Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 14

26.9. 2011 Autor Angličan Komentáře Komentáře (7) Kategorie Příběhy Hodnocení 5.50 Přečteno x1137
Po minulé spojovací kapitole se znovu dostáváme do akce. Jak víme družina se rozdělila. Jedna část útočí na tábor a druhé se snaží dostat chodbami do magické školy. Jak se které skupině povede, se dočteme v dnešní a následujících kapitolách.

Kapitola čtrnáctá - Past

 

Vchod do staré chodby poblíž magické školy.

 

„Tady někde by to mělo být." Rozhlížel se Ragnar po okolí. „Je to už dlouho, co jsem tu byl. U toho vchodu byla taková hromada kamenů. Ale za tu dobu se to tu asi trošku změnilo."
„Myslím, že něco mám." Křikl Jóža zpoza velkého kamene.
Když k němu přišli ostatní, ukázal na zavřené padací dvířka zasazené přímo do skály.
„To je ono." Potvrdil Ragnar.
Tanahashi za ně zkusil vzít, ale neotevřely se. Uchopil pevně držadlo a vší silou zatáhl. Dvířka jen lehce zaskřípala.
„Asi jsou zaseklé. Můžeš je rozbít kouzlem?"
„Nechce se mi na ně plýtvat bojová kouzla. Ale mám tu něco, co by mohlo pomoct." Ragnar položil levou ruku na Tanahashiho rameno a druhou načrtl ve vzduchu magické znamení.
„Hag`eth kre etsah jashim"
Po vyslovení těch slov ucítil samuraj, jak se mu do těla vlévá síla.
„Co je to? Cítím se skvěle. Mám pocit, že bych mohl rvát stromy i s kořeny a zvedat celé domy."
„Kouzlo druhé úrovně zvané Býčí síla. Co dělá, už ti asi došlo. Jen ztrácíme čas, zkus otevřít ty dveře."
Tanahashi přikývl. Znovu se postavil k poklopu a zabral za něj. Dvířka téměř okamžitě povolila a vyletěla z pantů. Samuraj zůstal stát s přihlouplým výrazem a dvířky v ruce.
„Tohle kouzlo se mi opravdu líbí."
„Tobě a stovce dalších." Ušklíbl se Ragnar. „Zapalte pochodně a jdeme"
Pod poklopem byl žebřík, který vedl dolů do temnoty důlních chodeb.
První dolů sestoupila Katrina, za ní Tanahashi následovaný Ragnarem a nakonec šel Jóža.
Chodba byla tak akorát veliká, aby v ní mohl jít jeden člověk vzpřímeně.
„Tak kudy?" Zeptala se Katrina.
„Běž. Budu tě navigovat. Buď opatrná, může to tady být v dost chatrném stavu."
„Rozumím."

