Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 9. díl

23.2. 2010 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 6.00 Přečteno x1245
Dneska je to kratší. Jen něco přes stránku. Vynahradím to v příštím, více než třístránkovém kousku.

„Tak nevím, jestli to byl nejlepší nápad. Lozit sem. Snad abychom se raději honem vrátili zase na povrch..." řekl nejistým hlasem Herbert. V pravé ruce držel jakous takous pochodeň, tvořenou hadrem, namočeným v oleji, obtočeným okolo klacku. Stejně jako ostatní se strachem hleděl na hromádku kostí, pohozených na podlaze rozlehlé podzemní místnosti. Nebyli sto určit, zda patřily člověku, nebo nějakému jinému tvoru. Jelikož však byly sice ohlodané, od bůhví čeho, ale ne zpráchnivělé, neležely zde asi až tak dlouho.

V podzemí už byli asi půl dne a doposud se žádné závažnější komplikace nevyskytly. Všichni se s novým prostředím nakonec vyrovnali. Včetně Herberta a Minervy, kteří byli přivyklí na stoky. Nyní před nimi však nastal problém, se kterým nepočítali. Ohlodané kosti svědčily o tom, že tady asi nejsou sami. Vyvstala nyní samozřejmě otázka, zda pokračovat dál do hlubin, nebo se raději vrátit na povrch.

„Kašleme na to! Byl to blbej nápad! Jdeme zpátky nahoru! Raději se potáhnu závějemi, než aby mne tady dole něco sežralo!"

„Má pravdu! Co když je tu někde Bílý Drak!?"

„Prosimtě neblbni! Co by tady dole dělal drak? Vždyť by se sem ani nevešel! Tady může žít nanejvýš tak pár hladových vlků. Nebo medvěd, ale to bude tak všechno. Není čeho se bát."

„A co když se pleteš!?  Klidně tu může žít nějaký mladý, ten by se sem určitě vešel! Říkám, raději se vraťme!"

„Podívejte lidi," vmísila se do diskuse Minerva „nemá cenu se hádat, co tady žije, nebo ne! Musíme se jen prostě rozhodnout, jestli půjdeme dál těmihle jeskyněmi, nebo se vrátíme nahoru a ztratíme tak celý den!" Následovala chvíle mlčení, kterou přerušil až Herbert.

„Hele, Goldare, ty jsi tu šéf. Co o tom soudíš?"

Trpaslík se místo odpovědi sehnul k hromádce kostí. Vzal jednu z nich do ruky a bedlivě si ji prohlížel. Pak zavřel oči a jemně k ní přičichl. „Tohle není práce vlků." poznamenal.

Jeden z těch méně kurážných už to nevydržel. „Kašlu na to! A na vás taky! Ať to udělalo, co chtělo, může si vás to klidně sežrat! Já jdu zpátky na povrch!" Otočil se a zamířil k chodbě, kterou přišli. Sotva však udělal pár kroků, zabodl se mu do hrudě šíp, s černou letkou. Goldar se nemýlil. Tyto jeskyně neobývali ani vlci, ani medvěd, ale něco mnohem horšího.

Z temnoty se vyřítili dva skřeti. Jeden měl v ruce šavli, druhý byl ozbrojen krátkým lukem. Byli oděni do špatně ušitého obleku z kožešin a zuřivě řvali. Lukostřelec vyndal z toulce na zádech šíp, napnul tětivu a chystal se znovu vystřelit po překvapené skupině cestovatelů. Minerva naštěstí neztratila duchapřítomnost a než stihl skřet pořádně zamířit, prostřelila mu hrdlo.

Druhý skřet zavrčel a jako smyslů zbavený se vrhl do útoku. To už se ale stihl vzpamatovat i Goldar. Rychle shodil svůj batoh, aby byl pohyblivější, vzal do ruky svou sekeru a vyrazil nepříteli vstříc. Zastavil se asi pět kroků před skřetem. Ten se zašklebil a sekl šavlí přímo shora dolů, s úmyslem zarazit ji trpaslíkovi přímo do hlavy. Goldar však na poslední chvíli uskočil doleva a sotva prosvištělo chladné skřetí železo kolem, sekl svého protivníka do pravého boku. Skřet se skácel na zem a upadl do mdlob. Trpaslík ukončil jeho trápení useknutím hlavy.

Očistil svou sekeru od krve o skřetovy hadry a pak se zeptal ostatních, jako by se nic nestalo: „Tak jdeme, nebo chcete počkat na dalšího?" Nebylo třeba ptát se dvakrát. Sedmičlenná skupina se rychlým krokem vydala směrem k chodbě, kterou přišli. Nelidské skřeky, které z ní vycházely je, však odradily od úmyslu, jít touto cestou. Čelit se svou skromnou výzbrojí neznámému počtu skřetů se jim zrovna nechtělo, takže nezbývalo, než se vydat jinou chodbou. Zvolili tedy tu, která byla na druhém konci místnosti a vedla opačným směrem.

Hodnocení článku: Hodnocení 6.00, Hodnotilo 1 uživatelů