Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 19. díl

1.11. 2010 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (7) Kategorie Příběhy Hodnocení 5.00 Přečteno x1256

Tak... abych řekl pravdu, nevím, co bych do dnešního komentáře napsal. Prostě a jednoduše jde o jeden z těch okecávacích dílů, kde se de facto nic neděje.


Herbert pochopitelně nechodil po Riedumu jen tak. Obcházel hospody, nálevny a hostince a vyptával se. Chtěl zjistit, jestli vůbec Minerva do města dorazila a kam se přibližně vydala. Vždy se ale první ptal po Goldarovi. Někoho takového nemohli přehlédnout. A skutečně. V putyce „U modrého kamínku" si na něj výčepní stále pamatoval.

„Jo, ten tu byl. Ale je to tak měsíc, takže vám toho asi tolik neřeknu."

„Byl sám?"

„Kdepak! Přitáhla s ním nějaká banda ztroskotanců. Sotva se vlekli, to vám povím."

„Co mi o nich můžete říct?"

„Hm... celkem nic. Ale dost mě překvapilo, že sebou táhli nějakou holku. Dost pěkná a od rány. Nikdo si na ni nedovolil ani šáhnout. Asi nějaká divoška, cha cha cha!"

„Jak dlouho tu byli?"

„Celou noc. Víte, oni přišli až po západu slunce. Ráno se ten trpaslík zvedl, odešel a do hodiny byl zase zpátky. Teda ten zuřil! Nejdřív vyhrožoval, že to tady všecko rozseká na třísky a pak tady upálí celou radu i s písařem! Vychlastal celý sud, než se trochu uklidnil. Popili, pojedli a pak se jeden po druhém zase rozutekli."

„Nevíte náhodou, kde jsou teď?"

„Nemám tušení. Trpaslík vykřikoval něco o Belete... Betle, ne... sakra...Be-te-la-mon-te! Jo, to je ono, Betelamonte."

„A ostatní?"

„Vážně nevím. Ale počkejte... jo, ta holka se ptala na nejrychlejší cestu na západ. Tak jsem ji poslal do Korsahu. Mimochodem, zajímavé, že se ptáte zrovna na tuhle skupinu."

„Proč?"

„No, pár dní po nich tady byl takový vysoký, drsný chlap kroužková zbroj, dva meče. Na první pohled válečník. Taky se na ně vyptával. Ale nejvíc se zajímal o tu holku. Asi lovec odměn, co já vím..."

Herbert nemusel být věštec, aby poznal, že mu tady hospodský právě popisuje Martena. Takže po nich pořád pátrají a docela úspěšně. Přechod přes hory nestačil k tomu, aby ztratili jejich stopu. Teda, Herbertovu ano, ale ten neměl zrovna v úmyslu nechat se smést lavinou a upéct v poušti. Jestli ale Minervu dopadnou, asi jí nebudou věřit, co se stalo. A i kdyby, jen těžko ji pak nechají jít.

Amulet má on, ale nikdo neví, že je naživu. Možná by ho mohl vyměnit za svobodu svých přátel. Jenže to se snáz řekne, než udělá. Tahle banda na to půjde asi jen těžko po dobrém, hlavně po tak dlouhé době. Cožpak o to, s Caldoranem by se ještě možná domluvil a Marten taky vypadá celkem rozumně. Ovšem Izidor, to je jiná. Ten ho nejdřív seškvaří bleskem a pak teprve začne klást otázky. A bohové vědí, kdo k nim ještě patří.

Jaká ironie. Takovou dobu jim utíkal a schovával se a teď by je měl sám hledat. Bláznovství, dalo by se říct. Jako hodit pytel peněz do řeky a pak se pro něj ponořit. Možná bude nejlepší, když tu věc prostě zahodí, prodá, nebo někam schová a zapomene. Najde si nějaké pěkné, velké a hlavně bohaté město a začne znova. Je přece mrtvý. Za těch pár měsíců mu taky narostl docela pěkný vous a i vlasy se prodloužily. Nikdo ho nepozná. Herbert končí, začíná Berthrand.

V návalu myšlenek zcela opomenul hospodskému poděkovat za poskytnuté informace a zamířil zase zpátky do tábora. Neměl už proč v Riedumu zůstávat. Věděl, co potřeboval a neměl již více důvod zůstávat tady. Sbalí si svých pět švestek a v noci potichu uteče z tábora.
Hodnocení článku: Hodnocení 5.00, Hodnotilo 2 uživatelů