Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Věk draků

7.1. 2013 Autor HMTD Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 5.67 Přečteno x1024
Pro ty kdo nečetli povídky z dračá soutěže, naší DE pokladny, vkládám svou povídku i zde. Přeji příjemné počtení.
Věnováno těm kdož prahnou po moci.

V potemnělé místnosti bylo chladno a ticho, což skvěle vyhovovalo muži sedícímu na trůnu, seděl o samotě bez hnutí, myslí mu proudily tisíce obrazů vzdálených království, nespočet tváří, těch jenž mu sloužili, i těch, kteří nechtěli uznat jeho svrchovanou vládu. Jeho soustředěnost náhle přerušily kroky. Ještě zkontroloval hranice své země a pak přesunul celou svou pozornost k přicházející osobě, ta poklekla ve vzdálenosti nejméně pěti kroků od trůnu a sklopila pohled.
„Vstaň a dívej se mi do očí bídáku. "
Tomu hlasu nešlo odporovat, rozléhal se celou místností a vtíral se do mysli. Klečící ihned uposlechl a zatím co se neohrabaně postavil, pozvedl svůj pohled směrem k majiteli onoho hlasu, oči však neviděl, celý obličej byl zahalen temnotou, jeho majitel nejspíš nechtěl, aby někdo viděl, jak teď vypadá. O svém pánovi si myslel své, jeho strašlivá moc přetvářela všechny kolem něj, a pokud z dříve překrásných obličejů udělala opuchlé šedivé karikatury plné vředů, co asi udělala s ním samotným?
„Tak jaké zprávy přinášíš?"
„Pane, máme ho, přesně jak jste si přál." „Tedy. "
Hlas mu znatelně znejistil.
„Tedy co?"
Bylo těžké odpovědět, když věděl, co se stává poslům, kteří nosí špatné zprávy, proto musel nejprve začít tím, co pána potěší.
„Můj pane, hledali jsme po celé Zemi draka a dlouho se zdálo, že mocný drak, kterého jste nechal kdysi zabýt v zemi dračího skonu, byl jediný, který je hoden vaší velikosti. Je pravda, že jsme naráželi na velké množství malých dráčků, jenže těm chyběla k majestátnosti celá staletí."
„K věci!"
Temný pán zařval tak, že se jeho poddaný roztřásl strachy a opět sklopil zrak.
„Našli jsme ho, je to ten nejsilnější, nejděsivější a nejmocnější drak jaký žije, jen jeho vlastní moc ho uchránila před vaším mocným pohledem. Nenacházel se v zemi draka, proto nám to trvalo tak dlouho, naštěstí ho prozradila jeho agresivita. Doslova vyplenil jednu ves."
Bylo vidět, že tohle jeho pána zajímá, možná si posel přeci jen život udrží.
„Pokusili jsme se ho polapit, ale ani třicet mužů na to nestačilo, když už jsme si začali myslet, že se bez vaší pomoci neobejdeme, pomohli nám drakobijci ze sousedství oné zpustošené země."
„To jste takoví hlupáci, že nic neuděláte sami?"
Posel ihned zalitoval, že se o drakobijcích zmínil, stejně jim šlo hlavně o to zbavit se draka. Sice jim slíbili, že jejich země nechá Dark Elf na pokoji, ale už když to sliboval, věděl, že o tom svému pánovi neřekne. Pokud dostanou rozkaz zničit zemi drakobijců, bez rozmyšlení ji srovnají se zemí, jejich slovo přeci nemá žádnou váhu.
„Draka jsme připravili tak jak jste si přál, i sedlo a otěže jsou již upevněny, chcete ho vidět?"
Rozhodl se pomlčet o jediném odklonu od pánových přání, doufaje, že až draka spatří v celé jeho kráse, nebude mu vadit, že nemá černou barvu.
„Jasně že ho chci vidět, ty špinavá kryso, a nepřej si vědět, co s tebou udělám, pokud s ním bude něco v nepořádku".
