Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Komentáře k Baldurovu turnaji - Předkolo

28.1. 2013 Autor Glíma Komentáře Komentáře (1) Kategorie Dění v ligách Hodnocení 8.00 Přečteno x1066

Po té co jsem byl vyhlášen vítězem Baldurova turnaje v kateorii komentátor, tak cítím povinost zveřejnit alespoň příběhy z výtězných komentářů.

Dnes jsou zde tedy příběhy z předkola ve kterém se utkali Go OG Go Divokým Slunovratem


2.10.2012 12:09

"Pane, pane!"
Mohutný barbar pomalu vylezl ze svého stanu: "Co je Agragu. Proč mě rušíš při zábavě?".
Agrag se letmo podíval rozevřeným vchodem do stanu svého velitele. Zevnitř na něj mrkla nahá temná elfka.
"Promiň pane. Naše hlídky viděly tlupy skurutů v okolí."
"Tak skuruti. Fajn,", Eragonovi se zablesklo v očích: "bude téct krev. Kde jsou?"
"Všude, pane."
"Dobře, pošli pár vojáků do okolních vsí a přitáhni dost bojeschopných chlapů. Já tady zatím dokončím to co tu mám rozděláno.", s těmito slovy se otočil a vcházel do stanu.
"Ty mi nerozumíš pane. Oni jsou opravdu všude. Nemáme kde zverbovat nové muže!"
Eragon se v půli kroku zarazil a pomalu se na něj otočil.

 

3.10.2012 16:35

"To místo zde se mi přestává líbit, je tu příliš mnoho tajemství."
"Chápu sire Patricku. Ten klášter co jsme včera našli není na žádné z našich map."
"To je jedna z věcí. A také tu moji rytíři našli tajemnou podzemní svatyni. Zatím se žádnému nepovedlo do ní vstoupit."
"Čí je to svatyně?"
"Nevím. Jak říkám ještě jsme se do ní nedokázali dostat. Navíc je tu ještě jedna záhada. Na výhodě se objevili Temní. Prý je zde nikdo neviděl už stovky let."
"Myslíš, že to nějak souvysí s naší přítomností zde?"
"Nevím, měli by jsme být opatrní. A co ten přístav s loděnicí o které mluvil náš podivný představený kláštera? Už jste ho našli?"
"Našli. Bohužel je nám ale k ničemu. Lodě nemohou vyplout, protože přilehlé moře brázdí barbarské flotily, které každou místní loď potopí."
"Jak říkám. Tohle místo se mi přestává líbit."

 

4.10.2012 13:00

Mladý skurut u ohně zavrčel na nově příchozího. Ten se na něj jen vzteklě podíval a kopancem ho vyhodil z jeho místa. Na to si pak sám sedl. Mladý ještě jednou nevrle zavrčel a odplazil se do stínu. Moc dobře ví že tento ošlehaný válečník má na to právo.
"Zbylo něco?", zeptal se nově příchozí.
"Tady máš.", křikl největší ze skurutů a hodil mu kus masa: "Tak co říkal náčelník?"
"Dnes v noci,", odpověděl příchozí zatímco okusoval stehno: "čekat nás budou odpadlí od hordy a prý o nás už ví."
"Konečně pořádný boj, ne jako tihle." Při těch slovech ukázal na hromdu okousaných kostí: "Už jsem se začínal bát, že starý Jádro nemá dost sil dál nás vést."

 

5.10.2012 22:32

Trojice skurutů se neslyšně pohybovala lesem. Když se přibížili na dohled ke svému cíli, tak se rozdělili aby kořist obklíčili. Ještě pár minut a budou se moci zase pořádně najíst.
V tom jednorožec zvedl hlavu, rozhlédl se kolem a mohutnými skoky se rozběhl mezi dvojici lovců. Všichni tři s děsivým řevem vyrazili vpřed, ale prchajícího jednorožce neměli šanci dostihnout.
"Prokletá země. Není tu nic jinýho než tyhle zvířata. Co jsme tu tak se nikomu nepovedlo chytit ještě ani jedno. Mám hlad. Náčelník by nám měl sehnat čerstvý maso."
"Vždyť víš, že jsme tady obklíčený. A i kdyby jsme nebyli, tak Velký Polus nás už stejně odepsal."
"Ne tak rychle.", žařval nejvyšší z trojice: "Ještě žijem a můžem bojovat. Jen co prorazíme to obklíčení, tak si dojdu pro Polovu hlavu."
"Bez masa se tady těžko ubráníme."

