Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Útok na Lauenstein

15.10. 2012 Autor sir Robin I. Komentáře Komentáře (2) Kategorie Příběhy Hodnocení 5.00 Přečteno x875
Toto je komentář-příběh k lize K2. Strávil jsem u psaní toho docela dost času a líbí se mi to, tak ať to nezanikne.
Podzimní slunce pražilo na rozlehlé pláně, ovšem samotný hrad se krčil ve stínu Krušných hor. Lauenstein, na první pohled malý, avšak po podrobném zkoumání zjistíme, že pro útočníky je stejně tvrdým oříškem jako mnohem větší hrady. Díky malé rozloze navíc bylo možné bránit ho s menším počtem mužů.
Tohle všechno Arion věděl, přesto ho to neuklidnilo. Křečovitě svíral svůj luk, až mu bělely klouby. Ani to však nemohlo zahnat strach. Pohled na šiky skurutů a trollů nenechal klidného ani elfa.
Arion se rozhlédl na obě strany. Jeho přátelé, mezi nimiž byl i jeho mladší bratr Ifannil, stáli v řadě a zarputile hleděli k nepříteli. Elfa překvapilo, že na jeho spolubojovnících nejde znát strach a trochu se zastyděl. Pak si uvědomil, že i on skrývá své obavy za kamenným výrazem, přesto byl přesvědčen, že Ifannil zvládá své emoce lépe než on. Byl na něj hrdý. Ifannil byl mezi elfy sotva považován za dospělého, bylo mu necelých sedmdesát let. To mu ovšem nebránilo v tom, aby již proslul svou odvahou a bojovým uměním.
Řetěz Arionových myšlenek byl přetržen táhlým, zlověstným zaduněním rohu. Nepřátelské vojsko se dalo do pohybu.
V hradu nebyl žádný velitel, nebyl třeba. Elfové je zkrátka nepotřebovali. A tak Ariona nepřekvapilo, že když sáhl do toulce nad pravým ramenem pro šíp, na osmdesát elfů provedlo stejnou věc současně s ním. Jednoduše poznali, že nepřítel bude brzy na dostřel.
Založil šíp do tětivy a s překvapením zjistil, že se mu třese ruka. Ještě nikdy se mu netřásla ruka. Když jako malý poprvé střílel z luku, netřásla se mu ruka. Když ho v noci vzbudili, protože je na cestě z Drážďan do Lauensteinu přepadla malá skupina trpaslíků, netřásla se mu ruka. Tehdy totiž mohl utéct, kdyby měli být poraženi. Dnes ne.
Společně s ostatními bojovníky na hradbách a věžích natáhl tětivu. Našel si urostlého skuruta v první řadě a namířil na něj. V duchu si na poli pod hradem načrtnul půlkruh dostřelu svého luku. Jakmile jeho skurut překročil hranici, vypustil šíp. Drnčení tětiv se rozlehlo nad celým okolím a pod hradbami Lauensteinu se několik skurutů současně stalo první obětí dnešní bitvy. Arionův to bohužel nebyl. Nastavil před ránu štít. Byl to sice špatný štít a šíp v něm prorazil díru a projel i skurutovou levačkou, ale stačit to nebude.
Za dvě sekundy už pálil druhý šíp, tentokrát skurutovi nekompromisně prostřelil krk. Další šíp, další mrtvý.
"Střílejte do trollů!" zavelel jeden z elfů, nejspíš Cielan.
Arion se podíval na shluk trollů uprostřed armády a pochopil. Šest trollů mířilo se zkráceným kmenem opatřeným železnou hlavicí k bráně. Ta byla z pevného dubového dřeva, ale na sílu až čtyři metry vysokých trollů stačit nebude. Další šípy mířil ma trolly, ale jakmile se šíp nezabodl do hlavy nebo krku, netvor jako by si ho ani nevšiml.
Skuruti zatím opřeli o hradby žebříky a jali se šplhat nahoru. Elfové sráželi žebříky stranou, ale bylo jich příliš mnoho a zanedlouho stanul na hradbách první skurut. Byl okamžitě zabit, ale za chvíli se vynořili další. Jeden naslepo bodnul vzhůru, ještě než se vyhoupl před cimbuří, a na straně elfů byl první mrtvý.
Mezitím se k bráně dobelhali trollové. Cestou jich bylo kolem deseti zastřeleno, ale další je stále doplňovali. Celý hrad začal dunět pravidelnými nárazy kmenu do brány. Bylo to jako hodiny, které pomalu odtikávají konec elfů.
Před Arionem stanul skurut v rezavé zbroji a rozmáchl se sekerou. Arion uskočil stranou, nechal skuruta promáchnout a shodil ho z hradeb na nádvoří. To už ale vystřil nad cimbuří hlavu druhý, elf mu bleskovým výpadem přejel dýkou přes krk a skurut se za pravidelného stříkání krve z otevřené tepny zřítil dolů a shodil jednoho svého spolubojovníka z žebříku.
V tom Arion spatřil jak polomrtvý skurut ležící na hradbách z posledních sil seká jeho bratra Ifannila pod kolena. Ifannil dopadl vedle skuruta a hned se snažil vstát. Přes cimbuří se přehoupl další skurut a chystal se prohnat meč Ifannilovým hrdlem. Arionův šíp v čele ho zastavil. Nepřítel, který sekl Ifannila po nohách, se však zmohl k poslednímu pohybu a podřízl Ifannilovi hrdlo.
"Ne!" zařval Arion vztekle. Čas jako by se zastavil. Viděl svého mladého bratra, jak chroptí a rozšířenýma očima hledá záchranu, která ale nepřijde.
Arion začal střílet rychleji. Ve vzteku zabíjel jednoho nepřítele za druhým, rychleji než kterýkoli jiný voják na bojišti. Nestačilo to. Uvědomil si, že na hradbách počet skurutů pomalu vyrovnává počet elfů a několik desítek jich stále šplhá nahoru. Zapraskání dřeva oznamovalo, že od prolomení brány dělí trolly dva nebo tři údery beranidlem.
"Je konec," zašeptal ohromeně.
Najednou z lesa vyletěl šíp a na vzdálenost dvou stovek metrů provrtal hlavu trollovi u beranidla. To musel být elf, nikdo jiný by tohle nedokázal. Následovaly ho další a další šípy. Z lesa začaly vybíhat muži v zelených pláštích s meči v rukou. Přišly posily, o které jsme žádali, uvědomil si Arion a s novou vervou začal znovu bojovat.
Příchod pomoci zlomil morálku skurutů a trollů a za pár minut již bylo po boji. Přeživší se radovali z vítězství, jen Arion celou noc proseděl vedle Ifannilovy mrtvoly v tiché modlitbě k elfským bohům.
Hodnocení článku: Hodnocení 5.00, Hodnotilo 1 uživatelů