Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 38. díl

4.10. 2011 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (6) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x1104
Na bojišti se mění situace každým okamžikem, říkal Napoleon. A proto je třeba se na bitvu důkladně připravit, dodávám já. Regetenští generálové (tedy ti, co přežili) to vědí také a proto se dali do plánování obrany. Nakonec jsou toho sice jen pouhopouhé dvě stránečky, vyplněné zpravidla rozhovorem, ale zkrátka a dobře, bez tohohle bysme se dál neposunuli.

„Tak jak na tom je?"

„Spí. Dal jsem mu něco na bolest a vyměnil obvazy. Víc toho zatím udělat nemůžu."

„Cože?! Jak nemůžeš?! Jsi přece čaroděj, tak s ním něco udělej! Uzdrav ho!"

Varinius toho už za svůj život viděl hodně. Procestoval půlku světa, prostudoval desítky svazků a učil se u nejednoho mistra. Ten to dotáhne daleko! Nejmíň na arcimága! Tvrdil vždycky jeho otec, sám zručný kouzelník. To ovšem ještě netušil, jak málo nadání po něm Varinius podědil. Seslat jakékoliv, byť sebeslabší kouzlo pro něj představovalo nesmírně vyčerpávající úkol a zpravidla nemělo požadovaný účinek. Ne, že by se nesnažil. Studoval ve dne v noci a pravidelně cvičil, ale zkrátka to v sobě neměl. Jako jednoruká švadlena, zhodnotil kdosi jeho výkon.

Vyzkoušel takřka všechny obory magie. Neúspěšně. Nakonec se ze zoufalství dal na věštění a ke svému překvapení zjistil, že není až tak nenadaný, jako spíš jednostranně nadaný. Po pár letech složil nejen mistrovskou zkoušku, ale čas od času nečekaně přicházely i vize. Navrch měl i teoretické znalosti z ostatních oblastí. Kdyby chtěl, mohl je dokonce vyučovat. Studium už mu, ale lezlo krkem a tak se vydal do světa.

Nyní mu táhlo na pětatřicátý rok a tady na Kectocku už trávil sedmou zimu. Původně tudy jen projížděl, nakonec se tady uchytil jako ranhojič, věštec a knihovník. Svůj čas trávil zpravidla čtením a občas i předpovídáním budoucnosti. Zrovna teď však většinu přítomných zajímalo jeho léčitelské umění.

Armádní Rada, tedy spíš to, co z ní zbylo, se shromáždila v Josephově pracovně. Nebylo sice zrovna nejpohodlnější, protože až na Lhivroie a Smolena museli všichni stát, ale nedostatek židlí je právě teď až tak netrápil. Když se plánuje bitva, zajímají vás jiné věci, než to, na čem zrovna sedíte.

„Je mi líto, ale není to tak jednoduché, pane."

„A to jako proč? Sakra, prostě udělej to svoje čáry máry fuk a je to!" zařval na něj Aurotara udeřil pěstí do stolu, o který se opíral.

„Nemůžu! Pochopte, Gustavova zranění je vážné a vlastně je tak trochu zázrak, že ještě žije. Ten šíp tam byl příliš dlouho a rána se zanítila. Vyčistil jsem mu to, ale teď to chce hlavně čas."

„A ten my právě nemáme! Můžeme být rádi, že jsme se sem vůbec stihli dostat před skřety. Armáda není zrovna v bojeschopném stavu." konstatoval sklesle Coregor, stojící vedle dveří a klopíce hlavu směrem k zemi.

„Na králově stavu teď až tolik nesejde." prohlásil Smolen a rozkašlal se. Neúspěšné tažení se dost podepsalo na jeho zdraví. Přecejen už měl hodně přes osmdesát „Hlavně teď musíme udržet pevnost a povolat posily z jihu. Ta bitva nás stála téměř polovinu vojska." A kdyby jenom to. Při střetu s císařem Ragashem dopadli mnozí z velitelů mnohem hůř, než král Gustav. Merles padl při obraně pravého křídla, při boji s přesilou. Hofferovi pronikl šíp skrze zbroj těsně pod krkem a Marcuse Fersta prý roztrhali vrrci při jeho hrdinském jízdním protiútoku. Ani Aurotar z toho nevyšel levně. Pokousaná ruka a šíp v noze.

