Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 2. díl (Remake)

17.12. 2009 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (3) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.00 Přečteno x1184

Krátký pohled do minulosti a plán útěku. Čtěte a kritizujte.


Herbert poznal Berena ještě jako malý chlapec. Byl sirotek, který se bezcílně toulal ulicemi města. Když bylo třeba, vykrádal lidem kapsy, případně vzal narychlo nějakou tu drobnost z domu. Dlouho mu to vycházelo, až se jednou pokusil okrást v davu trpaslíka. Vzal mu měšec z opasku a pak se ukryl v blízké uličce. Když však nahlédl do váčku, zjistil, že je plný oblázků. Nevěřícně koukal na svou kořist, když najednou zaslechl, jak se za ním kdosi pochechtává. Otočil se. Za ním stál trpaslík Beren, kterého před chvílí oloupil. Usmíval se nad tím, jak malého zlodějíčka doběhl. Když se dozvěděl, že je Herbert sirotek a nemá kam jít, slitoval se nad ním a vzal si ho za učedníka. Pod jeho vedením se Herbert naučil všemu zlodějskému umění. Nejlépe mu šly krádeže v domech a obchodech. Byl také výjimečně dobrý při používání vrhacích nožů. Když bylo třeba rychle zmizet, volil, stejně jako Beren cestu stokami, kam se stráže buď štítily, nebo bály vstoupit.

Tu samou cestu do skrýše zvolil i nyní. Naštěstí on i Beren stoky dobře znali. Snažil se nemyslet na to, co se stalo a soustředil se jen na to, aby se co nejdříve dostal do úkrytu. Asi po půlhodině konečně dorazil k místu, kde stoky přecházely ve staré katakomby. Odbočil do temné chodby, na jejímž konci byly pevné, dubové a zavřené dveře, bez zámku. Silně na ně zabouchal. Zevnitř se ozval mužský hlas: „Znáš heslo?" Třesoucím se hlasem odpověděl: „N-ne." Na druhé straně dveří cosi zašramotilo a pak se se skřípotem otevřely. Ve dveřích stál mladík, tak kolem dvaceti. Měl krátké, černé vlasy a snědou pleť. Na sobě měl tmavou, koženou zbroj a po boku se mu houpal meč a malá kuše a na opasku měl připevněno pár malých lahviček. „No ahoj, Herberte. Jak šla ta vloupačka?  A kde je Beren?"

Onen pohledný mladík se jmenoval Ivan Karmyzov a patřil do stejné party, jako Herbert. Původně byl synem jednoho zeman v Kvilamu. Když bylo Ivanovi patnáct, vypálil jejich tvrz mocný soused, který měl zájem o jejich půdu. Jediným, kdo tehdy ten masakr přežil, byl právě Ivan. Utekl do Niedue, kde se snažil přežít, jak se dalo. Sem tam něco šlohnul, půjčoval si a nevracel a podváděl. Stal se z něj skvělý karetní podvodník. Každý večer vysedával v hospodách a karbanil. Při jedné takové karetní noci potkal Berena. Rychle se spolu spřátelili a nakonec mu Beren nabídl místo ve své tlupě. Ivan nadšeně souhlasil. Díky svému vzdělání, vybranému chování a charismatu dobře vycházel s lidmi a byl skvělou volbou, když šlo o podvody a odvedení pozornosti. Měl také jisté technické nadání, díky čemuž výtečně rozuměl zámkům, strojům a různým pastičkám. Dokonce si sestrojil vlastní, vysoce přesnou, kuši. Pro případ, že by bylo třeba rychle zmizet, s sebou nosil zásobu elixírů neviditelnosti.

Herbert nechtěl mluvit. Odstrčil rukou zloděje a vtrhl dovnitř. Nebyla to příliš prostorná místnost. Uprostřed stál starý, ošuntělý stůl se čtyřmi židlemi, v rohu oprýskaná almara a skříň a pak ještě čtyři neustlané kavalce. Na protějším konci pak byly ještě další dveře, opatřené, stejně jako ty první, závorou. Na jednom z kavalců seděla mladá žena, se světlými vlasy a krátkým mečem u pasu. V rukou měla měšec a zdálo se, že zrovna počítala, kolik se jí dnes v noci podařilo ukrást.

Když Herbert vstoupil do místnosti, hodil vak na zem a svalil se na nejbližší židli. Zloděj u vchodu zavřel dveře, položil závoru a zeptal se: „Co se stalo? Kde je Beren?" Herbert si položil hlavu do dlaní a začal si zoufat. Naplnilo ho zoufalství, smutek a vztek, ze smrti jeho učitele. Skrze zuby nakonec přecedil: „Je mrtvý..."

