Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 11 - část druhá

23.5. 2011 Autor Angličan Komentáře Komentáře (4) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x1519

Další týden a další pokračování Cesty. Druhá část jedenácté kapitoly.

Výprava už dorazila na úpatí hor a chystá se na zasloužený odpočinek, ale opravdu si odpočinou? S čím novým se Tanahashi setká? A bude to příjemné setkání?

Odpovědi si opět musíte najít sami.

Přeji příjemné čtení.

 

Behind the scenes:

Protože se trochu ztracíte v postavách, tak vám je tu vypíšu. :)

Tanahashi - Hlavní hrdina, samuraj. Netřeba dále představovat.

Katrina - Lidská půldračice. Nejbližší Tanahashiho přítelkyně. Bojovnice.

Rogar - Člověk. Kdysi barbar z kmene rudých berserkerů. V současnosti vysoce postavený člen řádu Rytířů svatého meče. Velitel a bojovník.

Adora - Člověk. Členka řádu Rytířů svatého meče. Rogarova milenka. Bojovník/paladin.

Coeur de Lion - Aasimar. Představený řádu Rytířů svatého meče. Paladin.

Cati val Orden - Člověk. Členka řádu Rytířů svatého meče. Manželka Gaborna a sestra Adory. Bojovnice.

Gaborn val Orden - Elf. Lovec, zvěd a dobrodruh. Hraničář a lučištník. 

Guevra - Elfka. Velitelka elfího vojenského oddílu působícího v Kateře. Lučištnice.

Derek Blake - Člověk. Vysoce postavený mistr v Katerském cechu mágů. Kdysi vrchní rádce krále. Rogarův dobrý přítel. Mág.

Ragnar - Trpaslík. Vysoce postavený mistr v Katerském cechu mágů. Často viděn v doprovodu malého modrého impa. Mág.

Yorton Zygryn - Trpaslík. Velitel trpasličího oddílu působícího v Kateře. Moradinův klerik léčitel.

Jóža Červenka - Hobit. Nejnovější přírůstek do výpravy. Zloděj a dobrodruh. Specialista na zámky a pasti.


(Část druhá)

