Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Seveřan z Jihu - 1. díl

16.4. 2012 Autor vojtagreger Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 1.00 Přečteno x975
Možná jsem skončil s Dark Elfem, ale na DE Times si čas ještě udělám. Tenhle příběh nepřišel jako ostatní, spíš naopak. Přišel jakoby odnikud. Když jsem jel autem z Vysokých Tater do Žiliny, protože na Velikonoční pondělí skoro nic neletělo. A když jsem se díval na Tatry, které se pořád zmenšovaly, dostal jsem nápad na příběh o člověku, který byl odtržen od svého milovaného domova, nebo spíš místa na odpočinek. A aby to bylo zajímavější, udělal jsem z něj třináctiletého chlapce. Přimyslel jsem k němu nejlepšího přítele a nějaký ženský prvek, který těm dvěma bude dělat chůvu. Doslova, ale jenom v jistých mírách. 

A bude toho víc, nejen putování do vysněného kraje. 

Bylo krásné jarní dopoledne, slunce svítilo a na nebi bylo jen pár mráčků. Každý v okolí se radoval z toho krásného počasí, jenom třináctiletý Haming ne. Zrovna nasedal na povoz, který ho měl odvézt domů. Ale on domů nechtěl. V Severních Královstvích se mu líbilo. Vysoké hory, sníh a spousta věcí, které na jihu byly jen zřídka nebo vůbec. Ale Haming byl jenom dítě, i když se za něj nepovažoval, a dítě musí rodiče poslouchat. A tyhle rodiče neposlouchal jenom Haming, ale i většina města, kde žili. Byli totiž neskutečně bohatí a většinu lidí si omotali lusknutím prstu a ztratili přitom tolik peněz, kolik vydělali za hodinu. Vést obchodní cech něco vynášelo.

A jak nastupoval do vozu a loučil se s prarodiči, smutek ho drásal na kusy a kdyby si nebyl schopen připomenout, že brečí jenom malé děti, z vozu by vytékaly vodopády. Ale Haming byl asi jediný, který truchlil. Jeho otec David byl rád, že konečně opouští tu zatuchlou chatrč a děd Jorgen byl zase radostí bez sebe, že ten hloupý snob konečně nebude celý den obtěžovat. Zval rodinu své dcery na návštěvy jenom kvůli ní a Hamingovi.

Dveře vozu se zavřely, kočí popohnal koně a vůz se pohnul. Pomalu se rozjížděl, až dosáhl obvyklé rychlosti. Haming se díval z okna a nemluvil.

Cesta plynula a severní ráj se před Hamingem uzavíral. Byly už vidět jen zasněžené vrcholky majestátních hor. A smutek v Hamingovi už nebyl tak velký. Přemýšlel nad tím, co bude dělat, až zase bude doma. Zase začal vzpomínat na to, jak jeho život vypadal normálně. A najednou si vzpomněl, že by s nejlepším přítelem Fredem měli naplnit pytel kočičím trusem a odeslat ho řezníkovi jako pomstu za špatné chování. Jak se dostával víc na jih, nořil se zpátky do normálního života a zapomínal na to, jaké to je na severu.

Uplynul den a pár hodin a vůz konečně najel na solidní kamennou dlažbu. Haming věděl, že je doma. Přitisknul obličej na okno, ale matka ho napomenula. Bylo asi poledne, když kočár vjel do města.

„Posaď se, zlato. Najedeme na hrbolek a něco si uděláš."

Haming neodporoval, posadil se a díval se z dost špatné pozice. Vůz projížděl městským sadem do obchodní čtvrti. Zastavil před velkým moderním domem. Hamingův otec otevřel dveře a opustil vůz.

„Přijdu večer. Nechystejte pro mě večeři, něco mám."

To bylo přesně to, co Haminga znovu vytrhlo z hezkého snění o kráse jeho domova. Přístup jeho otce. Ani se nerozloučil a už běžel vydělat co nejvíc peněz. V tomhle ohledu záviděl Haming chudým, kteří místo peněz měli lásku a drželi spolu.

Vůz se znovu rozjel a zastavil o pár ulic dál. Haming s matkou vystoupili. Hamingova matka vytáhla svazek pěti klíčů. Postupně je všechny použila, jak odemykala zámky na dveřích.

Dveře se otevřely a Haming byl zase doma. Vzal si svůj batoh z kočáru a šel rovnou do svého pokoje. Jak šel po schodech, divil se nad tím, jaké má jeho otec nápady. Zalté schody nabarvené tak, aby vypadaly jako dřevo. Podivné.

Haming vešel do svého pokoje, důsledně za sebou zavřel a vybalil si oblečení. Potom si vzal židli, dostrkal ji k polici, stoupnul si na ni a vzal si z police krabici. Slezl zpátky na podlahu, vrátil židli na místo a odklopil víko krabice. Byla v ní velká armáda malých oživlých figurek. Tohle měl Haming na bohatství rád. Rytíře rozdělil na dvě strany a řekl jim, ať se dají do boje. Vojáci používali podlahu Hamingova pokoje jako bojiště a díky různému nábytku byl boj trochu reálnější. Haming mezitím hledal další krabice s vojáky. Když měl na podlaze kolem dvou set malých vojáčků, posadil se na postel. Rytíři vymýšleli různé strategické manévry a různě překvapovali nepřítele. Nejlepší na tom bylo, že se žádný z rytířů nemohl zabít. A mohli dělat úplně cokoliv, co Haming chtěl. Takže když ho přestalo bavit sledovat jenom boj s mečem a sekerami, přikázal hrstce vojáků stát se mágy. A najednou spolu s řinčením oceli po pokoji znělo šlehání plamene a na bojišti se barvy jen hemžily.

„Pane Hamingu, oběd!" zavolala z kuchyně služka.

„Nemám hlad, později." odpověděl Haming a šel se věnovat bitvě.

Přibližně dvě další hodiny Haminga zajímala jenom bitva a když už většina vojáků ležela na zemi vyčerpaná, Haming je sbalil do krabic a šel ven za přáteli.

Na obvyklém místě na něj čekal nejlepší přítel Fred.

„Nazdar. Mám ten kočičí trus. Čekal jsem, až se vrátíš, abychom se pobavili společně."

Než Haming stačil cokoliv říct, Fred se zatvářil, jako by viděl ducha. Ale bylo to horší než duch. Kámen mladší, sirotek s touhou po pomstě. Haming se ohlédl a jen tak tak se vyhnul útočící pěsti. Fred neváhal, rozvázal pytel a hodil ho po Kamenovi. Ten se divil, o co se Fred snaží a pochopil, až když měl šedý obličej.

„To si vypiješ!"

Fred ale čekal, že to násilníka nezastaví. Takže poodběhl stranou a vytáhl lahvičku z brašny, kterou pořád nosil. Odšpuntoval ji a vylil ji na násilníka.

„No fuj, co to.." řekl Kámen a omdlel.

„Co to bylo?"

„Uspávací jed. Být adopotovaný cechem zlodějů má výhody. Chyť ho za ruce. Provedeme mu něco, na co nezapomene."

Haming chytil Kamena za ruce a s Fredem ho odvlekli do úzké uličky. Tam mu svlékli šaty a nabarvili je na růžovo. A pak ho tam nechali.

Ale Haming neměl radost, spíš se bál. Věděl, že pomsta bude hodně hořká. Věděl, že u dědečka by mu bylo lépe.

Další události, jak se všechno vracelo do normálu, jen Haminga utvrdily v tom, že na severu je lépe. A tak se rozhodl, že opustí domov.

Hodnocení článku: Hodnocení 1.00, Hodnotilo 1 uživatelů