Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Lovná zvěř

27.8. 2012 Autor sir Robin I. Komentáře Komentáře (3) Kategorie Příběhy Hodnocení 6.00 Přečteno x904
Zabiják Varen čelí ve zřícenině hradu útoku svých pronásledovatelů.
Stromy tajemně šuměly a nakláněly se ve větru. Jejich vůně a atmosféra zpustlého hrádku na mě dýchala ze všech stran. Seděl jsem zemi opřený o kámen a obklopen zpola zborcenými zdmi jsem si užíval nádherný podzimní den.
Někde na stráni pode mnou praskla suchá větvička. Usmál jsem se. Byl jsem rád, že přišli tak brzy. Určitě měli nějaké jídlo. Mně se nechtělo nějaké shánět po lese ani v nejmenším.
Další zapraskání. To musel být ten tlustý, pomyslel jsem si a málem jsem se nahlas rozesmál. Pět neschopných žoldáků mne pronásledovalo už čtvrtý den. Vlastně sedm. Dvou jsem se již zbavil, zatímco jsem skupinku pozoroval a odhadoval své šance. Vsadil bych se, že je za mnou poslal ten pomstychtivý hrabě. Asi jsem mu neměl vyloupit pokladnu a zabít tři členy jeho osobní gardy.
Už jsem slyšel tlusťochovo funění. Musel již být skoro nahoře. Přišel čas to skoncovat. Už mě nebavilo být lovná zvěř.
Vstal jsem zpoza kamene a otočil se, v každé ruce jeden malý samostříl, které se v posledních letech velmi rozšířily ve velkých městech. Byly účinné na necelých patnáct kroků, ale daly se schovat prakticky všude.
Přede mnou stál vypasený hromotluk se sekerou a ten s dlouhými vlasy, co pořád mlčel. Na cestě jsem měl dost času je pozorovat, zatímco se pídili po falešných stopách, které jsem za sebou vytvářel. Vypálil jsem od boku z obou kuší a nechal je spadnout na zem. Tlustého jsem strefil do břicha, ten druhý se snažil uskočit a schytal to jen do stehna. Přesto se shroutil k zemi. Už zbývali jen tři.
Velkou dírou v hradbě proskočil prošedivělý válečník s mečem a hnal se ke mně. Z pochvy na zádech jsem tasil svůj jedenapůlruční meč. Protivníkův výpad jsem odrazil stranou a silným kopem do hrudi ho poslal na zem. Ležel na zemi a nemohl popadnout dech. Za sebou jsem uslyšel kroky. Skrčil jsem se a ťal nízko při zemi. Nad mojí hlavou prosvištěl meč. Já jsem se však nemýlil a předposlední muž padl v agonii na zem s oběma nohama zkrácenýma pod koleny.
Poslední, vůdce skupiny, se ke mně obezřetně blížil s obouručním mečem. Zřejmě doufal v nějaký působivý boj na konec. Já jsem ale neměl v úmyslu mu vyhovět. Postoupil jsem kupředu a kopl mu do očí směs hlíny, písku a kamínků. Zatímco si rukama intuitivně kryl obličej, bez milosti jsem mu proklál hrdlo.
Před pár lety jsem se totiž rozhodl, že nebudu ničí lovná zvěř.
Hodnocení článku: Hodnocení 6.00, Hodnotilo 3 uživatelů