Na noc se utábořili v malé jeskyni. Rozdělali oheň a rozdělili si hlídky. Tanahashi s Katrinou si vzali první. Samuraj hleděl do tmy a zkoumal krajinu ponořenou v měsíčním světle. Nic neviděl a ani se nic zvláštního nestalo a tak až uplynul čas, probudili Coeura a Guevru, kteří byli na řadě. Tanahashi zalehl do přikrývek a téměř okamžitě usnul.
Ráno ho probudilo ne zrovna jemné šťouchnutí.
„Tož vstávaj vstávaj."
„Vždyť už vstávám."
„Ty si mi ale ospalec." Zaculila se Katrina a podala mu kus chleba a sýra.
Tanahashi děkovně kývl a pustil se do jídla.
Potom co všichni posnídali a sbalili se, znovu vyrazili na cestu.
Zhruba po hodině cesty se Gaborn a Guevra od ostatních oddělili a někam zmizeli.
„Šli nám ulovit něco na oběd." Odpověděl Rogar na Tanahashiho tázavý pohled. „Nemusíš se bát, jsou to zkušení lovci a stopaři."
Když slunce urazilo po nebi kus své cesty, Tanahashi odhadoval, že by mohlo být něco po poledni, tak Rogar ukázal prstem před sebe na polorozbořenou zídku.
„Tamhle si naposled odpočineme a najíme se. Je tam staré tábořiště. Potom půjdeme až do noci. Svižným tempem bychom měli být v opuštěné pevnosti krátce po soumraku. Dereku víš, co máš dělat."
Derek přikývl a odspěchal.
Ostatní došli až k zídce. Rogar měl pravdu, uvnitř bylo vyhaslé ohniště a okolo něj tři klády na sezení. A hned vedle bylo vyskládané dřevo na podpal. Všichni shodili batohy na zem a posadili se. Tanahashi naskládal nějaké dřevo na ohniště a Rogar vyndal z batohu troud a ocílku, aby rozdělal oheň.
„Amatéři." Ragnar si odfrkl, pronesl rychlé slovo, kterému ostatní nerozuměli a z prstu mu vylétla jiskra přímo do připraveného dřeva. To zapraskalo a ihned se rozhořelo.
„Jo, takhle by to taky šlo."
Derek se po chvilce vrátil.
„Dobře. Teď by nás nemělo nic překvapit."
Ragnar se k němu otočil. „Špičatý ucha by měli být každou chvíli zpět, doufám, že jsi je nezapomněl zahrnout do svého kouzla?"
„Ovšem, že nez...."
V tu chvíli se tábořištěm rozezněl táhlý pískavý zvuk. Tanahashi leknutím povyskočil a ostatní tasily zbraně a rozestavili se okolo rozbořené zídky.
„Klid to jsme my. Gaborn a Guevra."
Všichni zase schovali zbraně a posadili se zpět k ohni, zatímco k nim přicházeli oba elfové.
„Tak který z našich úžasných mistrů magie, nás zapomněl přidat do svého kouzla?"
Několik rukou zároveň ukázalo na Dereka. Ten jen pokrčil rameny.
„Už jsem to napravil."
„Na tom nesejde. Hlavně, že kouzlo funguje. Nicméně... jaký byl lov?"
„Úspěšný." Gaborn shodil ze zad na zem mladého jelena a Guevra si od pasu odepla párek bažantů.
„Tak se dejte do opékání."
„Tož co si zkrátit tó čekání trochou pajzlího piva?" Yorton vytáhl z batohu svůj sud.
„Kolik toho piva sebou vlastně máš?" Zeptala se ho Adora s úsměvem.
„Dóst na te, abych nebyl na suchu po celú tej dobrodružstvo."
„Abyste nám pak vůbec k něčemu byl, mistře trpaslíku." Netvářil se Coeur moc nadšeně.
„Nebój sa, pobožný. Trocha piva ještě nikdá žádného pajzla nesložila."
Gaborn cosi zamumlal, ale naštěstí to nikdo pořádně neslyšel.
Guevra s Rogarem se chystali naporcovat maso, ale Jóža se mezi ně vetřel a oba odstrčil stranou.
„Uhněte, s nožema to umím já."
„Jak chceš."
Když malý hobit maso naporcoval, začali ho opékat na ohni, a tak se už zakrátko nad tábořištěm nesla příjemná vůně.
Později když už bylo maso skoro hotové, všichni vytáhli z batohu kousky chleba a shlukli se okolo ohně. Každý si rychle ulovil kus šťavnatého masíčka a pustili se do jídla.
„Mhmm, výborné."
„Není nad čerstvou dobře upečenou zvěřinu."
„Zlato, musíš to pořádně rozžvýkat." Strčila Adora do Rogara.
„Mhrmfl." Zamumlal Rogar s plnou pusou."
Najednou tábořištěm znovu zaduněl poplašný zvuk a Tanahashi opět leknutím nadskočil.
„Sakra, na tohle si asi nikdy nezvyknu."
Výprava odhodila napůl snězená masa, tasila zbraně a znovu se rozestavila do obranného kruhu za zídkou. Gaborn s Guevrou stáli uprostřed se šípy založenými v tětivách.
