Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

V zajetí

28.2. 2011 Autor Malekith Komentáře Komentáře (16) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.50 Přečteno x1332
Tento příběh se odehrál během jednoho věku v naší lize 4K. Měli jsme slušnou konkurenci a jeden její člen - skurut Prery - mi během našeho souboje zajal hrdinu. A já Vám teď povyprávím jak to tenkrát bylo. Tak se pohodlně usaďte a začtěte se do tohoto napínavého příběhu...

Sałnis pozoroval okolní krajinu, hledaje nějaké známky pohybu či života. Jeho bystrý zrak však nezaregistroval nic takového. Přejížděl zrakem po vzdálených kopcích, prozkoumával pohledem kdejaký skalní výběžek a zaostřoval svoje oči na temné lesy, ale neobjevil žádný náznak hrozícího nebezpečí.

Hrobka pánů severu tak se tato země jmenovala. Zřejmě zde nějaké barabarské kmeny pohřbívala své krále a jejich rodinné příslušníky. Na kopec plný mohyl narazili více ve vnitrozemí. Nyní byli u hranic a pozorovali jestli se něco neblíží. Byli sem vysláni jako průzkumný oddíl, aby zjistili co nejvíc informací o obraně této země a poddali je svému pánovi.

„Pane, dole v táboře čeká vládcův posel a chce s Vámi mluvit." vyrušil ho ze sledování okolí hlas jiného průzkumníka.

„Ať sem přijde. Já se k němu štrachat nebudu. On něco chce tak ať se činí."

„Ano, pane." řekl průzkumník a odešel.

'Zatracení nemrtví. Proč jen Mitral bral ty stvůry místo našich šermířů a střelců? Na ně není vůbec spoleh. Proč jsme vlastně vůbec tady, když tu žádné nebezpečí nehrozí. Měli bysme být dál na severu a pomáhat hlavní armádě s těma živýma stromama a fousatýma dědkama co si myslí, že umí čarovat. Tady není nic do čeho by se dalo píchnout špičkou meče.' přemýšlel o tom co tu vlastně dělají, když ho vyrušilo zašustění kožnatých křídel. Otočil se a spatřil netopýra, visícího hlavou dolů z nedalekého stromu. Chvíli se nic nedělo, pak se netopýr zachvěl a začal se měnit. Po nějaké době už hlavou dolů nevisel netopýr ale jakási napodobenina upíra, či co to mělo být.

„Co chceš? Proč tě Mitral posílá?" zeptal se ho Sałnis ihned po přeměně.

„Chce se ujistit, že neuděláš žádnou pitomost a nevzepřeš se jeho rozkazu." odpověděla mu ta postava a sestoupila za stromu.

„Cože?! Já a udělat pitomost, co ho to k sakru napadlo? Jak přišel na to, že bych se měl vzepřít rozkazu?" vybuchl Sałnis.

„Protože ví, že bys raději bojoval nahoře na severu a ne tady v té díře. Přeci jenom si zkušený bojovník a na hlavní frontě by si byl platnější než při dobývání nějaké bohem zapomenuté země." na chvíli se posel odmlčel. „A také proto, že si z jeho pevnosti vyrazil tak rozzuřený, že se obával, že tě vztek přemůže. Mě sem poslal aby se ujistil, že se jeho nejčernější představy nesplnili."

„Tomu se mi nechce věřit. Ty, že by si se namáhal vylízt z tý tvojí zamrzlý díry? Zatím musí být něco víc než jen pouhé předání zprávy. Nebo si snad změnil?" podivil se nad neobvyklým chováním posla.

„No možná by tě mohlo zajímat, že tlupa skurutů za hranicemi této země se v nedalekých horách připravuje k útoku. Nejspíše sem chtějí také."

„Hmmm. Za hranicemi této země? Cos tam probůh dělal? Ty si vážně nějaký nemocný. Ale díky za varování." Sałnis se otočil, ještě jednou pořádně prozkoumal okolní krajinu a pak sešel dolů do tábora. „Odjíždíme musíme připravit armádu na útok." vydal rozkaz a bez dalších slov nasedl na nauglira. Pak se společně s pěti průzkumníky, kteří tu byli s ním, vydal zpět do Mrtvého lesa.

„Armádu připravovat nemusíš. Mitral se mnou poslal svých třicet nazghůlů." řekl po chvíli nudné cesty ten posel, přeměněný zpátky v netopýra.

„A o tom kdo bude velitelem útoku se nezmínil? Nebo ty snad v útoku nebudeš?" zeptal se Sałnis.

„Velení přenechává tobě a mám se prý útoku také zúčastnit. To si přece nenechám ujít masakrovat nevinné lidi. A také už sem dlouho nepozřel čerstvou krev." odpověděl netopýr a vycenil své zuby. Kdyby byl ve své normální formě asi by to působilo děsivěji, takhle se, ale Sałnis pouze ušklíbl a dál si všímal jen své cesty.

Hodnocení článku: Hodnocení 4.50, Hodnotilo 4 uživatelů