Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 16 část první

10.10. 2011 Autor Angličan Komentáře Komentáře (10) Kategorie Příběhy Hodnocení 4.50 Přečteno x990

Rozhodl jsem se rozdělit šestnáctou kapitolu zase na dvě části, abyste toho neměli tolik na čtení.

Přežije někdo z výpravy? Co se stane s Tanahashim a Katrinou. To nám snad nastíní tato kapitola.


Kapitola šestnáctá - Co dál

 

Orčí tábor u ruin magické školy.

 

„Odhoďte zbraně a budete žít."
„Radši chcípnu v boji, než pod bičem zasrané Llothiny kněžky."
„Ty slunce milující svině, tuhle nabídku nebudu opakovat. Okamžitě odhoďte zbraně nebo chcípněte, jak se vám zlíbí!" Řval kapitán Safrus.
Kateřané nejevili známky toho, že by se chtěli vzdát.
„Připravit." Křikl Safrus na drowí válečníky, kteří stáli v druhé řadě hned za jejich spolubojovníky se štíty. Drowové pozvedli natažené malé ruční kuše. Šipky, zajisté obohacené drowskými jedy, mířily na rytíře a zvěstovaly smrt.
Rogar stiskl jílec meče, až mu zbělaly klouby na rukou. Za zády slyšel tiché zaříkávání Dereka. Čekal na povel nepřátelského velitele. Až se ozve, tak si ho vezme smrt, ale Rogar byl ochoten obětovat svůj život, pokud tím dá čas Derekovi.
Safrus pozvedl ruku a naposledy se samolibě podíval na rytíře očekávající smrt.
„Sbohem, lásko." Zašeptala Adora.
Coeur si šeptal tichou modlitbu a Cati se naposledy smutně ohlédla po svém mrtvém manželovi.
Rogar se napjal a byl připraven skočit vpřed a vzít sebou alespoň nějakého drowa. Napětí se dalo krájet.
A pak se stalo něco nemyslitelného. V jednu chvíli se kapitánova ruka pomalu snášela dolů a vzápětí se mezi drowy rozpoutalo peklo.
Do vyrovnaných řad udeřil silný vítr, do toho se na ně snesla ledová smršť a ve stejném okamžiku vybuchly tři ohnivé koule. Nastal naprostý chaos.
„Teeeeď! Jdeme. Rychle než se vzpamatují. Doleva, kde není blizard." Řval Derek.
Rogar, ačkoliv byl překvapený a šokovaný, nezaváhal. „Vemte dlouhý ucho a jdeme." Křikl na ostatní a vrhl se vpřed. Zamířil na levý kraj drowské řady, kde nezuřila ledová vichřice, ale i tak byli černí válečníci v šoku. Rychlým sledem úderů se zbavil tří nepřátel a Adora po jeho boku dalších dvou.
„Cesta je volná, dělejte." Mával na ostatní, ale nemusel je popohánět. Ti už k němu spěchali i s bezvládným Gabornem.
„Běžte, běžte. Pryč z průsmyku, zpátky k jeskyním."
Rogar, který stále ještě pořádně neviděl na jedno oko, spolu s Adorou a Guevrou zůstali vzadu, aby kryli ústup ostatních.
Z ledové smrště se vypotácel jeden z drowů a vzápětí se mu do hrudi zabodl Guevřin šíp. Temný elf se bezhlesně skácel k zemi.
Guevra vyslala do zuřící bouře ještě jeden šíp a pak se s ostatními dala na útěk.
Na druhé straně se konečně podařilo kapitánu Safrusovi uniknout z ledové smrti. Vlasy měl rozcuchané, plášť potrhaný, na několika místech krvácel a byl promrzlý až na kost. Oči mu však hořely vztekem. Pak se mu do nich přimísil strach, když si uvědomil, že tím, že nechal Katerské uniknout, zklamal nejvyšší kněžku. Otřásl se při představě hadích hlav zakusujících se mu do masa.
Jen málo jeho válečníkům se podařilo dostat z kouzelné bouře ven. Většina jich zahynula následkem ohnivých koulí nebo ledové vichřice.
Kapitán Safrus se zlobil. Velice zlobil.

