Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Patrick de Paye - příběh pravého hrdiny

19.11. 2012 Autor Laxinátor Komentáře Komentáře (0) Kategorie Dark Elf Hodnocení 0.00 Přečteno x965

Abych to tu takříkajíc zkulturnil, vyhrabal jsem z archívů svých komentů k ligám jednu raritku. Když jsem začínal, stvořil jsem pár příběhů o svém hrdinovi Patricku de Paye. A protože jde o elfa a navíc v té době uboze vyexpeného elfa, jeho příběhy byly spíše donquijiotovského ražení.

Patricka jsem koupil na burze nebo někomu zajal, už nevím, každopádně ho používám jen zřídkakdy a proto ani po těch letech není o mnoho zkušenější, než tomu bylo v době vzniku příběhů o něm.


Nejprve na úvod popis hrdiny, jak jsem ho napsal do příslušné kolonky Pár slov o hrdinovi.

Já, Laxik Hrůzostrašný, pán trpaslíků ze Zvonových hor, jsem jej koupil a využívám ho pro své nekalé praktiky. On mi je hlupák věrný a slepě plní mou vůli. Nevidí, jak ho zneužívám pro ty nejohavnější zločiny, které tak mohou být svedeny na to jeho ušaté plémě. Skládá ohavně nudné písně, kterými uspává své spojence.  

---

Tak, a teď už k samotným komentům. Půjde o lehce poupravené kopie z archívu, takže podle toho bude vypadat i kouskování příběhů a jejich kompozice.

 ---

Chtěl bych vám představit svého druhého hrdinu - sira Patricka de Paye, otravného elfího válečníka, který je naivní, stejně jako ušatý, a smrdí levnou elfí voňavkou. Jeho rozkošně dlouhé blond vlasy, které si občas rovná, jindy vlní, podle potřeby, mu vždy vlají ve větru. Několikrát vyhrál mr. Lothlórien. Jeho pohlaví se mi určovalo složitě, ale podle pár indicií jsem na něj přišel. Jistý si ale nemůže být nikdo, kromě jiných elfích hošíků, kteří s ním sdíleli jeho lože zavěšené v korunách Lórienských zlatých stromů.

 ---

Zde je první příhoda mého hrdiny. Jedná se o mnou zotročeného, diváky oblíbeného, můzou políbeného a rozumem rozhodně netknutého sira Patricka de Paye. Prosím netleskejte, mohl by si myslet, že ho má někdo rád.

Musím si vám postěžovat, mocní panovníci všech krajů nám známých zemí, co nového se stalo mému otroku, siru Patrickovi z Paye, slavnému to příteli všeho živého, na jedné, ze svých tajných výprav, jejíž cílem nebylo nic menšího, než zabít Dark Elfa, či ještě lépe, zbavit se otravného pobočníka, který není schopen pochopit, že cílem vražedné mise je vzít někomu život. A tak, ač se umí plížit sebetišeji a ovládat klamavá kouzla sebezáludněji, nemá pro mne jeho způsob, připlížit se k oběti vybafnout na ní a skrýt se zpět do stínu, žádný význam. A toto se stalo nedávno. Oklamal hlídky, černou bránu, která stráží vchod do Dark Elfovy říše, zkroutil svým falešným zpěvem, mágovu osobní stráž uspal laskavým úsměvem a místo toho, aby spícího, ano Dark Elf opravdu musí spát, tyrana probodl dýkou, ukradl mu prsten z jeho ruky, polechtal jej na chodidle a vrátil se zpět. A jako na draka vzal jediný z prstenů, jež měl onen temný elf na prstě, který nemá kouzelnou moc. No nezabili byste ho? Já ale nemám to srdce tlouci mentálně zaostalé... A proto to za mě udělal můj nejkrutější popravčí.

---

Zde je další příběh mého hrdiny. Tentokrát je to rozděleno na dvě části. Bohužel jde zatím o poslední příhodu, kterou jsem napsal.
Už jste slyšeli, jak má vojska porazila tu hordu skřetích oblud ve slavné bitvě o Dahamond? Ne? Tak to vám to budu muset vypovědět. Má armáda byla připravena pomoci mému drahému příteli a spojenci. Odpověděli jsme tak na zoufalou prosbu o pomoc. A jako správný trpaslík jsem vyšel zachránit svého druha. Ovšem skřetů bylo desetkrát více, než nás. Po dvou dnech lítých bojů, jež jsme zaplatili mnoha životy, rozhodl jsem se ošálit skřetí bandu a lstí jí dovést k záhubě. Mezi hromadami mrtvol byl vybrán jeden skřet a jeho podoba převedena na mého nového špeha, Sira Patricka de Paye. Náš plán byl jednoduchý, přesto měl býti účinným. Patrick měl, přestrojen za jednoho z nich, vejít do jejich tábořiště a navést je, údajně tajnou stezkou, kterou by se nám dostali do zad, do pasti v podobě klínu ze strmých skal na jedné straně a válečných kladiv na té druhé. Ovšem to neznáte Hadimršku! Teda vlastně elfímršku. A co ten blbec udělal se dozvíte příště.

---


Teď trochu kultury, aneb návrat k Bitvě o Dahamond:
Na úvod musím podotknout, že Patrickovo selhání v bitvě o Dahamond nebylo způsobeno jen jeho vinou. Štěstí nestálo při nás a tak byl odhalen. Ale zpět k příběhu.
Na mého elfího špeha byla zakouzlena podoba toho mrtvého skřeta. poté se vydal do hlavního tábora těch bestií. Dalš zprávy jsou velmi skrovné, protože nám je vyprávěl jeden nejmenovaný pomatenec. Když vešel do jejich tábořiště, přerušil ohromnou rvačku. Jakmile jej skřeti viděli, zarazili se. Polovina z nich se začala modlit ke svým duchům a bůžkům a klaněli se mu. Ti ostatní jen zaraženě stáli. Poté se zjistilo, že mrtvý skřet byl jejich náčelníkem a že všichni viděli, jak zemřel. Ba co víc, viděli, jak přišel o tři své končetiny. Nevíme jak, ale sir de Paye si nakonec zjednal pořádek a získal jejich důvěru. Tedy až do chvíle, než začal udílet rozkazy. Velel stáhnout se. Že prý tak nezemřou nevinní trpaslíci ani skřeti. Tím se odhalil. Najednou přišel šaman a sňal z něj očarování. V tu chvíli byli skřeti šokovaní. A strhla se další bitva. Několik kmenů se hádalo s jinými a rubali se mezi sebou. Ti, kteří to přežili, a že jich nebylo mnoho, obrali své padlé druhy o cennosti a utekli do hor. Nebohého elfa vzali s sebou. Tak byla vyhrána ta proslulá bitva. A já dodnes lituji toho dne, kdy se sir Patrick svou demencí osvobodil a vrátil se do mého domu.

 ---

 No a na závěr bych přihodil odkaz na něj. Takžetady ho máte, fešáka jednoho: http://www.darkelf.cz/hero.asp?h=5677

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů