Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zlato se krvavě třpytí

3.1. 2011 Autor Devil123 Komentáře Komentáře (3) Kategorie Příběhy Hodnocení 5.00 Přečteno x1411

Je to samostatná povídka, kterou jsem ovšem rozdělil do několika částí. Není to plánované jako žádné větší dílo.

Po dlouhé době sem zas něco málo sepsal, tak se na to vrhněte a pořádně to zkritizujte :D


Město Urgur - léto - 459. rok vlády smrtelníků - ještě před svítáním

 

Šíp se s tichým zabzučením zabodl do dveří jen několik palců od jeho hlavy. Muž v kožené zbroji ,viditelně užívané v boji, se zmateně otočil. Instinktivně před sebe nastavil obyčejný dřevěný štít, čímž zablokoval druhý šíp, který vypálil neviditelný útočník. Razance střely ho však donutila o krok ustoupit a štít musel zahodit, protože nevydržel nápor a praskl.

Muž zuřivě zaklel, odkulil se a pokusil se skrýt ve stínu domu. Šero ještě nebrobuzeného Slunce mu pomohl se ukrýt před tím, kdo zřejmě usiloval o jeho život.

Další šíp už nevyletěl. Díky stínu ho střelec pravděpodobně nezahlédl. Muž zkušeným pohledem prohlížel okolí. Z úhlu vystřeleného šípu se domníval, že neznámý zabiják se skrýval na střeše jednoho z protilehlých domů.

Raghra" zavrčel muž jméno a s nechutí si odplivl. V tomtéž okamžiku uslyšel, jak se ulicí blíží několik mužů. Podle hlasů a všeobecného veselí usoudil, že se právě vrací z hospody. Chtěl rychle zmizet některou z postranních ulic, ale pak si to rozmyslel a rozhodl se ještě chvilku zůstat skrytý.

Skupina ožralů se dopotácela do míst, kde už je muž mohl rozeznat. Dva z opilců mezi sebou nesli téměř bezvládné tělo a neustále něco vyřvávali a smáli se. Další dva se motali kolem nich a zpívali obhroublé písně. Vypadalo to, že dnes byla v hospodě bouřlivá noc.

Ukrytý muž zavrtěl hlavou a ulevil si několika peprnými slovy na účet opilců a chystal se odejít. Najednou však bezvládné tělo pohnulo hlavou a muž se zlostným výrazem ve tváři poznal, kdo to je. „Tare, ty vole blbej" zavrčel. Chtěl dodat ještě něco, ale to nestihl, neboť ti dva, co nesli Tara, se skáceli k zemi. Tar se ihned vymrštil a srazil k zemi třetího muže. Čtvrtý jen nevěřícně koukal a rozostřeným pohledem se snažil zjistit, co se stalo. Tar se k němu nedostal dostatečně rychle a posledního z opilců nenapadlo nic jiného, než začít křičet. „Ty kreténe, buď zticha" zařval na něj Tar. Opilec ho buď neposlouchal, nebo neslyšel. Tar k němu bleskurychle přiskočil a pokusil se ho umlčet. To byla chyba, opilec totiž začal kolem sebe zuřivě kopat a kousnul do ruky, kterou se ho snažili umlčet.

Tar mu vrazil pěstí do břicha a pak ho jediným úderem do spánku poslal k zemi. Hlasitě si oddechl. Okamžitě však byl opět ve střehu, protože zahlédl postavu, mířící k němu. Rychlým pohybem vytáhl schovaný nůž a postavil se nebezpečí čelem.

Klid Tare, to jsem já, Garet" zaznělo v odpověď na vytažený nůž. Tar vyloudil úsměv na tváři a schoval nůž.

Při pohledu na výraz v Garetově tváři mu došlo, že mu dluží vysvětlení.„Tady ne!" řekl důrazně. Prošel kolem něm a zamířil postranní ulicí pryč. Garet zamračeně prolétl pohledem celou ulici. Po zabijákovi nebylo ani stopy, kromě dvou šípů, které minuly cíl. Na dláždění leželi čtyři nehybné postavy, kterých si nikdo ani nevšimne. Ráno se nejspíš probudí ve vězení. Garetovi to bylo jedno. Nebyl žádný dobrák.

Myšlenkami byl u toho, že se ho právě někdo pokusil zavraždit. Ten někdo však žalostně zklamal. V mysli mu plulo jedno jméno. Raghra.

 

 

Město Urgur - léto - 459.rok vlády smrtelníků - časně z rána

 

Daren Lišák skočil ze střechy domu. Dopad zmírnil rychlým kotrmelcem vpřed. Bleskově se zvedl a dal se do běhu. Celou dobu si přitom nadával do hlupáků.

