Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje: kapitoly 3 a 4

20.12. 2010 Autor Angličan Komentáře Komentáře (5) Kategorie Příběhy Hodnocení 6.00 Přečteno x1499
Takže další 2 kapitoly.
Kapitola třetí - Noční útok.

Kdesi v provincii Shinano, Japonsko, před 5 lety...

Měsíc vykoukl zpoza mraků a osvítil palouk. Bylo po letní bouřce a na trávě ještě byla voda, která se teď třpytila ve svitu měsíce. Uprostřed palouku stál malý dům, ze kterého se ozývaly zvuky hovoru. Z komína se kouřilo a z oken se linulo příjemné světlo. Tuto idylku rušil snad jen lehce podřimující člověk, který seděl na prahu u dveří. Byl oblečen do obyčejného kimona a za pasem byla vidět katana s ošoupanou rukojetí. Možná kdyby muž nespal, tak by si všiml toho nepatrného pohybu na kraji mýtiny. Mezi stromy se cosi pohnulo a z noční tmy se vynořila příšerná hlava. Na první pohled by se mohlo říct, že patří zvířeti, ale při bližším prozkoumání bylo vidět, že je to škleb lidský a podivně zkamenělý. A kdybychom postoupili ještě víc do stínů zjistili bychom, že je to vlastně maska, za kterou se skrývají dvě oči, nyní podrobně zkoumající okolí a vyhodnocující situaci. Maska byla celá černá, stejně jako zbytek brnění, na kterém byl jiným odstínem vyobrazen motiv draka.
Hlava se otočila doleva a kývla. Od nedalekého stromu se oddělil jiný stín a ozval se zvuk natahované tětivy. Pak tiché zasvištění a skoro spící strážný byl povýšen na plně spícího. Uprostřed čela mu teď ale rostla velká rudá skvrna, jejíž příčinu není třeba více vysvětlovat. Celá situace trvala jen pár sekund.
Ona podivná hlava vše sledovala a nakonec se zpod masky ozvalo tiché zahvízdnutí, po němž se po obvodu celé mýtiny z lesa vynořilo několik dalších stínů. Dohromady jich bylo deset a všichni měli na hlavách podobné masky. Měli také brnění a v rukou tasené katany až na onu postavu s lukem. Při chůzi nevydali téměř žádný zvuk. Obklíčili dům a jeden z nich rychlým pohybem nakoukl dovnitř oknem a pak se stáhl. Zvedl ruku, vztyčil čtyři prsty a kývl na postavu vedle. Ta poslala signál dál, až to věděli všichni. Lučištník se přemístil k oknu a založil do tětivy nový šíp. Muž v brnění s drakem přistoupil ke dveřím a opět kývl na dva další tiše stojící bojovníky poblíž. Ti k němu okamžitě přistoupili s meči připravenými. Chvilku všichni nehybně stáli, potom přišel daný signál. Vůdce skupiny hvízdl a pak šlo vše ráz naráz. Lučištník u okna se prudce vztyčil, během sekundy natáhl luk a prohnal šíp skrz okno i skrz hruď muže stojícího uvnitř místnosti nejblíže oknu. Ten jen chvíli nevěřícně hleděl na krvavou špici trčící z jeho hrudníku a jako by ani nevěřil, že tam je. Když se začal kácet k zemi uviděl ještě, jak se rozráží dveře a dovnitř vtrhl snad ten nejstrašlivější démon, kterého lze v legendách najít. Nakonec vše přikryla milosrdná temnota.