Až teď vstal Dark Elf z trůnu, rozhlédl se, ale jeho oči nepátraly po místnosti nýbrž okolo jeho pevnosti. Když našel, co hledal, udělal jediný krok a zmizel poslovi z očí. On sám si ani neuvědomil, že právě zdolal vzdálenost víc, jak pětiset kroků, jeho mysl už tam přeci dávno byla a díky své nezměrné moci byl takový přesun stejně těžký jako krok, který udělal.
Zas tak lehké to ovšem nebylo pro posla, který zůstal v místnosti. Celý vzteklý se rozběhl ven, aby co nejrychleji dohnal svého panovníka.
Drak sebou zmítal a dával všechnu svou sílu k tomu, aby opět nabyl svobody. Všude kolem něj pobíhaly desítky temných elfů, znetvořených mocí svého pána, snažili se někam upevnit ohromné řetězy připevněné na dračím postroji. Ten kdo viděl tuto podívanou, nemohl pochopit, jak mohli drakovi postroj nasadit a jak ho vůbec dostali sem před pevnost Dark Elfa.
Temný pán podívanou chvíli sledoval, a až když drak trhnul hlavou tak, že si přitáhl pět poslů držících jeden řetěz, na dosah tlamy, jednomu z nich ukousnul polovinu těla, a skoro jako by provokoval, ji vyplivnul přímo před něj, se rozhodnul zasáhnout.
„Tak dost! Kdo řídí tento chaos"
Všichni poslové se zarazili, naopak drak přidal na úsilí, už to vypadalo, že odletí, když setřásl všechny, kdo drželi řetězy na jedné straně. Dark Elf pozvedl ruku a třemi prsty pokynul směrem dolů. Drak se chvíli bránil, ale pak kouzlu podlehl a doslova se natáhl na zem.
V tu chvíli doběhnul ke svému pánovi posel, kterého opustil v komnatě.
„Můj pane, promiňte, že jsem to nestihl rychleji"
„Tak ty se omlouváš? Máš štěstí, že mému mazlíčkovi bídáci, jako jsi ty, moc nechutnají."
Aby dodal důraz svým slovům, kopnul do poloviny těla ležící mu u nohou.
Teď již klidného draka se mezitím podařilo upoutat k zemi.
„Vrať mi drahokamy, už jich nebude potřeba".
Posel rychle poslechl rozkaz a povolal nejvyššího zaklínače své skupiny, od kterého si převzal tmavou krabičku. Zaklínač se ještě uklonil směrem ke svému vládci a odešel.
„Otevři to!"
Posel ihned uposlechl, z otevřené krabičky vysvitla rudá záře a osvítila zatemněný obličej Dark Elfův, ten pohlédl dovnitř a vytáhl dva drahokamy jen o málo menší než vejce. Jeden rudě zářil, ale ten druhý byl popraskaný, bez záře a zakalený. Jeho ruka zničený kámen rozdrtila na drobné střípky, aniž by si nějak ublížil a druhý si schoval kdesi uvnitř svého pláště.
Řekl si, že drak musí být opravdu silný, když kámen svazující fyzické schopnosti nevydržel, ale pak pocítil malé zklamání z toho, že drahokam blokující magii draků je v pořádku.
Nyní se Dark Elf rychlým krokem vydal k drakovi, něco ho nejspíš velmi zaujalo.
„Prohlédl sis toho draka pořádně?"
Poslovi, který svého pána samozřejmě následoval, zalil čelo studený pot, tohle bude jeho konec, je s podivem, že si pán všimnul barvy až teď. Rozhodl se mlčet, a čekat na trest.
„To jste si vy hlupáci nevšimli, že to není drak, ale dračice?" Pomalým krokem přešel k tlamě obrovského tvora a přemýšlel nahlas. „To ale nevadí, dračice bývají ještě agresivnější a pak je tu ještě ta možnost mláďat. A co se týká tebe". Otočil se k poslovi, který měl co dělat, aby se udržel na nohou v náporu vzduchu vydechovaného dračicí. „Myslíš si, že jsem zapomněl, že měl mít ten drak barvy temnot?"