Rogar se rozmáchl a horním seknutím rozpoltil orkovi lebku takovou silou, že meč uvízl v kosti. Kopl, teď již mrtvého protivníka, do hrudi a trhnutím uvolnil meč. Jen tak tak se stihl shýbnout před vodorovným seknutím dalšího orčího válečníka, sekera mu proletěla těsně nad hlavou. Rychlým pohybem usekl orkovi nohu v koleni a dalším obloukovým úderem mu otevřel ránu na hrudi od hlavy až k pasu. Za sebou uslyšel žuchnutí. Bleskurychle se otočil. Na zemi ležel gnoll s prostřelenou hrudí. Rogar děkovně kývl směrem k plošině s Guevrou a Gabornem. Kolem hlavy mu prolétl druhý šíp, který srazil k zemi jednoho ze skřetů. Proti bývalému berserkerovi se rozběhl gnoll s velkým palcátem. Za běhu hlasitě štěkal a točil zbraní nad hlavou. Rogar vyrazil proti němu a obouruč mu zasekl meč do břicha. Levou rukou ho chytil za rameno a pravou trhl mečem, čímž ránu ještě víc otevřel. Rychle se rozhlédl.
Boj zatím probíhal až moc dobře. Překvapivý útok se jim zdařil. Derek přesně podle plánu vyslal ohnivou kouli a zapálil palisádu. Díky tomu měli elfové dost času vyšplhat se na plošinku a zaujmout krycí postavení. V nastalém zmatku vlétli rytíři do tábora a vnesli tak do řad protivníků ještě větší chaos. Derek podpálil několik stanů a Yorton seslal obrovské světelné kladivo, které nepřátele oslepilo a omráčilo.
Všechno šlo moc lehce. Horda byla zmatená, ale kde byli drowové?
Coeur vykryl šíp štítem a přiskočil k Rogarovi. „Teď není ta nejvhodnější chvíle na přemýšlení."
„Je to moc snadné."
„Cože?"
„Proč na nás neútočí drowové?"
Cati val Orden, srazila jednoho skřeta na zem štítem a druhého rychle probodla. A když viděla Rogara s Coeurem při sobě, rychle se k nim stáhla, aby se mohli vzájemně krýt.
Nakonec k nim přiskočila i Adora. „Pánové, co tu řešíte uprostřed boje?"
„Říkal jsem, že je to..." Víc už nedořekl, přímo před nimi vybuchla ohnivá stěna. Coeur a Cati se kryli štíty. Rogar s Adorou, kteří měli obouruční meče, to měli horší. Rogar srazil svou přítelkyni k zemi, ale ani tak se ohni úplně neubránili. Začaly jim doutnat pláště a tabardy. Stěna ohně se nad nimi tyčila do výšky tří metrů a vypadalo to, že rytíře úplně pohltí.
„Arthelusi, ochraňuj nás."

Chodba se rozšířila natolik, že už mohli vedle sebe pohodlně jít dva lidé.
„Ano, tady už to rozeznávám. Brzy už tam budeme. Snažte se chovat potichu."
Jóža poslouchal Ragnara jen na půl ucha. Víc ho zajímalo to tiché škrábaní v jedné z vedlejších chodeb. Nakonec už to nevydržel a od skupinky se oddělil, aby to prozkoumal. Vrátil se kousek zpět a zahnul do úzké chodby, odkud se zvuk ozýval. Snažil se očima proniknout tmu. Nic ale neviděl. Teď! Zdálo se mu, že před sebou zaznamenal pohyb. Udělal dalších pár kroků dopředu a rukou se přidržoval stěny. U hlavy mu něco zasvištělo a tupý úder ho srazil k zemi. Někdo nad ním promluvil, ale Jóža tomu nerozuměl, upadl do bezvědomí.

