Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Cesta samuraje - kapitola 18

27.8. 2012 Autor Angličan Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 5.00 Přečteno x963

Buďte všichni pozdraveni,

po dlouhé pauze se vracím zpět se samurajem Tanahashim.

Jelikož je to už nějaká doba od poslední kapitoly, tak si uděláme malou rekapitulaci: Naše skupina dobrodruhu se v menším počtu vrací zpět do Katery po tom, co selhali na misi. Tanahashi s Katrinou byli zajati, ale v minulém díle se jim podezřele jednoduše podařilo uprchnout. A na to navazuje dnešní díl.

Kapitola je opět poměrně dlouhá, ale nemá smysl jí rozdělovat na více částí.

UPOZORNĚNÍ: Kapitola obsahuje sprostou mluvu a erotickou scénu. Nevhodné do 18 let. :D


Kapitola osmnáctá - Zpět

Katera

Skupina, která se vracela do Katery, rozhodně nevypadala jako ta, která odtud vyrážela. Jednak postrádala několik členů a jednak zbylí členové vypadali dost zuboženě. Špinavá brnění, potrhané oblečení a tváře stažené od únavy a nedostatku spánku.
Strážní v bráně nejdříve vyrazili s připravenými zbraněmi, aby zjistili, co za přivandrovalce přitáhlo k městu, ale hned, jak poznali Rogara, se postavili do pozoru a nechápavě se na sebe podívali. Velitele takhle ještě neviděli.
„Na co tak vejráte?" Zavrčel Rogar, když je míjel.
Unavená skupina prošla bránou a zamířila směrem k paláci a kasárnám. Jediné, po čem všichni toužili, byla horká koupel, pořádné jídlo a postel.
Nestihli ještě ani dojít do centra města, když už k nim přispěchal královský posel.
„Doufala jsem, že to tak rychle nestihnou." Povzdechla si Adora.
„Máte se neprodleně hlásit u krále." Sdělil jim nezaujatě posel.
„Nepočká to alespoň hodinu?"
„Král řekl neprodleně."
„Jdi do prdele s neprodleně i s králem." Zavrčel znovu Rogar a přemýšlel, jestli má posla na místě rozseknout vejpůl.
Posel dál nevzrušeně čekal na rozumnější odpověď.
„No tak zlato, víš jakej Angelus dovede být, když si něco umane."
„Už sem řek. Ať jde do háje i s celou jeho radou. Tohle nám dělá naschvál, jen aby mě nasral. A to se mu daří."
„Tož mladej, jdém ať to za sebú máme. Potej zajdém do bordelince na horkú vanu a ... však sám dobré vieš."
„Tak na to zapomeň ty ožralé trpasličí čuně. Já si ho vydrhnu sama a to druhé si taky obstarám." Adora se na Yortona zamračila.
„Enem sa hned nezblázni."
„Už jste skončili? Můžeme už konečně jít?"
„Křídlatec má pravdu, čím dřív se vás zbavím, tím líp, už mi lezete na nervy." Bručel jako obvykle Ragnar.
Královský posel se otočil a vydal zpátky k paláci. Na jeho záda se sneslo ještě několik nadávek, ale parta dobrodruhů se vydala za ním. Až na jednoho, Jóža se nenápadně stáhl na konec skupiny a pak se rychle vmísil do davu. Ostatní si ani nevšimli, že zmizel a pokračovali dále.
Za několik minut už vcházeli do palácového komplexu, a když míjeli kasárna městské posádky, Rogar si znovu zklamaně povzdechl.
Samotný palác byl až za kasárnami a administrativními budovami. Stál na kraji útesu a lesknul se na slunci. Bylo slyšet, jak dole narážejí vlny do skal. Normálně by byla cítit i vůně moře, ale naše výprava to přebíjela svým vlastním dobrodružným odérem.
