Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

V zajetí (4)

31.10. 2011 Autor Malekith Komentáře Komentáře (2) Kategorie Příběhy Hodnocení 3.50 Přečteno x908
 

Tak Vás opět po dlouhé odmlce vítám u sledování příběhu o Sałnisovi. Rád bych požádal každého kdo si tento článek přečte o hodnocení či kritiku na diskuzi. Děkuji a s přáním příjemného čtení zdraví Malekith, the Great


Sałnis se po střechách rozběhl k bitvě, konkrétně chtěl trochu oslabit rytíře. Skočil na poslední střechu a ještě v letu vytáhl svojí kuši. Ihned jak dopadl přikrčil se, zamířil a vystřelil na nejbližší cíl. Rytíř jen zachroptěl a s šipkou v krku spadl pod koně, který se mu snažil vyhnout a naboural do dalšího jezdce, jenž změnil cestu a kůň zakopl o vozík naložený pytli s moukou a katapultoval svého majitele na tvrdou dlažbu. Ten přistál hlavou napřed a Sałnise potěšilo když uslyšel křupnutí. Jeho kůň se těžce zvedl a odkulhal pryč.

Jezdci trochu zpomalili, ale pořád jeli v klínové formaci přímo do zad koster. Ty se sice otočili k novému nebezpečí, ale stále měli proti rozjetým rytířům malou naději. Proto Sałnis znovu vystřelil. Tentokrát na generála. Jenže ten najednou změnil směr a šipka se zapíchla do zadku koně jedoucího vlevo od něj. Kůň se splašil a jezdec zase letěl vzduchem, ale tentokrát přistál na břiše takže až na pár zhmožděnin byl celý. Rytíř se namáhavě postavil a o svého zraněného koně se nijak nezajímal a rozběhl se kulhavým krokem k zuřící bitvě.

Před ním se však ze stínů vynořila postava a zaútočila na něj dvěma krátkými meči. Rytíř se snažil údery vykrývat, ale sem tam nějaký schytal. Byl zkušenější než ty vojáci u brány, to Sałnis poznal hned jakmile na něj vyběhl. Avšak proti temnému elfovi neměl v šermířském duelu žádnou šanci. Sałnis předstíral útok na jeho hlavu a odkryl tak svojí hruď. Rytíř nezklamal a bodl do nechráněného místa. Jak si myslel. Jenže Sałnis na poslední chvíli změnil směr úderu a odklonil rytířův meč na stranu. Rytíř zavrávoral a přepadl dopředu přímo na druhý meč, který mu Sałnis zapíchl do krku. Elegentně se obtočil kolem a bezhlavé tělo dopadlo na zem. Z rány ještě chvíli vytékala rytmicky krev, než srdce přestalo bít úplně.

Temný elf nezaváhal ani minutu a už běžel k bojujícím kostrám, do kterých zajeli jezdci, jako nůž do másla. První řada padla hned, ani se nezmohla na odpor. Rytíři takhle postupovali až doprostřed formace, než je kostry obklíčili. Ale i tak trvalo dlouho než jeden z nich vykřikl a skácel se k zemi.

Najednou, ale skrz řady pěšáků projelo třicet nazghůlů, jako když kosa seče trávu. Kostry se rozestoupili a bránili své jezdce před útoky gardy a ti mezitím dojeli až k rytířům. Generál padl jako první a jeho vojáci jej rychle následovali. Dva rytíři si začali klestit cestu ven, ale jednoho stáhli nemrtvý válečníci dolů z koně a dole na zemi ho ubodali.

Druhý měl více štěstí a opustil prohranou bitvu. Vjel, ale do velkého černého mraku. Neviděl si ani na špičku nosu a tak ho překvapilo když na druhé straně uviděl přímo před sebou nízkou zídku jednoho z domů na ulici. Strhl koně na stranu, ten ale zavrávoral a svalil se na zem. Kůň se rychle otřepal, vstal a ujížděl pryč. Jezdec se však ještě chvíli válel na zemi. Pak se i on namáhavě zvedl a pohlédl do bílého obličeje s prázdnýma černýma studnama místo očí. Nevěděl co dělat a tak po postavě sekl. Jenže ta už nebyla a tak jeho meč prosvištěl vzduchem.

