Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Vyvrhel: kapitola 1.

30.5. 2011 Autor Aromon Komentáře Komentáře (10) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.00 Přečteno x1355

Zdravím, velevážení čtenáři! První část mého (snad) netrpělivě očekávaného seriálu je tu! Věnoval jsem podstatně více pozornosti než předchozím dílkům, tak doufám, že to na něm bude poznat. Předem vás upozorňuji: nedivte se, že mnoho věcí je jinak než v klasické fantasy. Má to ovšem své odůvodnění a rozhodně to nebude ke škodě. Jinak na další díly se budete moci těšit (pokud budete chtít) každé pondělí lichého týdne. Přeji příjemné čtení.

                                                                                                                          Aromon

 

 


Vyvrhel

kapitola 1.: Den pod psa

 Město Yissaran na pobřeží Jižního moře, 127. Sluneční cyklus po smrti Artena

Příroda právě zažila hrozné období. To se Widreal ,bůh větru a nebes, mstil Siyranas, bohyni vody a všeho z ní stvořené, za všechny zrady, jakých se na něm dopustila. A že jich bylo požehnaně! Jenže když se Widreal mstí, tak na to doplatí vždycky i spousta nevinných.  V období ledu tak padal sníh i na jihu v Yissaranu, v období mláďat zase byli takové noční mrazy, že nevykvetla jediná květina a nyní, v období sklizní je naopak šílené teplo. Dokonce i ze špiček Slzavých hor slezl sníh, což se nestalo od stvoření světa! Co od Widreala můžeme očekávat v období padajících listů, neví už nikdo.

Elfské město Yissaran ovšem přežívá sucho poměrně lehce. Díky tomu, že je na pobřeží, má nevyčerpatelnou zásobu vody a Městská Rada může nechat neustále kropit ulice. Díky tomu je ovzduší v celém městě o mnoho lepší.

Po nábřeží tohoto krásného města se prochází mladý troll. Viditelně si užívá krásného dne. Podle hodně světle šedé barvy kůže a krátkých kalhot, výrazně napodobujících elfí střih, pochází z místní trollí čtvrti. I přes to, že mu určitě ještě není ani dvacet slunečních cyklů, měří necelé tři metry. Na trolla je to sice běžná výška, ale ve většině budov ve městě by stejně musel stát v hlubokém předklonu. Jsou totiž stavěné pro elfy a ti se, se svými průměrnými dvěma metry, vůbec nemůžou s trolly rovnat.

,,Ralcolm!‘‘ Zakřičela jakási mladá trollice kousek před ním a rozběhla se mu naproti.

A sakra. No co, dřív nebo pozdějc  to stejně muset přijít. Pomyslel si Ralcolm a už nahlas dodal:  ,,Ahoj, Sandra!‘‘ Zastavil se a přemýšlel, co mu asi Sandra řekne.

Sandra se k němu mezitím přiřítila a plesk! Místo pozdravu mu z rozběhu vrazila facku, až se zapotácel. Taková facka od naštvané trollice to není žádná sranda.

,,Ty podrazák! Ty se před dvěma slunci vyspat s Anne!‘‘  Zaječela na něho.

,,Jo.‘‘ Odpověděl Ralcolm klidně a přitom doslova cítil, jak mu nabíhá tvář.

,,Aaaaah!‘‘ Zasténala Sandra, vrazila mu facku na druhou tvář a s brekem odběhla.

Aspoň já mít tváře naběhnutý symetricky. Uvažoval Ralcolm s poťouchlým úsměvem. Věděl, že to mohlo být daleko horší a pár facek se ještě dalo snést. V tom ho někdo zezadu plácnul přes rameno.

,,Já zdravit, Ralcolm.‘‘ Řekl mu známý hlas vesele do ucha.

,,Ahoj, Ern,‘‘  otočil se překvapeně Ralcolm.

,, Co ty zase provést?‘‘ Zasmál se Ern a mávl rukou směrem, kudy utíkala Sandra.

,,Ale, ty to znát,‘‘ odpověděl rozpačitě Ralcolm.

,,Jo, ty z toho jednou mít velký problém. Ty rychle někam schovat. Já znát její otec, to být šílenec,‘‘ smál se pořád Ern.

,,Ty mít pravda, Ern. Nechť bohové být daleko od ty,‘‘ rozloučil se Ralcolm a vyrazil směrem k trollí čtvrti, kde přečká daleko lehčeji, než Sandru opustí zlost.

