Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Morbihanovy entí zápisky

24.4. 2009 Autor Morbihan Komentáře Komentáře (2) Kategorie Příběhy Hodnocení 9.00 Přečteno x1411

Toto je příběh enta Morbihana, tak jak ho prožil a zapsal v lize 4S v dubnu léta páně 2009.


Návrat
Jsem ent. Pastýř stromů. Říkají mi Morbihan. V jednom zaniklém jazyce to znamená Malé moře. I moje lesy prý vypadají jako moře, za lehkého vánku jako rovná hladina, za vichru jak vzdouvající se příboj a v boji, v boji jako vzedmuté moře hnané hurikánem na pevninu.

Před mnoha věky jsem opustil tento svět. Svět plný bojů a šarvátek mezi lidmi, barbary, skřety a další tou štěbetající chátrou. Svět který zničil vše co jsem v něm miloval. Ne vlastně ne, svět za to nemůže, to on, on jehož jméno ve mě vyvolává ty nejčernější emoce. Pcha ent a emoce, kdo to kdy slyšel, a přesto ten parchant Dark Elf dokázal i v nás rozvážných entech zasít zhoubu tohoto světa. Zášť, chamtivost, zradu, závist, lež - dříve jsem ani nevěděl co ta slova znamenají, pak mi ale bylo dopřáno, poznat je na vlastní kůži. Nechtěl jsem v takovém světě žít, tak jsem ho opustil.

Plavil jsem se po západních mořích , málem umřel žízní v obrovských pouštích na jihu, obdivoval jsem ohromné lesy východu a vytrpěl krutý mráz severu. A dnes jsem zpět, unavený putováním se vracím domů...

Vlastně žádný domov nemám, ale snad se tu najde místo, kde bych se mohl usadit. Místo kde by se dal vysadit kousek lesa. Není to tu dvakrát přívětivé v zemi pod Sněžnými horami obydlené vyhnanci z Argadské říše. Ale po tom co jsem zažil na severu se mi tu zdá i docela teplo. Na ovocný sad to nebude, ale odolné severské smrky zde porostou dobře...

Hledání

Ne skutečně to tu není dvakrát příjemné. Místa kde by se dal pěstovat nějaký les tu je velmi málo. Pravda je tu sice klid, nikdo mě neotravuje ale z těch jehličnanů nemám žádnou radost. Ti mě vlastně ani nepotřebují, akorát po mě házejí šiškama. Jo to takové jabloně a meruňky, to jsou jiné kamarádky. Ale sojky tvrdí, že na západě končí tyto studené kraje, a je tam spousta lesů. Prý je tam taky nějaký portál do úplně jiné části světa, ale to budou nějaké ptačí povídačky. Navíc co s portálem, ale lesy a sady... zní to krásně. Nu podívám se tam, nic za to nedám.

Skuruti

Už druhý den kráčím přes zemi které se prý říká Arr Ania a stále je zde sníh a zima, asi si ze mě ty ptačí vtipálkové vystřelili Ale já jim to spočítám, žádné sedání ve větvích, pěkně budou lítat, až je budou křídla bolet. I když počkat, tak přece jen měli pravdu, les, no viděl jsem už lepší, ale i tak je nádherný.

Jenže, moment... kdo to je... skřet.... ach ne... tak jen pojď rozšlápnu tě jak broučka. Není to skřet, je to skurut. Ddnes je pořádně nerozeznám, všichni mi příjdou malí a oškliví. A prý že jde za mnou s poselstvím od nějakého velitele Karla a nabízí mír, když mu nechám zemi s lesním portálem. Že by to přeci jen nebyly povídačky? Ale věřte skurutovi. Ent se přece nebude dohadovat s nějakým skurutem, zašlápnu ho a hotovo, vždyť tam jsou ty krásné lesy. Ale skurut se nedal, prý že mi nabízí spojenectví v alianci TORZO, kterou vede elfí král Waldezz. Cože elf se paktuje se skurutem? Už tomu vůbec nerozumím. Ale skurut by si přece něco takového nevymýšlel, na to má moc malý mozek. O co tady vlastně jde? Radši si promluvím s tím elfem, ti se ke stromům přeci jen chovají s úctou.