Stráže je ihned a bez otázek vpustili dovnitř. Krátká vstupní hala, s několika pokoji, kde mohli hosté čekat na audienci, ústila do velkého trůnního sálu.
V sále seděl na trůně král Angelus s podepřenou hlavou, zatímco se jeho rádcové živě o něčem dohadovali. Když král uviděl nově příchozí, rázně vstal a mávnutím ruky utnul hádku. Pak pokynul Rogarovi a ostatním, aby přistoupili.
„Začínali jsme mít obavy, byli jste pryč docela dlouho."
„Tos do háje nemohl počkat ještě hodinu, abychom se stihli dát trochu dokupy?"
Angelusovi zaplály oči. „Podle toho smradu jsem možná počkat měl. I když už jsem si za ta léta taky mohl zvyknout."
Teď se pro změnu zase zablýskalo v očích Rogarovi. Chvíli si jeden druhého přeměřovali.
„Jste jak dva kohouti v aréně. Můžeme přejít k tomu, proč jsme tady?"
Angelus nepatrně přikývl.
„Za prvé očekávám zprávu, jestli mise uspěla, za druhé ve zkratce co jste zjistili. Podrobnější hlášení mi podáte, až se umyjete." Král významně pohlédl na Rogara.
Derek se uchechtl a Rogar zamumlal něco hodně neslušného na adresu krále.
Coeur se do toho raději opět rychle vložil, než mohla hádka znovu vypuknout. „Mise selhala, vaše výsosti. Nepřítel na nás byl připraven, byla to past. Gaborn val Orden je mrtev. Mistr Tanahashi a Katrina jsou buď mrtví, nebo v zajetí. Jediné co jsme zjistili je, že drowové chystají něco velkého, co zahrnuje i krvavé anděly a orčí hordu."
„Když jsem vyslal to nejlepší, co může Katera nabídnout, nečekal jsem takové selhání."
„Se vší úctou, můj pane, nepřítel byl hned o několik kroků před námi. Věděli o nás, ta mise byla od začátku odsouzena k záhubě."
„Takže se něco chystá. To jsme věděli už i předtím. Nelíbí se mi sedět v nejistotě a čekat co se na moje město a můj lid sesype. Měli bychom se připravit na nejhorší."
„Tak už nám konečně řekni, jaké jsou rozkazy."
„Zajisté... barbare. Zdvojnásobíš vojáky na hradbách. Stáhneš všechny hlídky z okolí do města, ven budou vyrážet pouze průzkumníci. Guevra a Yorton mi ručí za to, že jejich skupiny budou každý den připraveny k boji."
Derek předstoupil. „Veličenstvo, je moudré stáhnout všechny patroly? Cesty by pak mohly být pro všechny příliš nebezpečné."
„Nehodlám ztratit ani jednoho vojáka, který by mohl bránit město. Nechte rozhlásit, ať lidé opouští město pouze v nutných případech a na vlastní nebezpečí. Jediné patroly budou na cestě mezi městem a pevností paladinů. Víc o tom nehodlám diskutovat."
„Fajn, jdeme." Zavrčel Rogar.
„Konečně, už mě všichni unavujete." Pronesl Ragnar svým typicky naštvaným hlasem a otočil se k odchodu.
„Ještě jedna věc." Zvedl Angelus ruku. „Domobrana bude každý den cvičit. Je mi jedno jestli před, během nebo po práci, ale budou trénovat. Ty osobně na to dohlédneš. Jasné?" Ukázal na Rogara.
„K vašim službám, vaše královská výsosti." Rogar vysekl sarkastickou poklonu, pak se otočil a rázně zamířil k východu.
Adora se ještě omluvně usmála na Angeluse a rychle následovala mohutného bojovníka.
Stejně tak zbytek skupiny. Angelus si zhluboka vydechl a unaveně se posadil zpět na trůn. Jednat s Rogarem ho vždycky přivádělo na pokraj šílenství. „Bože, jak to kralování občas nesnáším. Jak mi bylo dobře, když byl Rogar král a já kapitán stráže..."

