Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Komentáře k Baldurovu turnaji - 1. kolo

11.2. 2013 Autor Glíma Komentáře Komentáře (1) Kategorie Dění v ligách Hodnocení 6.00 Přečteno x1149
Dnes nás čeká další díl příběhů z komentářů z Baldurova turnaje. V prvním kole jsem komentoval souboj Go OG Go, proti Vembloudáriu.

19.10.2012 20:59

Dvojice barbarů stála u kameného oblouku. Nebýt slabé namodralé záře, tak by se mohlo zdát, že je to jen podivný zhluk kamenů.
"Nelíbí se mi to."
"Nech toho. To říkáš celou cestu, kdo to má pořád poslouchat."
"Ale my jsme válečníci. Ne žádný změkčilý čarodějové."
"Já vím, já tě chápu. Nedůvěřuješ týhle magii."
"A nejen já. Podívej se na ně.", řekl a ukázal na skupinu barbraských válečníků. Ti stáli opodál a nervózně se mračili.
"A co s tím chceš dělat? Chceš se postavit Mastňákovu rozkazu?"
"Máš pravdu.", zamračil se barbar: "Ale vůbec se mu nedivím, že on raději vytáh se svými chlapy na jih."
"Takže hoši, prý nás na druhý straně týhle nádhery čeká boj.", promluvil ke skupině opodál: "Pokud dnes máme zemřít, ať nám Thor umožní zemřít zbraní!". S těmito slovy vytasil obouručný meč a vykročil směrem k portál.

 

21.10.2012 22:59

"Jseš šikovný, kdy skládáš zkoušky."
"Děkuji pane. Při příštím úplňku pane."
"Chtěl by sis vyzkoušet souboj se mnou?"
"Pane, bylo by mi velikou ctí.", řekl bázlivě mladý barbar.
"Dobrá. Dejte mi tréningový meč.", řekl otp svému průvodci, mistru šermířské školy.
Mladík si stoupl do střehu proti svému náčelníkovi. Ten potěžkal meč, a zaútočil. Meče dvakrát, třikrát o sebe třeskly a otp se trochu stáhl. Mladý adept jej nechtěl nechat vydechnout, přešlápl a udeřil. V okamžiku kdy se jejich meče opět střetly, tak ztratil na moment rovnováhu, protože soupeřův meč nekladl žádný odpor. Náčelník jej totiž pustil z ruky a raději udeřil pěstí na žaludek.
Během zlomku vteřiny mu otp kopancem podkopl kolena a levačkou vytrhl jeho vlastní meč. Než se mladík na zemi vzpamatoval, mířila již špička meče na jeho hruď. Po chvíli se meč sklonil stranou a náčelník mu podal ruku aby mu pomohl vstát.
"Jseš dobrý, ale nezapomeň, že celé tvé tělo je zbraň."
"Děkuji pane."
"Doufám, že rozšíříš řady mých mužů. Již brzy nás čeká boj proti vládcům z Medvědí pevnosti."

 

22.10.2012 20:57

"Proč nás náčelník posílá do týhle pustiny. Pořádná bitva bude přece na konci tohohle údolí."
"Máme mu zajistit dostatečnou kořist. Copak jsi to neslyšel."
"Já jsem Skurut. Ne žádný prašivý skřet abych plenil nějaký vesnice."
"Hrrh", zavrčel druhý ze skurutů.
"Co mlčíš? Došla ti řeč?"
"Možná máš pravdu. Zatím jsme potkali jedinou farmu a tam.", zarazil se: "Však víš. Bojovali proti nám akorát motykama a kořist taky mizerná."
"Jo, a před náma už jsou vidět skály. Za chvíli jsme v horách. Pokud tady není trpasličí důl, tak opravdu nechápu proč nás sem náčelník posílá."
V tom se ozval hlas: "Starší. Tam vepředu.", volal skurut který byl vyslán napřed jako zvěd.
"Co je? Co tam je?"
"Město. Před námi je město."
"Město? Opravdu?", skurutovi se zablýsklo v očích. "Konečně si užijeme trochu zábavy."

