Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zloději, žoldáci a Strážci - 52. díl

17.4. 2012 Autor Jan III. Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 6.00 Přečteno x919

Joseph uzavírá dohodu s ďáblem. Teda vlastně s Izidorem. I když ono je to vlastně to samé...


„Tak co, už se zklidnil?"

„Neřekl bych. Ještě před chvílí div neplival oheň."

Joseph si pochopitelně nemohl to, co se odehrálo na ošetřovně, nechat pro sebe. Už jenom ten randál, co přitom nadělali, přivolal dvojici strážných a i přesto, že je tvrdě odbyl známou frází: „Nic se nestalo!" nepomohlo to. Do večera se po celé pevnosti mluvilo o bitce na ošetřovně. A ne poprvé se ukázalo, že vojáci mají neobyčejně bujnou fantazii.

Nejvíce se vyprávělo o pomateném, rudovlasém čaroději, kterého si zaplatili skřeti, aby vpadl do pevnosti a všechny pozabíjel. Zdemoloval celou ošetřovnu a z tuctu ozbrojenců, kteří se k tomu připletli, nezbylo nic, než hromádka popela. Kdo měli být ti nešťastníci, nikdo nevěděl, nicméně v šíření historek to nebránilo. Jednou z mála pravdivých informací bylo, že tím, kdo onoho nebezpečného protivníka přemohl, byla ta samá osoba, která hned první den obléhání takřka sama zničila obléhací věž a sama vládla mocnými kouzly. Zanedlouho znal kapitánku Annu celý Kectock a šuškalo se i o tom, že bude zanedlouho povýšena.

Joseph šíření takových povídaček nebránil. Jednak neměl jak, jednak mu stejně byly víc po chuti, než holá pravda. Jediní, kdo se dozvěděl, co se doopravdy odehrálo, byli Albrecht s Rerfuhem.

„No, dyž to bude nutný, furt mu možu mígnůt jednu po lebeni."prohlásil trpasličí král a provokativně si protáhl klouby na rukou.

„Hm... raději ne. Už tak s ním není rozumná řeč." oponoval Joseph.

„Souhlas. Musíme vymyslet nějaké dlouhodobější řešení. Jestli to takhle půjde dál, bude z Kectocku ruina dřív, než Ragash přeleze hradby." dodal Albrecht.

„Tož mu předhodíme ty tři chmatáky a bude klid. Stejnako sů nám na nic."

„Ne." odsekl nekompromisně Joseph.

„No, já bych se tomu až tak nebránil. Koneckon-"

„Řekl jsem ne!" zařval kectocký pán a vztekle si dupnul.

„A to jako proč?"divili se oba jeho společníci.

„Protože jsem té holce slíbil, že právě tohle neudělám. Něco jí dlužím, už jenom kvůli Kateřině. A taky z nich musíme nejdřív dostat, kde je ten amulet. U sebe ho neměli, takže ho určitě někam schovali."

„Pokáď to ti pazgřivci dlůhoprstí nedonésli Volkmarovi. Estli jó, tož se můžeme jít klůzat."

„Těžko. To by se nám neschovávali přímo pod nosem."zapochyboval Albrecht „A navrch, Volkmar by jim při nejmenším usekl ruce, nebo nosy a uši. Dobře víte, jaký je. To bych spíš řekl, že ho někde zakopali a k armádě se dostali úplnou náhodou. Někde se opili do němoty a probrali se s mundůrem na sobě."

„To jak se sem dostali, je teď vedlejší. Hlavní je, že je máme tady a pod zámkem. Navrch vypadají docela rozumně, tak se snad dokážeme dohodnout."

„Souhlas. Karmyzov se dokonce přidal k Řádu. Když na to přijde, můžeme přibrat i je."

„Nó, estli chceš Izidóra namíchnůt eště víc, tož takdlenc se ti to natuty povede."

„Taky pravda." přikývl Albrecht. „Pořád mi přijde nejjednodušší vymlátit z nich ten amulet a předhodit je Izidorovi. Vlk se nažere a nás to nebude stát nic."

„Ne! Dal jsem své slovo a hotovo."