Postava s drakem rozrazila dveře a vtrhla do místnosti následována dvěma dalšími. Nejblíže stojícímu muži, který se ještě nestačil vzpamatovat ze šoku, proťala čistým sekem hrdlo tak, že vydal jen tiché zabublání. Druhého muže, který se vzpamatoval o něco rychleji, srazil hrozivý válečník k zemi pěstí v ocelové rukavici. Poslední muž v místnosti zareagoval ze všech nejrychleji. Poté co oknem proletěl šíp a dveře se rozrazily, se rychle vymrštil od stolu a bez váhání proskočil oknem ven, kde strčil do lučištníka, který sahal pro další šíp. Rychle se rozběhl nakonec mýtiny k lesu. Žádný z bojovníků stojící venku nejevil známky toho, že by chtěl dotyčného pronásledovat. Prostě jen stáli a koukali, jak utíká. Když mu scházelo pár metrů ke stromům uslyšel neznámý muž zafrkání koně a proti němu se z lesa vyřítily dva jezdci... To by samo o sobě nebylo tak hrozné jako to co drželi oba v rukou a teď to mezi sebou natáhli. Síť. Nestačil už zabrzdit a otočit se. Jezdci ho nabrali do sítě a táhli zpět k domu. Z toho již vycházel muž v brnění s drakem. Čistil si kusem hadru katanu od krve. Za ním táhli druzí dva bojovníci muže, kterého předtím srazil pěstí k zemi. Muž se vzpouzel, ale nebylo mu to nic platné. Srazili ho na kolena a ruce svázali za záda. Když jezdci přitáhli svého zajatce, muž, jenž byl očividně vůdcem celé útočící skupiny, si konečně sundal helmu. Objevila se pro nás již známá tvář pána Kenshina.
„Tak mi ho ukažte."
Další z válečníků stojících okolo přistoupil k muži v síti a surově ho chytil za vlasy a zvedl hlavu k panu Kenshinovi.
Chycený muž vzpurně hleděl na všechny okolo a v očích se mu zračila nenávist a chuť zabíjet.
„Ano, je to on."
Otočil se od zajatce. „Dobře ho hlídejte, ráno bude čelit spravedlnosti."

 

„Vše je připraveno můj pane." Samuraj se uklonil a udělal krok stranou. Na palouku stáli rozestavení bojovníci v kruhu a uprostřed byli oba zajatci.
Kenshin k nim postoupil a oba si je prohlédl. Klečeli na kolenou, ruce svázané za zády a hlavy skloněné k zemi.
„Přistup ke mě, Tanahashi."
Tanahashi, kterému teď bylo již patnáct let a byl jen o málo nižší než pan Kenshin, učinil jak jeho mistr žádal.
„Můj mladý bojovníku, věz, že toto je ten co ti kdysi zavraždil rodinu a zničil tvou vesnici. Jeho jméno je Suko. Ten druhý je jeden z těch co mu pomáhali. Ty nyní můžeš vykonat spravedlnost. Teď je konečně dostihla spravedlnost."
Kenshin vytasil katanu a obřadně ji nabídl mladému Tanahashimu.
Ten chvíli jen nevěřícně stál. Nakonec pomalu uchopil katanu a pevně stiskl její rukojeť. Hlavou se mu teď honilo mnoho myšlenek... myslel na pomstu, na svou rodinu a svou ves. Ale ze všeho nejvíc se mu v hlavě ozýval křik matky a zlý smích těsně předtím než zemřela.
Odhodlaně přistoupil z boku ke klečícímu Sukovi a zvedl katanu nad hlavu. Pán Kenshin i ostatní bojovníci vše jen tiše sledovali. Pak se sluneční paprsky zaleskly na mihnuvší se zbrani a Sukovo bezhlavé tělo se pomalu převrátilo dopředu a dopadlo na zem. Tanahashi s tvrdým výrazem ve tváři přešel ke druhému zajatci a kmitl zbraní podruhé.
„To bylo za mou matku, za mého otce, za mou ves," pronesl tiše
„Dokonáno jest." Řekl pan Kenshin a položil chlapci ruku na rameno. „Dnes jsi ukázal, že se nebojíš a jsi ochoten vykonat spravedlnost. Jsem na tebe hrdý."
„Ty dva tady nechte ležet. Všichni na koně a odjíždíme." Vyrazili k místu, kde nechali koně a nikdo se ani neohlédl po dvou bezhlavých mrtvolách ležících na louce v rosou se třpytící trávě.
Nikdo si také nevšiml očí sledujících celou skupinku z dobře zamaskovaného úkrytu...

