Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 14. díl

23.9. 2010 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (4) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.00 Přečteno x1198
Kratičký rozhovor na stránku, takže nečekejte nic moc. Příliš si ale na partu pašeráků nezvykejte! Brzo se s nimi rozloučíme a pojedeme zase dál. Holt to už je osud vedlejších postav...

„Takže ty si fakt nic nepamatuješ?!"

„Ne... Nevím."

Šest Hagijčanů a jeden Zápaďan sedělo kolem malého ohně, uprostřed písečného moře. Byli docela překvapení tím, jak rychle se Herbert probral a hned ho zasypali přívalem otázek. Jejich zklamání však rychle překonalo nahromaděnou zvědavost. Asi nejméně nadšený byl z tohoto zjištění Mustafa.

„Sakra... a já už se těšil jak o tomhle budu vykládat chlapům u zelené palmy."

Náčelník karavany to, ale nehodlal jen tak vzdát.

„Hele a nepamatuješ si alespoň svoje jméno? Nějak ti říkat holt musíme."

„Hm... nevím... možná... nejsem si jistý, ale... Lars?" Na tohle se Herbert pochopitelně připravil dopředu. Byl by pitomec, kdyby ne.

„No, takže je nejspíš načase, abych ti zase já představil tu naši malou partu. Mně říkají Chamur a tak trochu to tu vedu." Zlodějíček si všechny postupně prohlížel. Vůdce karavany se zdál být nejstarší, ale také nejmoudřejší. Nejspíš to bylo jeho bílou, kozí bradkou.

„Tady ten zoufalec je Mustafa, náš velbloudář." Malý, nenápadný a znuděný chlapík, s vlasy barvy sena.

„Serafa už asi znáš. To on tě našel a vyhrabal." Tenhle nový společník zaujal Herberta asi nejvíc. Zvláště jizva na levé tváři, kterou se snažil, ne zrovna úspěšně, maskovat plnovousem. Nejspíš už v životě něco zažil a nebylo to zrovna nic pěkného. U ostatních už vnímal jen jména. Seraf mu stále nějak nešel z hlavy.

„Takže vy jste obchodníci?" zeptal se po chvíli zloděj.

„No... Dá se to tak říct. Až na to, že nepoužíváme běžné obchodní stezky a velice neradi platíme poplatky a cla." Usmál se Chamur. Herbert pochopil okamžitě.

„Aha... pašeráci..."

„Jo."

Nedalo se říct, že by mu to zrovna vadilo. Kapsář nebo podloudník je skoro to samé. Jde prostě jen o přesun něčeho někam a je jedno, zda přemísťujete peníze z cizího měšce do svého, nebo zboží na opačnou stranu hranic, strážím pod nosem, pokud možno bez toho, aby si vás někdo všiml.

„Takže... co se mnou hodláte udělat. Asi by se vám nelíbilo, kdybych vás ve městě hned běžel nahlásit..."

„To jsme si ještě nerozmysleli. Uvidíme, až dorazíme do Kumtimu. Ale když si teda nic nepamatuješ... možná bys mohl zůstat nějakou dobu s námi. Schopný pomocník se vždycky hodí."

„A dobrý úkryt taky." pomyslel si Herbert.

Hodnocení článku: Hodnocení 4.00, Hodnotilo 1 uživatelů