Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 12 - část druhá

6.6. 2011 Autor Angličan Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x1152

Konichiwa. Doufám, že jste se těšili na další díl samuraje.

Zajímá vás co je v dopise, který Jóža minule ukradl? Výpravu to také zajímá a rozhodně to nebude jen tak, zjistit co dopis ukrývá.


(část druhá)

Poté co se Jóža s Gabornem vrátili k ostatním a probudili je, přesunuli se raději o kus dál od pevnosti, aby je pátrající žoldáci nenašli.
„Ty jeho nenasytný prsty nás dostanou tak akorát do maléru." Brblal Ragnar, když se zastavili.
„Díky těm prstům máme tenhle dopis." Bránil se Jóža a mával listinou ve vzduchu.
„Ragnar má pravdu Jóžo, tentokrát si měl štěstí, ale příště ho tolik mít nemusíš. Ohrozil jsi nás všechny. Co se vlastně stalo a co je vůbec v tom dopise, že je tak důležitý?"
Jóža se posadil na zem a s nádechem jim začal popisovat své dobrodružství v pevnosti. Samozřejmě ho neopomněl okořenit o pár opravdu hrdinských skutků. Např. jak bez problémů odolával magickým útokům proradné drowky, nebo jak se jednou rukou bránil dvěma zuřivým orkům, zatímco druhou odemykal velice komplikovaný a složitý zámek, aby mohl uniknout z pevnosti.
„Možná si tou jednou rukou mohl rovnou dobýt celou pevnost, ušetřil bys tím ostatním práci." Smál se mu Gaborn.
Rogar napřáhl ruku. „Podej mi ten dopis, podíváme se, co je uvnitř. Doufám, že to není jen nějaké obyčejné hlášení."
Jóža mu podal psaní.
„Hmm pavoučí pečeť. Náš malý přítel asi vážně na něco kápnul."
„Počkej, ty dubová hlavo." Křikl Derek zrovna, když chtěl Rogar rozlomit pečeť a otevřít dopis. „To se tak moc chceš setkat se svými předky?"
„Co je Dereku?"
„To si vážně tak tupej, že chceš jen tak rozlomit drowí pečeť? Polož to na zem ty hlupáku a ustup. Ostatní taky ustupte. Ragnare."
„Všichni se stáhli o pár kroků zpět a pozorovali mágy, kteří zůstali stát u dopisu."
Oba na sebe koukli a přikývli. Pronesli pár slov, provedli pár gest a oba obklopily koule magické energie.
„Tak se do toho dejme."
Ragnar i Derek odříkali další zaklínadlo. Všem až na Tanahashiho začali matně svítit zbroje a zbraně stříbřitou barvou a nejen to, stříbrná záře obklopila i magické bubliny na obou čarodějích, ale co bylo nejdůležitější i drowí dopis.
Tanahashi si vzpomněl na jednu z lekcí magie, které mu v Kateře dávali. Tohle kouzlo muselo být... pátral v paměti... najdi magii. Cítil se trošku zahanbený, že všichni okolo mají vybavení posíleno magií a on jen obyčejné. Ale přesto to brnění bylo jeho, provázelo ho už nějaký čas a zatím mu výborně sloužilo.
„Tak tady to máš, barbare, na tom dopise bude nějaké kouzlo, nejspíš by z tebe nezbylo nic než hromádka popela. A z nás taky."
Rogar lhostejně pokrčil rameny a usmál se. Ale lehké zaškubání v obličeji ho prozradilo.
„Prostě jsi mi znovu zachránil život, ó velemágu."
„Ty blbiny tě jednou přejdou. A já nechci být u toho až se tak stane."
„Nechte si hlouposti na potom, pojďme odstranit to kouzlo, ať už ten zatracenej dopis můžeme otevřít." Zavrčel Ragnar a otočil se zpět k dopisu.
Derek přikývl. „Prozkoumám to kouzlo, ty hlídej, ať se nic nepokazí." Pak zavřel oči. Obličej se mu stáhl napětím a úsilím, jak pomalu a opatrně vstupoval svou myslí do kouzla. Proplétal se jeho smyčkami a pastmi. Nakonec se mu podařilo dostat až k samotnému hlavnímu uzlu kouzla. Sebevědomě se usmál a začal ho rozplétat.
