Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje kap. 5 a 6

28.2. 2011 Autor Angličan Komentáře Komentáře (4) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x1381

Tak se po dlouhé době opět hlásím, omlouvám se, že jsem se na nějaký čas odmlčel, ale měl jsem toho moc.

Dnes přináším další dvě kapitoly.

V páté kapitole bude mít Tanahashi zajímavé vidění a vydá se již na dlouho očekávnou výpravu. Jinak řečeno tahle kapitola je takovou spojnicí mezi úvodem a hlavní fantasy částí.

V šesté kapitole, ještě než dorazí do cíle, zažije velice blízké první setkání s obyvateli země, kam má namířeno.

Příjemné čtení. :)


Kapitolá pátá - Tak to začíná.

 

Mnišský klášter poblíž hradu Nakamurů, Japonsko, současnost

Tanahashi se uvolnil a nechal svou mysl volně plynout. Opustil tělo a stoupal nahoru. Výš, až nad stromy a pak ještě dál. Nechal se unášet proudy vzduchu, až vycítil, že ho někdo pozoruje. Otočil hlavou a uviděl sokola, který se vedle něj vznášel. Peří se mu ve větru jemně chvělo. Ve chvíli, kdy se mu podíval do očí, ucítil, jak ho vtahují do sebe. Nemohl se tomu bránit a ani nechtěl. Necítil žádné ohrožení. Nechal se úplně pohltit. Nyní se na svět díval očima sokola. Ten zamával křídly a zamířil přes pláně a hory směrem k moři. Sokol letěl a letěl, bez jakýchkoliv známek únavy pokračoval daleko nad širý oceán. Když už nebyla vidět pevnina, začala se všude okolo zvedat mlha, až nebylo vidět dále než na půl metru. Ale pták stále neustával ve své cestě. I ona podivná mlha nakonec zřídla a z ní se začala vynořovat pevnina. Nebylo to Tanahashiho milované Japonsko, ale nějaký jiný ostrov, tvarem Tanahashimu neznámý. Vzduchem se k němu nesl jakýsi hluk, bušení. Když se přiblížil, uviděl Tanahashi... ano, opravdu ho nešálil zrak... draka. Obrovského draka, který hrál všemi možnými barvami. Nevypadal, tak jak by si ho představoval, byl... jiný, slovy se to dalo těžko vyjádřit. Pokaždé, když se snažil zahlédnout nějaký detail, tak se drak zamihotal a změnil. Seděl uprostřed ostrova a v jedné pracce držel obrovské kladivo, kterým bušil do země. Tanahashi nechápal co to má všechno znamenat. Z ničeho nic drak otočil hlavu a jako by se zahleděl samurajovi až do duše, v tu chvíli se Tanahashiho zmocnil vzdušný proud a on se začal velkou rychlostí od ostrova vzdalovat, až vše znovu zahalila mlha.
Ve chvíli, kdy prudce otevřel oči, za ním zašustila tráva.
"Mladý pane, máte se okamžitě vrátit do hradu, pan Kenshin vás volá." Sluha se uklonil a odešel.
Tanahashi ještě chvíli přemítal o svém vidění a pak se zvedl a zamířil ke stájím. Zjistí, co si jeho mistr přeje a pak se s ním poradí o té vidině.
Za pár minut už ujížděl směrem k hradu. Všichni rolníci, které míjel, se mu vždy s úctou uklonili. Jakmile dojel do hradu, nechal koně sluhovi a ihned zamířil do soukromých komnat svého mistra.
Pan Kenshin už ho očekával.
"Vítám tě, můj mladý příteli." Tanahashi se uklonil."
"Vidím, že tvoje tvář je zachmuřená. Co tě trápí?"
"Měl jsem velmi podivnou vizi nebo co to bylo, můj mistře."
"Vizi? Zajímavé, pověz mi víc."
"Viděl jsem daleký ostrov a na něm sedícího draka. Ten drak neustále měnil barvy a tvar, ale co je nejpodivnější, do toho ostrova bušil obrovským kladivem. Jsem z toho velmi zmatený."
Kenshin přešel k oknu a založil si ruce za zády. Chvíli nic neříkal, pak se nadechl a klidným hlasem promluvil.
"Myslím, že mě nepřestaneš udivovat, chlapče. Víš, proč jsem tě sem zavolal?"
"Ne, mistře." Zavrtěl hlavou Tanahashi.
"Chci, aby ses vydal na výpravu. Vím, že už ses naučil onen cizí jazyk. Od té doby, co tehdy připlula ta neznámá loď, tak čas od času připlouvají další nebo ta samá. Na tom nesejde. Nicméně ty lodě připlouvají z ostrova zvaného... Dragonhammer, což znamená..."
"Dračí kladivo." Vydechl úžasem Tanahashi. "Myslím, že už tomu začínám rozumět, mistře. Chcete, abych se na ten ostrov vydal, že?"
Kenshin se znovu nadechl. "Ano, opravdu tomu tak je. Vydej se na ten ostrov, poznej místní obyvatele, prozkoumej a zapiš vše, co potkáš. Nauč se všemu co bude možné. Chci vědět, jestli tamní vládci, pro nás mohou znamenat hrozbu nebo zda by pro nás bylo výhodné s nimi uzavřít spojenectví. Také zjisti co všechno by jejich zem mohla nabídnout k obchodu. V těchto věcech budeš mým vyslancem i zmocněncem zároveň. Máš moji plnou důvěru. Připrav se na cestu, zítra vyrážíš."
"Hai, mistře." Tanahashi s úklonou zamířil ven z paláce.
Když vyšel ven, zavřel oči a nadechl se. Vychutnával si jemný vánek, jdoucí od moře i vůni, kterou sebou přinášel. Vnímal všechny zvuky rušného městečka u moře. Snažil se vrýt si to vše do paměti, aby měl na co vzpomínat až bude tam kdesi v neznámu.