„Samozřejmě, že ne pane."
„A víš, že tě nemine trest?"
„Ano pane". Poslův hlas se třásl a vypadal, že za chvíli zkolabuje. Klesnul na kolena a prosil, jeho důstojnost byla pryč a cítil by se ještě hůř, kdyby věděl, že právě takové chování jeho pán nesnese.
Dark Elf sáhl dovnitř svého pláště, posel získal naději, tohle už viděl tolikrát, jeho pán u sebe nosí nástroj neuvěřitelné bolesti, je to jakýsi předmět plný hran a ostnů. Jeho cíl, zažije takové bolesti, že si bude přát smrt, jenže ta nepřijde, ale jednou přijde čas, ta bolest se stane snesitelnou a on bude žít. Posel už se téměř radoval, když tu přišel šok.
Dark Elf nejprve skutečně hledal svou oblíbenou hračku, kterou už mučil desítky těch, jenž zklamali jeho důvěru, jenže jeho prsty narazili na něco s dokonale hladkým povrchem, hned dostal zábavný nápad, jak vyřešit tento problém. Vytáhl rudě zářící drahokam, a ještě jednou se podíval na posla, který na něj nyní hleděl nevěřícným výrazem.
Dračici bylo velice nepříjemné ono kouzlo, které ji doslova poutalo k zemi a svazovalo její magické schopnosti. Nezbývalo jí než sledovat veškeré dění kolem. Dark Elf se jí hnusil čím dál tím víc, žila celá staletí, ale doteď žádný zástupce nižších ras nezasáhnul do života draků tak jako ten stojící přímo před ní. On přímo ovlivňoval životy jejího druhu tím, že některé prastaré dračí vůdce nechal zabít a i přes to se přeživší rozhodli zůstat neutrální. Teď už věděla, že udělali chybu.
Dark Elf právě vytáhnul ten odporný kámen, který jí dříve bránil používat magii. Vůdce poslů, se svíjel na zemi v pláči. Všemu přihlížela jednotka, která ji zajala, seřazená do tří řad čekající co bude dál. Dark Elf pozvedl drahokam do výše směrem k ní, v tom okamžiku ucítila v sobě neuvěřitelné nutkání uvolnit svou moc, ale ona nic takového nechtěla, magii si celou dobu šetřila a teď jí bylo jasné, že pokud ihned část nevypustí, rozerve jí to na kusy. Ještě okamžik vzdorovala a pak se rozhodla použít nejjednodušší způsob uvolnění. Přímo na Dark Elfa i posla vychrlila velice silný magický plamen.

Všude kolem byly plameny, dokázal si představit, jak velký to musí být žár, dokonce musel zesílit svůj magický štít. Cítil vzrušení, což už u něj nebylo obvyklé, zbavil se totiž téměř veškerých pocitů, protože je považoval za známku slabosti. Ale ta neuvěřitelná ničívá síla a chaotické proudění plamenů kolem jeho těla ho zkrátka nemohla nechat klidným. Vychutnával si tento výjev, až do chvíle kdy rudý drahokam začal pohasínat, až nakonec úplně vybledl a popraskal. Plameny zmizeli a dračice únavou ztratila vědomí.
Dark Elf se rozhlédnul a byl potěšen tím, co viděl, do vzdálenosti více než patnácti kroků od drakovy tlamy bylo všechno spáleno na popel. Plamenům nejenže neuniknul posel, který měl být ztrestán smrtí, ale ani nikdo z nastoupené jednotky. Z dostatečné vzdálenosti ho sledovali snad všichni poddaní z okolí pevnosti, on v jejich tvářích viděl nesouhlas s tím, co udělal, ale byl si jistý, že se mu nikdo nepostaví a strach, který z něho měli, ještě vzroste.