 

6.10.2012 21:44

"Pane, následujte mne prosím.", promluvil vysoký bělovlasý muž. Jeho bílý vlas ještě umocňoval sněhově bílý plášť s bílou tunikou. Při výstupu po schodech věže se opíral o dlouhou berlu. Také bílou.
Muž který šel beze slova za ním byl sice o hlavu menší, ale o nic méně impozantní. Široká ramena, ještě podtrhoval jílec obouručného meče jež nad nimi vystupoval. Když navíc porozrnul svou vestu z medvědí kůže mohl každý vidět ostří dvoubřité sekery a dlouhý tesák které se mu houpaly u pasu.
V nejvyšší místnosti věže muž v bílém opět promluvil: "Zde pane, stačí jen položit dlaň na tuto křišťálovou kouli."
Barbar se zamračil. Nedůvěřuje téhle magii, ale i tak pomalu vztáhl ruku ke kouli na kameném podstavci. V okamžiku kdy se ji dotkl tak jej oslnila jasná záře, s rukou už však nemohl ucuknout.
"Buď pozdraven Zajdo.", uslyšel hlas, který jako by vycházel z vnitřku koule. Když se na ni podíval začal pomalu rozeznávat uvnitř obraz barbara dotýkajícího se křišťálové koule stejně jako on.
"Xerxési?"
"Ano, tohle je pěkná hračka co ty mágové používají, co. Je to zatím to nejlepší co se mi z týhle věže povedlo dostat. Každopádně rád tě zase vidím starý brachu a jsem rád, že tvý chlapi postupujou podle plánu."
"Jak jinak.", ušklíb se Zajda: "Tihle skrčkové nejsou pro nás žádnou hrozbou."
"Jen je nepodceň! Ale nyní je čas spojit naše vojska a udeřit na nepřítele plnou silou."

 

7.10.2012 23:59

"Co děláš s tou vodou? A co vy dva? Jakto, že nemáte šátky přes hubu? To jste se ještě nic nenaučili? Chcete aby vás poušť zabila dřív než narazíme na skutečný odpor?", řval mohutný skřet na ostatní z hřbetu statného vlka.
"Už je vše zbaleno? Tak nasedat a vyrážíme. Co je to s vámi. Hněte se, nebo vám mám pomoc karabáčem?"
"To ten démon, náčelníku.", řekl jeden ze skřetů: "To není normální protivník kterého by jsme mohli zabít."
"Cos to řek?", zařval sedliqus a otočil svého vlka k němu. Ten než stačil zareagovat tak jej náčelník srazil šavlí k zemi.
"Říkám vám, že žádný démon neexistuje. Jsou to jen povídačky. Jediné co nás čeká je písek a pár toulavých nomádů."
Skřeti jen neochotně nasedli na své vlky a následovali svého vůdce do pouště. Po několika hodinách jízdy konečně dorazili k rozlehlé skupině balvanů. Zde je to místlo. Zde mezi balvany má být oáza kde se schovávají poslední pouštní lidé. Dnes je konečně všechny zničí.
Náčelník obhlídl své vojsko a vydal se směrem k nejbižší skulině mezi kameny. Když v tom se přímo před jeho vlkem zvedl písek v třímetrový sloup o metru v průměru. Vlk se vzepjal s shodil jej z hřbetu. Jak se před touto magií snažil utéct, tak se z písečného sloupu vymrštilo chapadlo a odhodilo ho proti blízké skále kde zůstal bezvládně ležet.
"Démon!", vykřikli vyděšení skřeti a ustoupili o několik kroků zpět. Jen náčelník tasil svou šavli a vyrazil vpřed.
Mrštně se vyhnul chapadlu které se po něm ohnalo a skočil přímo proti sloupu. Napřáhl se, ale než mohla rána dopadnout, tak mu druhé chapadlo, které se z nenadání objevilo, podrazilo nohy. První z chapadel se mu okamžitě omotalo kolem pasu a zvedlo do jej výšky. Sedliqus si rychle otočil šavli v ruce a až po jílec ji zabod do písečného chapadla.
V tom se ozval ohlušující řev, chapadlo se zavlnilo a upustilo jej do písku.
"Je zranitelný!", zakřičel. Na to ostatní skřeti tasili šavle a vyrazili s křikem do útoku.