„Souhlasím." přitakal Albrecht. „Podle zvědů dorazí první horda přibližně za čtyři dny. Můžeme se pokusit o její odražení, s pevností v zádech, nicméně bojím se, že nám to příliš mnoho času nezíská."

„Já bych to raději neriskoval. Pevnost je nedobytná a dobře zásobená. Můžeme se zde udržet třeba až do zimy."

„Až tak dobře zásobení nejsme. A navíc je tu možnost, že skřeti prostě projdou okolo a vydají se na jih, na Regeten." oponoval Joseph. „Při troše štěstí jim budeme moct vpadnout do zad, ale stejně budeme potřebovat posily z jihu."

„Pravda. I kdybychom se zbavily Ragashe, jeho hordy se rozprchnou do všech stran. Nejspíš i na jih." dodal Ion.

„Varinie, je Gustav schopen převozu?" zeptal se Aurotar felčara.

„Řekl bych, že i ano... Na nosítkách, nebo na voze, v sedle v žádném případě. Není na tom sice nejlíp, ale cestu do Hefresu by měl zvládnout."

„Dobrá. Takže Algor, Ion, Smolen a Albrecht vezmou všechny raněné a ty, co nejsou schopní držet zbraň a zamíří zpátky na jih. Tam shromáždí zbylé jednotky z Waroburgu, Hefresu a Boroku, zformují armádu a vyrazí zpátky sem. Já a Joseph bychom měli být schopni udržet Kectock, než se vrátí. Nějaké námitky?"

 „Ano." zabručel jednooký vojevůdce. „Jestli tady někdo zůstane, tak to nebudeš ty, ale já!"

„A to jako proč?"

„Protože já tuhle pevnost znám. Velel jsem tomu tady pěkných pár let, a dokud dýchám, žádný z těch obejdů přes tyhle zdi nepřeleze!" zařval Kyklop a přejel prsty po čepeli své sekery.

Aurotar chtěl původně něco namítnout, ale Albrechtův přísný, odhodlaný pohled ho přesvědčil, aby nic nenamítal. „Dobrá. Takže Ty a Lhivroi zůstan-"

„A co já?"

Všichni přítomní se ohlédli směrem ke dveřím. V nich stála mladá, pohledná, hnědovlasá žena, v kožené zbroji a se šavlí po boku. To už by všichni spíš čekali, že spatří Gustava s Ragashovou hlavou v dlaních, než právě ji.

„Co tady při bozích děláš, Kateřino?!" prohlásil udiveně Smolen.

„Co by? Slyšela jsem, že se tady bude válčit, tak jsem se přišla podívat. Sám pořád říkáš, že skutečný boj je jedinečná zkušenost." usmála se baronesa na svého strýce. Další úsměv, doprovázený smyslným pohledem, věnovala Josephovi, který byl z jejího příchodu doslova na větvi, stejně jako ostatní.

„Dobrá, ale co tady ksakru děláš?! Psal jsem ti, abys poslala posily, ne, abys přišla na návštěvu!" Smolen zjevně nehýřil nadšením. Nejspíš by jí dost vyčinil, kdyby ho znovu nepřepadl záchvat kašle.

„Rozkaz splněn! Tisícovka rekrutů právě teď čeká na nádvoří."

„A to jsi musela jít s nimi?! Sakra nevíš, jak je to tady nebezpečné?!"

„Vím. Právě proto jsem šla s nimi. Stejně už mě to nebavilo sedět na zadku v Boroku a čekat na hlášení ze severu."

„Herdek, tohle není žádná legrace, Kateřino! Tady jde o život!"

„To nepopírám, strýčku. Kdyby ne, není to správná válka."

Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 1 uživatelů