 

Jeli už celý den a jak muži, tak zvířata byli unaveni. Kenshin znal svou zemi dobře a proto vybral vhodné místo k přenocování. Zastavili se na vyvýšeném místě, kde kdysi stála malá pevnůstka. Ted tu však zbyly už jen ruiny, ale i ty mohly dobře posloužit jako provizorní opevnění. Slunce pomalu končilo svou pouť, posledními paprsky dalo sbohem a uvolnilo nebe měsíci.
„Vy dva," ukázal Kenshin na bojovníky „rozdělejte oheň a zapalte všude pochodně."
„Hai sensei," přikývli oba a odběhli splnit úkol.
Potom se pan Kenshin otočil k muži stojícímu po jeho boku. „Daichi, postarej se prosím o rozestavení hlídek a o jejich střídání. Mám divný pocit."
„Zařídím to, můj pane." Daichi se již naučil o příkazech svého pána nediskutovat. Pokud měl jeho pán tušení, bylo lepší udělat to co říkal, protože často se ukázalo, že ta tušení byla opodstatněná. Byl Kenshinova pravá ruka. Jeho nejvěrnější a nejlepší válečník a také nejbližší přítel. On už se postará o to, aby se jeho pánu nic nestalo.
Nakonec se pan Kenshin otočil k Tanahashimu. „Vezmi koně támhle do toho přístřešku a ustáji je. Dones vodu a nakrm je." Tanahashi jen s úklonou přikývl a zamířil ke koním.
Když byly úkoly vykonány, sesedli se ti, kdož zrovna neměli stráž u ohně a opékali si maso ze svých zásob. Při jídle si povídali o včerejší akci, vtipkovali a hlasitě se smáli. Po jídle zalehli, aby nabrali síly na další den. Pokud by jeli svižným tempem, mohli by být po poledni už na hradě Nakamurů.

Kapitola čtvrtá - Přepadení.

Strážný stál na svém místě, naginatu v pravé ruce pevně zapřenou o zem. Byl už unavený, ale přesto nepolevoval, věděl jaký trest by ho čekal, kdyby zanedbal stráž a pan Kenshin na to přišel. A navíc podle polohy měsíce by řekl, že už mu do konce směny moc nezbývá. Takto se zaobírajíc myšlenkami ucítil na krku malé píchnutí. Zvedl volnou ruku a ohmatal si to místo. Narazil na cosi nepochopitelného... udiveně svíral v ruce malou šipku. Co to má sakra být? Byla jeho poslední myšlenka, než se mu před očima udělalo černo a on se svezl pomalu k zemi. Ve stejné chvíli zachroptěl druhý strážný, když se mu do krku zabodly dva shurikeny. Třetí stráž také nedostala možnost varovat ostatní. Vynořil se za ní černý stín a rychlým pohybem přehodil strunu přes jeho hlavu a škubnutím smrtící smyčku uzavřel. Mrtvé tělo pak tiše položil na zem a rozhlédl se. Byl oblečený celý v černém, nikde nebylo světlé místečko až na bělmo očí. Hlavu i tvář měl zahalenou v přiléhavé kápi, bylo vidět jen kousek tváře okolo očí a i ten kousek byl začerněn. Pohyboval se s lehkostí a elegancí, jako by k něčemu takovému byl stvořen.
Dole okolo uhasínajícího ohně leželi ostatní Kenshinovi samurajové, všichni spali. Zdá se, že nikdo nic nezaslechl. Ani neklidné zafrkání koňů.
Přes rozbořenou zeď se přehoupli další postavy a teď se potichu blížili ke spícím postavám. Za chůze tasili katany. Ani tehdy nevydali zvuk, vše probíhalo za úzkostného ticha.