Tanahashi pomalu otevřel oči. Ruce vůbec necítil, byly otupělé od dlouhého visení v okovech. Zbytek těla by mladý samuraj nejraději také necítil.
Dveře za Tanahashim se otevřely a dovnitř nahlédl jeden ze strážných. Když uviděl, že se samuraj hýbe, tak dveře zase zavřel.
Po chvíli zašeptal ženský hlas Tanahashimu do ucha. „Užíváš si naši pohostinnost?"
Samuraj se leknutím zavrtěl. Stále nedokázal pochopit, jak se může kněžka pohybovat tak potichu. Znechuceně plivl na zem. Rána pěstí ho málem znovu poslala do říše snů.
„Kdo jsi a odkud pocházíš? Dobře ti radím, odpověz, nebo..." Kněžka pohladila svůj bič u pasu.
„Já? Já nejsem důležitý. Jsem jen ronin."
„Co je to? Jméno, hodnost, titul?"
Tanahashi jen zavrtěl hlavou.
„Mluuuv!" Airis začínala rychle docházet trpělivost. „Co je to? Co chystají Katerští? Kolik vojáků je ve městě?"
„Nevím. Jsem jen ronin. Muž bez pána a beze cti." Tanahashi zvedl hlavu s nadějí. „Nechtě mě zemřít se ctí, nic jiného už si nezasloužím."
Llothina kněžka ho tvrdě udeřila do obličeje. „Nejdřív mi řekneš, co chci vědět. A pak... pak tě možná nechám zemřít. Až mě omrzíš."
Tanahashi znovu jen zavrtěl hlavou a zklamaně si povzdechl.
Airis odpoutala bič od pasu. „Ty budeš mluvit. Čím dříve, tím lépe pro tebe." Rozpřáhla se k úderu, ale její bystré smysly zaznamenaly zvuk blížících se kroků na chodbě, které se vzápětí zastavily přede dveřmi.
Chvíli se rozmýšlela a poté bič schovala a vyšla na chodbu. Kapitán Safrus a oba strážní se okamžitě postavili do pozoru.
„Vida, můj milý kapitán. Jistě mi jdeš říct, že Katerští z venku jsou po smrti."
Kapitán ztěžka polkl a přemýšlel jak říct, že zklamal.
„Neseš mi snad jiné zprávy? Tak mluv!" Zařvala Airis. „Už mě dnes unavuje, jak nikdo nechce mluvit. Možná potřebuješ povzbudit." Kněžka bleskurychle švihla bičem a zanechala kapitánovi na tváři šrám.
Safrus se chytil za poraněnou tvář a padl na kolena. „Omlouvám se, nejvyšší kněžko, Katerským se podařilo uprchnout..."
„Cožeee?!" Airis už zuřila.
„Ale... ale jednoho jsme zabili. Mnoho našich vojáků padlo a... a... použili nějaké velké kouzlo a my... " Koktal nebohý kapitán a nevěděl jak dál.
Oba strážní stáli v pozoru a s kamennými výrazy zírali do zdi.
„Životy mužů ani otroků mě nezajímají. Měl jste splnit jednoduchý úkol, kapitáne, a vy jste selhal. Neodpustitelná chyba. Ale neměla jsem svěřovat takovou věc do rukou muže."
„Odpusť, nejvyšší kněžko, už se to nebude opakovat."
„Kliď se mi z očí. Za tvé selhání tě potrestám později. Teď se musím pokusit napravit to, co si tak neuváženě podělal." Kněžka se otočila a zamířila pryč.

Hodnocení článku: Hodnocení 4.50, Hodnotilo 2 uživatelů