Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 4. díl (Remake)

12.1. 2010 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (7) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x1155

Pokud si dobře pamatuju, nazval jsem to tehdy "Bitka na rozcestí."


Již se pomalu šeřilo. Všechno v okolí ztichlo. Bylo slyšet jen kroky dvou postav, kráčejících dolů, po cestě od Niedue. Měly na sobě šedé pláště, nemluvily. Jedna z nich měla na zádech luk a toulec se šípy. Zanedlouho dorazili ke křižovatce, na západním okraji malého lesíku. Cesta se zde větvila na tři další, které vedly na západ, jih a lesem na východ. Oba zahalení se zastavili až pod stromem, který vystupoval z lesíka. Tam sundaly své kápě. Ukázalo se, že jsou to Herbert a Minerva. „No to je dost, že jdete! Už jsem myslel, že vás chytili stráže, nebo co." ozvalo se znenadání z lesíka.

Z křoví vystoupil Ivan a přistoupil ke svým společníkům. „No dovol, co si to o nás myslíš? Že jsme nějací amatéři? Když budu chtít, seberu strážnému žold za bílého dne, aniž by si toho všiml!" vychloubal se Herbert. „Nechte toho, vy dva. Teď máme důležitější věci na práci. Vzpomínáte?" kárala je Minerva. Oba uznali, že má pravdu. „No, takže, jelikož jdeme do Wilemburgu, tak bude nejlepší zvolit cestu na západ. Tou východní by to trvalo poněkud déle." zažertoval Ivan. „Pro mne za mne si jděte třeba i na jih, lumpové! Ale při bozích přísahám, že nejdřív mi vrátíte, co jste mi vzali!" ozvalo se najednou za nimi.

Všichni se otočili směrem, odkud přicházel onen hlas. Na západní stezce stálo několik, jim neznámých osob. Bylo jich pět. Kušař, s kápí přes obličej, trpaslík v těžké zbroji, sekerou a štítem, ozbrojenec, v koženém brnění, s halapartnou, namířenou dopředu, bělovlasý muž, s dvěma dlouhými meči a kroužkovou zbrojí a vysoká postava, v rudém plášti a zrzavými vlasy. Stála v čele skupiny a Herbert v ní ihned poznal onoho mága, který zabil Berena. „Já ti říkal, že si tě najdu!" řval čaroděj „Teď zaplatíš za svou drzost! A ty tví kamarádíčkové jakbysmet! Nezbude z tebe ani mastnej flek!"

Mág zvedl pravou ruku a už, už se chystal vyslovit ono slovo, kterého se Herbert bál, když náhle bělovlasý válečník kouzelníka zadržel. „Počkej, Izidore! Není třeba se unáhlit. Možná, že konečně dostali rozum a vrátí nám to, po dobrém." „Pffff... no tak dobře Martene! Ale pospěš si! Nemáme času nazbyt!" Marten se otočil ke skupince zlodějů a řekl: „Tohle je vaše poslední příležitost! Buď nám to vrátíte po dobrém, nebo vám tady můj přítel Izidor udělá něco, co by se vám vůbec, ale vůbec nelíbilo. Je to vaše poslední šance! Buďte rozumní!" Asi minutu všichni tři mlčeli. Herbert s Minervou přemýšleli o Martenově nabídce. Mají se vzdát a amulet jim odevzdat, nebo se pokusit utéct? Neměli žádnou záruku, že se čaroděj udrží na uzdě a na místě je nezpopelní. Ivan, který o amuletu, který nalezli, neměl ani ponětí, se ale nahněval a vykřikl: „Můžete nám sakra konečně říct, co po nás sakra chcete?! Nemáme ani ponětí, co tím vaším TO myslíte!" To čaroděje namíchlo ještě víc. „Ale však vy dobře víte, co po vás chceme! Určitě vám za to dobře zaplatili! Tak vrátíte, nebo nevrátíte!?" „Jdi se bodnout! Kdybyste nám řekli, co po nás chcete, možná bychom vám to vrátili! Ale s vámi se, jak vidno, nedá rozumně dohodnout!" ukončil vyjednávání Ivan. Kouzelník doslova zrudl vzteky.