„Blázne, co děláš? Okamžitě se stáhni." Křikl na něj Ragnar.
Derek rychle přestal a stáhl se z kouzla ven. Otevřel oči.
„Co se děje? Už jsem to skoro měl."
„Hovno jsi měl. Jsi stejně hloupý a neopatrný jako ten barbar. Tohle není žádný kouzlo venkovskýho čaroděje, tohle je drowí magie, nejspíš od samotné matriarchy. Když jsi to začal rozplétat, začalo to víc zářit, málem jsi to spustil tupče."
„Nemůžete to kouzlo prostě zrušit zakouzlením Odstraň magii?"
Oba mágové nesouhlasně zavrtěli hlavou. „Na to je to příliš složité. To kouzlo je nastaveno na určitý předmět, který když se přiloží k pečeti a pronesou se ty správná slova, tak se to ochranné zaklínadlo zruší a dopis se pak může otevřít. Slova by nebyla problém, ale bez toho předmětu jsou k ničemu."
„Asi si neukradl i ten předmět co?" Katrina se otočila na Jóžu.
„Cože... co... jaký předmět?" Jóža překvapeně zvedl hlavu od měšce, který znovu se zaujetím zkoumal.
Všichni se od něj s kroucením hlav a vědoucími pohledy zase otočili zpět k mágům.
„Hééj, jakej předmět? Co sem měl ještě ukrást?" Nechtěl se nechat odbýt, ale nikdo si ho už nevšímal, tak vytáhl zdobenou dýku a začal si hrát s ní.
„Myslím, že to kouzlo zvládneme rozplést, ale budeme potřebovat pomoc všech, co vládnou alespoň trochu magií. Yortone, Coeuere, Adoro, Cati."
Všichni přikývli.
„Dobře přistupte k nám a propůjčete nám svoji sílu a jistěte nás." Znovu přikývnutí.
Potom se Derek s Ragnarem ponořili do kouzla a začali ho uzel po uzlu rozplétat. Rogar s Guevrou, Gabornem, Katrinou a Tanahashim to zaujatě sledovali.
Derek a Ragnar zbledli a obličeje se jim stáhli úsilím, čerpali od ostatních tolik síly, kolik si jen troufli. Cati měla v obličeji napětí a únavu, ze všech ji to asi vysilovalo nejvíce. Adora, ač silnější než Cati, na tom nebyla o moc lépe. Coeur stál s rukama sepjatýma a snažil se nedat najevo vypětí, jež všichni podstupovali, ale proužek potu stékající mu po tváři mluvil za vše. Jediný Yorton vypadal nezlomně. Stál se zavřenýma očima, v jedné ruce držel Moradinův symbol a druhou přejížděl po měchu, co měl u pasu, nejspíše v něm bylo trpasličí pivo.
Vzduch byl nabitý magickou silou a záře okolo dopisu chvílemi jasněla a zase uhasínala. Pak najednou zmizela úplně a na zemi ležel obyčejný dopis.
Všichni si úlevně vydechli. Derek zavrávoral a rychle se opřel o svoji hůl.
„Myslím, že jsme to zvládli." Hlas Ragnarovi vypětím přeskočil a on si musel odkašlat.
„To bylo velice silné kouzlo a taky pořádně zákeřné. Tolik slepých uliček a pastí jsem ještě neviděl. Opravdu to muselo být od samotné matriarchy."
„Ale zvládli jste to. Teď bych se konečně podíval, co je uvnitř." Rogar se sehnul k dopisu, než se ho dotknul, tak zaváhal. Zvedl hlavu k Derekovi.
„Jseš si jistej, že je to v pořádku, starouši?"
Derek pokrčil rameny. „Vždycky tam můžou být skryté pasti, které jsme ani my neobjevili."
„Dík, hned jsem klidnej." Rogar se nadechl a pak opatrně sáhl na dopis. Nic se nestalo. Zvedl ho ze země a rychle rozlomil pečeť a se zavřenýma očima čekal, kdy ho to roztrhá na malé kousky, nebo se stane cokoliv jiného. Když se nic nedělo, tak pomalu otevřel oči a podíval se na dopis. Ten mu vracel pohled takovým... papírovým ... způsobem.
