Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 1. díl (Remake)

7.12. 2009 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (7) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x1276

Trvalo to, ale nakonec je to tady. Příběh se po mírných úpravách rozjíždí znovu.

No co vám budu povídat. Čtěte a kritizujte.


Byla chladná, říjnová noc. V jedné zapadlé uličce města Niedue stála malá postava v plášti. Neznámý se snažil co nejvíce zůstat ve stínu. Neustále se nervózně rozhlížel, jako kdyby na někoho čekal. Náhle kdesi v dáli zaslechl kroky. Strnul a poslouchal. Brzy mu bylo jasné, že jde o městské stráže. Nikdo jiný tu v tuhle dobu po dvojicích, takhle rázným krokem nechodil. Vtom se z druhého konce uličky ozvaly jiné kroky, tiché a opatrné. Otočil se a uviděl další zahalenou postavu, která se k němu uličkou potichu blížila. Uklidnil se a přistoupil k němu příchozímu a začal ho šeptem kárat.

„No to byla doba, člověče! Kdes sakra byl? Málem sem tu vystál důlek!" „Promiň, Berene. Zapomněl jsem si paklíče, tak jsem se pro ně musel vracet. No a pak jsem narazil ještě na hlídku a musel čekat, až projde." omlouval se opozdilec „Dneska mám hroznou prostě smůlu. A od samého rána mám takový divný pocit. Jako kdyby se mělo něco hrozného stát. Neměli bychom se na to dneska vykašlat a odložit to na zítřek?" uvažoval. Berena tím ale vůbec nepotěšil „Vykašlat se na to? No tos teda uhád! Přindeš pozdě a ještě mi tu vykládáš, abysme se na to dneska vybodli! Žádný takový! Říkám ti, chlapče, tohle je tutovka, tutovka! Taková příležitost se naskytne snad jen jednou v životě! Takže nic se vodkládat nebude! Jasný, Herberte?" „Jo, jo. Jasný." odpověděl rezignovaně Herbert. „Ale teď už raději pojďme, než si nás někdo všimne." Oba se tedy vydali na cestu.

Plížili se po hlavní ulici, podél domovních zdí. Celou cestu se snažili zůstat ve stínu a doufali, že nenarazí na stráže. Během půlhodiny konečně dorazili k cíli. Velkému měšťanskému domu, na okraji boháčské čtvrti. Beren si pohotově stoupl k domovním dveřím, vytáhl z kapsy paklíče a pustil se do odemykání. Herbert zatím dával pozor, jestli se neblíží stráž. Na takové akce už byl zvyklí, ale dnes byl z nějakého důvodu neklidný. Po zádech mu běhal mráz, krve by se v něm nedořezal. Stále měl takový divný pocit, že jeden z nich tuhle noc nepřežije ve zdraví. Konečně po pěti minutách, které se zdály být věčností, se dveře s mírným zavrzáním otevřely. Beren sebevědomě vstoupil dovnitř. Herbert ještě chvíli váhal, ale nakonec vešel i on a potichu za sebou zavřel.

Když byli uvnitř, tiše za sebou zavřeli dveře a rychle se pustili do práce. Netrvalo dlouho a objevili za jedním z obrazů malý trezor. Beren, kterému jako trpaslíkovi nedělala tma žádné problémy, se okamžitě začal šťourat v zámku kusem drátu. Herbert zatím šmejdil po přízemí po různých cennostech. Beren zámek brzy odemkl a v duchu zajásal. Skrýš byla plná naditých měšců a nejrůznějších šperků. Herbert mu přistavil pytel a začal do něj vše shrbovat. Když byli hotovi, všiml si malé krabičky, zadní části trezoru. Reflexivně ji strčil do pytle, ke zbytku kořisti. Zdálo se, že dnes v noci půjde všechno hladce. Ovšem jak známo, zdání často klame.

Zrovna, když si Herbert hodil vak přes rameno, ozval se odkudsi tvrdý, naštvaný hlas: „Okamžitě položte ty věci na zem a vzdejte se! Jestli okamžitě neposlechnete, tak si vás podám!" Oba je to polekalo. Mysleli, že jsou to stráže, u dveří však nikdo nebyl. Pak si však všimli, že na schodech někdo stojí. Náhle postava učinila nějaké gesto a všechny svíce v místnosti vzplály. „Tak bude to!" zařval na ně neznámý. Bylo jasné, že jde o majitele domu, kterého nějakým způsobem probudili. Měl dlouhé, zrzavé vlasy a na sobě měl dlouhý, rudý plášť. Vypadal rozespale a vrhal na zloděje přísný pohled. „Poslední šance, buď položíte ten vak na zem, nebo vás oba na místě zabiju!" Beren se však nehodlal svého lupu jen tak vzdát. Hbitě se chopil kuše, kterou měl zavěšenou na boku a zamířil na pána domu. „Tos uhád, naivko! Buď okamžitě zavřeš hubu, nebo ti proženu pár šipek lebkou!"

Zrzoun se však jen zlomyslně usmál. „To si vážně myslíš, že máš proti mně šanci? Za svou drzost oba zemřete!" Beren se nezalekl a zařval na svého společníka: „Utíkej, Herberte! Zachraň kořist!" Herbert na nic nečekal, otočil se a s vakem v ruce se dal na útěk ke dveřím. Neznámý se rozzuřil ještě víc. Prstem pravé ruky ukázal na prchajícího. „Zemři! Ble..." Nedořekl. Do jeho pravého ramene se zabodla šipka z Berenovy kuše. Zasyčel bolestí. Beren využil příležitosti a dal se na útěk taky. Čaroděj se však rychle vzpamatoval, ukázal na prchajícího trpaslíka a vpálil mu do zad blesk. Beren vykřikl bolestí a padl mrtev k zemi. To všechno viděl Herbert už jen přes rameno. Rychle vyběhl na ulici a zamířil do nejbližší temné uličky. Měl štěstí a po pár krocích narazil nato, co hledal. Kanalizační mříž. Blesku rychle ji odklopil a vklouzl do stok. Seshora slyšel dupot a volání: „Myslíš si, že mi utečeš? To se pleteš! Já si tě najdu, ty lumpe! Slyšíš? Já si tě najdu!"

Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 4 uživatelů