Slunce se již pomalu soukalo na oblohu a první paprsky ozářili věž magické univerzity, která dominovala středu města. Byla to úchvatná stvaba.

Lišák zrychlil. Měl být do svítání v cechu. „Už jen pár ulic" pomyslel si v duchu. Zahnul do postranní uličku, nechtěl běžet hlavní ulicí. Lidé už by mohli pomalu vstávat a Daren nevypadal právě věrohodně v černém plášti, kápí, s dlouhým nožem u pasu a kuší na zádech. Vypadal přesně jako zloděj a zabiják, kterým taky byl.

Přeskočil jeden z nízkých plotů oddělující od sebe dva staré domy a ocitl se před malou dřevěnou kůlnou. Nemohla být větší než malý pokoj v hostinci.

Prudce zabušil na dveře. „Kdo je?" ozvalo se nevrle na druhé straně. „Já Lišák, pusť mě, dělej!" okřikl ho Daren.

Jdeš pozdě!" prohlásil hlas, ale dveře otevřel. Lišák prošel dveřmi. Na muže, který mu otevřel se ani nepodíval a zamířil ke skrytému poklopu v rohu místnosti. Hlídač zabručel nějakou nadávku na nevychovanost dnešní mládeže a zasedl zpět za starý stůl.

Mladý zloděj prolezl poklopem a ocitl se v temné chodbě. Neviděl ani na krok. Lišák však věděl, co má dělat. Přistoupil ke zdi a chvilku jí ošahával. Během chvilky našel, co hledal. Malou páčku, za kterou zatáhl.

V chodbě okamžitě zaplály pochodně. Vynález cechmistra, který dokazoval, že není jen pouhým zlodějem a vůdcem zlodějské bandy, ale i mozkem celého cechu.

Prošel chodbou a dostal se do vstupní haly. Všude hořely pochodně, neboť sídlo cechu bylo velkou částí skryto v podzemí a sluneční paprsky sem neměly jak proniknout.

Ještě něž se dostal do části sídla vyhrazené jem pro členy cechu, musel projít nezbytnout kontrolou cechovních stráží. Cechmistr neponechával nic v náhodě a vymyslel důmyslný systém identifikace svých „agentů", který spočíval v kódech zapsaných na kůži člena cechu, který tam agentovi vpravil cechovní kouzelník. Tím si také zajistil bezmeznou oddanost, neboť v případě zrady, zrádce kouzelník velmi jednoduše vyhledal magickou cestou a byl potrestán povětšinou smrtí.

Po rutinní prohlídce a zkontrolování kódu, byl Daren vpuštěn do cechovní části sídla. Na rozdíl od haly byly tyto místnosti udržovány v čistotě a nádheře. Obrazy (většinou kradené) a různé další prvky umění byly vystavěny úplně všude a celé to připomínalo až přemřštěně bohatý hrad nějakého velmi vlivného šlechtice.

Lišák prošel bezzájmu chodbami a na vystavěnou pýchu svého cechu se ani nepodíval. Měl strach, měl velký strach a bylo to na něm vidět.

Úkol, který měl vykonat, zadal přímo cechmistr. Daren nevěděl, proč si vybral právě jeho. Byl jeden z mladších členů cechu a na přímé vražedné zakázky nebyl zvyklý.

Došel až na konec chodby. Dveře, před kterými stál, byly ukázkou mistrovské truhlářské práce. Nádherně zdobené ebenové dveře. Daren na sucho pokl. Za těmito dveřmi na něho čekal cechmistr, který očekával, že jeho úkol byl splněn. Nebyl....

 

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

 

Zavři za sebou" řekl Tar a svezl se unaveně na postel. Garet zavřel dveře a se zachmuřeným výrazem přistoupil k oknu.

Myslim, že mi dlužíš odpovědi" zavrčel Garet a pohlédl na Tara. Ten se jen ušklíbl, sáhl do záhybu svého obnošeného pláště a na stůl hodil tři váčky s penězi.

Garet na ně chvilku nechápavě hleděl a pak pochopil.

To jsou...." začal Garet

Jo" zazněla odpověď

Takže tys nebyl...."

Ne" odpověděl Tar a široce se na přítele zazubil.

Vždycky jsi měl lepkavé prsty příteli" zasmál se Garet. „Cos vlastně v tý hospodě pohledával?" zeptal se po chvilce ticha.

Sbíral informace" lstivě prohlásil Tar a posadil se. „Něco málo sem zjistil" „Hmm..." zabručel Garet.