Dark Elf

Tak tohle jsem vlastně ani nechtěl slyšet. Už jsem doufal, že to jméno je zapomenuto, ale není. Dark Elf, pořád je zde. Vládne prý strašlivé zemi mezi horami a odsud vysílá své Posly, kteří tyranizují okolní země. Vidím to jako dnes, když tehdá dorazili do našeho lesa. Má sestra zahynula v plamenech. Mému bratrovi usekali všechny větve... ne nebudu vzpomínat. Dark Elf, to je pravý cíl aliance TORZO. Teď už chápu proč se skuruti spojili s elfy. Nemohu zůstat stranou, musím jim pomoci, musím se Dark Elfovi pomstít za svojí sestru, za svého bratra, za své lesy. Vzhůru mí Dubodubové, Listovlasové a Vrbáci, ve jménu Morbihana, ve jménu aliance TORZO, ukážeme entí sílu...

Zbrojení

Pane potřebujeme více zemí, více místa, více vody.... Jim se to řekne, ale kde je mám brát? Získal jsem už mrazivou zemi Imrazd, i sousední Khelek Jint. Ale dál na jihu je ten skřet. Azghag zabijec divné jméno, nemám je rád skřety, furt si někde dělají ohníčky, a mí Vrbáci aby furt byli v pohotovosti s magickou vodou. Co vůbec chce tady v lesích, rozmáčknu ho jako hada a bude klid. Nakonec mi to rozmluvili, rádci blázniví, radši s ním mám uzavřít obchodní dohody. Na východě jsou prý ještě volné země a dokonce poslové tvrdí, že tam zahlédli enty... Cože? Enty? Dobrá, se skřetem se dohodněte. Půjdeme tedy na východ Sobí stezkou k Ledopádu.

Pche Tábor divochů, jen jsem vykoukl z lesa a divoši vzali nohy na ramena. To ještě neviděli enta nebo co? U Ledového jezera jsme vyplašili zas nějaké barbarské rybáře, a teď mě otravuje posel, jejich vládce barbara Vespasiana. Nemám je rád, chátra je to všechno, skřeti, barbaři, lidé, skuruti, je mi z nich zle. Tenhle chce taky mír, a prý mi nechá Trpasličí štoly a nepůjde dál na sever. Rozšlápnu ho a bude klid... No dobrá, dobrá, chce mír, má ho mít, vysadíme les kolem těch štol.

Velká rada

Elfí král Walldezz svolal velkou alianční poradu. Poprvé jsem tedy měl možnost se setkat se všemi vládci aliance. Zvláštní partička mrňousů. Ale troufají si, to se musí nechat. Stejně si na to nemůžu zvyknout, když u jednoho stolu sedí elf Waldezz po pravici skuruta Karla po levici nemluvného skuruta Lorda Wolfa a vedle něj třetí skurut Sable Wizard, aby toho nebylo málo tak je tu i skřet Skalíček. Furt mám pocit, že se na mě za chvíli vrhnou a budou mě chtít rozštípat... Aspoň že vedle mě sedí ten kouzelník Ringwraith. Sice mágy taky nemám moc rád, zvláště ta jejich mrňata každou chvíli zapálili nějaký náš les, jak si hráli s těma klacíkama, ze kterých jim lítali jiskry, ale tenhle vypadá, že už si s klacíkem nehraje. Ale kdo to k čertu... Ent Beta... uff tak už se tu cítím líp, sice se neznáme, ale prý je to zkušený bojovník s velkým počtem zemí, velká pomoc pro alianci. To je dobře.

Překvapivou zprávou pro mě byla informace o jakési alianci Rug Thim pod vedením barbara Lorda Gerena. Rug Thim nám prý chce zabránit v dobytí Dark Elfa. Ne nejsou jeho vazalové, ale prý kdo dobude tuto zem, získá obrovskou moc, a oni tu moc chtějí pro sebe. Jen aby se nakonec nesmál Dark Elf. Měli bychom přece táhnout všichni za jeden provaz. Ale ve světě je zaseto mnoho zášti, závisti a nenávisti. A tak se musíme nejprve utkat s Rug Thim. Dlouho se diskutovalo o plánech a strategiích, můj úkol je teď dostat se stůj co stůj na východ...