Izidor namířil na Ivana a vykřikl: „Blesk!" „Štít!" zareagovala pohotově Minerva. Před zloději se objevila modře zářící stěna, která mágovo kouzlo pohltila a pak zmizela. To čaroděje poněkud vyvedlo z míry. Že bude muset čelit někomu, kdy se vyzná v magii, nečekal. Trpasličí sekerník a halapartník na nic nečekali a s bojovým pokřikem vyrazili vpřed. Ivan poodběhl vlevo, chopil se své kuše a vystřelil po Martenovi. Ten ale ránu pohotově vykryl svými meči. Herbert udělal úkrok vpravo, aby získal prostor, vzal několik vrhacích nožů a začal je házet po ozbrojenci s píkou, který šel přímo po něm. Až na jeden, který se mu zabodl do levého ramene, všechny minuly. Pak vzal do rukou dýky a vrhl se do boje zblízka. Vyhnul se vojákovi s halapartnou, který ho chtěl, za běhu, zepředu probodnout, udělal otočku a přejel oběma dýkami po bojovníkových zádech. Jemně prořízl jeho nekvalitní koženou zbroj a poškrábal mu záda. Ozbrojenec zařval bolestí, otočil se a švihl svou halapartnou, chtěje Herberta přeseknout. Ten se jen tak, tak, pokrčil v kolenou. Slyšel, jak mu ostří píky prosvištělo nad hlavou. Na nic nečekal a bodl svého protivníka přímo do břicha. Ten zachroptěl a po několika okamžicích se svalil mrtev na zem. Herbert však neměl mnoho času radovat se ze svého vítězství, neboť se na něj řítil Marten, jenž byl pro něj, se svými dvěma meči daleko nebezpečnější.

Minerva na nic nečekala, a sotva vykryla Izidorovo kouzlo, sundala svůj luk a vystřelila na něj celkem dva šípy. Oba však čaroděj s pomocí kouzel odvrátil. Pak se ale sama ocitla pod palbou. Zahalenec s kuší dokázal střílet překvapivě rychle a zaměstnal ji na dost dlouho, aby se Izidor vzpamatoval. Tentokrát však upustil od tradičních blesků a dal přednost ohni. Minervě nezbylo nic jiného, než stále kouzlit štíty a blokovat tak buď kouzla, nebo šípy. Ocitla se v patové situaci. Jakmile si Ivan všiml, že je Minerva v nesnázích, odložil kuši, pohotově vypil lektvar neviditelnosti a tasil meč. To už k němu ale dorazil trpasličí těžkooděnec. Neustále na něj útočil a dorážel. Ivan však hbitě uskakoval a uhýbal jeho ranám a občas sám učinil výpad. Vůbec však nedoufal, že by se mu podařilo prorazit jeho brnění. Hrál o čas, než začne lektvar působit. Netrvalo ani minutu a začal mizet sekerníkovi doslova před očima. Aby ho zmátl, začal Ivan běhat kolem něj dokolečka. Byl to více než účinný nápad. V těžké zbroji a rozměrným štítem byl trpaslík neohrabaný a nestíhal Ivana sledovat. Brzy se mu zamotala hlava a ztratil přehled o situaci. Ivan byl již zcela neviditelný. Minervě každou minutou boje docházely síly. Do levého lokte se jí zabodla šipka. Bojovala z posledních sil.

Herbert zatím zápolil s Martenem. Ten byl mnohem tvrdším oříškem, než ozbrojenec s halapartnou. Jedním mečem vždy útočil a druhým se kryl. Kvůli tomu měl Herbert mnohem méně šancí zaútočit, nehledě na to, že jeho dýky by asi jen těžko prorazily bojovníkovu kroužkovou zbroj. Zbývala jediná možnost. Zásah do obličeje. To se však ukázalo ještě složitější. Herbert se zatím úspěšně vyhýbal Martenovým ranám, ale dobře věděl, že to nemůže dělat do nekonečna. Musel honem něco vymyslet.

Minerva již zatím zcela podlehla Izidorovým ohnivým kouzlům a střelám zahaleného střelce s kuší. Padla na kolena a čekala na poslední ránu, hledíce do země. Ta však nepřicházela. Místo toho Izidor přistoupil až k ní, pyšně se zasmál a řekl: „Nevím, co sis o sobě myslela. Studoval jsem magii celý život a žádná taková nicka, jako ty mi nebude stát v cestě!" Ukázal na ni pravou rukou a Minervě bylo jasné, co se chystá učinit. Náhle se čaroději do pravého stehna zabodla zezadu šipka. Zařval bolestí, prohnul se v kolenou a otočil se, aby zjistil, kdo po něm vlastně vystřelil. Tam uviděl jen svého pohůnka, jak se neustále rozhlíží okolo a také hledá onoho útočníka, připraven na něj zaútočit. Vzápětí se mu však z hrudi vynořila zkrvavená čepel meče. Střelec se prohnul v zádech a kápě mu sjela z hlavy. Ukázalo se, že šlo o temného elfa. Ten už se zmohl jen na několik kleteb, v neznámém jazyce, sjel z čepele a padl mrtev k zemi.

