Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 13

5.9. 2011 Autor Angličan Komentáře Komentáře (12) Kategorie Příběhy Hodnocení 6.00 Přečteno x1124

Tak a jsem tu zpět po prázdninách spolu s Tanahashim a celou výpravou.

Dnešní kapitola je opět spíše takovou spojnicí k věcím příštím. Výprava totiž plánuje postup ve věci magické školy. Co vymysleli? To si musíte přečíst.

No a příště už nás čeká akce.


Kapitola třináctá - Plán

 

Jeskyně v Dračích horách poblíž magické školy.

 

„Dobře, situace vypadá asi takto..." Guevra ukázala klacíkem na hrubý plánek složený z dřívek, kamenů a všeho co bylo zrovna po ruce. „V průsmyku jsou utáboření skřeti, orkové, minotauři, gnolové a všechna tahle pakáž. Mají tam palisádu... tady a tady. Řekněme, že se dostaneme přes ten tábor až k velkým schodům. Ty sou poměrně strmé a není se na nich kde krýt. Nepřátelé to dobře vědí, proto si nahoře na ochozu zbudovali několik lučištnických stanovišť. A to nemluvím o barikádě na konci schodů."
„Jinak řečeno, je jich tam spousta a jsou dobře opevnění." Doplnil Guevru Gaborn.
„Co nějaké další přístupy?"
„Jediný další přístup je úzká stezka vedoucí k bočnímu vchodu pro služebnictvo."
Gaborn zavrtěl hlavou. „Tu jsme prozkoumali, je zavalená kamením. Skála nad ní je rozbitá a popálená jakoby do ní udeřil blesk. Nejspíš kouzlo."
Derek si povzdechl. „Žádná jiná cesta dovnitř není."
„Ehm... To není tak docela pravda." Ragnar zvedl hlavu. „Jeden vchod by tu ještě byl. Ale nevím, jestli bude přístupný."
„O čem to mluvíš?"
„Ne každý ví, že magická škola byla postavena ve starých trpasličích sálech. Kdysi to bývaly doly na stříbro a zlato. Většina chodeb a štol byla zavalena nebo zazděna..."
„Jak to ale souvisí s naší situací?"
„Když mě to necháš dopovědět, tak se všechno dozvíš. Takže... jak už jsem řekl, většina štol byla zavalena, ale některé jen zazděné. Jedna taková zazděná chodba se nacházela i v ubikacích studentů. Ti na to přišli a tu chodbu odkryli. Po tajném průzkumu, tak aby se to nedozvěděli učitelé, studenti objevili, že ta chodba vede na povrch. Poté ji používali k tajným vycházkám ze školy."
„A ty víš, kde ta chodba končí?" Zeptal se se zájmem Rogar.
„Ano, byl jsem jedním z oněch neposlušných žáků. Ale je to už dávno. A navíc krátce před mým odchodem ze školy, na tu chodbu přišli mistři. Nejspíš ji nechali znovu zazdít nebo zavalit. A to nemluvím o tom, že ta oblast byla už i tak nestabilní."
„Jinou možnost nemáme. Musíme to zkusit a doufat, že chodba je stále průchodná a drowové o ní nevědí." Udeřil pěstí do země Rogar.
Ostatní souhlasně pokývali hlavami.
„I když se dostaneme dovnitř, tak tam narazíme na spoustu drowích bojovníků a kněžek." Pronesl klidným hlasem Coeur. „Dovnitř by měla jít jen malá skupinka a zbytek by měl odvést pozornost."
Souhlasné zamumlání.
„Dobrá, navrhoval bych, aby dovnitř šli Tanahashi s Katrinou, dále Ragnar, protože ví, kde ten vchod je. A taky Jóža, jeho hbité ruce by se tam mohly hodit a dole v údolí by se v bitvě jen pletl."
„A zbytek?"
„My ostatní uděláme pořádnej rozruch." Zazubil se Rogar. „Napadneme pozice nepřítele, vytáhneme drowy ze školy ven a získáme vám co nejvíc času."
„Drowové za dne ven nevylezou."
„Proto také zaútočíme poté, co zapadne slunce."
„Takže jestli to dobře chápu,..." Zvedl se Derek na nohy. „ty říkáš, že přímo zaútočíme na opevněnou pozici nepřítele, naprosto přečísleni, a to ještě v noci, kdy jsou drowy nejsilnější a ve výhodě?"
„Přesně tak. Pochopil jsi to dokonale." Usmál se Rogar.
„Už teď se nemůžu dočkat. Jako za starých časů." Opětoval úsměv Derek.
Podle zachmuřených obličejů, jejich optimismus ostatní nesdíleli.
„Katrino, vaším úkolem je dostat se dovnitř, zjistit co tam provádějí, překazit to a vypadnout. Rozumíš tomu?"
„Ano."
„Dobře."
„Měli bychom si připravit vybavení, kouzla a pořádně si odpočinout. Jak zapadne slunce, vyrážíme."
Katrina se otočila na Tanahashiho. „Jsi si jistý, že do toho chceš jít s námi?"
„Hai, došel jsem s vámi dost daleko na to, abych to teď vzdal."
„Dobře, tak si odpočiň. Musíme vyrazit dříve než ostatní, dostat se k té chodbě chvíli potrvá."
Samuraj už jen přikývl.

 

Airis seděla se skříženýma nohama a zavřenýma očima na zemi. Za jejími zády vstoupil do místnosti drowí bojovník. Kněžka ihned poznala, že je to kapitán Safrus.
Safrus poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu. Airis se ani nepohnula a nechala kapitána několik minut čekat. Ten se však ani nehnul nebo jinak upozornil na svoji přítomnost.
Kněžka se zklamaně zašklebila, doufala, že jí Safrus dá důvod, aby ho mohla potrestat. Drowí bojovník měl ovšem už dlouholeté zkušenosti a věděl naprosto přesně jak se zachovat. Kněžčin bič ho naučil.
„Tak mluv!"
„Má paní, Katerští vyrazili. Rozdělili se na dvě skupiny, přesně tak jak jste čekala."
„Je ta stará chodba průchodná?"
„Ano, kněžko. Naši vojáci zával odklidili, tak aby se dalo projít, přesně jak jste přikázala."
„Všechny oddíly vědí, co mají dělat?"
„Ano, nejvyšší. Osobně jsem se o to postaral. Všechny jednotky jsou na pozicích i sabotéři v chodbě."
„Výborně, kapitáne. Jsem potěšena. Ručíš mi za to, že vše proběhne, přesně tak jak jsem to naplánovala. A nyní můžeš odejít."
„Děkuji, paní." Kapitán vstal, zasalutoval, otočil se a odešel z místnosti.
Spokojený zlý úšklebek na tváři Airis už neviděl.

 

Rogar pomalu vykoukl zpoza kamene, rozhlédl se a zase stáhl hlavu zpět.
„Dobře, neví o nás. Takže plán zní takto. Já, Adora, Coeur a Cati jdeme vepředu a rozsekáme všechno, co se nám postaví do cesty. Gaborn a Guevra vylezou tamhle na ochoz a budou nás krýt šípy. Dereku ty půjdeš s Yortonem kousek za námi, nezapomeň hned, jak vyrazíme, zapálit palisádu."
„Vím, co mám dělat."
„Nikdo zbytečně neriskujte, jde jen o to získat dost času pro ostatní."
Všichni přikývli a tasili zbraně.
„Ütoooook!" Zařval Rogar a vyřítil se zpoza kamene, následován ostatními.

Hodnocení článku: Hodnocení 6.00, Hodnotilo 2 uživatelů