Enti

Po návratu mě čekalo překvapení. Prý zmizeli barbaři. Nikdo neví kam ale Vespasianovy země jsou opuštěné. Musíme je rychle zabrat, to je šance pro naše lesy. Jenže prý se tam valí nějaké vojsko z východu. Vyslal jsem tedy sojky, ale už když se vracely, viděl jsem, že něco není v pořádku. Enti. Ta armáda z východu jsou Enti a vede je nějaký Serke Rauko. Co teď? Přece nemůžu bojovat s Entem? Ale ty země potřebujeme pro vysazení našich lesů a získání magické vody, jinak se nemůžeme utkat ani s vojsky Rug Thim natož s Dark Elfem. Nedá se nic dělat musíme zabrat Auguron, nehostinnou ale strategickou zemi jako nárazník před východními vojsky. Jenže podle posledních zpráv se tam už Enti Serke Rauka usadili.

Jsem zrádce, jako ta malá chátra, útočím na Enty, je mi mdlo. Kdyby mě viděl můj praděd Stromovous, nechal by mě ořezat dohola, zkrátit kořínky a strčil by mě na měsíc do květináče bez vody. I Serkeho Enti byli pěkně překvapení, ani se na nic nezmohli, Auguron je náš, ale těch třísek kolem, je mi z toho zle. Musím se sebrat. Serke Rauko se opevnil ve Sněžné pevnosti, tu bude těžké dobýt.

Do toho přišly špatné zprávy ze západu, Skurut Karl přišel o Lesní portál, vyhnali ho nějací lidé rytíře George z aliance Rug Thim a teď se chystají do našich lesů. To tedy nedopustíme, musíme honem rozdělit armádu. Tak už je to tady. Navíc mi chodí pořád větší požadavky z našich magických školek, stále volají, že přísun magické vody je nedostatečný. Že já nezůstal na severu...

Porážka

Když jsem toho posla viděl, musel jsem se smát, vypadal jak nepovedený vánoční stromeček. Až když přišel blíž, tak mi zmrzl úsměv na rtech. To nebyl zmlazovací řez, ale šrámy z boje. Co se ksakru stalo? Cože, byli jsme poraženi? Kde a kým??? Zem Imrazd dobyli Georgovi lidé. Ztuhla mi míza v žilách. Lidé porazili enty? Nemohl jsem tomu uvěřit, ale prý takový dav ještě nikdo z mých entů neviděl. Když jich zašlápli deset, hned jich přiběhlo dvacet, a znovu a znovu ... a ty ohně... plameny prý byly vidět až v Ledopádu, hrůza, děs.

Musíme tu zemi dobýt zpět. Nejbližší armády jsou v Arr Anii, Khelek Jintu a Sněžných horách, teď jen zvolit správnou strategii. Dobrá zpráva je, že Karlovi skuruti dobyli zpět Lesní portál a tak je George obklíčen. Určitě bude chtít prorazit ale kudy? Mí rádci říkají, že musí jít zpět, spojit se s posilami, ale skuruti tvrdí, že George z boje neutíká, bude útočit. Kdybych tak věděl kam. Musím se rozhodnout. Dobrá, opevněte Khelek Jint a Arr Anii, naverbujte všechny Listovlasy a Duboduby, vycvičte je, postavte Obranné vozy a čekejte.

Vítězství

Sněžné hory, tudy jsem se vrátil do tohoto světa. Zde jsem zasadil znovu své první lesy. Teď přišla vaše chvíle, probuďte se mé stromy, rozkutálejte své kmeny z příkrých svahů hor a vpadněte jak dřevěná lavina do Imrazdu, ať lidé vidí, že se jejich ohně nebojíme a že není radno zahrávat si s Morbihanem.

Skuruti měli pravdu, George zaútočil. Vybral si Khelek Jint, měli jsme štěstí. Narychlo jsem tam poslal posily připravené v Sobí stezce. Lidé bojovali zdatně a statečně, to se musí nechat, ale proti obrovským entím hradbám neměli šanci a dali se na ústup zpět do Imrazdu.

Teď přišla chvíle k útoku. Byla to děsivá podívaná. Obrovské kmeny se valily strašlivou rychlostí z hor dolů do Imrazdu na vracející se vojsko. Nic je nemohlo zastavit. Ani lidé, ani ohně, ani hradby, nic. Za nimi zbyla jen spoušť. Imrazd je náš, nikdo z lidí nepřežil.

