Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Pochod Mrtvých-Díl 2.

15.5. 2011 Autor drejk Komentáře Komentáře (5) Kategorie Příběhy Hodnocení 1.00 Přečteno x1202
Tak tenhle jsem upravil jenom kosmeticky (odstavce atd.) moc bodů neočekávám :D
Nazval jsem to "Kamenná cesta". Průchod horami, zase přijde posel a Sÿrof s Welterem budou trošku ostřeji diskutovat, ale nic velkýho. Menší bitka s kavalérií a pak konec.

Tak si to přečtěte a nerozplačte se z toho. Možná to není zas tak hrozný, to mi musíte říct vy ;-)

Díl 2. - Putování
Někdo Sÿrofa chytil za rameno a vysadil ho zpátky na koně, protože předtím asi spadl. „Jsi v pořádku? Najednou jsi omdlel a držel ses za srdce." zeptal se Sÿrofa Welter. Sÿrof chvíli nechápal, co se stalo a pak si vzpomněl na svůj sen. „Ano, jsem v pořádku, asi jsem usnul a zdál se mi zlý sen. Už jeden a půl dne jsem nezamhouřil oko, není tedy divu" odpověděl Welterovi. Welter se tvářil jako by mu nevěřil, ale nakonec řekl: „No dobře, zastavíme, ne tady, tady to ani nejde, ale až vyjedeme ze soutěsky, tak se utáboříme." řekl Welter a jel zkontrolovat zadní obranu skupiny.
Sÿrof se rozhlížel a najednou uviděl něco velmi zvláštního. Viděl to stejné údolí, jako ve snu. A pak znovu uviděl ty dva muže, tentokrát však byl jedním z nich. A znovu se přiřítil jezdec a jeho sen ukončil. Místo, kam ho ve snu jezdec bodl mečem ho bolelo i po probuzení.
Welter se rychle vrátil a viděl, že Sÿrofa něco trápí. „Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se ho. Sÿrof jen ukázal vpřed směrem na to údolí. Welter se podíval dopředu a v tu chvíli jako by se jeho duše vytratila. Byl myšlenkami úplně jinde, jako kdyby jeho duše odletěla pryč. Sÿrof napřáhl ruce a chytil Weltera, zrovna když padal z koně. Stejně jako Sÿrof si i Welter držel rukou místo, kde ho ve snu, patrně stejném, bodli.
„Co to? Najednou jsem byl mimo své tělo. Měl jsem vizi nebo co." řekl vyděšeně Welter. Sÿrof nevěděl, co má odpovědět a tak řekl: „Za to můžou ty hory. Jsou začarované a přivádějí halucinace." Welter se s jeho vysvětlením spokojil a soustředil se na jízdu. Konečně se dostali ven ze soutěsky a vešli do údolí.
Místo, na kterém se nacházeli bylo vskutku úchvatné, ale Sÿrof se v něm necítil bezpečně. „Pojďte, trošku se tady projdeme a pak si půjdeme lehnout." zavelel Welter. Sÿrof sesedl z koně a šel se s Welterem projít. Hory byly opravdu krásné, ale brzy se Sÿrof musel vrátit, byl už opravdu unavený.
Noc byla chladná a tak Sÿrof nechal postavit stany. Tak alespoň vojákům nefoukal vítr do tváře. Vítr slábnul, až byl nakonec tak slabý, že ani nevydával zvuky, když narazil na stan.
Byla asi půlnoc, když se Sÿrof vzbudil. Netušil proč nespí, ale něco ho táhlo ven ze stanu. Stále šel, dál a dál, až se nakonec dostal na místo, kde se odehrával ten zlý sen. A vtom ho to napadlo: „Je to jen sen!". Ale nebyl. A pak ucítil ten nepříjemný pocit, Aldakairnorův posel už zase přišel zkontrolovat jejich postup. Tentokrát vypadal, že má dost naspěch. „Poslouchej, Temnému Pánovi docházejí těla hostitelů. Brzy se začne usazovat v nás! Najdi ten meč a získej ho, co nejrychleji to půjde! Až ho najdeš, poznáme to a přiletíme pro něj. Nic nepokaz! Jsi jediná naděje, nás i Temného Pána." vyhrkl a odletěl. Sÿrof napřáhl ruku a chtěl posla zavolat zpět, ale uvědomil si, že by svým křikem mohl probudit ostatní.