Ta mladá žena se jmenovala Minerva. Byla to půlelfka, kterou Beren vychovával odmalička. Dostala se k němu zvláštním způsobem. Asi před dvaceti lety, za jedné deštivé noci, kráčel Beren ke své skrýši, když v průčelí jednoho z domů uviděl ležet nějakou postavu. V naději, že se jedná o nějakého spícího opilce, u něhož by mohl nalézt pár mincí, k ní přistoupil. Nešlo však o žádného ožralu v bezvědomí, ale o elfskou ženu. Na první pohled mu bylo jasné, že na tom není dobře. Byla smrtelně bledá a stěží zdvihla hlavu, aby na něj vrhla smutný pohled. Neřekla ani slovo, sklonila hlavu a zemřela. Teprve po chvíli si zaražený Beren všiml, že cosi svírá v rukou. Po bližším prozkoumání zjistil, že je to dítě, zabalené do kusu elfského pláště. Byla to půlelfská holčička. Beren neměl to srdce ho tam jen tak nechat. Ujal se jí a vychoval ji. Dostala jméno Minerva. Díky elfské obratnosti, kterou zdědila, před ní nebyl žádný měšec v bezpečí. Mistrovsky zacházela s lukem a navíc se u ní projevilo i magické nadání. Kdykoliv měla trochu času, procvičovala si kouzla. Jelikož se stok dosti štítila, používala jiný způsob úniku. Místo spodem, utíkala horem. Vždy rychle vyšplhala na střechu nejbližšího domu a tak se strážím snadno ztratila.

Herbert chtěl zrovna ostatním vylíčit, co se během akce vlastně stalo, když se najednou otevřely dveře do místnosti. Ne ty, které vedly do stok, ale ty druhé. Objevila se v nich drobná postava půlčíka Hrdoručka Lištičky. Byl to majitel hospody U Zlatého hroznu. Právě její sklep používali jako skrýš. Hrdoručka byl Berenův kamarád. Ještě před deseti lety spolu kradli a loupili ve zdejších ulicích. Pak se ale Lištička rozhodl pověsit zlodějnu na hřebík. Za uspořené peníze si koupil hospodu a živil se víceméně poctivě. Na starého přítele však nezanevřel. Když ve svém sklepě objevil tajnou místnost, napojenou na staré městské katakomby, nabídl ji Berenovi jako skrýš. Dohodli se, že Beren nechá okolí jeho podniku na pokoji a bude mu platit malý podíl z kořisti, za což mu Hrdoručka poskytne střechu nad hlavou, stravu a krytí před strážemi.

Lištička svižným krokem vstoupil do místnosti, rozhlédl se a pak se zeptal: „Beren tu ještě není?" Ivan mu pohlédl do obličeje a pak klidně pronesl: „Není a asi už nikdy ani nebude." „Počkej, myslíš tím snad... A sakra! Takže to byla přece jen pravda!" „Počkej, jak to, že ty už o tom víš?" podivila se Minerva. Hrdoručka se posadil na blízký kavalec a řekl: „No, asi před minutou byl u mne v lokále nějaký chlápek. Vyptával se mne, jestli neznám nějakého chmatáka, jménem Herbert, který mu prý ani ne před půlhodinou spolu se svým trpasličím kamarádem vykradl dům. A ten popis, to byl celý Herbert. Říkal, že toho trpaslíka sice dostal, ale ten druhý mu stačil utéct a zmizet. Prý jestli mu nevrátí to, co tam ukradli, tak ho zaživa stáhne z kůže. No samozřejmě, že jsem mu řek, že nikoho takového neznám." Herbert se polekaně zeptal: „A jak vypadal?" Lištička se trochu zamyslel: „No, byl vysoký a hubený. Na sobě měl modrý plášť. Jo a měl taky dlouhé zrzavé vlasy. Až na ramena." Herbert podle jeho popisu poznal, že je to ten samý mág, jehož dům dnes vykrádal. „Zatraceně, to byl on! To byl ten čaroděj, co zabil Berena! Ale, jak se dozvěděl, že jsem tady?! Šel jsem stokami, sledovat mne nemohl!" Ivan kamaráda objal a řekl: „Bůhví, co tihle kouzelníci všecko dokážou. Teď nám ale konečně pověz, co se tam vlastně stalo."

Když Herbert skončil s vyprávěním událostí dnešní noci, nastalo na chvíli znovu hrobové ticho. To nakonec přerušila Minerva. „A co budeš dělat teď?" „Ještě přesně nevím" odvětil Herbert „Do práce teď nemůžu, ten zrzoun si očividně nedá pokoj, dokud mi vlastnoručně nezakroutí krkem." „Jak já to vidím, měl bys na chvíli zmizet z města. Když tě dokázal vystopovat až do mého lokálu, nebude pro něj těžké zjistit, jak se sem dostat. Nejlepší bude, když odejdeš na pár měsíců z města, ztratíš se mu a někde se schováš. Nemůže tě sledovat věčně." „No je to dobrá rady. Zbývá už jen otázka, kde se schovat." Zapojil se do rozpravy Ivan. „Doporučoval bych ti, abys zamířil na západ, do Wilemburgu. Mám tam jednoho starého známého, který mi něco dluží. Může ti poskytnout úkryt na tak dlouho, jak bude třeba. Čím dřív se vytratíš, tím líp." Herbert s Hrdoručkovým nápadem souhlasil. Nic jiného mu ostatně nezbývalo.

Hodnocení článku: Hodnocení 4.00, Hodnotilo 3 uživatelů