Bohužel dlouho jsem se z vítězství radovat nemohl. Serke Rauka se svými enty prý vyrazil ze Sněžné pevnosti do útoku směrem k Ledovému jezeru. Je potřeba rychle všechno vojsko přesunout na východ. Ale co ty barbarské země? Dobrá část armády půjde na jih. Vyženeme skřety z jejich sluje a černé rytíře z jejich hradu. Zde budou mé další lesy.

Kouzlo

V noci ke mě přiběhl pokladník. Mám se prý podívat s ním do pokladny, něco se stalo. A skutečně, truhla se zlaťáky byla ohořelá, zámek zkroucený. Naštěstí se nic neztratilo. Ale jak to? Kdo se mohl vloupat do mé pokladnice? Všechny vstupní dveře i zámky jsou nepoškozené. To není samo sebou. Zavolal jsem na pomoc Vrbmistra a mé podezření se potvrdilo. Loupeživé kouzlo, prý nebylo dost silné. Ale kdo ho seslal? George to prý nebyl, tohle není lidská magie, to je mnohem černější kouzlo. Vrbmistr slíbil, že to zjistí. K ránu přišel s informací že kouzlo seslal nějaký Nekromant Radark. Žije prý na jihu, blízko Země Dark Elfa... jak překvapivé, tyhle typy se přitahují. No asi se máme na jihu na co těšit.


Démon

Přišla delegace Vrbáků. Prý vědí jak dobýt Sněžnou pevnost. Jsou schopni vytvořit Smrtícího démona, který roztrhá armádu entů na kusy. Nejsem si jistý zda to vyjde, ale je potřeba riskovat. Takové kouzlo si ovšem vyžádá ohromnou spoustu magické vody. Zvědové naštětí našli na jihu opuštěnou Studnu naděje. Okamžitě jsem tam vyslal vojsko.

Mrazilo mě v zádech, když jsem viděl jak obrovské tornádo nasálo velkou spoustu spadaného listí, poté se zformovalo do podoby démóna a šílenou rychlostí vrazilo do Sněžné pevnosti. Serkeho Enti skákali z hradeb s hrůzou ve tváři. A ty co vydrželi poté napadla má obrovská armáda Listovlasů. Sněžná pevnost je naše. Musíme využít iniciativy a pokračovat v postupu, okamžitě zasaďte další semenáčky, ať Vrbáci urychlí růst...

Z aliance přichází zprávy o boji na všech frontách. Karlovi skuruti se mají co ohánět a kolem Lesního portálu neustále svádí boje s rytířem Georgem. Ent Beta si vyšlápl na samotného Lorda Gerena, kterému přispěchal na pomoc jeho alianční kolega Arpen. A tak se do boje vypravili i elfové krále Waldezze. Nejhůř je na tom prý skřet Skalíček. V zoufalství bez dovolení vybral obrovskou částku z alianční pokladny, ale asi ani to ho nezachrání před nájezdy válečníků aliance Rug Thim. Objevují se zprávy, že je Rug Thim podporováno magicky ze vzdálených zemí Graymousem a Alouenem a Red-ixem. Doufám, že náš Ringwraith si s nimi dokáže poradit. Nikdy nevíte co od těch mladíčků se špičatým kloboukem můžete čekat. Tak nějak ticho je kolem skuruta Lorda Wolfa. Asi má něco za lubem... Potvrdili se ovšem zprávy, že Serke Rauko se připojil k alianci Rug Thim. Nu dobrá, aspoň víme, kdo je na čí straně.

Poslové přinesli zprávu, že při útoku na zemi Skarha jsme se zase setkali se skřety Azghaga zabijce. Došlo prý k menší potyčce, ale pak Azghag své vojáky stáhl. Musím si na něj dát pozor.

Kletba

Něco se stalo. Necítím se dobře. A nejenom já. Zahradníci mi vzkázali že semenáčky nerostou jak by měly. Co se to zase děje? Vrbmistr přišel sám, ani jsem ho nemusel volat. Jeho zamračená tvář nevěstila nic dobrého. Naše země jsou prokleté. Je to dílo Georgových mudrců. Naštěstí naši Vrbáci dokázali zemím požehnat magickou vodou, takže ztráty nejsou tak velké, ale musím přehodnotit své plány na útok. Akorát bych je poslal do záhuby. Pošlete zprávu alianci, a požádejte o magickou pomoc.