Ten co nám odmítl zaplatit byl jeden z vysoce postavených chlápků od zlodějskýho cechu"

Garet s Tarem v této době pracovali jako žoldáci. Jejich služby si vyžádal anonymní muž a slíbil tučnou odměnu. Když si však přišli pro slíbený honorář odmítl jim zaplatit a dokonce na ně poslal své muže. Žoldáci si s nimi poradili, ale lstivý nepřítel na ně během potyčky poštval městské stráže. Oba skončili ve vězení.

Víš kde sídlí?" zeptal se bez zájmu Garet.

Ne, ještě ne"

Tare, smiř se s tím, naše prachy už neuvidíme. Taky mě to sere, ale nemůžeme nic dělat. Nevim jak ty, ale já rozhodně nepůjdu do boje s cechem."

Tar se tvářil nepřítomně. „Sme dva!" důrazně prohlásil Garet. „I kdyby jsme se o to pokusili, nemůžem uspět"

Málem jsme tam umřeli" připomněl mu Tar. „A já za to chci svý prachy"

Garet si právě promítal vše co se událo. Ten zabiják, bylo možný, že to byl jeden z mužů toho chlápka. Unikl smrti jen o několik palců. Kvůli tomu chlápkovi seděl několik dní ve vězení, kde ho pro legraci mučili. Na zádech měl stále čerstvé stopy po krutém biči, který se mu několikrát zakousl do masa.

Zatnul pěsti, až mu klouby zbělaly.

„Máš pravdu Tare. Chcem svý prachy! A my je dostanem!"

 

 

Město Urgur - Cech zlodějů - léto - 459.rok vlády smrtelníků - časně z rána

 

„Zdravím tě Darene" pronesl lichotivě cechmistr. Byl to poměrně vysoký muž středního věku s hustými hnědými vlasy, které začali na spáncích šedivět. Na sobě měl zdobenou tuniku a zlatý plášť pod kterým se jistě ukrýval nejeden vrhací nůž.

Po jeho boku stál kouzelník a velitel cechovní stráže.

Daren se uctivě uklonil a poklek před cechmistrem na koleno. „Vstaň!" řekl prudce cechmistr.

Lišák se pohledem upřeným k podlaze vstal jen velmi neochotně. „Do očí se mi dívej" zařval cechmistr a udeřil ho pěstí do obličeje. Daren se zapotácel, ale ustál to. Pohlédl na svého cechmistra, který velmi rychle změnil prvotní tón jakým s mladým zlodějem mluvil.

„P-pane j-j-já..." vykoktal Lišák než ho opět udeřil. Daren se opět zvedl. V ústech cítil krev.

„Proč jsi nevykonal co jsem ti zadal?" vykřikl mistr. Zloděj mlčel. „Tak proč?!" odpovědi se stále nedočkal

„Ten muž je velmi důležitý a teď už měl být mrtvý!. Co kdybys ho v zastoupil a místo něj zemřel ty?" zařval cechmistr a tasil dýku. Bleskově se pohnul za zloděje a přiložil mu chladnou ocel na krk.

„Jak mám vést cech, když mě mí lidé neposlouchají?" zeptal se ho. „Pane, já vás poslechl" odpověděl Lišák. Na chvilku se odmlčel a pak dodal „Já,já....jsem minul"

Cechmistr se hrozivě zasmál. „Neměl jsi snad řádný výcvik? . Proč asi tím výcvikem procházíš, aby se tohle nestalo!" „Prosím pane, dejte mi ještě jednu šanci"

Cechmistr se zasmál a pustil Darena. Ten se mu složil k nohám. Cechmistr pomalu došel až k velké židli u pracovního stolu. Posadil se na pomyslný trůn a nohy dal na stůl.

„Ani nevíš jaké máš štěstí Darene" prohlásil cechmistr. „Dnes mám velmi dobrou náladu a nehodlám si jí zkazit nějakým ubohým zlodějíčkem, co neumí udělat svou práci. Máš ještě jednu šanci. Jen jednu jedinou. Pokud Garet do zítřejší noci nezemře, zemřeš ty. Nemůžeš utéct, nemůžeš se schovat, ty to víš, tak se podle toho zachovej."

Cechmistr ledabyle mávnul rukou a dva ozbrojenci popadli Lišáka a vyhodili ho do temné smradlavé chodby - do kanálu. Kanalizace bylo totiž s cechem propojená.

„Héj" zařval Daren. „Kam jste mě to odnesli?" „Dokud nesplníš úkol není ti povolen vstup do cechu. Teď vypadni!" prohlásil jeden z ozbrojenců a ukázal do tunelu. Poté zabouchl masivní železné dveře a Lišák v chodbě osaměl.

„Do hajzlu" ulevil si zloděj a vydal se smrdutým tunelem pryč

Hodnocení článku: Hodnocení 5.00, Hodnotilo 1 uživatelů