Rytíř se zmateně koukal kolem sebe a nechápal co se děje. Najednou světla pochodní v jeho blízkosti začala slábnout až nesvítilo ani jedno a on se koupal v naprosté tmě. Rozhlížel se jestli neuvidí někde zdroj světla, ale nic neviděl, jen tmu. A tak se vydal směrem kde tušil, že by mohli být kasárny. Neušel ani pět kroků a o něco zakopl. Když se postavil zjistil, že tma trochu prořídla. Šel špatným směrem, vracel se k bitvě, která se nyní změnila v masakr. A tak se otočil aby opět koukal do dvou bezedných studen, místo očí. Tentokrát nevydržel a zavrávoral dozadu, ale ztratil rovnováhu a skoro spadl. Jenže ho něco zadrželo a on zůstal v nepříjemné pozici na patách a co hůř, cítil chladný dotek oceli na svém krku. Vůbec nechápal jak se mohl normální člověk takhle rychle přesunout. Leda by to nebyl člověk a srdce mu skoro vybuchlo strachy když si uvědomil, že by to mohl být jeden z Temných.

„N-n-e-e p-prosím." podařilo se mu vykoktat. „N-nezzabíjjejjte m-mě." Chvíli se nic nedělo a tak nastalo mrazivé ticho a rytíř už skoro očekával prudký pohyb ruky s dýkou přes jeho krk, jenže postava za ním nakonec promluvila stěží slyšitelným šepotem.

„A co mi můžeš nabídnout výměnou za svůj život?" řekl Sałnis.

„Mam zlato."

„To já taky." odsekl Sałnis a přitlačil na nůž až vytekl malý pramínek krve.

„Nic víc Vám nabídnout nemůžu! Mám ženu a děti!" pokusil se hrát na city už tak otřepaným klišé. Nečekal, že by to zabralo, ale potřeboval trochu času, aby se sebral a mohl rozumně uvažovat jak z této šlamastiky ven.

„Takže mám zabít je, místo tebe?" odpověděl s úsměvem Sałnis, vědom si toho o co se rytíř pokouší. A tak jen znovu přitlačil na dýku.

„Ne!! To ne!!" zaprotestoval rytíř. „Tak co by ste chtěl vědět?" pokusil se nabídnout za svůj život nějaké informace.

„A podívejme se. To je trochu lepší než to co si nabízel předtím. Tak co mi můžeš říct?" Sałnis věděl, že nejspíš nic důležitýho, ale chtěl tomu ubožákovi dopřát zdání, že ho nechá naživu. Už ho ten rozhovor nudil a navíc potřeboval zajistit obranu města ještě předtim než dorazí ty zatracení skuruti. Trochu očekával, že mu ušetří práci a dobyjou to město za něj. Ale tu laskavost mu neudělali. Takže se musel na střet s nimi připravit. Ani neposlouchal co mu ten rytíř říká.

'Počkat cože to blábolil?'

„Zopakuj mi to co si říkal naposledy." poručil mu Sałnis, protože ho zaujalo co slyšel.

„Že tohle město se nedá jen tak dobýt. Upřímně ani nevim jak jste se sem dostali. Prakticky nemá žádnou slabinu až na odpadní kanál, který ústí do nedaleké řeky. Dříve sme odpad vypouštěli hned za město, ale pak nám tu smrděl, protože nebyl vypouštět kam dál. Tak sme jej podzemními stokami vyvedli až do místní bažiny. Otvor nemohl být pod hladinou. Takže čumí kousek nad ní. No a tudy se sem dá dostat aniž by si vás někdo všimnul." sotva to dořekl tělo sebou škublo a zůstalo Sałnisovi bezvládně ležet v rukou.

Hodnocení článku: Hodnocení 3.50, Hodnotilo 2 uživatelů