Útok

Tak dnes je velký Entí den. Buď si vydobudeme vítězství a slávu, nebo se bude vzpomínat na naše hrdinské činy. Vrbáci poslední dny zajišťují naší magickou ochranu, ale překvapivě to nebylo potřeba. Asi se činili mí spojenci. Mezi mými enty kolují zkazky o strašlivých kouzlech skurutích Zlotrů Lorda Wolfa. Ale znáte to, takové historky se dokážou nafouknout jako bublina. Skuruti přece nebyli nikdy moc dobří v magii.

Musím se soustředit na útok. Zkontrolovat všechny armády. Projít strategii s veliteli znovu a znovu. Všem musí být jasné co má kdo dělat. Musí to vyjít. Blíží se noc. Noc rozhodnutí. Doufám, že Serkeho enti propadli dobrému pivu z Krčmy u Kulhavce, zdejší pivo je opravdu znamenité. Kardif bude asi tvrdší oříšek, ale musíme na východ.

Navíc jsem narazil na nekromanta Radarka. Mám na něj útočit? Blížíme se k zemi Dark Elfa, abych ho nevyplašil, to by nemuselo dopadnout dobře. Generálové navrhují dobýt Kovárny trpaslíků, jejich magické zbraně se budou hodit. Kovárny jsou za horama, přes které by nás Dark Elf nemusel vidět, navíc tak budeme kryti z jihu. Nekromant bude silný, ale strategická poloha této země mluví pro útok. Dobrá Kovárny dobudeme, a zde se opevníme.

Ráno bylo po boji. Ne nemohu se radovat, sice jsme zvítězili, ale ten pohled byl otřesný. Tolik mrtvých stromů... Nemohl jsem se na to dívat. Rychle, rychle, pokračujte v útoku ať už je ta zpropadená válka za námi.

Bída

Vzbudili mě ještě v noci. Tak vyděšené jsem své enty ještě neviděl. Semenáčky prý nerostou skoro vůbec, magická voda se ztrácí v zemi, dřevo trouchniví, stromy neplodí, obchodovat není s čím. To není Georgova kletba. Ta nebyla tak hrozná. Mé podezření se potvrdilo. Vrbmistr mi sdělil, že tentokrát je to kletba Graymouse a ta je dvakrát horší. Proti ní nezmůžou prý nic, požehnání je zbytečné. Musíme se tedy uskrovnit. Válka asi tak rychle neskončí.

Ale i přes tu bídu je potřeba bojovat. Na jihu v Prokleté věži žije nějaký zaklínač, sluha Dark Elfa. Nesmí poslat Dark Elfovi zprávu, co se na něj chystá, musíme ho zajmout a rychle. Z druhé strany se prý přibižují Radarkovi nekromanti, naštěstí to vypadá, že má Radark taky zálusk na Věž. Musíme spěchat, dřív než se spojí.

Kult

Tak ty zprávy o neuvěřitelných kouzlech Zlotrů Lorda Wolfa jsou pravdivé. Mám to potvrzené z aliančního hlášení. Sojky prý viděli i obrovské magické věže ze kterých tryská magická voda do neuvěřitelných vzdáleností. Jejich Zlotři se zasvětili nějakému kultu a šíří jeho víru mezi celou aliancí, dnes mají přijít i ke mě. Jsem moc starý na to abych věřil nějakým babským povídačkám, ale je to alianční společník, tak je vyhodit nemohu. No nějak to přetrpím...

Jak jsem mohl být tak bláhový a žít v takové nevědomosti. Ano Zlotři mi otevřeli oči. Vidím teď jasně jak porazit Dark Elfa. Bude to těžké, ale on to dokáže. Lord Wolf, on je ten vyvolený. Nikdy bych nevěřil, že to bude Skurut, ale je to tak. Nikdo jiný to být nemůže, jestli to nezvládne on, tak už nikdo.

Mág

Sojky přinesli zprávu že východně za zeměmi entů se nachází říše mága Alouena z aliance Rug Thim. Z jihu na něho útočí skurut Sable Wizard, ale pomoc by mu určitě přišla vhod. Navíc nesmíme mágovi dát možnost na vybudování své magické říše, už prý staví také magické věže. Nejsou tak velké a mocné jako ty v zemích Lorda Wolfa, ale podcenit ho nesmím.

Další útok

Mé armády na východní frontě jsou už unavené, potřebovali by si odpočinout, ale na to bohužel není čas. Zahradníci nestačí sázet, zalévat, hnojit. Je nedostatek kompostu, ale to všechno se musí překonat. Další velký útok je na spadnutí. Svolal jsem válečnou poradu.

