Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Tradice...

Za dob minulých, kdy sever divočinou byl a jih husté pralesy halily, tehdy bývalo zvykem zimu vyháněti rozličně. Inu třeba takto...

 

 


Rudé jazyky plamenů lačně olizovaly borové dřevo. Velká síň byla naplněna jejich hučením a praskáním, tu a tam přerušovaným hlaholem válečníků rozsazených na dlouhých lavicích podél stolů přetékajících jídlem. Na velkých tácech zde ležela vyrovnaná pečená kuřata spolu s holoubaty. V mísách se vršily kusy skopového a vepřového masa. Na roštech se otáčela selata ba co, na jednom dokonce i celý býk. Mezi pokrmy bylo i nepřeberně lovné zvěře: kančí, srnčí, divoké husy, hrdličky nebo nadívaní bažanti. Z hlubin vod vylovení zde leželi candáti, okouni a karasové, v čele tabule u nejváženějších mužů pak jeseteři, sumci a úhoři. Mezi soudky tmavého piva stály mísy plné šneků zalitých v másle a zasypaných bylinkami. Nechyběly ani výtvory jako volavčí pečeně, klobásky, jitrnice, škvarky, uzený bok a k tomu všemu nejrůznější placky a chleby. Zkrátka a dobře veliká hostina, hodná největších válečníků severních plání. Po celé síni kolem dubových stolů bylo rozesazeno mnoho válečníků oděných do těžkých plášťů lemovaných vlčí, medvědí, nebo rysí kůží. Na lavici vedle každého muže ležela jeho zbraň, někde to byl meč, jinde sekera, nebo biják. Borové dřevo zapraskalo a z plamenů vyletěl nový mráček jisker. Ženy, jež až do této chvíle divoce tančily kolem plamenů odešly do rohu místnosti a jejich původní místo zaujal vysoký šlachovitý válečník. Mohutný černý plnovous, oči barvy horského plesa a zažloutlé zuby v krutém úsměvu, to byl Baghror, náčelník kmene medvědů. Popadl jeden ze zašpičatělých klacků vedle ohně, zapálil jeho špici a za hlasitého povzbuzování došel k trůnu v čele místnosti. Na trůnu, zhotoveném z jediného kusu prastarého stromu, seděl velký panák, oděný do lehkého brnění a látek, s ocelovou korunou na hlavě. Baghror zavrčel, zařval a vší silou probodl brnění na prsou postavě, až se na svém místě zapotácela. Ostatní barbaři vybuchli v mohutný ryk a jeden za druhým se hrnuli k ohni, aby i oni mohli zasadit vládci zimy smrtelnou ránu a dopomoci tak návratu jara. Potom, co byl rituál svržení zimy ukončen, se někteří válečníci přesunuli zpět k hodovním stolům a jiní pak do písčité arény sloužící k pěstním soubojům. Pilo se, jedlo, veselilo do pozdních nočních hodin a ještě dál, dokud poslední z vousatých válečníků nepadl zmožen únavou k zemi. Černá mračna pohlcující nejvyšší věže tvrze Dokhold výhružně hřměla a prudký vichr lomcoval okenicemi, ale ani ta nejsilnější ledová bouře nedokázala uhasit oheň v srdcích divokých barbarů, pánů severu a nejobávanějších válečníků od širých plání po třpytivé moře.
Hodnocení článku: Hodnocení 5.00, Hodnotilo 3 uživatelů