Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Probuzení do zlého snu

8.5. 2011 Autor Aromon Komentáře Komentáře (18) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.67 Přečteno x1292
Předem bych se chtěl omluvit hráčům DE, jejichž nicky jsem využil. Vy prosím zase omluvte moji ješitnost, kvůli které jsem jedné postavičce dal svůj nick. Také se snažte být shovívaví... je to moje prvotina.

,,Vstávejte, pane!‘‘

,,Mmmm...‘‘

,,Rychle, pane, probuďte se!‘‘

,,Co vyvádíš Aromone, nech mě být‘‘, zamumlal Azazel a snažil se zpátky vpravit do přerušeného snu.

,,No tak, nespěte přeci. Za hradbami se děje něco... neobvyklého‘‘, snažil se Aromon přijít na to správné slovo.

,,Cože!?‘‘ Azazel byl okamžitě na nohou, rychle se navlékl do svého naleštěného brnění, na hlavu narazil helmu s chocholem, popadl meč a štít s vlastním erbem a vyběhl ze svého stanu. Pohled na hradby trpasličí pevnosti Trollomlat mu vyrazil dech. Do noci tam pláli tisíce pochodní a trpaslíci se smáli tak hlasitě, že to bylo i v elfím ležení jasně slyšet.

,,Co se to tam proboha děje?‘‘

,,Nikdo neví, pane, ti špinavý vousáči si nejspíš už vyplavili poslední zbytky mozku chlastem‘‘, odpověděl pohotově Aromon.

,,A já jsem už víno neviděl už ani nepamatuju‘‘, zasténal Keltar, stráž u Azazelova stanu.

,,Až to tady skončíme, budeš se v něm moct koupat‘‘, zasmál se ironicky Eisdaeg, který strážil s ním.

V tom se zpoza hradeb ozval dunivý zvuk jakési trubky, který vibroval až hluboko v kostech. O pár vteřin později začali někteří z elfů zděšeně zírat na vyvýšeninu za ležením. Azazel se otočil a ten pohled mu už podruhé během chvíle vyrazil dech. Na vrcholu vyvýšeniny se objevilo moře dalších pochodní a vítr k němu zanesl trpasličí bojový chorál.

,,Co se to, sakra.. Připravte bojovou linii! Šermíři dopředu! Pátá rota, hlídejte pevnost! Lukostřelci za ně a připravit ke střelbě! Rychle chlapi! Hejbněte sebou! Aromone, vem si na starost lukostřelce, a vy dva za mnou!‘‘ Začal ze sebe Azazel rychle sypat rozkazy a rozběhl se napříč ležením do čela svých vojáků. Aromon mezitím utíkal k shluku lukostřelců. Rychle je rozdělil na dvě nestejné skupiny. Tu větší nechal seřadit za šermíři a tu menší nechal  pod velením jednoho veterána hlídat bránu pevnosti.

Když byl Azazel jakž takž spokojen se stavem vojska, postavil se do čela svých vojáků a sledoval pohyb nepřátel. Podle pohybu pochodní poznal, že útočníci běží z vyvýšeniny do ležení. V tom vzduchem zasvištěly šipky z kuší a uslyšel několik bolestných výkřiků. Trpasličí kuše dostřelí mnohem dál než jeho lučištníci, ale za to se strašně zdlouhavě nabíjejí.

,, Ti krátkozrací dírolezci by netrefili ani stodolu,‘‘ pronesl Keltar po jeho pravé ruce. Odpovědí mu bylo několik váhavých pousmání.

Pochodně se konečně přiblížili na dostřel a zkropila je první dávka šípů. A za pár okamžiků další! A další! Prakticky celá první linie nepřátel popadala. Ovšem i elfové už utrpěli značné ztráty. Na ,,krátkozraké‘‘ stříleli trpaslíci až příliš přesně a obavy v řadách elfů bylo možné téměř nahmatat.