Je rozhodnuto, jestli to vyjde bude to pro Serke Rauka smrtící úder. Rozdělíme jeho říši. Vojsko ze Sněžné pevnosti zaútočí na Čarodějné hory, hlavně si musíme dát pozor na místní skalní démony. Armáda z Kardifu dobude Barbarskou step a tam se spojí s armádou Lorda Wolfa střežící Tajemný portál do jeho říše. Vojsko z Krčmy u Kulhavce napadne Barbarské legie, prokleté mými Vrbáky (přece jen se něco přiučili...). Musím zde zvýšit dozor, aby se mi enti neopili tím pivem, i když taky bych si dal. A poslední útok povede z Auguronu na Moriagor. Důležitý je moment překvapení, pokud Serke Rauko pošle protiútoky, bude to zlé. Musíme doufat....

Postup

Je to neuvěřitelné ale všechny útoky vyšly. Enti Serkeho Rauky ustupují a opevňují se, ale už pro mě nepředstavují hrozbu. Naše přesila je obrovská. Zažívám slastný pocit vítězství, když najednou se začal zvedat vítr, a sílil a sílil. Za chvíli přiběhl vyděšený Vrbmistr že ze všech zemí přicházejí zprávy o neuvěřitelně silném větru. Se snad všichni pomátli? Od kdy se Ent bojí větru? Pak to ovšem se mnou praštilo o zem. Na mne popadaly okolní stromy načež se přehnal Uragán, jaký jsem si neuměl ani představit. Mnoho stromů je vyvrácených, mnohé to nepřežijí. To budou určitě zas nějaká kouzla, už si ale zvykám. Enti jsou odolný národ. Ano můžou nás zpomalit, ale určitě ne zastavit. Postupujeme dál, dál na východ.

Musíme srovnat hranice, jinak se naše předsunuté armády mohou dostat do obklíčení. Dobrá zaútočíme tedy na Jeskyni Sitcewa, Království barbarů, Algeban, Mlžné jezero, Hory šílenství a Svatyni nicoty. Mí generálové se zděsili, prý na to nemají dostatek stromů, země jsou stále prokleté, prý můžou naverbovat armádu tak na čyři útoky. Málem jsem vybouch vzteky, ale nic nepomohlo, ani výhrůžky ani prosby, asi vědí o čem mluví.

Dobře Království barbarů je silně opevněno, tam by byl útok velmi riskantní. Ale budeme útočit jinam. Hlavně mi sem nesmí proniknout žádní Serkeho zvědi, jinak může z Království vyrazit jeho silná armáda do útoku a to by mě určitě stálo nějaké území.

Vrbmistr ovšem odmítal jakýkoliv útok i do Jeskyně Sitcewa, ačkoliv sojky zde hlásí minimální vojsko. Vrbmistr ovšem tvrdil, že je ukryto v obrovském jeskynním městě, které zde vystavěli trpaslíci. Musím mu věřit, zatím mě nikdy nezklamal. Jeskyni tedy zatím jen pozorujte. Ale žádné další ústupky, zbylé země chci.

Remíza

Nebyla to dobrá noc. Armáda v Mlžném jezeře padla do pasti a byla zatlačena do jezera, jen hrstce se podařilo utéct. V horách se zas probudili démonické bestie a mí Listovlasové propadli šílenství a stali se snadnou kořistí pro bráníciho soupeře. Ne nadarmo se těm horám říká Hory šílenství.

Alespoň že Algeban jsme získali. Vrbmistr měl přece jen pravdu k ránu se vynořila z Jeskyně Sitcewa obrovská armáda entů, ještě že jsme neútočili, tady by to nedopadlo dobře. A nesmím zapomenout na Svatyni nicoty. Sám Vrbmistr vedl mou armádu do této země, ta Svatyně ho velmi, velmi zajímala. Bohužel díky své vášni pro magii, přestal hlídat armádu a rozjaření Listovlasové vyhlásili válku všem sousedním zemím včetně Dračí spoušti, kde ovšem vládne elfí kníže Hulka. Naštěstí se mi tento diplomatický konflikt podařilo rychle urovnat, dokonce mi Hulka nabídl i magickou pomoc na Planině zmaru. Jeho armáda sice není nijak početná ale elfí kouzla mají svou sílu...