Daichi byl ostřílený bojovník, zažil mnoho bitev. A jako mnoho veteránů, měl jen lehké spaní, jakému se naučíte právě za války. Probudil ho nějaký zvuk, nebyl si jist jaký až do doby než kůň znovu neklidně zafrkal. Daichi nedával nic najevo, dál nehybně ležel a jen nepatrně pootevřel jedno oko. Na první pohled bylo vše v pořádku, ale... moment, v jeho zorném poli by měla na zdi stát stráž a... co se to teď pohnulo dole za stín? Záda mu polil studený pot, ale ještě vyčkával. Ano! Ted se jeho podezření potvrdilo, stín se pohnul znovu a nebyl sám. Tohle má jen jedno vysvětlení... Ninjové. Nájemní vrahové, kteří byli vysláni zabít pana Kenshina. Stále se však nepohnul, pouze pomaličku přesunul ruku a nahmatal katanu.
Černý zabiják se neslyšně proplétal mezi spícími samuraji a hledal svůj cíl. Tady. Ležící postava vedle brnění s vyobrazeným drakem. To musí být on. Pan Kenshin. Pod rouškou se mu rozlil zlý úsměv. Musí to být někdo hodně důležitý, když za jeho vraždu zaplatili tak moc. Postavil se nad Kenshina a pozvedl katanu. V tu chvíli postava, která celou dobu ležela vedle Kenshina a vypadala, že spí, vyskočila ze země s varovným výkřikem a v ruce držela krvavou katanu. Chvilku trvalo než si vrah uvědomil co se děje a dal si dohromady krev na kataně v rukou protivníka a podivný pocit ve svém břiše. S nevěřícným vzdechnutím se zhroutil k zemi, ale to už všude okolo nastával zmatek.
Rozespalí a překvapení bojovníci se hrabali ze svých přikrývek a sahali po zbraních. Několik z nich padlo zpátky k zemi se zabodnutými shurikeny nebo katanami ve svém těle. „Seskupte se... Chraňte pána." Křičel Daichi zatímco odrážel výpady dalšího ze zamaskovaných útočníků. Přes zeď se přehoupli další černě oděnní zabijáci. Tanashiho, který se uložil na seně v přístřešku pro koně, vzbudily výkřiky a hluk boje. Rychle vyskočil na nohy, zastrčil své zbraně za pas a uchopil naginatu opřenou o zeď. Než zjistil co se vlastně děje, uslyšel na střeše přístřešku kroky a nějaká černě oděná postava seskočila před dveře. Bez váhání udělal dva kroky vpřed a zabořil oné postavě své kopí zezadu do hrudi. Pustil zbraň a tasil katanu a přes čerstvou mrtvolu vylezl ven. Na nádvoří panoval bitevní chaos. Kenshinovi samurajové byli propleteni spolu s černě oděnými zabijáky. Uprostřed toho všeho stál samotný Kenshin a zády k němu Daichi. U jejich nohou již leželo několik mrtvol zabijáků. Tanahashi otočil hlavu a spatřil na rozbořené zdi skrčenou postavu s malou kuší v ruce. Vrah se snažil zamířit, ale pořád neměl výhled na čistou ránu, bitva dole byla moc zuřivá. Přesto ninja neztrácel hlavu a chladně vyčkával... Tanahashimu netrvalo dlouho uvědomit si jaké nebezpečí hrozí jeho mistrovi. Přehodil si katanu do levé ruky a zpoza pasu vytrhl wakizashi. Popoběhl, a tak jak se to učil, vrhl svou zbraň směrem na vyčkávajícího zabijáka. Hod se mu nepovedl úplně jak by chtěl, trefil svého protivníka jen ošklivě do ramene, ale i to stačilo aby ho to vychýlilo z rovnováhy a on spadl ze zdi dolů na zem. Tanahashi se k němu chtěl rozběhnout, ale cestu mu zastoupil jiný černě oděný bojovník a mladý samuraj jen taktak vykryl ránu mířící na jeho krk a vzápětí druhou na jeho břicho. Udělal krok vzad, aby získal rovnováhu a do žil se mu vlila nová vlna adrenalinu. Naznačil úder vlevo a pak převedl rovnováhu na levou nohu, jakoby chtěl začít otočku, ale náhle se zastavil a rychle bodl zpět. Překvapený zabiják už nestihl zareagovat a pustil svou zbraň z náhle zkřehlých prstů. Tanahashi vytrhl svou katanu a znovu se rozhlédl. Uviděl svého mistra jak se brání hned dvěma zabijákům. Kenshinovi tekl po čele pot a také krvácel z rány na noze. Měl plné ruce práce, aby si nepřipustil ninjy k tělu. Tanahashi se rozběhl k mistrovi. Jeden z útočníku se na něj otočil a pokusil se ho seknout, jenže Tanahashi se bleskurychle skrčil, z pokrčení přešel do plynulého kotoulu na jehož konci se ocitl za zády útočníka. Bez váhání mu podsekl nohy a když se ninja skácel k zemi, nemilosrdně ho k ní přibodl katanou. Kenshin nyní se již bránící jen jednomu protivníkovi odrazil několik ran a pak třemi výpady poslal ninju do říše věčného spánku. Teď již byli nájemní zabijáci v nevýhodě a početním oslabení. Několika šťastlivcům se podařilo přelézt zeď a dát se na útěk, ti méně šťastní rychle podlehli katanám zbývajících samurajů.
Bylo po boji. Všude zavládlo nepřirozené ticho. Chvilku všichni jen stáli a oddychovali a pak sborově vítězně zakřičeli.