Čelo nepřátelského útoku se už přiblížilo natolik, že Azazel mohl rozeznat přesné detaily bojovníků. Všem vlály rozježené vousy a mávali svými až příliš velkými sekerami nebo kladivy. Na několika štítech rozeznal znak Thródina Ohnivého z rodu Kovotepců, trpasličího velmože, který ho před spoustou zim připravil o oba rodiče a jeho samotného uvěznil.

 ,, Kdyby Aromona nezavřel do vedlejší kobky, asi tam sedím do teď. No, alespoň se konečně budu moci pomstít, doufám, že mi ho osud nažene na meč,‘‘ pomyslel si. V tom okamžiku se obě armády srazily.

Azazel se přikrčil, odklonil štítem ránu obouručním kladivem a zabořil svůj meč trpaslíkovi do hrdla. Než se stačil chroptící trpaslík zhroutit k zemi, rozmáchl se po Azazelovi další trpaslík se sekerou. Jen tak tak uskočil a rána ho minula o dva palce. Praštil trpaslíka štítem a z otočky mu zarazil meč do boku. Rychle se rozhlédl a spatřil jak je Eisdaeg nemilosrdně zatlačován dvěma sekerníky. Na trpaslíky to byli obři, oba byli velcí téměř jako orci. Udělal dva rychlé kroky k té trojici a rozehnal se po prvním z nich  mečem. Ten jeho ránu s nevídanou lehkostí odrazil a vzápětí se na něj obořil mocným úderem. Azazel jeho ráno vykryl štítem, ale stálo ho to rovnováhu, zakopl a přistál na nějaké mrtvole. Štít mu přitom vyletěl z ruky. Nahmatal pod sebou jednoruční sekeru, pevně ji uchopil a hodil po trpaslíkovi. Mířil přesně, sekera mu rozpůlila lebku. Za spadnuvším trpaslíkem uviděl, jak druhý z obrů utíná mocným rozmachem Eisdaegovi hlavu. Sílou úderu odletěla kamsi mimo Azazelův dohled.

Azazel se poddal nátlaku hněvu a sérií výpadů doslova rozsekal trpaslíka na kousky. Znovu se rozhlédl, ale všude viděl pouze hlavy trpaslíků. Keltar nikde. Od brány k němu dolehl drsný jásot.

,,Pro Siyraninu lásku, všichni jsou mrtví. Jak je to možné? Byl to nejlepší pluk z celé elfí armády. A během několika minut ho ti zatracení vousáči rozsekali na kousky.‘‘ Do očí se mu nahrnuli slzy. Jako skrz závoj viděl jak kolem něj trpaslíci udělali široký kruh. Jen jeden vystoupil z řady. Thródin. Azazel by ho poznal kdykoliv.

,,Vzdej se, mrzký elfe, a bude s tebou nakládáno jako s válečným zajatcem.‘‘  Řekl mu s úsměvem.

,,Vzdát se? Tobě? Už nikdy. Zemři!‘‘ Dostal ze sebe s námahou Azazel a vrhl se na něj. Thródin odvracel všechny jeho výpady, ať byly seberychlejší, a ještě se mu vysmíval. Azazel začal pomalu umdlévat, uvědomil si, že už dlouho nevydrží a vrhl zbytek svých sil do jednoho útoku. Podařilo se mu způsobit Thródinovi hlubokou ránu na hrudi. Z jeho tváře vyprchal smích. Zahodil svůj štít, vzal sekyru do obou rukou a začal dorážet na Azazela. Ten jeho výpady odvracel jen stěží. Nakonec nebyl dost rychlý a Thródin mu zarazil sekyru do hrudníku.

Azazel chvíli stál a nevěřícně koukal na svoji hruď.  Potom padl na kolena, upřel oči k východu, kde se objevili první paprsky nového dne a zašeptal ,,Už jdu za tebou otče‘‘. Potom se překotil dopředu a zůstal ležet s tváří zabořenou v hlíně.

Bojištěm zazněl jásot a v tom okamžiku se spustil prudký liják, který smyl veškerou krev ze země a rozproudil blízké řeky natolik, že se vylili ze svých koryt. To elfí bohyně Siyranas plakala pro své syny.

Hodnocení článku: Hodnocení 4.67, Hodnotilo 3 uživatelů