Vrátil se do stanu a snažil se někde najít mapu. Welter si všimnul, že je Sÿrof vzhůru a ptal se ho, proč nespí. Sÿrof mu pověděl všechno o příletu posla a společně pak začali plánovat cestu, jakou se dostanou do Goliathoburghu a nevzbudí přitom pozornost. „Podívej, tahle skála by se dala vylézt. Základy pevnosti stojí na ní. Vyšplháme po ní a spustíme se dolů. Vezmeme z trůnního sálu meč a vylezeme zase nahoru. Jestli je to tak, jak myslím, tak přiletí Nazgůlové, aby převzali meč a odvezli ho Temnému Pánovi." řekl Welter. Sÿrof se zamyslel. „Potřebujeme někoho, kdo zná celou pevnost nazpaměť. Její strukturu, silná i slabá místa. Musíme se dostat sem." Sÿrofův prst mířil na vesnici Goliathor. „Ta vesnice musela být zbudována za účelem ubytování těch, kteří stavěli Goliathoburgh.". Welter se zamyslel a pak celý nápad odsouhlasil. Jejich cíl byl vzdálen ještě deset tisíc mil. A tak začali počítat dobu, která na to padne. „Na koních tu vzdálenost překonáme za dvacet devět dní. Tryskem by to trvalo o necelý týden méně, kdybychom jeli bez ustání. Ale musíme brát v potaz, že nejkratší cesta bude ve dne silně střežená a pohybovat se budeme moci asi jen, dokud neopadnou ranní mlhy a pak až nastane šero. To znamená asi čtrnáct hodin denně. To je..." řekl Welter po několika minutách kalkulací a pustil se znovu do výpočtů
„... do cíle dorazíme třicátým dnem" dořekl konečně Welter. Sÿrof byl velmi znepokojen tím, jak dlouho to bude trvat. „Třicet dní? Tryskem? To není možné! A to počítáme jenom cestu. Další den nám zůstane na hledání toho člověka a další dva na vyšplhání té skály! A když budeme meč mít, nazgůla čeká vzdálenost šest tisíc mil do Goliathoburghu a zpátky do Temného Města. To znamená, že meč získáme až za třicet tři dní a k Aldakairnorovi se dostane o dvanáct hodin později. Posel říkal, že už nebudou zajatci, do kterých by se převtěloval a začne se vtělovat do upírů a skřetů. Skřeti nic nevydrží a upíři taky ne. Tolik jich zase není, aby Aldakairnor vydržel. Nezískáme ten meč včas a ukončíme tím boj dobra a zla naší porážkou." zakřičel rozzlobeně Sÿrof.
„Tak se můžeme vykašlat na hledání toho znalce, tu skálu vylezeme i bez něj."
Sÿrof vypadal ještě naštvaněji než předtím.
„Nemůžeme se na něj vykašlat! Jedině on ví, kde se můžeme z té skály nepozorovaně spustit do trůnního sálu. Bez něj jsme nahraní!"
Welter se z neznámého důvodu urazil a šel spát. A tak se noc táhla dál.
Ráno se slunce probudilo až velmi pozdě. Sÿrof si všiml, že jedna z hor zakrývá místo, kde vychází slunce. Chtěl to sdělit Welterovi, jako zajímavost, ale ten byl stále uražený. Celý zbytek dne nestál za nic. Těsně před západem slunce se vojáci dostali ven z nekonečné spleti kamení, sněhu a padajících převisů. Koně byli na Sÿrofův příkaz očarováni, aby vydrželi déle běžet tryskem. Sÿrof se pokusil omluvit Welterovi a nakonec se mu to podařilo.
„No, sice nechápu, že toho chlápka tolik potřebujeme, ale máš pravdu, že na téhle výpravě není místo pro hádky. Stále máme ještě několik dní cesty. Když bychom teď nezastavovali, zkrátíme cestu o deset hodin. Žádná hlídka na obzoru, tak proč zastavovat?" mluvil za jízdy Welter. Sÿrof s nápadem souhlasil a jel to sdělit těžké kavalerii vzadu. Sÿrof se vrátil do čela právě včas. Právě ve chvíli, když se vrátil, zazněl z dálky jezdecký roh...
„To je nepřítel!" zařval Sÿrof a vytáhl kopí, které bylo připnuto na sedle koně. Zpoza kopce se přihnalo snad dvě stě lehkých jezdců.
Zdálo se, že jsou zaskočeni. Nebyli ani pořádně ozbrojeni, měli jen lehké brnění. Ze středu Sÿrofovy kavalerie vystřelila sprška šípů a pobila část jezdců. Ale jezdců nepřítele bylo stále víc než Sÿrofových vojáků. Sÿrof se připravil, protože jezdci se přibližovali. Už byli méně než padesát metrů od něj. Kopí třímal v ruce připraven k útoku. Už si i vyhlédl cíl. Třicet metrů, dvacet, deset... Sÿrof mrštil kopí a propíchl břich svého nepřítele. Rychle vytasil oba své meče a znovu zaútočil. Zaujal s meči blokační polohu a začal sekat nepřátelům hlavy. Tento druh útoku měl velký úspěch u lehké kavalerie, to Sÿrof věděl, ačkoliv si nepamatoval, že by už někdy něco podobného dělal. Opět se na jeho paměti projevovala amnesie. Patrně se přitom přemýšlení dostal až na konec nepřátelské linie, to se mu občas stávalo: přemýšlel nad tou amnesií a mezitím uběhlo třeba i pět minut. Obrátil svého koně a zaútočil zezadu. Po necelých deseti minutách už po nepříteli nebylo ani stopy. Ztráty v Sÿrofových řadách byly minimální, dva zranění a jeden mrtvý.
Sÿrof by si byl oddechnul, kdyby nezazněl další jezdecký roh.
