Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 44. díl

6.12. 2011 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (7) Kategorie Příběhy Hodnocení 7.00 Přečteno x1092
A nyní se do příběhu vrací další, dlouho opomíjená postava. A Herbertovi z toho veselo nebude. Jinak je to jenom obyčejný, představovací díl, doplněný plánováním Kectocké obrany.

Na bojišti se situace mění každým okamžikem. Alespoň takhle to Herbertovi řekl Melvin. A podle všeho na tom i něco bylo. Nejdřív pevnost opustila více než polovina armády a zamířila k jihu. On by to ještě překousl, přece jenom až na pár stovek chlapů šlo většinou o raněné a boje neschopné. S Minervou už to bylo horší, hlavně když se jí snažil vymluvit její plán, aby se zkusili zamíchat mezi ně. Chvíli už to vypadalo, že jí opravdu bude muset jednu vrazit, ale nakonec díkybohu k tomu nakonec nedošlo.

Další změnou, tentokrát již snad k lepšímu, byl příchod posil. Ovšem takových, jaké snad nikdo nečekal. Malá, trpasličí armáda! Sice jich nebylo zrovna moc, prý jen něco kolem dvou stovek, ale podle toho, co věděl od Berena, vydá jeden sekerník i za tři lidské vojáky. Jenže o skřetech se říká to samé.

Jejich příchod překvapil snad celý Kectock. Jak by taky ne, když se trpaslíci odjakživa drželi stranou všeho a sotva vystrčili nos na denní světlo. Snad se báli, aby ho za něj někdo nechytil. Ale tentokrát nejenže vylezli ven, ale ještě podali pomocnou ruku Regetenu. A rozhodně nešlo jen tak o nějaký rozmar hordy mladých a bojechtivých rváčů, kdepak! V čele vojska totiž stál, a teď se podržte, sám trpasličí král! Jistě uznáte, že taková osobnost nevytáhne ze svého paláce paty jen tak pro nic za nic.

Moc královsky tenhle bělovousý chlapík sice nepůsobil, hlavně když napochodoval i se svými jednotkami na nádvoří, rozhlédl se a z plných plic zařval: „Nazdár lidi! Sem slyšel, že tu má bejt ňáká mlata se skřetama! Tož sme tu. No snáď ste nedůfali, že si to tu užijete sami!" Rozhodně to nebyl žádný projev, hodný mocného panovníka. Ale zkuste to říct do očí někomu, kdo má na sobě víc železa než ryba šupin a v ruce drží obrovitánské kladivo, kterým by vás v klidu mohl zarazit až po krk do země. Navrch, teď se jim stejně hodil jeden nevychovaný trpaslík víc, než tucet uhlazených diplomatů. Hlavně když zvládne pomlátit pár skřetů.

Zato ze třetí změny Herbertovi doslova přeběhl mráz po zádech a vlastně k ní došlo náhodou. Jako plukovník měl Melvin docela vysokou pozici ve velení a tak se účastnil i plánování obrany, spolu s ostatními vyššími důstojníky, kteří v pevnosti zůstali. Tyhle porady se konaly každý večer a občas i přes den a takřka všichni vojáci se snažili vyzvědět od svých velitelů co nejvíc. Na Melvina tlačil nejvíc právě Herbert. Ono se přece jenom vyplatí vědět, jakou úlohu bude vaše figurka na šachovnici mít. Verbíř zatloukal, co to šlo, až jednou unaveně odsekl: „Hele, tak pojď jednou se mnou a poslechni si to na vlastní uši!" Nejspíš to původně ani nemyslel vážně, ale to už bylo pozdě.

Ať tak či onak, nakonec se Herbert na poradu dostal, aniž by někdo přišel na to, že tam vlastně nemá co dělat. Koneckonců, mezi třiceti důstojníky se jeden zloděj může docela snadno ztratit.

„Takže, jestli jsou tu všichni, tak bychom mohli snad začít..." prohlásil Lhivroi, když se dveře sálu zavřeli a on obrátil zrak k plánům Kectocku, na kterém měl rozloženo několik šachových figurek. Konečně měl Herbert trochu možnost si toho hradního pána prohlédnout pořádně zblízka. Vojáci z posádky o něm mluvili vcelku dobře, ale někdy je pohled do očí lepší, než kdejaké zvěsti.

Vojevůdce vypadal docela mladě, hlavně ve srovnání se svým vousatým kolegou. Herbert by mu hádal tak něco přes třicet. Byl vysoký skoro dva metry, štíhlý a hlavu mu zdobily krátce střižené, slámově žluté vlasy. Vůbec byl celý takový uhlazený a opravdu i pohledný. Jak vidno, měla baronesa skvělý vkus. Chvíli se zlodějíčkovi zdálo, jako kdyby toho muže už někdy viděl. Sice nedokázal říct kdy, ani kde, ale zkrátka mu někoho dost připomínal...