„Dereku kolik času asi máme?"
„Necelou minutu řekl bych."
„Vsadil bych si na nějaké zvíře, které přilákala vůně masa." Nadhodil Rogar. „Co myslíte?"
„Já souhlasím s tebou, svalovče." Usmála se Katrina.
„Jo, Rogárek má asi pravdu." Přikývla Adora. „Na co sázíš ty Coeure?"
„Jako řádnému paladinovi mi nepřísluší sázet se."
„Tož já myslem, že to budu nejspíš pár tupých orků."
„Nějaký bohatý obchodník s velkým měšcem plným zářivých zláťáčků. Na ukr... na koukání."
„A nebo nějaký démon vyplyvnutý z nejhorších okruhů pekla. Alespoň by to byla důstojná výzva pro velkého Ragnara." Ragnar se zpod kápě uchechtnul a bouchnul holí o zem.
„A co naši elfové a mistr samuraj?"
„Ještě tuto zemi natolik neznám, abych si troufal odhadovat, co se na nás řítí." Tanahashi se trochu nervózně rozhlížel.
„Na blbiny nemáme čas." Gaborn se zamračil na Rogara, ale ten mu pohled vrátil s ledovým klidem.
„Jsme přeci v kopcích v dračím podhůří. A co se tady hodně vyskytuje? Přeci..."
„Lesní troll!"
Guevra kývla hlavou. „Přesně toho jsem měla na mysli."
„Ty mě nechápeš..." Křikla Katrina. „Lesní troll, támhle!" Ukázala prstem k nejbližšímu stromu, zpoza, kterého se vynořila zelená obluda. Troll byl asi jedenapůlkrát vyšší než průměrný člověk, ale hrozně hubený. Měl nepřirozeně dlouhé ruce zakončené ostrými drápy. Jeho nazelenalá kůže vypadala jako kůra od stromu. Silné provazovité vlasy jako by se kroutily vlastní energií.
„Je jich víc. Museli nás obklíčit. Připravte se a nezapomeňte, že jsou to trolové. Víte co dělat."
„Dělat? Co máme dělat." Tanahashi se teď tvářil nechápavě a zmateně.
„To je jedno. Bojuj." Křikla na něj Katrina a zablokovala úder prackou prvního trolla, který se k nim dokymácel.
Tanahashi se otočil zpět a musel rychle uskočit, protože jeden z trollů, ve snaze dostat se k samuraji, rozbořil zídku takovou silou, že letící kameny málem mladého Japonce porazily.
Hlavou mu problesklo, že přeci takové monstrum bez pořádné zbraně a zbroje, jen s holými... pařáty... se dobře vycvičenému bojovníkovi nemůže rovnat. Povzbuzen touto myšlenkou, postavil se trollovi.
Troll po Tanahashim máchnul rukou, ten se jí snadno vyhnul a rychlým seknutím ji u lokte uťal. Než se stačil troll vzpamatovat, usekl mu samuraj i druhou ruku a obloukovým seknutím zanechal otevřenou ránu od krku až k pasu. Nakonec ho kopl do hrudi a srazil k zemi. Rozhlédl se a uviděl, jak se k nim z blízkého kopce kolébají další dva trollové.
„Pozor támhle jdou další."
„Postarám se o ně." Ragnar odhodil svou hůl, vyhrnul si rukávy a začal zaříkávat. Trollové se mezitím blížili.
„Pospěšte si." Tanahashi se po trpasličím mágovi ohlédl. Věděl, že chce seslat kouzlo, ale co prozatím viděl, nikdy netrvalo jeho vyvolání tak dlouho. Většinou stačilo jen pár neznámých slov. Otočil se zpět a raději se připravil, aby oba útočníky odrazil sám.
Potom uslyšel, jak Ragnar vykřikl poslední slovo, a okolo samuraje proletěla ohnivá koule, která zasáhla oba trolly, kteří už byli téměř u zídky. Po dopadu ohnivá koule vybuchla a trolly zachvátily plameny. Tanahashi se musel odvrátit, protože ho ovanul proud žáru od exploze a také se mu nechtělo dívat na hořící postavy.
„Velmi působivé." Kývnul na mága.
„Pozor za tebou!" Vykřikl Ragnar. Ale to už Tanahashi ucítil, jak mu drápy, nehledě na brnění, roztrhly maso na levé ruce a síla úderu ho odhodila metr daleko. Nechápal, jak se k němu mohl jeden z trollů dostat takhle blízko a navíc tak tiše. Vždyť v nejbližším okolí žádný zrovna nebyl.
Převalil se na zemi a do zraněné ruky mu vystřelila palčivá bolest, až se mu nahrnuly slzy do očí. I přes rozmazané vidění si všimnul, že troll má jen jednu ruku, která vypadala nedorostlá, a také jizvu na hrudi, která se táhla od krku až po pas, ale i ta jakoby mizela před očima. Troll se k němu blížil a Tanahashi byl bezbranný. Při úderu upustil obě své zbraně a teď přemýšlel co dělat.