 

Svítání již bylo na dosah. Nikdo už nespal a všichni měli plné ruce práce, buď s odklízením mrtvých nebo se starostí o raněné.
„Můj pane, přišli jsme o devět mužů, tři byli zraněni a zbylých osm včetně vás i mě jsou víceméně v pořádku. Jejich raněné jsme dobili a nechali naživu jen jednoho, jak jste přikázal."
„Výborně Daichi, výborně. Poskytne nám, jak doufám, důležité informace." Daichi se uklonil a otočil k odchodu. „A ještě jedna věc... Kenshin se odmlčel „dnes jsi mi opět zachránil život. Děkuji ti, příteli."
„Bylo mi ctí stát opět po vašem boku v bitvě, můj pane." Daichi se znovu uklonil.
„Jsi dobrý a věrný přítel." Kenshin otočil hlavu k nedaleko stojícímu Tanahashimu a mávl na něj rukou, aby přišel blíž.
„I tebe musím pochválit, můj mladý bojovníku. Dnes v noci jsi bojoval odvážně, s urputností a nasazením hodným těch největších samurajů. Je vidět, že jsem udělal dobře, když jsem tě tehdy přijal do rodiny. Jsi statečný muž."
„Děkuji ti mistře, ale nezasloužím si tolik chvály, ostatní bojovali stejně udatně." Uklonil se Tanahashi.
Kenshin se jen usmál a poklepal Tanahashiho po rameni.
O necelou hodinu později již vyráželi na cestu ke svému domovu. Bylo to roztodivné procesí... Vepředu pán Kenshin s ovázanou nohou, za ním Daichi a Tanahashi, následováni ostatními samuraji, raněnými muži vezoucími se na narychlo zbudovaných nosítkách a také jedním zajatcem. Ten byl svlečen téměř do naha a bylo vidět několik šrámů a modřin. Oči měl zavázány páskou a ruce svázány za zády. Jeho strážci ho důkladně prohledali, tak aby nemohl odnikud vytáhnout skrytý nůž a ohrozit pana Kenshina nebo zabít sám sebe. Nemazlili se s ním, byl to vrah, ninja, pro samuraje muž beze cti a tak s ním také zacházeli...

---

Druhý den po poledni už měli hrad, cíl jejich cesty, na dohled. Majestátně se tyčil na kopci ochraňujíc malé přístavní město pod ním.
Když projeli vstupní branou, oddělil se Tanahashi od skupiny a zamířil do ubikace, kde bylo jeho lůžko. První ze všeho co si přál, bylo dát si horkou koupel. Kenshin s ostatními samuraji a zajatcem pokračovali dále do hradu. Další dny probíhali tak jako dřív. Spousta cvičení a neustálá snaha o zdokonalování se ve všech činnostech, učení a modlitby. To vše až do chvíle než si ho nechal jeho mistr zavolat k sobě.
Tanahashi vstoupil do místnosti a uklonil se.
"Vítej, můj mladý samuraji. Sledoval jsem tě a musím říct, že tvé zacházení se zbraněmi je výtečné... Tanahashi se jen znovu děkovně uklonil. "...nicméně pro tebe mám jiný úkol. Je na čase se více zaměřit i na intelekt a duši. Chci, aby ses vydal k mnichům do kláštera a tam se více vzdělával a věnoval meditacím."
Tanahashi se otočil k odchodu.
"A ještě jedna věc, nedávno připlula nějaká loď z daleka. Byl bych rád, kdyby ses po dobu svých studií naučil jazyk těch námořníků, možná se to bude v budoucnu hodit."
"Hai, sensei. Udělám jak žádáš."
"Výborně, to je vše."
Tanahashi se uklonil a tiše se z místnosti vytratil.

Hodnocení článku: Hodnocení 6.00, Hodnotilo 1 uživatelů