Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Pomsta bude sladká-Díl 1

3.1. 2011 Autor Madox Komentáře Komentáře (6) Kategorie Příběhy Hodnocení 2.75 Přečteno x1407
Tak v tomto dílu se nebude skoro nic dít až na menší potyčku nakonci.Jinak v příštim dílu bude souboj skuruta s Delonem takže mě budete moct pěkně posoudit.
Hangrim dopil další korbel piva. Lidského piva. Už byl v tomto městečku 14 dní a pořád nemohl naleznout hospodu, kde by našel kvalitní trpasličí ležák. "No nic", pomyslel si a zaplatil hospodskému. Rozhodl se, že zkusí ještě jednu hospodu a pak půjde dál na sever. Vyšel ven a rozhodl se jít temnou uličkou.

Když jí procházel, viděl spoustu žebráků zabalených v cárech dek. V této kruté zimě jich hodně umíralo, což mělo za následek, že se ti zbylí se snažili vkrádat do bytů, za což byli trestáni smrtí, protože starosta je neměl zrovna v lásce. Jeden z nich natáhl ruku s prosbou o peníze. Hangrim ho bez soucitu odstrčil. Všímal si polorozpadlých budov. V jedné z nich zahlédl shluk pěti postav. Jedna z nich vyprávěla jakýsi příběh. Hangrim proto nastražil uši :

,,To my jsme bydleli poblíž elfího lesa Letthal. Museli jsme si několik věcí dělat sami, ale po pár měsících bylo štípání dříví a lovení zvěře jednoduché. Víte, moje rodina nikdy nebyla tak zženštilá jako ostatní Elfové."

Hangrim se pousmál, vypravěč však pokračoval :

,,To asi zavinilo smrt mojí rodiny. Jednoho dne jsem z okna zahlédl, jak k nám přijel zvláštní konvoj. Vedl ho záhadný muž v plášti. Za ním bylo 10 rytířů ve zlatých zbrojích. Dále tam bylo 20 kušníků na koních. Konvoj uzavíraly dva katapulty. Ty už mi byly trochu podezřelé. Podíval jsem se na talíř, kousl do chleba, podíval se znovu a viděl jen, jak záhadný muž probodl mého otce. Matka na mě zavolala :,, Pojď synu dozadu na dvůr". Zahodil jsem chléb a spěchal za ní. Tam na mě matka čekala s ponnym, měšcem a mečem. Řekla mi :,, Nasedni na koně a jeď do města! Tady máš 750 zlatých. Mělo by Ti to stačit na ubytování ve městě a do té doby, než si najdeš nějakou práci. Tady je meč, nikdy nevíš, co potkáš cestou do města. Sbohem synu, dodala po chvíli.

,, A Ty se mnou nepojedeš, mami ?," zeptal jsem se.

,, Ne, kdybychom měli koně, tak ano, ale jelikož máme jen poníka, který by nás nedonesl, musíš jet sám. ", odpověděla mi.

Tenkrát jsem brečel a protestoval. Matka však něco pošeptala ponymu do ucha a ten se mnou vyrazil cestou do města. Pak jsem slyšel jen její křik a rozkaz jednoho z vojáků :,, Ve jménu lorda Delona, slavného lovce čarodějnic, bude toto démonické doupě vypáleno." Tehdy jsem přísahal, že se tomu lordu Delonovi pomstím. Ale místo toho jsem skončil tady mezi bandou lidiček a místo toho, abych pátral po záhadném muži jménem Delon, vyprávím tento příběh."

Hangrim zůstal chvíli stát, ani ne tak z toho, že mu bylo líto Elfovy rodiny, ale z toho, jak měl s Elfem společný osud. Vždyť i jemu vyvraždil kdysi lord Delon rodinu a i on přísahal pomstu. A jak říkal Elf, i on místo toho, aby dodržel, co si slíbil, tráví čas tím, že se snaží najít v lidské říši trpasličí pivo. Taková kravina, pomyslel si v tu chvíli.

,,Hej Ty, malý děcko, máš nějaký prachy ? Pokud jo, tak je naval."

Hangrim zčervenal, nesnášel, když se mu posmívali kvůli jeho výšce. Hmátl po kladivu a otočil se, aby se podíval, kdo ho tak oslovil. Byl to malý hobit, nejspíš vůdce skupiny, ve které ještě byli dva lidé a jeden mohutný barbar ze sekerou.

,, Tak si pro mne pojďte, když to dokážete", řekl trpaslík a dál hledal své kladivo. Najednou si vzpomněl, že ho nechal v hospodě. Tak nalitej jsem přeci nebyl, pomyslel si a od boku tasil malou trpasličí sekerku.

,,Dobře, jak chseč, sám jdeš do risku", zvolal hobit a zaútočil.

Hangrim jeho útok lehce odrazil a přeťal mu koleno. Hobit se s bědováním skácel k zemi a nařídil svým kumpánům, aby trpaslíka zabili. První člověk s kopím a štítem bodl po Hangrimově slabině - po krku. Ten mu však lehce přesekl kopí vedví a silnou ranou mu zničil jeho rádoby štít. Člověk se dal na útěk. Mezitím se mu do zad snažil dostat druhý člověk s obouručným mečem, kterým sekl po Hangrimově hlavě. Trpaslík mu to lehce vykryl a chtěl zahájit útok na jeho nekryté srdce. V tu chvíli se ale vzpamatoval barbar a sekl po Hangrimových šlachách. Zásah byl úspěšný a Hangrima dostal na kolena. Hobit mezi sténáním vykřikl ,,My to dokážeme !" Hangrim však v tutéž chvíli zaslechl svištící šíp, který ukončil hobitovo trápení. Druhý člověk po ztrátě velitele utekl. Barbar i Hangrim se podívali, odkud šíp vyletěl. Na prahu polorozpadlé budovy stál Elf s lukem. Do barbara vjelo válečné šílenství a rozběhl se k Elfovi. Hangrim těžce vstal a hodil sekerku do barbarových zad. Elf ho dodělal šípem mířeným přesně do oka.

Elf přistoupil k Hangrimovi : "Ethell, jmenuji se Ethell".

,,Hangrim, já Hangrim..." řekl vyčerpaný trpaslík.

Hodnocení článku: Hodnocení 2.75, Hodnotilo 4 uživatelů