Jeho pozornost opět upoutala dračice, která začala přicházet k sobě. „Neposlušnost jsem vyřešil a teď vyřeším tebe. Vstaň!" Dračice rozkaz provedla, aniž by jí musel donutit, přeci jenom byla ráda, že se konečně mohla pohnout. Rychle, ale trochu vrávoravě se postavila, když si protahovala křídla, byl na ni velice impozantní pohled. Náhodný pozorovatel by nikdy nemohl tipnout, že v tuto chvíli není obrovský tvor pro Dark Elfa žádnou hrozbou.
„Je perfektní". Pomyslel si temný pán. „Tedy, až na tu barvu, ale to není žádný problém, teď ti, jenž neschopností svou, zklamali mou důvěru, nyní tento problém napraví."
Vznesl se do vzduchu, s mírně roztaženýma rukama ve svislé poloze. Letěl pomalu, ale i to bylo pro všechny přihlížející ohromné představení, o tomto se bude ještě dlouho vyprávět, protože ač byli na magii svého pána zvyklí, žádný z nich ho ještě neviděl levitovat. Doletěl nad draka, který se nejspíš opět nemohl proti vlastní vůli hýbat. Přeletěl nad místo, kde bylo upevněno sedlo a otočil se ve vzduchu směrem k dračí hlavě. Stále visel ve vzduchu, téměř jako ukřižovaný, jen kousek nad drakem. Pozvedl ruce s otevřenými dlaněmi a v tom okamžiku se veškerý popel ležící na zemi před drakem zvedl do výše. Byl téměř dokonale bílý, což dokazovalo ohromnou teplotu magického ohně, který ho stvořil. Rozptýlil se okolo celého mohutného těla, každá drobounká částečka zamířila k tělu, jako by měla přesně určené místo, kam míří. Popel začal dosedat a ihned měnil barvu na černou, po chvíli mělo celé drakovo tělo i kovový postroj černou barvu. Nezůstal ani náznak toho, že byl kdysi rudý. Dark Elf si své dílo prohlédl a spokojený s výsledkem se snesl do sedla upevněného mezi dračími křídli.
Během let se mezi služebníky temného pána vyvinuli různé teorie, proč bílý popel způsobil, že drak nakonec nabyl černou barvu. Většina však věří, že společně s popelem, se na draka nalepily i černé duše oněch poslů a ty nakonec daly drakovi barvu. Jak to skutečně bylo, ví nejspíš pouze Dark Elf.
Chopil se opratí a silně zatáhnul, na jejich koncích byly háky zabodnuté přímo do dračího krku, byl to jeho vlastní nápad, drak kvůli bolesti snadno pochopí, co se po něm chce a on nebude muset plýtvat mocí. Dračice ucítila silnou bolest, když jí háky zajeli do masa. Moc dobře chápala, co se po ní chce. Vzepjala se na zadních nohách, téměř jako kůň a plnou silou zařvala. Bylo to slyšet nejen přes celou zemi Dark Elfa, ale ve všech zemích snad po celém světě. Každý kdo rozumí dračí řeči, mohl v jejím hlase objevit nejenom velký zármutek a lítost, ale také příslib pomsty tomu, kdo tyto pocity způsobil.
Uplynul rok, který byl obdobím strachu. Lidé s obavami sledovali oblohu, často když po nebi přeletěl černý stín, znamenalo to, že se na jejich zem zaměřil pohled temného pána, a brzy přijdou jeho vojska, jenž jim vezmou i to málo co mají. Již dříve to tak bývalo, jenže od té doby co měl Dark Elf svého draka, měl mnohem větší přehled než dříve a často zavítal i do končin o kterých dříve neměl snad ani ponětí. Občas pouze přiletěl a spálil lidem jejich domovy pro své potěšení. Mnoho lidí odešlo, chtěli hledat štěstí jinde, ale kam se schovat když nepřítel byl všude? To vše se změnilo jednoho dne.
