Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

V zajetí (3)

16.5. 2011 Autor Malekith Komentáře Komentáře (16) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.50 Přečteno x1318
Třetí díleček mé prvotiny je tu. Podíváme se do dobývaného města, zažijem pár bojů a zjistíme některé zajímavé skutečnosti. Takže se hezky usaďte u roztopeného krbu, nalijte si nějaké archivní elfské víno - případně můžete vyměnit za nějaké luxusní francouszké nebo italské - pokud Vám nebylo osmnáct nezoufejte a dejte si vanilkovou coca-colu. Nejspíše se Vám občas vyskytně na tváři škleb a proto ste si brali to dobré pití abyste jej ihned zahnali. tedy pěkné čtení přeje Malekith, the Great.

Armáda nemrtvých překročila hranice Hrobky pánů severu hodinu před půloncí. A o půlnoci už byla na dohled města, ale jelikož byla tma a nemrtvý ve tmě nejsou moc dobře vidět, obránci nic nespatřili.

Sałnis se pro to, aby zaútočili v noci, rozhodl ještě než dojeli do jejich města z průzkumu. Měl v plánu využít schopnosti netopýřího posla, zvaného Maer'Gull, který ovládal nekromancii. Sice jen na základní úrovni - což znamená, že vyvolá pár koster z hrobů, a nejspíš ani ne moc silných - ale na zaskočení obránců by to mělo stačit. Jakmile budou nepřátelé věnovat svoji pozornost oživlým mrtvolám, vjedou nazghůlové do města.

Samozřejmě budou potřebovat otevřít bránu a o to se postará Sałnis, který společně s Maer'Gullem tajně pronikne do města dřív. Zatímco Maer'Gull bude na hřbitově, Sałnis pronikne k východní bráně, vyřadí stráže a připraví se na její otevření.

„Všichni víte co máte dělat?" zeptal se ještě pro jistotu Sałnis. Odpovědí mu bylo souhlasné mručení. „Dobře. Maer'Gulle seš připravenej?"

„Jo, deme."

Vydali se po příjezdové cestě k městu, ale ani ne v půlce z ní sešli a vstoupili do koryta, kterým obyvatelé města vypouštěli splašky, dešťovou vodu a odpad z kanálů. Vystoupali nahoru k otvoru, jímž tekla ta břečka ven. Měli štěstí, že teď nikdo nic nevypouštěl. Rozhlédli se kolem sebe jestli je nikdo nepozoruje a podívali se na mříž, jenž jim zabraňovala ve vstupu. Maer'Gull se proměnil v netopýra a vyletěl na hradby, kde si našel příhodné místo k pozorování okolí a hlídal jestli se někdo nepřibližuje. Sałnis se mezitím postavil na římsu nad ústím kanálu a začal šplhat nahoru po hradbách. Když byl nahoře zahlédl jen zmenšený stín netopýra jak letí k místnímu hřbitovu. Rozhlédl se kde je východní brána a vydal se tím směrem po ochozu hradeb.

Maer'Gull doletěl až k hřbitovu bez povšimnutí. Posadil se na strom uprostřed a proměnil se zpátky do své lidské podoby. Ještě před samotným zahájením zajmul kněze z blízkého kostela a hodlal ho použít jako oběť. Nyní začal připravovat vše potřebné k provedení rituálu. Na zem u stromu nakreslil pentgram a do každého cípu umístil lebku, která měla stříbrný pentgram na čele. Sám se posadil doprostřed. Před sebe položil obětovaného kněze a vytáhl knížku s příslušnými zaklínadly a formulacemi, která musel pronést před samotným zahájením, aby se mu kouzlo nevymklo kontrole a neoživil něco na co neměl dostatečnou sílu.

Po úspěšně provedeném ochranném kouzle vytáhl černou runovou dýku a hůl s lebkou na konci. Přečetl tajemná slova napsaná po obvodu lebky jako vavřínový věnec. Její oči se rozzářili mdlým zeleným světlem. Pak se holí dotkl každé z pěti lebek v pentagramu a i těm se v oční dutině objevila nazelenalá záře.

Roztáhl ruce a začal odříkávat prastará slova moci v cizím jazyce. Každé slovo o trochu zvětšilo zelené světélkování na hřbitově. Což přilákalo pozornost obránců, kteří ihned vyhlásili poplach. Maer'Gull si toho však nevšímal a soustředil se pouze na správné provedení rituálu. Každá chyba by mohla znamenat fátální neúspěch a tím i jeho smrt.

Při odříkávání posledního slova se řízl do ruky a skropil svojí krví každou lebku v pentagramu. Nakonec pomazal krví i svojí hůl a máchl směrem k těm hrobům, které si vybral, že z nich oživí jejich 'obyvatele'. Chvíli se nic nedělo, ale pak najednou kostěnná ruka projela zemí až na povrch, jednoho z nich a za pár sekund už stál nad hrobem kostěnný válečník se štítem v jedné a šavlí v druhé ruce.

„Kdo je tvůj pán?" zeptal se ho Maer'Gull.

„Vy." odpověděl válečník skřípavým hlasem.

Postupně se z hrobů, na které Maer'Gull ukázal, vyloupli další kostlivci. Ani ne o pět minut později se pod vedením Maer'Gulla vydali k náměstí. A cestou už celé město stálo na nohou a přímo před nimi se na konci ulice vedoucí k hřbitovu sešikovala domobrana.

 

* * *

 

Sałnis se mezitím dostal až k východní bráně. Cestou vyřadil ještě čytři vojáky hlídkující na strážné věži. Nestačili ani zjistit co se děje a padli k zemi s 'úsměvem od ucha k uchu' nebo probodnutým srdcem. Bez jediného výkřiku nebo zařinčení zbroje. Během cesty k bráně ještě uslyšel dunění zvonů na poplach.

