Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 16 část druhá

17.10. 2011 Autor Angličan Komentáře Komentáře (3) Kategorie Příběhy Hodnocení 5.00 Přečteno x998

Tak dnes dokončíme kapitolu z minula.

Je to jen zakončení věcí minulýc, kde se dozvíme co výprava plánuje dál. Navrátí se někteří ztracení členové? Přijde pomoc pro Tanahashiho a Katrinu?


 

„Je to dobré, nesledovali nás. Můžeme si odpočinout." Guevra se vyčerpaně posadila na zem.
V jeskyni panovala tíživá atmosféra. Nikomu nebylo moc do řeči, každý se věnoval svým myšlenkám.
Rogar se opíral zády o stěnu, zatímco mu Adora obvazovala popálenou tvář. Cati seděla sklesle o kousek dál, nic nevnímala, jen hleděla do země. Coeur stál ve vchodu a odhrnoval závěs, který tam pověsili, aby nebylo vidět žádné světlo, které by snad mohlo z jeskyně uniknout. Coeurova křídla už dávno neměla tu sněhově bílou barvu. Teď vypadaly spíše jako holubí, šedé a schlíplé. Derek se opíral o svou hůl, magický hábit měl na několika místech potrhaný.
Z hlouby jeskyně se neslo tiché zaříkání a linula se odtud zlatavá záře. Yorton se snažil přivést Gabornovu duši zpět do jeho těla.
Rogar se otočil na Dereka. „Co se to tam v údolí stalo? Jak je možné, že ještě žijeme? Myslel jsem, že je po nás."
„Použil jsem jedno z nejvyšších kouzel a na pár okamžiků zastavil čas. Během té chvilky jsem seslal tolik kouzel, kolik jen šlo a které mi ještě zbyly. Máme štěstí, že nám drowové dali dostatek času na seslání zaklínadla."
Coeur se otočil k ostatním. „Čekali na nás, byla to past." Vyslovil tak to, co všechny tížilo.
„Jak to mohli zjistit? Jak nás mohli celou dobu sledovat?"
Na tuhle otázku nedovedl nikdo odpovědět.
Adora náhle zvedla hlavu. „Jestliže věděli o nás, pak..."
„Museli vědět i o ostatních." Dokončil to Rogar.
Znovu zavládlo ticho a atmosféra ještě více zpochmurněla, když si všichni uvědomili, co to znamená.
Nakonec znovu promluvil Rogar. „Až Yorton skončí s rituálem, vrátíme se do Katery a podáme hlášení. Mezitím si zkuste odpočinout a něco sníst. Budu hlídat."
Nikdo neprotestoval.
Rytíř se posadil do vchodu jeskyně a zahleděl se ven. Byla stále noc a měsíc střídavě vykukoval zpoza mraků. V pozdálí poblikávala záře hořících ohňů, které orkové ještě nezvládli uhasit. Rogar neslyšel nic podezřelého a proto se trochu uklidnil, opřel zády o zeď a meč položil vedle sebe.
Nad vchodem do jeskyně se ozvalo tiché zaškrábání a po stěně sjelo pár kámínků. Rogar byl v mžiku na nohou. Do vchodu nakoukla malá modrá hlava.
„Ano ano. Tady je velký ošššklivý rytíř. Ano ano Ssstyrg je našel. Hihihi. Tady jsssou ossstatní missstrovi přítelíčci. Tlustý trpassslík musssí vědět. Ano ano Ssstyrgu." Hlava zase zmizela.
Rogar stál s nevěřícným výrazem. Za chvíli uslyšel na stezce kroky. Vykoukl ven a uviděl dva malé nezřetelné obrysy. Bylo slyšet tiché mumlání a nadávání. Nebylo pochyb, kdo se blížil. Brzy se ze stínů vyloupli Ragnar s Jóžou.
„Tady jste. Bál jsem se, že vás nenajdeme."
„Pojďte dovnitř, Ragnare. Kde jsou ostatní?"
„To se hned dozvíš." Zavrčel Ragnar a zamířil do jeskyně. Jóža ho následoval, byl nezvykle tichý.
Trpaslík odhrnul závěs, vešel do jeskyně a rozhlédl se.
„Hmm vypadáte, jako že jste dostali pěkně na prdel." Znovu se rozhlédl. „Kde je dokonalé dlouhé ucho?"
Cati se rozbrečela.
Adora se vztekle obořila na Ragnara. „Ty a ten tvůj nevymáchanej jazyk, kdybys radši držel hubu." Otočila se a šla uklidnit plačící Cati.
„Co je? On je snad...?" Teprve teď uslyšel zaříkání z vnitřku jeskyně. Derek přikývl.
„Radši nám pověz, co se stalo vám a kde máš dračici se samurajem."
Ragnar se posadil a ve zkratce jim řekl, co se událo až do chvíle, kdy našel ostatní v jeskyni.
„Věděli to, věděli o všem."
„To je zlé, musíme se rychle vrátit do Katery a všechno vylíčit králi."
„A co bude s mladýma uvnitř školy?"
Rogar smutně zavrtěl hlavou. „Je mi líto. Jsou v tom sami. Nemůžeme jim nijak pomoci. Jsme domlácení a bez kouzel. Dovnitř se nemáme šanci dostat. Jestli jsou ještě naživu, musí to zvládnout jen oni dva."
Adora se zamračila. „To nemyslíš vážně. Musíme jim pomoct. Určitě něco vymyslíme."
„Myslíš, že se mi to říká snadno?" Obořil se na ní Rogar. „Jsou to mí přátelé stejně jako tvoji, ale podívej se na nás? Co můžeme dělat?"
Adora bojovně vystrčila bradu.
„Tak dost vy dva. Adoro, Rogar má pravdu. Nemůžeme jim pomoci, alespoň ne teď. Musíme se vrátit."
Adora se chystala ještě něco namítnout, ale v tu chvíli přestalo zaříkání vzadu v jeskyni a všichni se otočili a čekali.
Pár okamžiků na to přišel Yorton. Cati k němu přiskočila a chytla ho. „Tak co? Je můj muž naživu? Tak dělej, mluv."
Yorton unaveně zavrtěl hlavou. „Je mi lúto. Robil sem co som moh. Něco drží jeho dušu. Něco zlého, temného... a mocného."
„To není možné. Zkus to znovu. Udělej něco. No tak!" Cati třásla s trpaslíkem a vůbec se neovládala."
„Cati, dělal všechno, co mohl. Pusť ho." Adora se jí snažila uklidnit, ale Cati jí odstrčila a rozběhla se dál do jeskyně, kde leželo mrtvé tělo jejího manžela.
Adora chtěla jít za ní, ale Yorton jí zastavil. „Nech ju dievče. Potřebuja trocha času sama." Pak si povzdechl. „A já potřebujem pivo. Naliju se trochem a pak ti kúknem na tu propečenú tvář."
Rogar kývnul.
„Ano, odpočineme si a pak vyrazíme zpět do Katery."

Hodnocení článku: Hodnocení 5.00, Hodnotilo 2 uživatelů