Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Moc artefaktů, part IV.

5.12. 2008 Autor Farao Komentáře Komentáře (6) Kategorie Příběhy Hodnocení 9.00 Přečteno x1527
Po delší odmlce jsem opět tu a přináším vám další pokračování...snad se vám bude líbit...

Jeho tělo se,aniž by o tom věděl, opět přemístilo. Ležel v bezvědomí na kamenném stolu, či spíše oltáři a okolo něj stálo několik postav - velmi starých a vážných postav, ze kterých vyzařovala moc a moudrost.
„Zabijme ho.", promluvil jako první muž. Z jeho hlasu byla slyšet únava staletími, po která přežíval.
„Ne, nesmíme se vměšovat...jen jen na osudu, zda se věštba opět naplní.  Musí žít.", oponovala muži žena, která, měřeno staletími, byla nejmladší.
„Nemluv nic o osudu! Už jsi zapomněla, co se stalo naposledy? Už si zapomněla na všechny ty mrtvé? A on má moc vše opět přivolat! Nesmí žít", odpověděl rozhněvaně muž a v ruce se mu objevila dýka. Rozmáchl se a bodl do mís, kde měl Rash'ker srdce. Vzduch se zavlnil a projel jím impulz energie. Čepel dýky se zlomila hned u střenky dřív, než se vůbec mohla dotknout Rash'kerovi kůže. V sále se objevila další postava. Jen z jejích pohybů vyzařovala důstojnost. Všichni před nově příchozí poklekli - všichni až na muže, který rozzlobeně stál a svíral střenku dýky.
„Nemáš právo sahat na lidské životy - ne na tomto místě - už jsi zapomněl co je tvým pravým posláním? To už jsi tak starý, že ti věk oslabuje mysl?", promluvila nově příchozí a všichni se při zvuku jejího hlasu zachvěli. Ona byla starší a mocnější než kdokoliv z ostatních. Byli přesvědčeni, že Ona sama by dokázala v souboji zabít kohokoliv z nich a neměli mnoho šancí, ani kdyby se proti ní spojili. Existovala už dávno před nimi a zřejmě je i všechny přežije.
„Viděl jsem jeho budoucnost, paní - on a jeho přátelé přivedou na svět opět zlo, které jsme tak pracně zahnali do tmy. K čemu je mi moc předpovídat, když nesmím zasáhnout a předejít krveprolití? Cožpak není naším posláním chránit svět a jeho obyvatele?"
„Ty nevíš vůbec nic o údělu, který je nám určen a nemáš právo mě o čemkoliv poučovat!", zvedla hlas do země, kousek od míst, ve kterých stál muž se vbodly dva blesky.  Toho to nechalo klidným - za ta staletí ji už viděl několikrát rozzlobenou.
„Okamžitě ho vraťte tam, kam patří. I tak jste už udělali víc než dost!", přikázala a zmizela.
Mágové se po sobě rozpačitě podívali a nakonec ta, jenž se Rash'kera zastala mávla rukou a jeho tělo zmizelo...

Bytost, muž, zakletý ve tmě, kterou Rash‘ker na chvíli spatřil, se pousmál. Chvíli se bál, že by ho Rada skutečně zabila, ale jak doufal nestalo se tak. Jeho sestra by porušila všechna ta hloupá pravidla, kdyby dovolila zasáhnout. Muž se podíval okolo sebe. Všude jednotvárná tma. Tma, kterou už stovky let zkoumal a ze které se snažil dostat. Vyzvednutí Angmarské hole mu vlilo do žil novou sílu. Na tmě se nic nezměnilo, ale přesto cítil, že pouta k ní povolují...

Rash'ker otevřel oči a s trhnutím se posadil. Byla hluboká noc, všichni okolo spali. Setřel z čela pot. Přemýšlel, jestli to, co viděl byly jen sny anebo snad...? Pokusil si vzpomenout, co vlastně viděl, ale vše vybledlo, rozmazalo se - jen jedna vzpomínka zůstala - ten strach a touha po krvi, když spatřil to...něco. Otřásl se.
„Co se ti zdálo, Rash'kere?", zeptal se Mehis. Rash'ker se s trhnutím otočil po hlasu.
„Mysle jsem, že spíš..."
„Ano, ale smysly mi stále slouží...co to bylo? Něco se ti zdálo...a nebyl to obyčejný sen, že ne?", ptal se netrpělivě Mehis.
„Ne, nebyl to obyčejný sen. Viděl jsem...zlo.", Rash'ker nedokázal lépe vyjádřit pocity, které v něm vidina zanechala. „ Víš, říkám si, jestli opravdu děláme dobře. Jestli je to správné. Kdo ví co chtějí s těmi artefakty dělat?!", řekl Rash'ker a uvědomil si, že poprvé od prvního setkání s nekromantem zaváhal o jejich poslání.
„Řekni mi jednu věc - proč jsi vůbec vzal tu práci?", zeptal se místo odpovědi Mehis.
„Proč?Protože já...doufal, že dělám správně. Dvě stě zlatých pro každého z nás! Dost na to, abychom odešli daleko...tam, kde nás nikdo nezná a abychom si koupili kousek půdy, usadili se, založili rodiny. Jak dlouho se můžeme handrkovat světem? Jak dlouho udržíme v rukou meč?", Rash'ker mluvil rozčíleně. Se zápal obhajoval své rozhodnutí sám před sebou.
„Tak vidíš Rash'kere - tohle je důvod, pro který stojí za to pokračovat. Podle tvého hlasu si myslím, že chceš pokračovat, že věříš ve svobodu a šťastné konce! Spi, zítra nás čeká cesta a pravděpodobně i boj - muž, který slabostí neudrží meč je nám k ničemu!", Rash'ker chvíli přemýšlel o tom, co mu řekl Mehis i o tom, co řekl on sám. Nakonec pokývnul, otočil se Mehisovi zády a zavřel oči. Po chvíli už tvrdě spal.
Mehis ještě dlouho čekal a poslouchal. Nakonec, když si byl jistý, že všichni tvrdě spí, poodešel kus od míst, kde spali jeho druzi. Soustředil se, okolo něj se objevila mírná zář, jak pracoval s magií. Nakonec se před ním zhmotnil obraz, který vyvolal ze své paměti. Kniha mrtvých nebo spíš její obraz se před ním vznášela a on se na ni dlouze díval mučen touhou se jí dotknout. Vztáhnul ruku k obrazu a prsty projeli skz. Zlostně zahnal obraz a vrátil se zpět k ostatním.
„Už brzo mi budeš patřit...", pronesl tiše do tmy a usnul...pokračování příště

 

Hodnocení článku: Hodnocení 9.00, Hodnotilo 4 uživatelů