'Nejspíš přišli na Maer'Gulla. Doufam, že už skončil s oživováním.' pomyslel si Sałnis.

Nyní však před Sałnisem stála dobře hlídaná a osvětlená brána. Pomalu se připlížil tak blízko jak jen mohl, aby si jej hlídky nevšimli. Sałnisovi samozřejmě nedělalo problém pozorování ve tmě, jeho rasa viděla ve tmě stejně dobře jako za jasného dne. Teď jen číhal na správný okamžik kdy by mohl udeřit, ale tak aby napáchal co nejvíc škod než si ho všimnou. Měl na sobě jen lehkou koženou vestu a vyztužené kožené náloketníky. Pro lepší skrývání si přes sebe přehodil černý plášť s kutnou. Proto se chtěl vyvarovat přímému boji. Ne, že by mu od lidí hrozilo nějaké nebezpečí, ale raději nic neriskoval. A tak trpělivě seděl a v hlavě promýšlel plán útoku. Nemusel čekat ani deset minut a ze západu uslyšel charakteristické zvuky boje. Řinčení oceli, výkřiky umírajících a sténání raněných. Hlídky také nejspíše něco zaslechli, protože se obrátili směrem odkud se lomoz bitvy ozýval. Kapitán tam vyslal šest vojáků, aby zjistili, co se děje.

Během doby co byli otočení čelem k bitvě je Sałnis oběhnul a pronikl do ovládací místnosti brány. Přístup po hradbách hlídal jeden kopiník. Pozvedl proti Sałnisovi kopí, ale ten se mu elegantně vyhnul a rychlým úderem dýkou do krku překvapeného vojáka ukončil jeho život. Potichu položil mrtvé tělo na zem, vytáhl z něj dýku a vstoupil dovnitř. Našel zde dva strážníky. Jeden se štítem a kopím stál u střílny na východní straně a koukal v předklonu ven. Druhý seděl u stolu uprostřed místnosti a spal. Dýka v zádech pozorovatele zařídila, že vypadl ven před bránu. Spáč se ani nehnul a tak mu Sałnis prodloužil spánek na nekonečně dlouhou dobu.

Venku se mezitím připravili kapitán a jeho zbylých šest vojáků na to, že by nepřítel mohl přijít i bránou a proto vytvořili dvě řady, mezi nimiž byl kapitán. Jedna hlídala bránu, druhá přístupovou cestu k ní. Sałnis vše pozoroval střílnou. Sundal ze zad rychlopalnou kuši a nabil si pět šipek do zásobníku. Zamířil na kapitána a vystřelil. Ihned nato vyletěli další tři šipky a ty se zapíchli do zad vojáků bránících přístup k bráně. Tři zbylý se z hrůzou podívali na svého velitele a spolubojovníky. Zaslechli za sebou šramot, ale nestačili udělat nic a první z nich vyjekl, zíraje při tom na čepel krátkého meče trčící mu z hrudi. Sałnis se však nekochal pohledem na padající mrtvé tělo a druhým mečem usekl dalšímu strážníkovi hlavu. Třetí se už dostatečně obrnil a pozvedl štít na obranu před Sałnisovým útokem. Meč tak tvrdě udeřil do štítu až mladíkovi zabrněla ruka a o krok ustoupil. Musel se, ale znovu bránit a tak ukročil a nastavil do rány svůj dlouhý meč, spoléhaje se na to, že ránu vydrží. Ten se naneštěstí pro něj zlomil v půli a voják se s vyděšeným výrazem sesunul k zemi a díval se na druhý meč, který mu Sałnis zapíchl do nechráněné hrudi.

Jelikož, ale nadělali bojem spoustu rámusu, voják stojící u druhého přístupu do brány nazaváhal ani minutu a rozběhl se dovnitř k poplašnému zvonu, aby varoval bojující domobranu, že mají nebezpečí v zádech. Sałnis rychle vyskákal dovnitř ovládací místnosti a otevřel bránu, před níž už čekali nazghůlové na svých nemrtvých koních. Poté vyběhl nahoru po schodech a hozeným krátkým mečem ukončil vojákův pokus o alarmování města. Pro jistotu ale vystoupal úplně nahoru. Nenašel zde nikoho a tak se otočil dovnitř do města a podíval se směrem odkud stále slyšel zvuky boje.

Měststká garda obklíčila nemrtvé válečníky a tlačila je k široké ulici, která vedla k radnici. Směrem od ní příjížděl starosta na svém bílém koni doprovázen skupinkou rytířů. Maer'Gull se snesl z nebe jako pradávný přízrak a zakousl se do nechráněného krku kapitána měststké gardy. Pak tasil dvě štíhlé dýky a bodl do zad bojujícího vojáka. Následně se úspěšně vyhnul meči, jenž mířil na jeho hlavu. Jeho majitel však takové štěstí neměl a po dvou rychlých píchnutích do jeho očí upustil meč a přiložil si ruce na prázdné oční důlky. Maer'Gull mu nadále nevěnoval pozornost a sérií úderů připravil o život další čtyři vojáky. Trochu tak poskytnul čas svým kostrám, aby se stačili připravit na střet s rytíři. Maer'Gull se podíval směrem k bráně a potěšilo ho, že zůstala otevřená poté co skrz ní projeli nazghůlové. Trochu se zaposlouchal, ale přes rámus boje nic neslyše. Proto se znovu proměnil v netopýra a vyletěl vysoko do oblak. Upřel zrak na východ a zahlédl nepatrné tečky.

'Výborně. Skuruti tu budou nejpozději za hodinu.' pomyslel si Maer'Gull.

Hodnocení článku: Hodnocení 4.50, Hodnotilo 4 uživatelů