Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 17

19.3. 2012 Autor Angličan Komentáře Komentáře (13) Kategorie Příběhy Hodnocení 6.00 Přečteno x1157

Po delší odmlce se opět vracím se samurajem. Je to nová tvorba a to ve chvíli, kdy se na mě valí spousta starostí a povinností a času je málo, tak doufám, že se to do příběhu moc nepromítlo a bude to dobře čtivé :)

 

Jak víme Tanahashi a Katrina byli zajati. Dnes se pokusí o útěk a jak se jim povede se můžete dočíst sami. Ovšem samotné provedení útěku vyvolává víc otázek a námětů k zamyšlení než je zdrávo...

 

VAROVÁNÍ: Kapitola je dlouhá, ale nebylo kde ji rozdělit na dvě části, tak aby netratil příběh. Tak se nelekněte a snad to překousnete. :)


Kapitola sedmnáctá - Útěk

Ruiny magické školy

 

„Jen pojď dál, můj milý kapitáne."
Safrus vešel a poklekl na jedno koleno. Ani trochu se mu nelíbil kněžčin zdánlivě milý hlas. Ale nemohl nic dělat, jen čekat co přijde.
„Už jsem rozhodla o tvém trestu, kapitáne. Ještě jednou mi dobře posloužíš."
„Cokoliv žádáš, nejvyšší kněžko."
„Kolik mužů přežilo tvé selhání?"
„Sedm, má paní."
„Výborně. Mám pro vás úkol. Chci, abyste šli a..." A pak kněžka kapitánovi vypověděla celý plán.