 

8.10.2012 22:42

Šel jsem se svým pánem sám do hor. Musel na nás být zvláštní pohled. Můj pán, ač skurut, se pohybuje jak nejlepší elfí válečník. Jako by mu chyběla divokost jeho rodu. A jeho zbraň. Žádná sekera, nepo palice. Místo toho se mu u pasu houpe dokonale vyvážený meč. Někomu by možná připadal změkčilý. Však i já když jsem se s ním poprvé střetnul jsem jej podcenil, a to jsem bojoval se skuruty již více jak dvěstě let. Pravdou je, že i když na to nevypadá, tak je to nejnebezpečnější náčelník skurutí hordy jakého jsem kdy potkal.
A já? Já jsem jeho otrok. I když za těch dvacet let co mu sloužím se z nás stali skoro přátelé, o čemž svědčí i meč který smím nosit. Tenkrát se střetlo mé vojsko s tím jeho. Skurut proti elfovi. Počtem nás příliš nepřevyšovali a zdálo se, že to bude rychlé vítězství. Ze všech elfů jsem přežil jen já sám. Tenkrát pro mě bylo neuvěřitelné, jak jen sám dokázal pozabíjet mé nejlepší muže. Až později jsem se dozvěděl, že prodělal výcvik u temných. Jaká z toho vzešla vražedná kambinace elfí zručnosti se skurutí silou.
"Proč jdeme do hor Divochu? Neměli by jsme být spíše u tvých vojáků?"
"Nepřátel je příliš mnoho. Potřebujeme posily.", dostalo se mi odpovědi.
"Posily z neprostupných hor? To nedává smysl. I kdyby jsme za nimi našli nějakou pomoc, tak žádná armáda tudy nikdy neprojde."
"Ano, to neprojde."
"No, ale proč teda, ...", žačal jsem: "Počkej. Nechceš přece utéct?"
"Ne. Nechci.", opět mi krátce odpověděl.
Po chvíli mi to nedalo a zase jsem se zeptal: "Kam tedy jdeme?"
Můj pán se zastavil a ukázal do malého údolí: "Támhle."
Okamžitě jsem si všiml malého vchodu do jeskyně: "Ale Divochu,", vydechl jsem zděšeně: "tam přece sídlí ďábel."
Podíval se na mě: "Ty víš o někom jiném kdo by nám mohl pomoc?"

 

10.10.2012 23:31

Kočár zastavil před příkopem u brány pevnosti. Voják v modrozlatých barvách pohlédl dolů a okamžitě vydal rozkaz otevřít bránu a spustit padací most. Zatímco se brána otevírala, tak oba koně netrpělivě frkali. Jakmile se most dotkl země okamžitě vyrazili směrem ke královskému paláci. Všichni vojáci, kterých byla pevnost plná, jen ustoupili z cesty. Každý věděl komu tento kočár patří.
U vchodu do paláce již čekala vysoká postava zcela zahalená v černém plášti spolu se dvěma tucty vojáků. Muž v černém jako jediný nebyl ozbrojen.
Když kočár zastavil, jeden z vojáků k němu okamžitě přistoupil a otevřel dveře.
Z kočáru pomalu vystoupil elf téměř stejně vysoký jako ten v černém. Oproti němu byl ale mohutnější a v ruce držel drahokamy vykládanou hůl.
"Vítám tě bratře. Jak vidíš, tak tvé rozkazy jsme splnili."
"Ano, taky tě rád vidím Rolfe. Teď pojďmě dovnitř, Doveď mě rovnou do trůního sálu. Promluvíme si cestou."
Když oba temní elfové vešli do chodeb paláce tak si Rolf poprvé sundal z hlavy kápi.
"Nevypadáš dobře. Nešlo snad něco podle plánu?"
"To ne Cade, vše jak si to předpověděl. Jen jsem unavený. Byl to včera náročný den. Víš jak mne zmáhá magie uprostřed bitvy."
"Dnes si odpočineš. Až mi to tu ukážeš, tak pro dnešek převezmu velení pevnosti. Ale víš, že tě budu zase potřebovat v poli. Jseš jeden z mých nejlepších velitelů a zaklínačů. Mimochodem, byli nějací zajatci?"
"Ano, mnoho. Celou noc jsem vykonával oběti."
"V pořádku. A teď mi ukaž ten trůní sál, ať vidím jesli nepřesunu své sídlo sem."

