Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Dobrodruzi- Putování do neznáma 1.část

10.2. 2010 Autor Devil123 Komentáře Komentáře (7) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.00 Přečteno x1362

Příběh o dobrodruzích, jejichž cesta není tak nevinná, jak by se na první pohled mohlo zdát (pozor, v první části ještě není zmíněna).

Dobře se bavte, snad se vám to bude alespon trochu líbit.


"Zbabělý krysy" zařval trpaslík s ohnivým vousem. "Co ty chlape?" zakřičel rudovousý trpaslík na vysokého mohutného muže. "Dáme si sázku?" zařval na celou hospodu a divoce se rozesmál. Smáli se i všichni okolo a čekali co se bude dít dál.

"Toho bych nevyzýval mistře trpaslíku,ten dokázal přepít i Darghaňana"ozval se dobrosrdečný hlas vedle trpaslíka. "Pche!" odfrknul si trpaslík. "Tohohle by vochlastalo i malý děcko" zvolal a ukázal na obrovského muže,nejspíš barbara za stolem. "Vstaň ty horo masa a postav se mi s korbelem v ruce".

Velký muž vstal."Dobrá trpaslíku,přijímám tvou výzvu". Menší muž,ten který před tím varoval trpaslíka mu položil ruku na rameno. "Nedělej to" pronesl muž se znatelnou obavou v hlase. "Žádný strach" odpověděl mu tiše barbar. "Opiju ho a ještě nám dobře poslouží". Menší muž pokýval hlavou, protože pochopil kam tim jeho přítel míří a nechal ho odejít s rudovousým trpaslíkem k opuštěnému stolu v rohu místnosti.

Posadili se proti sobě. "Kdo první vochlastá toho druhýho,vyhrál" prohlásil trpaslík. Barbar se usmál: "Jako by tu šlo o něco jiného" pomyslel si v duchu. "Po každym korbelu trpasličí kořalky musíš dojít k támhle tomu sloupu" trpalík mávnul rukou k jedinému sloupu v hostinci,který podepíral schody. "A pak samozřejmě zpátky. Při tom nesmíš spadnout na zem!" "Co dáš do hry,když tě porazim?" zeptal se s klidem barbar. Trpaslík se divoce rozesmál. "K takové situaci nedojde!. Ale pokud by náhodou došlo,tak ti splnim nějakou službu a v opačnym případě ty splníš službu mě."Barbar kývnul,že souhlasí.

"Teď když sme si to tak hezky ujasnili můžeme začít" pronesl řeč trpaslík a během několika málo vteřin do sebe obrátil celý korbel. Poté rázným krokem prošel vytyčenou trasou bez nejmenšího zaváhání. "Ááá. Seš na řadě holobrádku" zařval rudovousý a smál se na celé kolo. K trpaslíkovu překvapení mladému barbarovi nedělalo žádný problém nedělalo žádný problém vypořádat se se silným alkoholem a vytyčenou trasu prošel bez nejmenšího škobrtnutí. "Skvělé,dobrá práce" zvolal trpaslík,když barbar prošel svou trasu. "Budeš dobrým soupeřem,ale porazim tě" ujistil ho trpaslík a s těmito slovy popadl druhý korbel,který jim mezitím dolil hostinský a bleskovou rychlostí ho do sebe obrátil. Poté se zvedl a prošel celou trasou. Opět nezaváhal,ale jeho krok byl trochu těžkopádnější.

Divoce se ušklíbl na barbara a několika peprnými slovy ho popohnal do druhého kola. Barbar s ledovým klidem vypil kořalku a prošel vytyčenou trasu se stejnou lehkostí,jako poprvé.Trpaslík nespokojeně zabručel a popadl třetí korbel trpasličí kořalky.Hodil ho do sebe a vydal se po třetí ke sloupu.

Celá hospoda potutelně sledovala tento souboj. Všichni na chvilku utichly,protože trpaslíkův krok znejistěl. A teď dokonce klopýtl. Hospodou to zašumělo. Trpaslík však udržel rovnováhu a bezpečně došel až ke sloupu a zpět. Barbar se usmál,ale svou trasu však prošel opět bez zaváhání,i jeho krok byl však poznamenán. Trpaslík se podivil,kolik toho mladý barbar vydrží.

"Do teď jsme pili trpasličí kořalku" zvolal barbar s důrazem na poslední dvě slova. "Myslím,že je na čase vyzkoušet něco ostřejšího" "Nejni nic silnějšího než trpasličí kořalka" zaprotestoval s hněvem rudovousý trpaslík. "Mýlíš se, mistře trpaslíku" pronesl tajemně mladý barbar.

Barbar sáhl pod kožešinu svého pláště a vytáhl čutoru. Muž,který patřil k barbarovi se tiše smál. Moc dobře věděl,k čemu se jeho velký přítel chystá. "Hostinský,dvě sklenice prosím" zvolal barbar. Většina lidí v hostinci teď zvědavě zvedala hlavy a nakukovala k jejich stolu,snažíc se zjistit, co se bude dít.