Katrina potichu vešla zpátky do jeskyně. Po asi dvaceti krocích rozeznala na stěnách poblikávání ohně. Po několika dalších krocích se jeskyní chodba prudce stočila doprava, až nakonec vyústila do poměrně malého přírodního dómu. Uprostřed seděl u ohně Tanahashi. Když uslyšel v chodbě kroky, vyskočil na nohy s připravenou zbraní, ale jakmile rozeznal Katrinu, tak se zase uvolnil.
„Venku jsem nic neslyšela ani neviděla, zbavili jsme se jich. Tady v horách nás nenajdou."
„To je dobře, nerad bych se probudil s mečem v břiše." Usmál se chabě Tanahashi. Bylo na něm vidět vyčerpání a únava. Pod očima měl kruhy a tělo bylo skleslé. „Támhle vzadu jsem našel malý pramen vody, je sice ledová, ale myslím, že to ti vadit nebude."
„Díky, trocha vody teď opravdu neuškodí."
Katrina opřela sekeru a štít o nedaleko stojící kámen a pak ze sebe shodila brnění. Jen v kalhotech a košili se vydala k vodě, která vytékala ze skály.
Tanahashi se za ní podíval. Znovu ho zaujala její křídla, jak procházela skrz košili.
„Víš... zajímalo by mě, jak je možné, že ti křídla projdou skrz oblečení a brnění."
Katrina si dřepla u malého jezírka, které tekoucí voda vytvořila.
„Myslím, že ti to nedovedu vysvětlit, sama tomu úplně nerozumím, jak to funguje." Odpověděla, aniž by se ohlédla. „Je to prastará dračí magie, z dávných dob."
Tanahashi si povzdychl. „Pokaždé když něčemu nerozumím, je to magie. Pokaždé když někdo nedovede něco vysvětlit, je to magie. Tenhle svět je celý jenom o magii."
„Ano, magie je jeho součástí. Velkou součástí." Katrina si svlékla košili a začala se oplachovat vodou.
Když to Tanahashi uviděl, okamžitě zapomněl na magii a všechno ostatní. Díval se na křivku jejích zad a ze všeho nejvíc teď toužil se jí dotknout.
„Můžeš sem prosím jít a umýt mi záda?"
Tanahashi překvapeně zalapal po dechu a nezvedal se, nevěděl, co má dělat. Dokonce mu proletělo hlavou, že mu snad nějakým neuvěřitelným způsobem teď četla myšlenky.
„No tak, nenech se prosit"
Pomalu se tedy zvedl na nohy a došel ke Katrině. Stále k němu byla zády, ladně si zakrývala část svých křivek, ale ne všechno. Jakoby si s Tanahashim hrála.
Nejistý samuraj si sedl za ní a namočil kus látky do vody. Bylo mu jedno, že je studená, teď mu bylo teplo až dost.
„Proč mlčíš?" Katrina se pro sebe usmála. Věděla už nějakou dobu, co k ní Tanahashi cítí. „To jsi ještě nebyl se svlečenou ženou?"
„Samozřejmě že... já... to není... já přeci... chmm." Tanahashi se zakoktal a byl úplně v koncích.
Katrina se znovu potutelně usmála. „Neohroženého samurajského bojovníka odzbrojí polonahá žena." Teď už se zasmála nahlas.
Mladý Japonec jen bezmocně otvíral pusu naprázdno a snažil se říct něco smysluplného.
Náhle se polodračice otočila a položila mu prst na ústa. „Tiše, nic neříkej." Chytila jeho tváře do dlaní a políbila ho. Pak ho vzala za ruce a položila si je na prsa.
V Tanahashiho hlavě jakoby došlo k výbuchu, mozek mu běžel jako o závod, v hlavě mu létaly zběsile myšlenky ostošest. Rázem byly pryč všechny strasti a starosti uplynulých dní, únava jakoby zázrakem zmizela.
Katrina vstala a svlékla si i kalhoty. Tanahashi jí teď viděl tak, jak jí příroda stvořila.
„Líbí se ti, co vidíš?"
Zatímco ji samuraj hltal pohledem, tak přikývl.
Katrina si založila ruce v bok. „Tak jen tak neseď a přines deku."
V tu chvíli Tanahashiho přešla veškerá strnulost, vyskočil na nohy a rychle přeběhl k batohu, vytáhl deku, bleskově byl zpět a rozložil ji na zem.
Katrina si přidřepla a stáhla z Tahahashiho košili a pak i kalhoty. Samuraj vzrušením pomalu ani nedýchal. Položila mu dlaň na hrudník a pomalu ho zatlačila dolů, pak se k němu přitiskla celým tělem a znovu ho políbila. Tanahashim projížděly vlny energie a vzrušení.
Přesunula své ústa k jeho uchu a zašeptala. „Bude se ti to líbit, něco takového jsi ještě nezažil." Přetočila se na záda a přitiskla Tanahashiho k sobě, pak ho objala svými křídly.
Měla pravdu, mladý samuraj něco takového ještě nezažil...