 

11.10.2012 21:40

Nad údolím kroužila hejna vran. Jindy se této oblasti ptáci vyhýbali, ale dnes je přilákal pach krve který se ještě vznášel ve vzduchu po včerejší bitvě.
Dole pod černými ptáky se po bojišti pohybovala dvojice skřetů. Rychle prohledávali těla barbarů i skřetů. Těch druhých leželo kam až oko dohlédne daleko více. Občas se jen vystrašeně rozhlédli a rychle přeběhli k další mrtvole. Musí pro sebe nabrat co nejvíc, než se vítězové vrátí.
"Hele Kragu, tenhle má měšec. Tam je minimálně 20 zlaťáků."
"Spočítáme to večer. Teď se podívej támhle. Já zatím prohledám tenhle vůz.", odvětil Krag a vrhl se do trosek rozlámaného zbytku mobilního opevnění.
"Hele Kragu, podívej se co jsem našel.", nakoukl první skřet za svým kumpánem do trosek vozu.
"Srome, nenos mi sem každou cetku. Na to nemáme čas."
"Ale tohle bys měl opravdu vidět.", odvětil Srom a vstoupil dovnitř. V ruce držel useknutou skřetí hlavu.
"Našel si hlavu?", zeptal se s úšklebkem Krag.
"Jen se na ni podívej."
"Ale vždyť to je, ...", zarazil se Krag.
"Ano, náčelník Mohykán"  

 

12.10.2012 19:54

"Pane, je zde posel."
"Přiveď ho.", odvětil bojovník a dál si sundaval kusy zbroje.
Za okamžik vstoupil do stanu muž, na první pohled válečník.
"Pane."
"Tebe neznám. Ty nejsi jeden z mých poslů.", zamračil se Lord: "Ale je dobré zas vidět člověka. Už měsíce jednám jen s tou skřetí havětí. Nic proti nim, jsou mezi nimi dobrý válečníci, ale když s nimi musíš vyjednávat. A pak vytáhnu do pole a zase skřeti, myslím, že mi rozumíš."
"Ano, pane.", pousmál se posel.
"Kvůli tomu si ale určitě nepřišel. Posaď se a povídej."
"Pane, přicházím ve jménu našeho vládce Xerxése. Náš útočný oddíl pronikl hluboko do území nepřítele. Dnes se nám podařilo prorazit až k území udatného vládce Lorda. Ztratili jsme ale kontakt s hlavní armádou. Z rozhodnutí máho velitele jsem přišel požádat o pomoc a zásoby pro mé muže. Výměnou pak mohu nabídnout naši spolupráci v postupu proti našemu společnému nepříteli."

 

13.10.2012 23:45

"Vítej brachu v naší skromné vesnici. Co pro tebe můžeme udělat než půjdeš zase dál?"
"Doneste mi vodu a něco k jídlu! Po cestě mi vyhládlo."
Předák vesnice se zamračil, ale pokynul aby příchozímu skřetovi posloužili. S Termitodlakovými posly není radno se přít.
"A kdy vyrážíš dál, jesli se můžu zeptat."
"Napřed si musím promluvit s vaším šamanem. Dej pro něj poslat. Pak se uvidí."
"Je nám velkou ctí, že sám velký náčelník si žádá moudrosti našeho šamana. A jsem si jist, že mocný Ok-Karalak ti jistě v brzké době dopřeje sluchu."
"Řek jsem, přiveď ho!", zařval posel: "Hned!"
"Ale omluvte mne pane, je zvykem, že Ok-Karalak sám rozohuje kdy se s kým bude bavit."
"Je mi jedno co je u vás zvykem. Do minuty ať je tady.", řekl skřet a zakousl se do kusu masa který mu přinesli. Dále si už předáka nevšímal. Ten tedy odešel za svým šamanem.
Když se za chvíli vrátili, oba se tvářili zachmuřeně.
"Čeho si žádá mocný Termitodlak? Co je tak naléhavé, že přikazuje narušit tradice mocných rituálů?", promluvil Ok-Karalak
"Ty jseš šaman? Náčelník žádá tvé služby. Vyslal posly do celého svého panství aby přivedli všechny šamany. Je potřeba vaší moci v boji proti nepříteli."
"Již zde byli před několika úplňky a duchové vědí, že odvedli oba mé učedníky."
"Jo, já vím. Teď mám přivést tebe. Potřebuje všechnu moc co se v téhle zemi ukrývá. Proto jsem přišel pro tebe. Vy zasvěcení budete intenzivně učit ty kteří projeví talent. K tomu učedníci nestačí."