Hostinský se přišoural pomalým krokem a postavil na stůl dvě zaprášené sklenice. Bezeslova se pak otočil a odešel zpět za výčep. Velký muž otřel sklenice o svůj kožešinový plášť a pak je obě nalil tekutinou z čutory. "Chceš mě votrávit že jo?" zvolal trpaslík. "Ne,nic takového" odvětil barbar. "Je to alkohol a říká se mu Dračí oheň" upřesnil podstatu ohnivě zbarvené tekutiny ve sklenicích. "Pche!" odfrkl si trpaslík. "Obrátíme pořadí,začni ty" řekl trpaslík s mírným úsměvem. Očekával,že barbar bude protestovat,ale k jeho mírnému překvapení se barbar usmál a vypil svou sklenici do dna. "Áááá" vykřikl mocně,až se několik lidí kolem zděšeně zvedlo. "To je síla" vydechl barbar a vstal od stolu připraven na svou cestu ke sloupu.Trochu se mu rozmazal zrak a něměl již tak jistý krok,ale prošel celou trať bez pádu.

Trpaslík si ještě jednou nedůvěřivě prohlédl obsah sklenice a pak jí jedním dechem vyprázdnil. Polil ho pot. Divoký krutý oheň mu protekl krkem a spálil vnitřnosti. Silnější kořalku v životě nepil, to musel uznat. V očích měl slzy, když se vydal na vytyčenou cestu. Klopýtal, trochu se motal, ale prošel bez pádu.

"Odkud máš ten Dračí oheň" ptal se zvědavě,když už zase seděl u stolu. Barbar se k němu naklonil. "To je tajemství, mistře trpaslíku" řekl tiše a s těmito slovy do sebe hodil obsah druhé dolité sklenice. Hluboce vydechl, poté, co jeho tělo zpracovalo Dračí oheň a vydal se na cestu pomalým,nejistým krokem. Viděl dvojitě. Trochu se motal, ale díky své mohutnosti a síle se udržel na nohách.

Když dorazil zpět ke stolu,na tváři mu hrál vítězoslavný úsměv. "Jste na řadě, trpaslíku". Rudovousý se s nedůvěřivým pohledem na dno sklenice nadechl a vyklopil ohnivě zbarvenou kapalinu do svých útrob. Už teď u stolu to s rudovousým trpaslíkem pořádně zamávalo. Svět kolem mu na chvilku zmizel,než dokázal polknout proud ohnivé kořalky. Nemotorně vstal a udělal několik nejistých kroků,při kterých se musel chytit jednoho ze stolů. Pohlédl na barbara, který se široce usmíval,ale který nesouhlasně zavrtěl hlavou nad trpaslíkovou metodou držení se stolu. Rudovousý trpaslík se tedy pustil stolu a pokusil se udělat několik dalších kroků.Nešlo to. Zakopl o vlastní nohy. Zamával rukama jak divoký pták a s pořádným žuchnutím přistál na špinavé podlaze.

Hospodou se nesl smích. Lidé se tímto soubojem dobře bavili. Někdo zatleskal,někdo zapískal. Mladý barbar pomohl trpaslíkovi na nohy. A společně doklopýtali zpátky ke stolu,kde propukli v hlasitý smích. Nyní si k nim přisedl i barbarův společník. "Pěkný souboj" pronesl nově příchozí. "Vydržíte hodně mistře trpaslíku,já sám jsem myslel,že vás smete první doušek Dračího ohně. Ještě jsem neviděl nikoho,kdo by se setkal s Dračím ohněm prvně a ustál to. Ani můj přítel" prohlásil a ukázal na barbara. "Máte mou poklonu" "Pche!" odfrkl si trpaslík a pak se hlasitě zasmál. "Pokud mě nyní omluvíte pánové,musím jít na vzduch,tady se opravdu nedá dýchat." prohlásil muž a odešel ke dveřím. Ještě než stihl odejít,zaslech,jak se barbar i trpaslík něčemu divoce smějí.

Vyšel ven a zahleděl se na oblohu. Dva měsíce pluli po obloze. Menší "Gorlár" žlutý měsíc byl téměř celý zakrytý mraky. Na druhou stranu Větší "Fánklár" stříbrný měsíc byl právě uprostřed noční oblohy plně viditelný. Nádherný, majestátní pán noční oblohy. Při pohledu na něj se muži tajil dech.

Několikrát se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu a pak znovu vkročil do krčmy. Trpaslík i barbar měli hlavy na stole a hlasitě podřimovali. "Do Searakovi výhně"zaklel  muž oblíbenou trpasličí kletbou. "Mám na krku dva ožrali a přitom jeden váží jako dospělý medvěd." opět potichu zaklel."Třeba mi někdo pomůže" pomyslel si v duchu, ale moc dobře věděl, že se tak nestane, protože nezná nikoho, kdo by se dobrovolně tahal s opilcem.

 

Hodnocení článku: Hodnocení 4.00, Hodnotilo 2 uživatelů