Tanahashi nevěděl, kolik času v cele strávil. Nevěděl, jestli to byly hodiny, dny nebo dokonce týdny. Čas se stal něčím naprosto nepodstatným. Zůstával v místnosti obklopen pouze holými stěnami. Celý vesmír se mu scvrkl na to, že čekal, kdy pro něj přijdou a odvlečou ho na další výslech.
„Výslech." Zašeptal, jen aby slyšel svůj hlas. Uchechtl se a odplivl si. Kolikrát se ho ani na nic neptala. Prostě se jen chtěla pobavit nebo si vybít zlost. Co na tom záleželo, pro Tanahashiho to dopadalo pokaždé stejně. Kněžka ho bičovala, řezala do něj a bodala. Když začal upadat do temnoty, vyléčila ho, jen aby mohla pokračovat dál. Samurajovo mladické, optimistické nadšení mizelo do nenávratna. Drowka ho nemilosrdně zadupávala do prachu. Chtěla ho ponížit, zlomit jeho vůli, tak aby škemral, aby jí mohl všechno říct. Ale na to bude potřeba něco víc, než jen bolest. Tanahashi už se naučil bolest zvládat a přijmout ji.
Teď znovu visel v okovech a čekal, až ta ďábelská hra znovu započne. Pokaždé to začalo stejně. Kněžčiným zašeptáním do ucha, tak jako poprvé. Pošeptá mu, co ho čeká a pak se do toho se zvrhlým potěšením pustí.
Na chodbě uslyšel spěšné kroky. Nevěnoval tomu pozornost, drowka to být nemohla, nikdy neprozradila dopředu, že přichází. Asi to bude stráž.
Vrzly za ním dveře a ozval se úlevný povzdech. Tohle bylo něco jiného. Jaké nové zvrhlé mučení si pro něj kněžka připravila tentokrát?
„Tak tady jsi."
To není možné, nevěřil, že tenhle hlas ještě někdy uslyší.
„Katrino?" Zašeptal.
„Ano jsem to já."
„Ale...ale... jak...k... k... kdo?" Hlas se mu zlomil. Všechno na něj teď dolehlo. Nedovedl nic říct, ani se pohnout.
„No tak." Katrina ho vzala za tváře. „Potřebuju, abys sebral všechny síly a vůli co ti ještě zbyla. Jsi samuraj, jsi válečník. Seber se, ještě z toho nejsme venku."
Tanahashi se pokusil trochu napřímit a přikývl. Ta slova na něj zapůsobila, jako kdyby ho polila ledovou vodou.
Katrina svou sekerou postupně přesekla okovy u obou rukou a Tanahashi se svezl na zem.
„Můžeš chodit?"
„Ano. Zvládnu to. Kde jsi vzala zbraně?"
„O kousek dál mají něco jako skladiště, jsou tam i tvoje věci. Vezmeme je a vypadneme."
„A co stráže?"
„Žádné jsem nepotkala a nevadilo by mi, kdyby to tak zůstalo."
„Tak rychle." Tanahashi stále nemohl uvěřit, že je venku z pout a může se zase svobodně, leč křečovitě pohybovat, i kdyby to mělo být jen na chvíli, tak ten čas využije naplno.
Společně vykoukli na chodbu, a když nikoho neviděli, potichu se vydali ke skladišti. Vklouzli dovnitř a Tanahashi se rozhlédl, aby našel své vybavení. S pomocí Katriny se rychle navlékl do brnění. A když v rukou sevřel své zbraně, měl po dlouhé době dobrý pocit. Teď se znovu mohl postavit svým nepřátelům. Možná ještě splní své poslání, možná ještě získá zpět svou čest.
„Jsem připraven, jdeme."
„Počkej ještě. Neměla jsem čas to tu pořádně prohlédnout, třeba se nám něco hodí."
V rychlosti procházeli regály a otevírali bedny.
„Krumpáče, kladiva, lopaty, hřeby, svíčky... Nic co bychom potřebovali."
„Tady. Háky a lana. To by se mohlo hodit."
Katrina přitakala. „Tam za těmi dveřmi jsme viděla nějaké jídlo, vezmeme ho a padáme odsud."
„Postarám se o to. Ty mezitím hlídej." Tanahashi nabral dostatek zásob pro oba a pak se připojil zpět ke Katrině. „Můžeme?"
„Tak jdeme na to."
„Ty víš kudy?"
„Tak trochu. Kdysi jsem viděla plán téhle školy. A podle Ragnara, jsme se vynořili ve studentské části. Pak jsem dávala pozor, kudy nás vedou, takže určitou představu mám."
Tanahashi přikývl. Nepřišlo mu to moc pravděpodobné, ale lepší nápad neměl.
„Musíme potichu. Když budeme mít štěstí, může se nám podařit proklouznout, aniž by o nás věděli."
Vyrazili tichou a ztemnělou chodbou a neustále se obezřetně rozhlíželi a naslouchali. Zatím stále nepotkali živou duši a Katrina je vedla dál. Vždy než odbočili do další chodby, tak do ní prvně opatrně nahlédli. To se nakonec ukázalo jako velice rozumné, protože když Tanahashi takhle nahlédl do další odbočky, tak rychle ucukl hlavou zpět a naznačil Katrině, že uviděl dva strážné.