„Já s tím problém nemám, ten Karmyzov se mi i docela zamlouval, ale vysvětluj to Izidorovi. Pokud nechceš zabít jeho, což podle všeho asi nebude nic jednoduchého, tak to asi jinak nepůjde." Joseph si to nechtěl přiznat, ale Albrecht měl pravdu. Buď zlodějský trojlístek, nebo Izidor. Buď zvolí jedno, nebo druhé.

„Hele, já nemožu říct, že bysem se teho vzteklůna rád nezbavil, ale zkrátka ho potřebujem. Takého magiča enem tak nezeženeš. Zato takých chmatáků je za každým rohem kopa."

„No tak to zas ne... Ta holka je prý taky čarodějnice. A podle Varinia docela schopná..."

„Promiň, Josephe, ale tohle neusmlouváš. Ta holka měla prozatím jen spoustu štěstí. Nic víc v tom není. Kdyby se měla postavit Izidorovi přímo, je po ní, než bys řekl švec."

„Tak to bych se hádal. Napoprvé mu usekla ruku a napodruhé ho rozdrtila kusem nábytku."

„A furt to néni dost! Kurňa, Izidór má tuhé kořeň! By mě zajímalo, jak to vůbec udělal... Herdek, nožem do voka a nic mu to neudělalo..."

„Ani jsem netušil, že je něco takového možné... Sakra, proč ho vlastně nepošleme do skřetího ležení? Tam se vyřádí a bude klid. A kdyby náhodou zařval... Problém vyřešen." prohlásil Albrecht a zašklebil se.

„To už mě taky napadlo." zchladil jeho nadšení Joseph. „Hned první den obléhání jsem mu to navrhl. Odmítl. Prý nepůjde do bitvy s tolika protivníky najednou. Je jenom čaroděj, ne bůh. A má pravdu. Ragash má nejenom vojáky, ale i šamany. A ne málo."

„No vidíš. Takže přece jenom bude lepší, dát mu ty tři chmatáky. Pokud ovšem nenajdeme celu, ve které bychom ho dokázali udržet aspoň do konce oblé-"

„To bych rád věděl, kde chceš něco takového sehnat!"

Po poslední větě trio válečníků doslova ztuhlo na místě. Nešlo ani tak o význam slov, jako spíš o to, kdo je pronesl. Izidor! Rudovlasý čaroděj rozrazil dveře právě ve chvíli, kdy debata tří vojevůdců vrcholila, takže nebýt toho, že promluvil, nejspíš by si ho ani nevšimli.

„Kurňa! Sem myslel, žes ho svázal!"zařval podrážděně Rerfuh na Josepha. Než se mu ovšem dostalo odpovědi od kectockého generála, hodil před něj zbytky řetězu. Hned na první pohled bylo všem jasné, k čemu došlo. Roztavené články mluvily dostatečně jasně.

„Jsem zvědav, s čím přijdete příště..." usmál se zlomyslně čaroděj a popošel blíž. „Ale teď k věci... Kde jsou ti tři zmetci?!"

Albrecht s Rerfuhem mlčeli. Jednak proto, že se ještě zcela nevzpamatovali z překvapení, jednak také vůbec netušili, kam Joseph vlastně ty vítečníky umístil. Do cel v podzemí je rozhodně neposlal, tam už bylo plno a taky by to bylo první místo, kde by je Izidor hledal.

„To teď není důležité. Máme tady-"

„Jak to, že ne?!" Čaroděj se nedal uchlácholit slovy. Sledoval jen jediný cíl a šel tvrdě za ním. „Jestli mi okamžitě neřekneš, kde jsou ty zlodějské svině, nadělám ti tady z toho hromadu kamení!"

„Dobře, dobře, dobře,..." ustoupil Joseph. „Ale nejdřív mám pro tebe návrh!"

„Chm... No dobrá, poslouchám! Jen ať to netrvá dlouho!" odsekl netrpělivě Izidor, načež mu generál Lhivroi předložil svůj plán. Nutno dodat, že se čaroději zcela zamlouval, po celou tu dobu se mračil jako bouřkový mrak, nicméně nakonec po chvíli váhání lehce přikývnul.

„Jak chceš! Souhlasím! Ale jestli mě podvedeš, budeš si přát, aby ses nikdy nenarodil!"

Šílencům se nemá odporovat. Při pohledu na Izidora bylo každému hned jasné proč.

Hodnocení článku: Hodnocení 6.00, Hodnotilo 1 uživatelů