„Pořádně! Třískáte do toho jak slečinky. Co je na tom doprdele tak těžkýho? Seknout, kryt, výpad." Rogar řval a mračil se. Výcvik domobrany ho nudil, byla to jen banda měšťáků co ani neuměla pořádně udeřit mečem.
„Ty! Znovu. Ten štít výš. Musíš si krýt krk, hrudník a břicho. Teď sekni do toho panáka."
Muž nejistě sekl do cvičného panáka. Rogar jen znechuceně zavrtěl hlavou.
„Teď ty, ukázal na druhého muže. Seknout a kryt." Druhý domobránce udělal, co chtěl.
„Tak dost!" Rogar sebral svůj obouruční meč. „Chcete svého protivníka zabít, ne ho polechtat. Musíte do toho dát sílu, ten švih musí jít ze zad, z ramene. Takhle." Napřáhl se, svaly na zádech a na rukou se mu zvlnily a napjaly. Pak švihl mečem. Ozval se rachot a všude okolo létaly třísky a kusy dřeva. Půlka cvičného panáka odletěla přes nádvoří až ke stěně.
„Ehmm... no... tak asi nějak takhle no." Rogar se podrbal na hlavě. „Pokračujte v cvičení." Pak se na patě otočil a kráčel pryč.
Oba muži z domobrany pohlédli na rozseknutého panáka, pak na odcházejícího velitele a nakonec na sebe. Zavrtěli jen hlavami a pokrčili rameny.
Do tréninkového dvora vběhl branou voják, rozhlédl se a pak se rozběhl k Rogarovi.
„Veliteli." Zasalutoval.
„Co je? Nevidíš, že mám práci."
„Pane, právě se vrátili ti dva dobrodruzi."
„Jací?"
„Ta polodračice s tím cizím bojovníkem."
„Uhni!" Víc Rogar nepotřeboval slyšet, odstrčil vojáka, div ho nepovalil na zem, a rozběhl se ven z kasáren.
Stihl zahlédnout Tanahashiho s Katrinou jak vcházejí do královského paláce. Neváhal a zamířil za nimi.
„... věděli. Určitě zaútočí na město." Když Rogar vešel do sálu, všechny ignoroval a sevřel samuraje s dračící v medvědím obětí.
„Sakra, mysleli jsme, že je po vás. Že ste v těch ruinách zařvali."
Angelus vyskočil z trůnu. „Jestli nevidíš, právě tu něco důležitého řešíme."
„Ty pořád řešíš něco důležitýho. Chci vědět, jak je možné, že sou tihle dva blázni naživu a jak se dostali pryč."
„Kdybys držel hubu a nerušil nás, tak by se k tomu určitě dostali."
„Vaše královská výsost je tak neskonale moudrá." Rogar zasalutoval a pak se znovu obrátil na samuraje s dračicí. „Tak rychle, mluvte."
A Tanahashi s Katrinou jim všechno řekli.

Hodnocení článku: Hodnocení 5.00, Hodnotilo 1 uživatelů