Izidor nehodlal jen tak sledovat, jak jeho společník bezmocně umírá. Levou rukou udělal jakési gesto a vykřikl: „Zruš neviditelnost!" Nad drowovou mrtvolou se objevil Ivan, sklánějící se nad mrtvým protivníkem. Náhle překvapeně zjistil, že neviditelnost zmizela. To ho dost vyvedlo z míry. Mág se pousmál. Už, už se chystal Ivana na místě usmažit bleskem, ale vzápětí se ukázalo, že přece jen něco opomenul. Minerva, na kterou zatím zcela zapomněl, tasila svůj krátký meč a usekla Izidorovi pravou ruku. Ozval se strašlivý výkřik bolesti. Čaroděj se svalil na zem a skučel bolestí. Minerva se zatím narychlo zvedla a dala se na útěk do nedalekého lesíka.

Ivan neměl čas, sledovat, jak čaroděj padá k zemi. Přiřítil se k němu totiž onen trpaslík, kterého se před chvílí zbavil. Jen stěží stíhal uhýbat jeho sekyře. Neustále ustupoval dozadu. Tak to trvalo asi minutu, když o cosi zakopl. Spadl na zem a uviděl, že se mu pod nohy připletlo tělo mrtvého halapartníka. Meč mu, naneštěstí, při pádu vypadl z ruky. A co čert nechtěl, přímo před trpaslíka. Ten se ušklíbl a pomalým krokem se přibližoval ke svému protivníkovi. Ivan se snažil najít něco, čím by se mohl sekerníkovi bránit. V poslední chvíli nahmatal vedle sebe jakousi dřevěnou tyč. Píku! Trpaslík se zatím k Ivanovi dostal doslova na tělo. Tyčíce se nad ním, zvedl sekeru a chystal se jí rozseknout Ivanovu hlavu. V tom však Ivan pevně sevřel Halapartnu a máchl jí, z boku, po trpaslíkovi. Jeho brnění sice jeho zbroj neprorazila, ale dost ho překvapila. Sekera se stočila stranou a místo, aby se zasekla do Ivanova čela, mu usekla jen chomáč vlasů a levé ucho. S Ivanem to však nadále vypadalo bledě. Trpaslík se rychle vzpamatoval, přišlápl levou nohou halapartnu a chystal se konečně zaseknout do Ivanova čela.

Herbert zatím statečně zápolil s Martenem. Stále se mu nedařilo zasáhnout ho. Pomalu mu docházely síly. Náhle dostal spásný nápad. Udělal několik rychlých kroků dozadu, sundal si plášť a hodil ho po rychle se blížícím Martenovi. Plášť se mu připletl mezi meče a bránil mu ve výhledu. To bylo to, co Herbert potřeboval. Obešel Martena z levého boku a vrhnul po něm jeden ze svých nožů. Ten se zabodl přesně tam, kam měl. Do Martenova hrdla. Marten, který se konečně zbavil pláště, zahodil meč z pravé ruky a chystal si vytáhnout nůž z krku. Herbert mu ale hbitě podrazil nohy a poslal ho k zemi. Chtěl se dát na útěk do lesa, ale pak si vzpomněl na ostatní. Otočil se a pohledem prozkoumával bojiště. Viděl, že Minerva se někam ztratila, čaroděj i střelec s kuší leží na zemi a trpaslík stojí nad bezmocným Ivanem.

Dal se do běhu. Když trpaslíkova sekyra dosáhla nejvyššího bodu a již měla začít klesat, Ivan se už pomalu smiřoval s osudem. Náhle však Herbert skočil po trpaslíkovi a vahou svého těla ho srazil na zem. Pak se na děj posadil, chytil ho pod krkem a snažil se ho uškrtit. To se mu ale nedařilo. Trpaslík ho vzápětí chytil za ruce a snažil se je odtáhnout od svého krku. Málem by se mu to i povedlo, kdyby nezasáhl Ivan. Ten zatím vstal, zvedl svůj meč a několikrát jím udeřil trpaslíka do hlavy. Jeho tvrdá helmice sice nárazy značně tlumila, nicméně i to stačilo k jeho omráčení. Když byl i poslední protivník vyřazen z boje, pobrali Herbert i Ivan svoje věci a dali se na spěšný útěk k lesu.

Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 3 uživatelů