„Pokračujme opatrně dál."
„Kde je zase ten hlupák hobití?"
„Cože? Vždyť tu teď byl."
Ragnar dost nepěkně zaklel. „Počkejte tady, podívám se po něm. A tentokrát, přísahám u všech bohů, mu utrhnu hlavu."
Trpasličí mág se otočil a pomalu se vracel zpět a pod vousy si brblal jednu nadávku za druhou.
Přešel úzkou chodbu, ve které před chvílí zmizel hobit. Za ním se vyloupl tmavý stín, ale ten nechal Ragnara na pokoji a místo toho zamířil k čekajícímu samurajovi a půldračici.
„Nemůžeme si dovolit takové zdržení." Šeptal Tanahashi.
„Zajímalo by mě, kam se vypařil."
Ze tmy kousek od nich vylétl malý plamen ohně. Nemířil však na čekající dvojici, ale na malou hromádku kamení, za kterou se cosi zablesklo. Ozvalo se zařinčení skla a stěna chodby za ohromného rachotu jednoduše vybuchla.
Tanahashi s Katrinou se vrhli k zemi, kde je zasypala sprška malých kamínků a prachu.
Ve chvíli, kdy se za Ragnarem zablesklo, se rychle otočil a upustil pochodeň. Z chodby před ním vyskočil tmavý stín a v šeru zasvítily bílé oči. Drowí bojovník. Velice rychle se vrhl na Ragnara. Trpaslíkovi reflexivně vystřelily obě ruce kupředu a mág vykřikl zaklínadlo. Z napřažených rukou vyletěl proud ledové energie, která zmrazila drowa uprostřed skoku. Z chodby vystřelily proti trpasličímu mágovi tři zeleně světélkující koule, ale předtím než ho zasáhly, se rozprskly o ochranné kouzlo. Zelený sliz stekl po neviditelné kouli, a když dopadl na zem, tak se ozvalo syčení tavené skály.
Teprve teď si Ragnar všiml druhého drowa, zcela jistě čaroděje. Ten vyslal proti Ragnarovi ledové kopí, ale to se také vypařilo o ochrannou kouli.
„Žádnej pouťovej čaroděj mě nedostane!" Zařval Ragnar a prudce mávl rukou proti drowímu černokněžníkovi. Z prstu mu vyšlehll jiskřící blesk, ale bez účinku. Pohltila ho drowova obranná zaříkadla. Drow kontroval ohnivou koulí, která vybuchla, a Ragnara pohltily plameny.
Drow se rozesmál, ale jen do chvíle, než si všiml, že uprostřed ohně stále stojí trpaslík obklopen, nyní zřetelně viditelnou, magickou koulí.
„Tak snadné to mít nebudeš. Je čas to skončit. Bar`he jar eskym teregath hasúv da kelgesh." Zařval Ragnar, napřáhl ruku k drowovi a sevřel pěst. Proti čaroději vyrazila zelená světélkující ruka velká jako člověk. Drow vytřeštil oči strachem a nestihl ani seslat protikouzlo. Ruka ho chytla a zmáčkla. Trpasličí mág sevřel pěst ještě pevněji. Ozval se zvuk drcených a lámaných kostí, jak obrovská magická ruka drtila čaroděje. Nakonec Ragnar mávl a magická ruka přesně kopírovala jeho pohyb. Rozevřela se a mrštila zbytky drowa na stěnu, pak zmizela.
„Co se tu stalo?" Vyklonil se z chodby Jóža a držel se za hlavu.
„Tyyyy! Stáhnu tě z kůže a hodím psům, ty malej zakrslej...!"
„Kliiiiid! Já za to nemůžu, překvapili mě a dostali." Jóža se rychle stáhl zpátky do chodby.
„Radši pojď ven, než se rozhodnu prokázat lidstvu službu, a tu chodbu na tebe shodím."
„Dobře, dobře. Už jdu. Co teď budeme dělat?"
„Co můžeme dělat? Průchod je úplně zavalen, a kdybych se to pokusil odstranit, tak bych na nás taky mohl shodit celou tuhle horu. Nemůžeme dělat vůbec nic. Teď je to jen na Tanahashim a Katrině."

Katrina se rozkašlala a pomalu zvedla na všechny čtyři. Setřásla ze sebe kamínky a prach a za pomoci stěny se postavila. Tanahashi se zatím vůbec nepohnul. Půldračice k němu poklekla a rychle ho prohlédla. Samuraj měl velký šrám vzadu na hlavě, ze kterého stále tekla krev. Katrina se začala rychle prohrabovat batohem, až našla obvazy. Opatrně Tanahashimu ovázala hlavu, samuraj byl stále v bezvědomí. Víc pro něj udělat nemohla.
Teď, když se postarala o společníka, se otočila ke zhroucenému tunelu. Zklamaně zavrtěla hlavou. Tady už se nic dělat nedalo, mohla jen vzít Tanahashiho a pokračovat dál.
Sehnula se a sebrala ze země ještě pořád hořící pochodeň. Pak si zastrčila samurajovi zbraně za opasek a nakonec opatrně zvedla bezvládného Japonce a pomalu se vydala chodbou dál.
„Trpaslík říkal, že už jsme skoro tam. Uvidíme co je na tom pravdy. Ten rachot museli slyšet všichni drowové v téhle pitomé hoře." Mumlala si pro sebe, zatímco postupovala dál tunelem.

Hodnocení článku: Hodnocení 5.50, Hodnotilo 2 uživatelů