Vyjednávání

Jsme vyčerpaní, země jsou proklety, každou chvíli se někde objeví Zemětřesení nebo Uragán. Mí Vrbáci se nestačí bránit magickým útokům. Je potřeba načerpat nové síly, ale chce to čas. Musím upevnit všechny přátelské vztahy. Doba je zlá, zrada může znamenat konec. Obeslal jsem všechny své sousedy s nabídkou závazné mírové smlouvy, kromě Serke Rauky samozřejmě, přes jeho země vede cesta k mágovi Aluenovi. Jen málo vládců si dovolí takovou smlouvu porušit, říká se, že její porušení trestají skrytí bohové velmi tvrdě. Něco pravdy na tom asi bude, prý pár vládců po porušení mírové smlouvy zmizelo neznámo kam, a už je nikdo nikdy neviděl.

Azghag zabijec smlouvu přijal, jsem rád, pořád jsem měl obavy zda nepovolí vstup vojskům rytíře Georga na své území aby prošli do mých krajů, ale teď je toto zažehnáno. Elf Hulka byl spoluprací nadšený, už prý vyzkoušel magickou obranu Entů na Planině zmaru, takže mu bude ctí mi pomoci. Radark, temný nekromant, duše bez citu, prý se mnou válku nezačal, tak neví proč by teď měl přistupovat na mír. Ale my dobře víme kdo nám chtěl vykrást pokladnici. Musím se mít před ním na pozoru...

Naděje

Boje neustávají, neustále jsou naše země prokleté. Obě armády se opevnily a postup se zastavil. Už nemám sílu jít dál. Teď je potřeba vydržet. Kolují zprávy, že Lord Wolf už vyzval Dark Elfa na souboj, síla jeho Zlotrů je nepředstavitelná. Vyslal jsem Vrbmistra, na jeho žádost tajně do krajin Lorda Wolfa, aby tu magii mohl vidět na vlastní oči. Ještě nikdy nebyl ve Velké Magické Věži. Teď je to už všechno na vyvoleném, na Lordu Wolfovi. Musíme doufat.

Další posel? Už mě to ani nezajímá. Prý nás napadli v noci vojska z Planiny zmaru. Jsem unavený, v polospánku slyším, že Planině zmaru vládne elf Hulka. Tak elf nás napadl? Přes mírovou smlouvu? Z posledních sil diktuji písaři výhružný dopis Hulkovi, aniž bych vnímal varování rádců, že to asi nebyli elfové...

Po pár hodinách jsem se probudil. S tím Hulkou je to nějaké divné. Zavolal jsem rádce. Ano je to skutečně tak Planině zmaru vládne Hulka. Ale... Jaké ale? .... Ale včera jí vládl Serke Rauko... Cože?... Ano Serke Rauko vyslal v noci své enty aby na nás zaútočili a netušil, že z jihu se blíží malý oddíl elfů knížete Hulky, který celou zemi obsadil. To ale znamená... Ten dopis... Musíte toho posla zastavit dřív, než se dostane k Hulkovi!

Pro jistotu jsem poslal dalšího posla s omluvou a vysvětlením. Nakonec se vše vysvětlilo a společně jsme se tomu s Hulkou zasmáli. Jediný kdo se asi nesmál, byl Serke Rauko.

Konec Dark Elfa

Vzbudili mě velice brzy. Viděl jsem šťastné tváře. Už dlouho jsem neviděl tolik štěstí a radosti. Tak se mu to povedlo. Lord Wolf porazil Dark Elfa a obsadil jeho zemi. Je konec. Konečně zas budeme moci pěstovat své jabloně a meruňky.

Po pár dnech se vrátil i Vrbmistr. Nechtěl moc vyprávět, ale nakonec se rozpovídal. Takovou magii prý v životě neviděl, ani o ní nikdy neslyšel. Nikdy prý nebudou Vrbáci takoví kouzelníci. Ale což, Dark Elf je mrtev, na co by nám byla taková magie, mě bude stačit jeho požehnaný kompost pro mé sady.

Vrbmistr se usmál, kompostu prý bude dost. Při odchodu ale zase zvážněl. Žádná mrtvola Dark Elfa se totiž v  jeho zemi nenašla...


Hodnocení článku: Hodnocení 9.00, Hodnotilo 3 uživatelů