Byl chladný den, ale to Dark Elf nevnímal, užíval si let na svém mazlíčkovi a rozhlížel se po krajině. Dračice tohle místo moc dobře poznávala, tady ještě před rokem žila. Zrovna přelétala nad vesnicí, kterou sama zničila, zdejší obyvatelé totiž neunesli dračí doupě ve své blízkosti a ohrozili životy jejích potomků. Zničení vsi byla strašlivá chyba, nejenže zájem lidí na její smrti ještě vzrostl, ale upozornila na sebe služebníky temného pána. Ucítila známou bolest, která ji vyrušila z přemýšlení o minulosti, to si Dark Elf přál zpomalit a dával jí to najevo pomocí opratí.
Něco tam viděl, někde v mracích se mihnulo cosi modrého, ale než drak zpomalil, už to neviděl. Použil moc, aby prohlédl skrze hustá mračna. „Á tamhle jsi, ty mrško". Teď už si byl jistý, je to drak, ještě mladý, ale dost silný, aby unesl muže v plné zbroji. Hned ho napadlo, že by se mohl hodit, jednak do jeho chovu, který plánoval založit, a také by byl vhodný pro jednoho z jeho generálů. Ještě si ověřil, že se skutečně jedná o samce a ihned se rozhodl, že si ho chytí sám. Nasměroval dračici do mraků a přinutil jí nabrat nejvyšší rychlost, jaké byla schopna.
Nejprve nevěděla, proč jí nutil zamířit do mraků. Obvykle totiž chtěl přelétat nízko nad zemí, ale když se podívala pozorněji, spatřila v dáli modrého draka a hned jí došlo, že něco není v pořádku. Tenhle tady nemá co dělat, sídlí několik hodin letu odsud. Moc dobře ho poznávala, byl to největší modrý drak, i když byl o víc jak dvě třetiny menší než ona. Dark Elf ji stále pobízel k větší rychlosti, jí však bylo jasné, že ho nikdy nedožene, pokud sám nebude chtít. Její velikost jí totiž, značně ubírala nejen na obratnosti, ale i na rychlosti.
Mířili přímo k dvěma mohutným a stále činným sopkám. Dark elf už si uvědomil, že jen díky dračici ho nedohoní, a proto zformoval kouzlo a přenesl se i s dračicí jenom těsně za pronásledovaného. Uvědomil si, že použil na přenos více moci, než čekal, stejně už to nehodlal dělat znovu. Připravil si další kouzlo a seslal ho na zamýšlený cíl. Kletba, která měla modrého znehybnit, však minula, protože drak se jí bez obtíží vyhnul. Plný zlosti připravil další kouzlo, tentokrát mnohem důmyslnější. Modrý teď kličkoval jako šílený, takže se zdálo, že temný pán musí minout, ale kouzlo, které mělo podobu bílé zářící koule, naprosto kopírovalo jeho pohyby a neomylně zasáhlo cíl. Modrý vypadal velice zmateně, když se řítil k zemi a Dark Elf zalitoval, že honil draka tak vysoko. Rychle pomocí magie převzal plnou kontrolu nad dračicí a zaměřil padajícího draka kouzlem, které ho mělo zpomalit. Už byli téměř u země, ale stále to vypadalo, že padající modrý nemůže dopad přežít, když v tom roztáhl křídla a zbrzdil svůj pád sám, kouzlo, které ho svazovalo, muselo povolit.
Nečekal, že to bude tak těžké. Ukončil magickou kontrolu nad svým mazlíčkem a opratěmi dal důrazně najevo, že pronásledování neskončilo. Dračice však začala brzdit, možná se nechtěla přiblížit k sopkám, ke kterým teď doletěli, ale spíše se vzepřela jeho rozkazům, aby modrému pomohla utéci.