Ragnar dokončil další kouzlo, máchnul sevřenou pěstí a směrem k trollovi vylétla velká průhledná zelená ruka. Ta trolla pevně sevřela a nedovolila mu nic víc než zmítání.
Trpaslík k bezmocnému trollovi přišel, znovu něco zamumlal a dotkl se ho. Po tomto dotyku lesního trolla zachvátily zuřivé plameny, stejně jako jeho dva bratry před chvílí.
Tanahashi se odplazil k zídce, opřel se o ni a zdravou rukou svíral silně krvácející ránu.
Katrina se svého protivníka zbavila poměrně lehce. Potom co zablokovala jeho úder, na něj prostě použila svůj dračí dech. Z trolla zbyla jen trocha popela.
Jóža se schoval za zídkou. Dalšímu z trollů se zabodli do hrudi 2 šípy, ale to ho nijak nezpomalilo a tak přelezl zídku a seskočil přímo před krčícího se hobita. Ten vytáhl své malé dýky a dvěma rychlými říznutími přeťal trollovi šlachy na patách. Rány se začali ihned regenerovat, ale i tak to stačilo, aby troll zavrávoral a přepadl dopředu přímo před oba elfy. Ti zahodili luky, tasily scimitary a rychle začali utínat netvorovi ruce a nohy.
Rytíři mezitím ve dvojicích doráželi na další dva protivníky. Cati srazila jednoho z nich k zemi a Rogar mu pohotově zabořil meč do hrudi skoro až po jílec. Troll se zmítal přikován k zemi a jen si tím působil další bolest.
„Dereku, teď je to na tobě." Křikl Rogar.
Derek sáhnul do mošny u pasu a vylovil lahvičku, plnou jakési zelené tekutiny. Tu pak hodil Rogarovi.
„Použij tohle."
Rogar lahvičku obratně chytil a otočil se na Cati.
„Usekni mu nohy a ruce a já to poleju tímhle."
Cati se zašklebila, ale přikývla. Ve chvíli, kdy Rogar čerstvou ránu polil tekutinou, začalo maso syčet a škvařit se.
„To je hrozný smrad." Cati se znechuceně otočila.
„Dobře, to ho na chvíli zastaví, než ho spálíme."
Adora s Coeurem se mezitím vypořádali se svým protivníkem a teď k nim přibíhal Derek a rychlým kouzlem, stejně jako předtím Ragnar, trolla zapálil.
Yorton celý boj pozorně sledoval a čekal, kde ho bude potřeba. V jedné ruce měl připravené své runové kladivo a v druhé otevřenou knihu se znakem Moradina. Když uslyšel zasténání, otočil se a uviděl Tanahashiho sedícího u zdi, jak si tiskne silně krvácející ruku.
„Vydrž synku, tata Yorton je tu. Hned s tema něco uděláme. Hukaž mi tu ránu." Tanahashi opatrně sundal ruku, aby se Yorton mohl podívat.
„Tož to jest ošklivé zranění." Trpaslík opřel kladivo o zídku a položil svou ruku na ránu. Vyslal rychlou modlitbu k Moradinovi a pak z knihy přečetl zaklínadlo. Ruka se mu rozzářila a Tanahashi ucítil, jak bolest začíná ustupovat. Z Yortona do něj proudila léčivá síla. Po chvilce světlo pohaslo a trpaslík poodstoupil. Tanahashi se podíval překvapeně na ruku, ale po zranění nebylo ani stopy. Dokonce ani jizvy tam nebyly. Díval se teď na trpaslíka s daleko větším obdivem než kdy dříve.
„Arigatoo, tedy chci říci... mnohokrát děkuji." Uctivě se uklonil.
„Neděkuj mi, ale Moradinovi."
Když se Tanahashi rozhlédl, uviděl, že je po bitce. Rogar s Coeurem a Gabornem už snášeli zbytky trolů na jednu hromadu. Ženy i mágové se od toho distancovali. Nakonec hromadu zapálili.
„Jak je možné, že jsem té potvoře usekl obě ruce, ale ona přesto po chvíli vstala a málem mě dostala?" Zeptal se Tanahashi.
„Trollové všeobecně mají úžasnou schopnost regenerace. Useknutí rukou, nohou nebo dokonce hlavy je jen zpomalí, ale nezastaví. Jediné čím je můžeš nadobro zabít, jsou oheň a kyselina, které jim nedovolí zregenerovat se."
„Aha, rozumím. Budu si to propříště pamatovat."
Rogar se rozhlédl po zdevastovaném tábořišti. „No, myslím, že jsme dojedli. Raději asi pokračujme v cestě."
Ostatní přikývli a začali sbírat své věci. O pár minut později už byli zase na cestě.

Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 1 uživatelů