„To je snad zlý sen! Dva útoky za sebou? Střelci, napnout tětivy! Střílejte, dokud nebudou méně než čtyřicet metrů odsud!" zavelel rychle. Znovu se opakoval příjezd jezdců, jejich překvapení, když uviděli Sÿrofa a jeho družinu a i ta salva šípů. Sÿrof tentokrát použil techniku „mávání křídel" na útok zblízka. Neustále bodal do nepřátel, ale vždy pak meč vytáhl a znovu zabodnul, pokaždé když se objevil nový nepřítel. Takto se opět dostal na konec linie. Ale pro jistotu jel dál. Chtěl se přesvědčit, že tam za kopcem na něj nečekají další jezdci.
Bylo dobře, že se podíval. Jely tam ještě dva další jízdní oddíly. Nepřátel bylo víc než předtím, ale pohybovali se pomaleji, takže stačil varovat ostatní a připravit je na útok.
Z kopce mohli jezdci vidět jenom jeho hlavu, takže se Sÿrof skrčil a jel zpátky. Když se vrátil ke svým vojákům, všichni nepřátelé byli pobiti.
Sÿrof stačil všem říct, co se děje. Každý voják si vzal kuši nebo luk a připravil si šípy. Většina vojáků stojících kolem Sÿrofa nikdy luk nedržela a tak měli problém zvládnout udržení napnuté tětivy a správné míření. Jiní byli odvážní nebo jen zkušení a nasadili s klidem dva nebo tři šípy. Sÿrof to pojal ve velkém: čtyři šípy. Navíc luk otočil o 90 stupňů, aby mohl sestřelit více jezdců najednou. Přihnali se jezdci a vysvištělo snad tři sta šípů směrem na ně. Více než polovina z nich zasáhla a jejich řady zřídly. Další salva! A další! Ta metoda, při které měli všichni luky zvýšila škody napáchané na nepříteli. Přežívající jezdci se vřítili do vzdálenosti, ve které by šípy mohly zasáhnout vlastní jednotky vepředu a tak střelba ustala. Všichni vytasili meče a druhá fáze útoku na nepřítele začala. Nějaký jezdec se zastavil, vytáhl kuši a začal střílet. Vystřelil celkem tři šípy a to směrem na Sÿrofa. Ten však použil štít a zabránil nějaké újmě. Sÿrof dal svému koni pokyn, aby zamířil ke střelci. Sÿrof rychle vytáhl luk, nasadil tři šípy a vypálil. Všechny tři šípy trefily cíl. Jeden trefil střelce do hlavy, druhý do žaludku a třetí probodl koně, který tou ranou, ačkoli mimo kritická místa padl také. Sÿrof vzal luk a znovu začal střílet. Podařilo se mu zasáhnout asi deset jezdců, ale pak přešel na útok zblízka. Vytáhl z pochvy dvě dýky a mrštil je dopředu. Zasáhl dva jezdce, kteří patrně celému oddílu veleli. Zbytek pobily přízraky svými kletbami.
A naposledy, počtvrté se rozezněl jezdecký roh. Tentokrát do palby zapojil Sÿrof i přízraky, jejichž ohnivá čára zablokovala postup nepřátelských jezdců, čímž se střelcům naskytla možnost všechny je zlikvidovat střelbou z kuší a luků. Nějaký přízrak mrštil obří ohnivou kouli, která odhodila jezdce i koně patnáct metrů od místa jejího dopadu. Za chvíli už díky mnohým dobrým střelcům nestál proti Sÿrofovi nikdo. „Bylo to až podezřele lehké, myslím, že tihle jezdci možná měli vojenské poslání, ale nemohlo to být nic velkého, pět set vojáčků, které domlátí stovka nemrtvých..., je to divné." okomentoval bitvu Sÿrof.
„Co je to?" zeptal se jeden z vojáků a zvedl jakousi roli papíru. Všichni se otočili směrem k němu. Voják na ni chvíli koukal a pak ji otevřel. Patrně znakům nerozuměl a tak papír znovu sroloval. Sÿrof k němu dojel a roli sebral. „Možná v ní bude odpověď na to, proč tudy ti jezdci jeli." pomyslel si Sÿrof, když jí zvedal. Zastrčil si ji do brašny a dal vojákům pokyn k seřazení.
Welter se postavil do čela jednotky a vydal příkaz k jízdě. Na celý kraj se sneslo šero a nebylo vidět nic jiného, než obrysy skal v dáli. Sÿrof je během jízdy sledoval a věděl, že tam, tisíce mil odsud, je jeho cíl. Welter ty skály také zpozoroval a vedl vojsko směrem k nim.
Obloha se zabarvila do temné modré a měsíc se na rychle ni vyhoupl. Jezdci hnali koně do prudkého trysku, ale vzápětí na Sÿrofův pokyn zastavili, protože byl čas se utábořit. Dva skřeti rozdělali oheň a zbytek vojáků se zabýval stavěním stanů.
Hodnocení článku: Hodnocení 1.00, Hodnotilo 2 uživatelů