„Tohle si s tebou vyřídím, ty mrcho", zařval Dark Elf a opět jí pronikl do mysli. Už se cítil trochu vyčerpaný, ale musel se opět přenést blíž k modrému, než se dostane do prostoru mezi vulkány, tam by se jeho dračice nevešla. Opět se teleportovali, už však bylo pozdě, temný pán sotva stihnul vylétnout výš. Zlostí vytrhnul opratě z dračího krku, stejně už své dračici nemohl věřit. V tom na něj něco shora zaútočilo. Než však stačil zareagovat, bylo to pryč. Magicky se rozhlédl po neznámém útočníkovi, když tu přišel útok zprava. A Temný pán si až pozdě uvědomil, co bylo cílem prvního útoku. Jim nešlo o to ublížit jemu, ale poškodit dračí postroj. Nyní bylo díky dvěma předešlým útokům uvolněné sedlo. Než stačil něco udělat, sklouzlo z dračího hřbetu a on se ocitl ve vzduchu.
Přešel z pádu na levitaci a uvědomil si, že ho obklíčili. Proti němu se ve vzduchu držela jeho černá dračice, za ním modrý, který ho tak rozčílil a po stranách poletovali malí červení dráčci, jenž mu odepnuli sedlo, byli čtyři nebo tři a létali drze blízko.
„Tady náš společný let skončil, odejdi a nech náš druh nepokoji".
Ještě se s rychlého sledu událostí nevzpamatoval a hlas, který teď slyšel přímo v hlavě, ho velice překvapil, nejen že netušil, že draci umí obecnou řeč, považoval je jen za tupá nemyslící zvířata, ale co ho překvapilo nejvíc, byl fakt, že pronikla jeho mentálním štítem, to bylo prostě nemožné.
„Vy tupí plazi, ihned se podrobte, mojí vůli, jinak vás všechny zničím".
„Ty nikomu z nás neublížíš, ten den, když jsi mě donutil použít plamen až k bezvědomí, jsem si uvědomila, že jsi jen o málo mocnější než já, ale to jsi byl v plné síle, dnes už jsi svou moc několikrát mohutně použil a navíc já nejsem jediná, kdo proti tobě nyní stojí."
Zlost v něm vřela stejně jako láva v sopkách, které mu žárem a odlétající roztavenou horninou poškozovali magický štít. Zaútočil bleskem na jednoho z malých rudých dráčků, ten se ihned začal řítit k zemi nejspíš mrtev, ale tím kouzlo nekončilo, blesk přeskočil na modrého, který trochu zavrávoral, nakonec trefil blesk ještě dračici, a pak mu došla energie. Dračice zařvala a vychrlila na Dark Elfa oheň cílený na zničení jeho štítu. Modrý na nic nečekal a zaútočil také, jeho plamen byl téměř bezbarví s lehce namodralým zbarvením.
Dark Elf se jejich snahám nejprve vysmíval, pak však ucítil žár a musel posílit štít. Chtěl poslat další kouzlo, ale vzápětí si uvědomil, že posílení štítu opět nestačí, na těle mu vyrazil pot. Posílil štít ještě víc. Vyschlo mu v ústech. A pak si uvědomil, že ho někdo nutí, aby štíty zrušil, používali proti němu kontrolu mysli tak jako to dělal on s dračicí. V tom okamžiku jeho štít padl a ve stejnou dobu přestali i útoky. Byl bezmocný, takhle už se necítil léta, byl poražen, ale proč ho tedy nezabyli.
„Myslíš, že bych tě nechtěla zabít?" Jenže sám výš moc dobře že to není tak lehké, svou magií sis život pojistil moc dobře. Dlouho jsme zůstávali stranou, ale ty sis zajistil dračí hněv a proto jsme se rozhodli, nyní každý kdo půjde proti tobě a bude hoden naší pomoci, ji od nás dostane."

Dark Elf seděl na svém trůnu, jeho myšlenky však bloudili daleko od jeho království. Od dne kdy utrpěl porážku, už uplynul nějaký ten pátek a on měl čím dál větší obavu, zda je tak neporazitelný, jak si do nedávna myslel. Pomyslel si, že brzy zjistí, zda jsou jeho obavy oprávněné, právě totiž sledoval ohromnou armádu, nad níž kroužil modrý drak.
Pomyslel si: „je tohle můj konec?"

Hodnocení článku: Hodnocení 5.67, Hodnotilo 3 uživatelů