Druhý den časně z rána stál Tanahashi připraven na molu a očekával kapitána. Měl jet lodí se jménem Mořský drak, která se vracela domů do města zvaného Katera, kteréžto bylo i cílem Tanahashiho.
Za pár minut už k mladému samurajovi po molu mířil nějaký muž. Na sobě měl vestu a obyčejné kalhoty. Ruce mu zdobilo několik tetování a také jizev. Byl dobře stavěný a ve větrem ošlehaném obličeji se mu zračil mírný úsměv. Za pasem mu visel dlouhý zdobený rapír. Pomalu došel až k čekajícímu Tanahashimu.
"Já jsem kapitán Morwick a vy budete jistě náš vzácný pasažér."
"Jsem Tanahashi a zastupuji rod Nakamurů, je mi ctí vás poznat kapitáne." Tanahashi sepnul ruce a uklonil se.
"Jo, mě je taky ctí. A teď, jestli nemáte nic proti, bych navrhoval vyrazit."
"Hai."
"Výborně." Kapitán na nic nečekal a přeběhl po připraveném prkně na palubu lodi, následován Tanahashim.
"Vítejte na palubě Mořského draka." Pronesl hrdě kapitán. "Možná nevypadá nejlíp, ale je to jedna z našich nejrychlejších lodí."
Ke kapitánovi přispěchal jeden z námořníků.
"Zvednout kotvy, napnout plachtu a vyplouváme, pane Bricksi."
Bricks kývl a otočil se k posádce. "Slyšeli jste kapitána, vy mořský krysy." Zakřičel. "Zvedněte kotvu, napněte plachtu a připravte se na vyplutí. Míříme domů."
Námořníci rychle odběhli splnit rozkazy a krátce poté loď pomalu začala klouzat ven z přístavu.

Kapitola šestá - Krvaví andělé.

Kdesi na moři.

První část cesty proběhla v poklidu. Většinu času Tanahashi meditoval v kajutě nebo cvičil s katanou nahoře na palubě. Po večerech si povídal s kapitánem nebo prostě jen sledoval hvězdy opřený o zábradlí lodi. Jediné co stálo za zmínku, byl průjezd obří jeskyní skrz takový obyčejný ostrůvek, který trčel z moře, uprostřed ničeho... Tanahashi nechápal proč jím musí projet, když ho mohli bez zdržení objet a neriskovat tak, že loď narazí do nějakého skrytého útesu. Když se na to zeptal kapitána, ten jen pokrčil rameny.
„Mágové říkají, že to je prý průchod mezi dvěma sférami nebo rovinami, ať už tím myslí cokoliv. Kdybychom jím neprojeli, tak se prý nikdy nedostaneme domů a to vy ani já jistě nechceme. Nehodlám se s mágy hádat, to vám povídám."
Tanahashi přikývl a dál se nevyptával, i přesto, že nechápal, o čem to kapitán mluví a kdo vlastně jsou ti mágové. Když vpluli do jeskyně, vzduch jakoby zhoustl a na těle ho začalo mravenčit. Cítil, že je něco jinak, že se něco děje, ale nevěděl co. Po chvíli vypluli z jeskyně ven a byli opět na širém moři. Za nimi se podivný ostrůvek začal vzdalovat a samuraj stále nechápal, oč vlastně šlo.
Komplikace nastaly až desátý den plavby krátce po poledni.Tanahashi zrovna odpočíval v kajutě, když se z horní paluby začali ozývat výkřiky. Zvedl se z lůžka, za pás si zastrčil své dvě zbraně a zamířil nahoru. Na palubě pobíhala posádka a zdálo se, že tu vládne chaos. Tanahashi se rozhlédl a na pravoboku uviděl kapitána, jak tam stojí s dalekohledem v ruce a něco pozoruje.
"Co tam vidíte, Morwick san?"
"Potíže, mistře Tanahashi, velké potíže. Vypadá to na Krvavé anděly. Tak si říkají. Jsou to piráti, zloději a žoldáci"
"Můžeme se jim vyhnout?"
"Vítr jim vane do zad a žene je přímo na nás, nemáme šanci jim uprchnout."
"Pak tedy budeme bojovat." Pronesl klidně Tanahashi a položil ruku na jílec katany.
Kapitán odložil dalekohled a kývl. "Nic jiného nám stejně nezbývá. Do zbraně mořští psi, lacino nás nedostanou."
"Za jak dlouho nás dohoní, kapitáne?"
"Nanejvýš deset minut."
"Dobře, půjdu se připravit. Myslím, že zažijí překvapení." Kapitán se ušklíbl a Tanahashi zamířil po schodech do podpalubí.
Ve své kajutě se navlékl do brnění, vše pořádně utáhl a když byl se vším spokojen, zamířil zpět nahoru na palubu.
Když vyběhl nahoru, začala pirátská loď zrovna přirážet k pravoboku. Z její paluby se šklebil snad ten nejhorší výkvět celého moře. V rukou drželi všechny možné zbraně a na sobě měli něco, co by se s trochou fantazie dalo považovat za stejné uniformy. Převládala na nich červená barva.
Jakmile měli Mořského draka na dosah, začali piráti házet lana s háky a přitahovat se ke druhé lodi. Obráncům se sice podařilo, některá z lan přeseknout, ale to nestačilo. Na zábradlí dopadali další a další. Z jedné strany na druhou také přelétlo několik šípů a ozvali se první výkřiky bolesti. Když přirazily obě lodi k sobě, krvaví andělé i posádka Mořského draka vydali bojové výkřiky a vrhli se na sebe. Začala nelítostná řež. Krvaví andělé však měli početní výhodu.
Z pirátské lodi se na laně zhoupl jeden ze žoldáků a přistál přímo před Tanahashim. Ten mu jedním rychlým pohybem prosekl hrdlo. Popoběhl dva kroky dopředu a probodl dalšího z nepřátel, který se plížil za záda kapitánovi Morwickovi. Kapitán to ani nezaznamenal, musel se plně soustředit, aby se ubránil dvěma pirátům. Tanahashi odrazil jednou rukou úder mířící mu na srdce, a druhou protivníkovi usekl ruku v zápěstí a dalším výpadem ho dodělal. Znovu se otočil ke kapitánovi a viděl, jak ho oba žoldáci přitlačili zády ke stěně vedle schodů a pořád na něj doráží. Kapitán už krvácel z několika ran. Tanahashi po jednom z pirátů vrhnul svou wakizaši a neminul. Morwick, nyní bránící se již jen jednomu protivníkovi, vyrazil vpřed a rychle se svého soupeře zbavil. Vděčně kývnul na samuraje.
Tanahashi se odvrátil od kapitána zpět k zuřící potyčce a vnořil se do davu bojujících. Nyní již držel svou katanu oběma rukama. Vykrýval údery, sekal vpravo, vlevo a probíjel se dál a dál. To vše s nacvičenou rutinou několikaletého tréninku. Tihle piráti se mu nemohli rovnat a nebyli pro něj příliš velkým ohrožením. Párkrát mu na brnění zacinkalo železo, ale nezanechalo žádnou větší škodu, jen pár rýh.
Útočníci si brzy začali uvědomovat, že něco není v pořádku a nejde to tak, jak by mělo. Krátce na to začali ustupovat a někteří dokonce strachem utíkat, když se před nimi vynořil samuraj celý od krve a s děsivou maskou na obličeji. Přeskakovali zpět na svou loď a rychle přesekávali lana, která je poutala k Mořskému drakovi. Tanahashi stál uvolněně uprostřed paluby a opíral se o katanu, ze které odkapávala krev. V očích se mu blýskalo, když sledoval překotné snažení pirátů co nejrychleji se odpoutat. K Tanahashimu se připojili kapitán Morwick, pan Bricks a zbylí členové posádky, kterým se podařilo přežít.
"Nebudeme je pronásledovat, kapitáne?
"Ne, pane Bricksi, nechte je být. Postarejte se o naše raněné. Jejich dobijte a s mrtvými hoďte přes palubu. Chci co nejdříve pokračovat v cestě."
"Ano, kapitáne."
"Jsem rád, že vás tu máme, pane Tanahashi. Bez vás by to asi takhle nedopadlo a touhle dobou už by si na nás pochutnávaly kdejaký mořský potvory."
"Bylo mi ctí bojovat po vašem boku, kapitáne." Tanahashi se s mírným úsměvem uklonil. "Omluvte mě. Půjdu se dolů odstrojit."

Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 3 uživatelů