlci nevrátí a pak jsem slezl. Z lebky vlka jsem vytáhl svůj nůž, druhého jsem dorazil, ale šíp v něm byl zlomený. Popadl jsem těžký kámen velikostí tak do dlaně a oběma mrtvolám zvířat jsem vylomil špičáky jako trofeje. Poté jsem se sklonil nad mrtvolou mého chrta, položil otcovsky ruku na jeho čumák a rozplakal se. Začal jsem proklínat bohy a prosil jsem duši Gabara, aby se vrátila. Poté se stalo něco tak hrozivého, že i kdyby to neovlivnilo můj život, do smrti bych na to nezapomněl. Jeho roztrhané tělo se začalo hýbat, pes se zvedl a jakoby nepřítomně pobíhal v kruhu. Jednou a půlkrát mne oběhl a pak se jeho tělo sesunulo k zemi. Já tam jen zíral s otevřenou pusou.

Hodnocení článku: Hodnocení 8.67, Hodnotilo 3 uživatelů