Josephův spolubojovník, generál Albrecht, byl z trochu jiného těsta. Hromotluk bez levého oka a s hustým, černým vousem, za který by se nemusel stydět žádný trpaslík. Místy už začínal sice šednout, koneckonců, táhlo mu prý už na pětapadesátý rok, ovšem daleko větší pozornost přitahovala jeho obrovská, dvoubřitá sekera. „Toho bych teda nechtěl potkat o půlnoci na ulici..." pomyslel si Herbert. Hned mu došlo, proč je tenhle chlap tak slavný. Postavit ho před bránu, tak si to skřeti s tím útokem jistě ještě dvakrát rozmyslí.

Dorazila pochopitelně i baronesa Kateřina. I přes veškerou snahu se Josephovi nepodařilo odeslat ji spolu se zbytkem armády zpátky na jih. Na poradě s generály tehdy otevřeně prohlásila, že zůstane tam, kam ji srdce táhne. A když jí pak vyjádřil podporu i Smolen, bylo rozhodnuto. Lhivroi ji tedy tiše toleroval, jako schopného stratéga, ale povětšinu času se jí vyhýbal, jak jen mohl. Dokonce i teď mezi jím a ní stál jakýsi mladý důstojník, údajně generálův pobočník.

„Albrechte, ty budeš mít velení nad bránou a celou první linií opevnění. Dostaneš k tomu svůj regiment z Fusse a půlku Kulumbanova regimentu. Patnáct set mužů by mělo stačit. Kdyby něco, posily budou čekat na nádvoří." instruoval zatím Joseph Albrechta a na příslušné místo na mapě postavil bílou věžičku.

Dalším významným účastníkem této porady byl Rerfuh, trpasličí král. Herbert příliš mnoho trpaslíků neznal, ale díky Berenovi toho o nich hodně věděl. I jeho tak dost udivilo, co sem tohohle panovníka přitáhlo. Kdyby mu šlo jen o tu „pořádnou mlatu," nemusel by se paktovat s lidmi. Ani dobrosrdečnost to nebyla. I kdyby Regeten padl, trpaslíky by to nijak nezasáhlo. S královstvím neudržovali žádné obchodní styky ani skřeti by je v jejich horských sídlech nemohli ohrozit. Ne, tohohle bělovousého chlapíčka vytáhlo z podzemí něco jiného, než jen touha mlátit někoho tím svým obřím kladivem po hlavách.

„Trpaslíci zůstanou na nádvoří, pro případ průlomu. Jestli se skřeti dostanou skrz hradby, musíme je co nejrychleji zadržet a vytlačit zpátky. Kdybychom to nezvládli, musíme stáhnout všechny síly z hradeb do obytné věže. Ale na to potřebujeme čas." pokračoval Lhivroi a pohlédl na Rerfuha, očekávaje nějakou reakci. Marně. Trpaslík jen mlčel a znuděně pozoroval plán pevnosti. Vojevůdce tedy pokračoval.

To už ovšem Herbert poslouchal jen zběžně. Když se ještě mluvilo o jihovýchodní věži, tedy úseku, kam přiřadili jejich regiment, pozornost udržel. Moc se toho nedozvěděl, Melvin jen nahlásil stav opevnění, zásob, počty mužů a hotovo. Zlodějíček by byl sice mnohem raději, kdyby je přesunuli někam víc do týlu, ale asi tak o deset minut později byl vděčný ta to, že je od jádra pevnosti co nejdál.

Zrovna když Lhivroiův pobočník mluvil o možnosti vykopat před hradbami příkop, aby se tak zabránilo případnému přístupu obléhacích věží, kdosi prudce rozrazil dveře do sálu. Zatímco ostatní byli spíše překvapeni, Herbert leknutím div neupadl. Do místnosti totiž vstoupil rudovlasý muž v róbě, s výrazem někoho, kdo právě vypil kbelík močůvky a komu není radno plést se do cesty. Pokud tedy nepomýšlíte na sebevraždu, jako jistý žoldák. Nikdo takový tady naštěstí nebyl a tak mu takřka všichni přítomní šli z cesty. I Herbert poodstoupil, ovšem za Melvinova záda. Docela se mu teď hodilo, že je tu tolik lidí.

„Prý jsi chtěl se mnou mluvit." prohlásil zamračený host, hledíce upřeně na Josepha. Okolostojícím lidem nevěnoval pražádnou pozornost.

„Jo, ale teď ne. Počkej na chodbě, za chvíli to tady skončíme."

„Chm..." odfrkl si muž. „Mám důležitější věci na práci, než někde postávat a marnit čas." přesto však poslechl a zamířil zpátky ke dveřím. Lhivroi jakoby nic přešel znovu k plánování obrany. Ovšem Herbert se neuklidnil. Trvalo dobrých pět minut, než se přestal klepat.Před očima se mu stále zjevovala tvář onoho mrzutého muže. Čaroděje Izidora.

Hodnocení článku: Hodnocení 7.00, Hodnotilo 1 uživatelů