„Jsem si jistá, že tahle chodba vede ven. Musíme je vyřídit." Pošeptala dračice samurajovi do ucha. Ten jen kývl na souhlas. Stiskl zbraně tak silně, až mu zbělaly klouby. Konečně. Teď. Teď se drowům, alespoň zčásti pomstí. Pomsta nepatří do života samuraje, blesklo mu hlavou. Spravedlnost. Čest. Ale ty už nejsi tak úplně samuraj, vykřikl jeho vnitřní hlas.
Katrina mu položila ruku na rameno a trochu s ním zatřásla, aby se probral. Kývl, že je připraven.
S tasenými zbraněmi se vyřítili zpoza rohu na překvapené stráže. Tichost už nehrála roli. Vojáci stihli akorát sáhnout po zbraních, ale tasit už ne. Oba se v krvi zhroutili k zemi. Tím to ovšem neskončilo. Z druhé chodby se vynořili další dva drowí bojovníci a když uviděli, co se stalo, vrhli se s varovnými výkřiky na Tanahashiho a Katrinu.
Na samuraje zaútočil drow, který se oháněl mečem a dýkou. Zasypal Tanahashiho sledem rychlých úderů a donutil ho ustoupit. Tanahashi měl stále ještě ztuhlé ruce a rozhodně nebyl v nejlepší kondici. S vypětím sil odrážel všechny údery. Pokusil se přejít do útoku, ale udělal chybu a minul, čímž odkryl prostor ve své obranně. Věděl, že jeho protivník je zkušený bojovník a chyby si všimne a využije jí, ale smrtelná rána nepřišla. Drow ho jen dále zasypával údery. Tanahashi se rychle vzpamatoval a pokusil se sám soupeře nalákat do pasti. Levou rukou bodnul proti drowově obličeji. Při útoku zvedl ruku moc vysoko a trochu si přešlápl a odkryl si tak bok. Zkušený bojovník by na tak zjevnou chybu neměl skočit, ale drow uhnul hlavou a bodl svým mečem na samurajovo odkryté břicho. Tanahashi okamžitě přešlápl zpět a nastavil se tak, aby meč sjel po jeho brnění. Rychle levou rukou přimáčkl soupeřovu zbraň k tělu a pravačkou mu usekl ruku u lokte. Dalším rychlým pohybem prosekl drowovi hrdlo. Ten upustil dýku, padl na kolena a zdravou rukou se chytil za bublající hrdlo. S nenávistným pohledem padl mrtev k zemi.
„Nějak dlouho ti to trvalo."
„Proč jsi mi nepomohla?"
„Potřeboval jsi ho zabít sám."
Tanahashi se zamyslel a přikývl. Slova nebyla potřeba.
„Musíme přidat. Tohle museli slyšet ostatní."
„Takže kudy?"
„Za mnou. A teď už utíkáme."
Rozběhli se chodbou a už nedbali na nějaké plížení. Nikdo další je ale nezastavil a tak nakonec zadýchaní vtrhli do velké haly. Přímo naproti nim byly obrovské vstupní vrata. A také čtyři drowové připravení k boji.
Jeden z nich vystoupil vpřed.
„Chystáte se někam?"
„Pryč odsud a vy nám v tom nezabráníte."
„Uvidíme. Na ně!"
Drowové se vrhli do útoku.
Po minulém souboji se Tanahashimu začala vracet sebejistota. S připravenými zbraněmi se postavil dvěma drowům. Jeden protivník zamířil vlevo, druhý vpravo. Pomalu kolem samuraje kroužili. To nebyl problém, Tanahashi už bojoval i s více protivníky najednou. Drowové ovšem byli zlí a zákeřní, nectili žádné zásady.
Oba černí bojovníci zaútočili zároveň. Tanahashiho zbraně zakroužili v souhře. Každá z rukou pracovala nezávisle na té druhé. Samuraj vykrýval útoky a trpělivě čekal na svoji šanci. Odrazil bodnutí zleva mířící na břicho a zároveň zablokoval kolmý úder, který mu měl rozpoltit lebku. Rychlý půlobrat a nízký sek na koleno soupeře a zároveň bodnutí na hruď druhého. Máchnout levačkou a odvrátit útok na stehno, pravačku otočit a zaútočit obráceným seknutím. Půlobrat a synchronizované zatočení oběma zbraněmi a další půlobrat. Tanahashiho mysl byla soustředěná, tančil tanec smrti a hudbou mu bylo řinčení zbraní. Jednoho soupeře bočním kopnutím poslal kus stranou a mezitím zasypal druhého sledem rychlých seknutí a bodnutí. Katana srazila drowovu zbraň stranou a následující wakizaši zanechala ránu na soupeřově stehně. Drow sykl bolestí, ale dál se soustředil na boj. Jeho kolega už mu přispěchal znovu na pomoc. Tanahashi nyní nespěchal a znovu přešel do obezřetné obrany. Rána, kterou zanechal na drowově stehně nebyla náhodná, bude hodně krvácet a drowa tak čím dál víc oslabovat.
Druhý drow byl trochu tvrdší oříšek. Byl zkušený a nepustil si Tanahashiho k tělu, ale znovu, samuraj měl dojem, že se drow příliš nesnaží ho zabít. Útočil, dorážel, ale... nikdy tak, aby přímo zabil.