,,I od ty, Ralcolm. A ty nezapomenout zaplatit ,U Zlatého kance‘, jak my vypít minulý týden celá hospoda!‘‘ Zavolal za ním ještě Ern a s úsměvem si dál vykračoval podél nábřeží. Nevšímal si rozzlobených pohledů okolojdoucích elfů. Trollové totiž jsou zapřísáhlí ateisté, zatímco oni oddaně milují svoji bohyni Syiranas a tenhle trollí pozdrav snášejí jen těžko.

Ubohý Ralcolm už byl jen dvě ulice od trollí čtvrti, když za sebou uslyšel povědomé funění. Nedovedl si ale vzpomenout, kde ho už slyšel. Otočil se a plesk! Na jeho už tak nateklou tvář přistála další facka! Tentokrát už musel udělat dva kroky dozadu, aby nečekanou ránu ustál. Když se trošku vzpamatoval, spatřil před sebou rozzuřenou vnadnou trollici, se kterou se poznal asi před týdnem. Bohužel si nějak nedokázal vzpomenout na jméno.

,,Co být s ty?‘‘ snažil se přijít na důvod té facky.

,,Já nenávidět ty. Ty být skřetí vřed, Ralcolm,‘‘ zaječela na něj a zacloumala s ním.

,,Ty mě nechat, eee... ty trollice,‘‘ bránil se Ralcolm.

Trollice si odfrkla, přestala s ním cloumat a praštila ho pěstí přímo na solar.

,,Ty počkat, můj táta ti zlomit vaz!‘‘ zaječela ještě na potrestaného sukničkáře a šla naštvaně pryč.

Dnes už dvě, to být zase špatný den.  Uvažoval Ralcolm snažící se popadnout dech. Dnes já už z domu nevylízt, obouchaný já už být dost.

Domů už došel bez jakýchkoliv problémů. Ovšem tím jeho problémy neskončily, ba naopak. Doma už na něj čekala jeho matka rozzuřená na nejvyšší míru. Její obyčejně světle šedý obličej nabral daleko temnější odstín, rysy nabraly trošku krvelačný výraz a v očích se jí zlověstně blýskalo.

,,Kde ty být?‘‘ Udeřila na Ralcolma sotva vešel.

,,Venku,‘‘ zamumlal.

,,Co ty tam dělat?‘‘ Dorážela dál.

,,Nic,‘‘ odpálkoval ji.

,,Ty na mne dýchnout! Ty určitě zase chlastat! Ty mít tmavý obličej, já poznat!‘‘ Vztekala se jeho máma.

,,Ty mě nechat, já nic nepít. Proč ty být tak naštvaná?‘‘ Bránil se Ralcolm.

,,Hostinský z ,Děravý džber‘ tady být. On chtít dvě stě zlatých! Celé mé úspory!‘‘ Ječela dál.

,,Aha, já na něj zapomenout,‘‘ pochopil Ralcolm co se děje.

,,Já už tě sama dál nedokázat živit, Ralcolm. Ty nepoučitelný! Ty nepracovat, nepomáhat mi, pořád jen chlastat a oblbovat mladé trollice,‘‘ pokračovala neúprosně dál.

,,Já se polepším...‘‘ vzdechl.

,,To ano, ty polepšit, ale ne tady,‘‘odpověděla.

,,Co? Kde?‘‘ Vyděsil se Ralcolm.

,,Ty jít k bratr tvého otce. Ke Garbel!‘‘ Nakázala mu máma.

,,Ne! Vždyť on žít v divočina. V nějaká díra. A on být abstinent!‘‘ Nechtěl tomu uvěřit.

,,Ano, on být abstinent od ta doba, kdy víno zabít tvůj otec. Tobě to jen prospět. Ty zítra vyrazit a já už nechtít slyšet ani slovo!‘‘ Ukončila rázně, po trollsku, jejich rozhovor.

* * *

Ráno, když se Ralcolm vzbudil, měl už zbalené věci a zásoby. Snědl lehkou snídani, na kterou vůbec neměl chuť a zamířil za matčina doprovodu k bráně.

,,Tady ty mít dopis pro Garbel. Jinak on ti nevěřit,‘‘ podala mu matka před bránou malou obálku.

,,Hmm. On bydlet na severu v Mlžná Vrchovina, viď?‘‘ Ujistil se ještě.

,,Jo. Teď ty jít. Ty na sebe dávat pozor a bohové nechť být daleko od ty.‘‘

,,I od ty, máma,‘‘ rozloučil se Ralcolm, odvrátil se a vyšel z města. Když se pak ohlédl, máma už u brány nestála. Naposledy se potěšil pohledem na mohutné hradby, mezi nimiž prožil své dětství, vzpomenul si na své nejbližší kamarády a následoval cestu k severu. Po tváři mu tekly slzy.

Hodnocení článku: Hodnocení 4.00, Hodnotilo 1 uživatelů