 

14.10.2012 22:46

"Brzy přijde zima. Myslíš, že ještě zaútočí?"
"Nevím. Jisté je, že za pár týdnů již budou naše soutězky v bezpečí. Je těžké jimi projít i nyní. Až zavanou sněhem, tak je žádná armáda nedokáže překonat."
"Skřeti nikdy neměli sejít do údolí. I ostatní měli zůstat v bezpečí hor jako my. Měli jsme čekat až se vrátí Pán a ne se zaplétat do našich vlastních válek. A teď dokonce naši vlastní bratři hrozí, že nás z našich vor vyženou."
"Možná že ne. slyšel jsem, že ti skřeti co přišli z pouště byli vyhnáni velkými lidmy."
"Nevím jestli jsou to pro nás dobré zprávy. Každopádně musíme naše soutězky ubránit ještě pár týdnů do prvního sněhu."

 

15.10.2012 21:13

"Co vás přivádí do našich skromných loděnic, pane."
"Přišel jsem s tebou vyjednat změnu další výroby. Jak si už určitě slyšel, tak bitvy v těchto končinách už skončili. Nebudu proto potřebovat stavět další válečné lodě."
"Ale pane, co naše zakázky."
"Rozdělanou zakázku ti samozřejmě zaplatím. Dále pak budu po tobě chtít zvednout stavbu obchodních lodí o polovinu."
"Ale ani to neuživí celou moji dílnu. Budu tak muset propustit polovinu svých zručných tesařů."
"Víš co?", zamyslel se otp: "Šikovní tesaři se mi budou hodit. Zítra za tebou přijdou moji chlapi a vezmou je s sebou na západ. Na frontě budou pomáhat se stavbou opevnění a obléhacích strojů"

 

16.10.2012 14:02

Mohutný barbar rozrazil dubové dveře trůního sálu.
"Pojď dál Xerxési.", přivítal jej temný elf který stál v čele dlouhého stolu: "Už na tebe čekáme."
Xerxés se rozhlédl po přítomných. Krom elfa který jej oslovil zde již byla čtveřice statných barbarských válečníků a jeden skurutí náčelník.
"Koukám, že jdu poslední. Ale stejně jste už začali.", dodal při pohledu na hostinu která byla připravena na stole.
"Jen se neboj, všeho je dost. Jen pro dnešní den jsem nechal narazit dvanáct sudů nejlepší medoviny.", řekl hostitel zatímco si Xerxés sedal na volné místo vedle Zajdy: "A poslední nejseš, ještě čekáme na Termitodlaka. Ten ale asi dorazí až zítra, má sem dlouhou cestu."
Po těchto slovech se ozval zvláštní praskavý zvuk. V rohu místnosti se slabě zajiskřilo a pak se prudce rozsvítila namodralá záře. Zatímco všichni válečníci sáhli po zbrani a elf v čele stolu připravil smrtící kouzlo, tak se záře zmírnila a odhalila magický portál. Z něj vystoupil statný skřet v doprovodu dvou šamanů.
"Termitodlaku? Jak impozantní příchod.", oddechl si hostitel: "Jsem rád, že jsi zde již dnes. Pojď, posaď se a napij se s námi. Máme co oslavovat. Nepřítel byl konečně zničen."
"Ano, dnes ještě oslavujme.", řekl skřet zatímco přistoupil ke stolu: "Zítra už se ale musíme opět chystat k boji."
"Co tím myslíš?", zachmuřil se Skywalker.
"Moji šamani mi umožňují cestovat na hraně mnoha dimenzí.", začal vysvětlovat skřet: "Na těchto cestách jsem nahlédl do přediva osudu. Dimenze se setkají a před námi brzy bude opět stát velká výzva. Do našich končin vtrhnou silní nepřátelé kteří se budou snažit vyrvat nám naši zem."
"Kdo jsou ti vládci?"
"Vím jen, že si říkají Nás Mnogo."

 

 

Hodnocení článku: Hodnocení 8.00, Hodnotilo 1 uživatelů