Zraněný drow, který věděl, že mu ubývají síly se na Tanahashiho v posledním pokus vrhnul. Japonec levou rukou zachytil soupeřův úder a vrazil do něj ramenem, čímž ho vychýlil z rovnováhy, a zatímco drow klopýtal, mu probodl hrdlo. Bělovlasý bojovník upustil zbraň, chytil se za krk a s chroptěním se zhroutil k zemi.
Druhý drow zaútočil s novou zuřivostí a v očích mu hořela nenávist. Nyní útočil tak, aby opravdu zabil. Jako by se v něm přepnul nějaký spínač. Tanahashi musel najednou ustupovat a divil se, jak moc se soupeřův bojový styl najednou změnil. Byl dobrý, zatraceně dobrý.
Katrina se svými protivníky tolik potíží neměla. Většinu ran vykryla svým obrovským štítem a zbytek odrazila sekerou. Ve chvíli, kdy Tanahashi probodl hrdlo jednomu z drowů, ona zrovna dorážela druhého. Otočila se a viděla, jak mladý samuraj ustupuje a brání se zběsilým útokům posledního živého drowa. Rychle mu přiskočila na pomoc. Teď to byl naopak drowí válečník, kdo se ocitl v nevýhodě. Dračice se samurajem ho rychle zatlačili do defenzivy.
Drowovi rychle těkaly oči z jednoho na druhého, věděl, že nemá šanci. Po jednom by je možná mohl zabít, ale oba najednou ne. V posledním vzdoru se vymrštil a máchl zbraní po Katrině. Ta úder vykryla štítem a Tanahashi sekl přes hrudník, přešlápl a ještě jeden úder přes záda. Drow klesl na kolena.
„Všechno, i moje smrt, je součástí daleko většího obrazu." Pak kapitán Safrus vydechl naposledy a padl mrtev k zemi.
„Co tím asi myslel?" Zavrtěl Tanahashi hlavou.
„To nevím a teď nemáme čas nad tím přemýšlet. Ještě z toho nejsme venku."
„Pravda, za těmi vraty už určitě bude čekat celá armáda."
„To si nemyslím. Jestli si dobře vzpomínám, někde jsem slyšela, že vstupní vrata do magické školy jsou dokonale zvukotěsné. Snad aby venku nebylo slyšet, co se uvnitř děje."
„To nám dává šanci. Jaký je plán? Po schodech dolů a probít se táborem na svobodu?"
Katrina rázně zavrtěla hlavou. „A co takhle použít ten hák a lano? Po ochozu se dostaneme dál od tábora a pak sešplháme."
„Dobře. Pojďme, ať už to máme za sebou."
Na to, jak veliká vstupní vrata byla, šla otevřít velice snadno. Panty ani nezaskřípaly. Magie. Zatímco Katrina otevírala, Tanahashi stál připraven se ihned vyřítit ven. Jakmile byla mezera dost velká, vyběhl. Venku byl den. Za vraty byla plošina a po deseti metrech začínaly schody vedoucí dolů do údolí, a také do tábora skřetů a orků. Napravo a nalevo od schodů byly lučištnické stanoviště, přesně jak dříve hlásili Gaborn s Guevrou. Stanoviště byly čtyři, na každé straně dvě. V každém byl jeden ork. Tanahashi měl štěstí, ani jeden z orků nekoukal ke vchodu do magické školy, všichni se dívali do údolí. Tanahashi překonal deset metrů velmi rychle a prvního překvapeného orka prostě nakopl a poslal ho na krátký let. Pak přeskočil malý násep oddělující oba posty a probodl druhého, který teprve sahal po zbrani. Kotoulem se převalil a schoval za barikádu. Právě včas, nad hlavou mu prolétl šíp. Ohlédl se a viděl, jak Katrina teprve běží od vchodu, čekala, až odvede pozornost. Orkové už si jí také všimli a vyslali proti ní dvě střely. Ty se jen neškodně zabodly do štítu. Katrina nabrala rychlost a do jednoho z orků doslova nalétla. Srazila ho štítem tak silně, až v kotrmelcích přeletěl barikádu a vydal se za svým druhem na let do údolí. Poslední ork už znovu natahoval luk, ale kolem Katriny prolétla svištící wakizaši a zabodla se orkovi do hrudi.
„To sou tři pro mě a jeden pro tebe." Přiběhl Tanahashi a vytáhl svou zbraň z mrtvého protivníka.
„Humor se ti vrací. To je dobře." Katrina nahlédla do údolí. „Nemáme moc času. Dole už si letících kamarádů všimli. Jdeme. Támhle tudy, po té stezce."
Rozběhli se po kamenité cestě, která se kousek dál ztrácela za rohem. Běželi několik minut a Katrina se cestou nakláněla dolů. Nakonec se zastavila u osamělého stromu, který se skláněl nad propastí.
„Přivaž lano, tady sešplháme. Dole je nějaká stezka. Risknem to."
Tanahashi poslechl a za minutu už byl provaz připraven.
Samuraj šplhal první a kousek za ním dračice. Ve chvíli, kdy Katrina seskočila na zem, se nahoře nad nimi vynořili orčí, skřetí a gnollí hlavy. Dolů začaly pršet oštěpy, šípy a kameny. Katrina oba kryla štítem, zatímco se rozběhli pryč.

Hodnocení článku: Hodnocení 6.00, Hodnotilo 3 uživatelů