„Ty seš mi ale posera." Adora se zasmála a vytrhla mu dopis z ruky.
„Jsem jen opatrnej, víš, že nemám magii rád."
„Já myslela, že už si tu dost dlouho na to, aby sis na ni zvykl." Usmála se nevinně Katrina.
„To že sem si zvyknul, neznamená, že jí musím mít rád."
Adora se znovu zasmála a dopis rozevřela. Když ho přečetla tak zbledla a úsměv jí z tváře zmizel. Vážně ho podala Rogarovi.
„Myslím, že máme velký problém."
Rogar si dopis přečetl.
„Je to doopravdy od drowí matriarchy. Píše tu ať krvaví andělé dokončí výcvik a přípravy. Mají shromáždit všechny chlapy a ať jsou připraveni vyrazit. Jakmile bude dokončen rituál v ruinách magické školy, tak dostanou rozkaz a vytáhnou ke Kateře...
Všichni na sebe chvilku zamyšleně hleděli. Ticho nakonec prolomil Tanahashi.
„Co to znamená, Rogar san?"
„Rozhodně pro nás nic dobrého." Zamumlal Ragnar.
„Teď už najisto víme, že chystají útok na Kateru. Jenže město je dobře opevněné a je v něm velká posádka. To nebude jen tak."
Rogar přikývl. „Guevra má pravdu, starosti mi dělá ten rituál, co chtějí provést. Co to může být?"
Derek i Ragnar pokrčili rameny. „Může to být cokoliv, od vyvolání démona na pomoc s útokem, po nějaké posilující či velké destruktivní kouzlo."
Coeur, který do této chvíle mlčel, zvedl hlavu a promluvil. „Otázkou je, co s tím uděláme. A co podnikneme teď."
„Měli bychom se vrátit do Katery a varovat je a pak vymyslet co dál."
„V dopise bylo, že to kouzlo provádějí v magických ruinách. Tam stejně míříme, ne? Možná bude nejlepší pokračovat a zabránit tomu, jak vy říkáte, rituálu."
„Souhlasím s Tanahashim. Jsme jen půl dne chůze od ruin magické školy. Měli bychom pokračovat a zjistit o co tam vlastně jde a když to půjde, tak to přerušit. Proč je tam tak živo, už víme. Navíc v Kateře stejně vědí, že se něco chystá a jsou připraveni."
„Tak na co ještě čekáme?" Jóža znovu vyhodil dýku do vzduchu, ale ta se v půli cesty zpátky do ruky zastavila a začala levitovat směrem k Ragnarovi.
„Hele co to děláš? To je moje dýka! Já ji poctivě ukrad... sebral... našel."
„Ticho skrčku." Ragnar sebral dýku ze vzduchu. „Všiml sis, že je na té dýce symbol pavouka."
„No a?"
„No a? My se tu mordujeme s kouzlem, riskujem životy a ty si klidně hraješ s klíčem k tomu dopisu!" Řval Ragnar a pomalu brunátněl vzteky.
„Uklidni se trpaslíku, nebo ti vybuchne hlava. Nemohl to vědět."
„Já ho zabiju... já ho vážně zabiju... " Přecházel Ragnar z řevu do svého obvyklého mumlání. „Je ještě blbější než Styrgh." Jak to dořekl v záblesku kouře se trpasličímu mágovi na rameni zhmotnila malá modrá postavička. Měla růžky, malá kožnatá křídla a rozeklaný ocas.
„Misssstr mě volal?"
„Ne. Nevolal jsem tě, ty blbá malá obludo. Koukej zase zmizet."
„Jak sssi missstr přeje." Styrgh zamumlal pár slov a v dalším záblesku kouře a ohně zmizel. Ozval se ještě zlomyslný smích a Ragnarovi začal na místě, kde se malý impík vypařil doutnat plášť. Trpaslík začal to místo rychle oplácávat rukou.
„A toho malýho modrýho zakrslíka taky zabiju. Spálím všechny impy i hobity na popel."
„Radši si šetři ten svůj zápal pro orky a drowy, budeš ho potřebovat a my taky."
„A teď už bychom měli raději vyrazit. Času je málo."

Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 1 uživatelů