 

23.10.2012 22:15

"Už si slyšel ty zvěsti z ostrovů? ", zeptal se jeden z dvojice dřevorubců, kteří odpočívali na právě poraženém stromu.
"Myslíš ty nesmysly o oživlých stromech? Jó, to jsou jenom báchorky pro děti."
"Vážně, můj bratranec mluvil s námořníkem z loďi co minulý týden připlula. Prý to začalo tak, že se dřevorubci nevraceli z lesů. Ty které našli byli doslova rozdrcený. A dnes se stromy pohybují po celém ostrově a v podstatě tam vládnou."
"Jak říkám všechno to jsou báchorky. Tvůj bratranec prý mluvil s námořníkem, který údajně tvrdil nějaký nesmysly. Viděl si snad někdy chodit strom?"
"No já.", začal koktat první z dřevorubců.
"Tak vidíš.", odvětil druhý z nich a natáhl se pro sekeru: "Nechme toho. Je na čase osekat tuhle kládu."
Dvojice vzala své nástroje a chystala se k práci.
"Karole, podívej.", zarazil se první z nich a ukázal na trojici stromů, kteří vystoupili ze stínu lesa a pomalu se k nim blížili.

 

24.10.2012 22:47

"Poušť. Proč tu musí být poušť. Žhavá, tichá, vražedná poušť. Já vím, když řeknu, tak moji muži vyrazí i do srdce tohohle suchýho pekla. Jenže jsou to barbaři. Jen barbaři, žádný nomádi. Jsme sice zvyklý na nehostiné podmínky, ale tohle sucho dokáže zkušeného vojáka zabít lépe než elfí šíp.
Myslel jsem si, že když se otočím zády k těm entům na východě, tak najdeme lepšího protivníka. No vlastně ano. Jsou to lidé, jen se schovávají v téhle hromadě písku. A když se ji pokusím obejít? To nikdy nebudeme před jejich výpady v bezpečí.
Hrozný výběr. Buď pošlu válečníky kácet mečem stromy, nebo pomřít žízní v téhle pustině."

 

26.10.2012 22:19

"Krorku, kolik máme ještě zásob?"
"Na dva týdny, maximálně."
"A řekni mi, jak hodnotíš naši obranu v téhle věži."
"Myslím, že jsi zde postavil dobré opevnění. Navíc tahle věž má vlastní magickou obranu. Dá se to zde držet klidně půl roku."
"Půl roku? Se zásobama na dva týdny? Ale to jsem nemyslel. Vím jaké jsou zde naše vyhlídky, proto jsem se sem uchýlil. Chci, abys mi řek, co ty osobně si myslíš o tom, že sedíme tady v té věži."
"Chápu. Já. Ty. Víš Eragone, jsme přátelé."
"Ano, proto se tě ptám. Jseš válečník, tak se nevytáčej a přímo odpověz."
"Jak říkáš, jsem válečník, a proto nechci zemřít jako myš někde ve studený kobce. Pokud mám zemřít, tak s důstojností v poli s mečem v ruce a spolu s půl tuctem těch malých skrčků."
"Myslel jsem si to. Už několik dní mě užírají stejné myšlenky."
"Promiň. Nechtěl jsem."
"To je v pořádku. Jdi říct chlapům ať si dnes odpočinou. Večer tuhle věž opustíme. Vyrazíme do našeho posledího boje."

 

27.10.2012 22:58

"Já to vždycky říkal. Trpaslík nemá nikdy věřit dřevu. Kov a kámen nás nezradí, ale dřevo je živé."
"Nevím o čem mluvíš. Vždyť nás ta loď donesla v pořádku až sem."
"Ano, nás donesla sem, ale v boji nám nepomohla. Tam promluvili jen naše sekery."
"Tak co si stěžuješ. Snad sis nemyslel, že by loď bojovala za nás."
"Já ne, ale Madara měl asi dojem, že dřevo v boji obstojí, když doma nechal zvednout palisádu. Naši bratři za to teď zaplatili krví. Tihle dlouhonozí barbaři prolili vzácnou krev trpaslíků jen proto, že je chránilo dřevo a ne síla matky země."

 

28.10.2012 22:42

"Otevřte bránu, to je posel od náčelníka.", řekl velitel pevnosti, který byl zrovna na kontrole opevnění, když se po cestě blížil statný jezdec na mohutném koni.
"Přiveďte ho sem.", přikázal jakmile jezdec projel branou.
"Pane, přináším vám tento list od Alexandera.", řekl posel hned jak vstoupil do strážnice.
"Díky. Posaď se, hned si to přečtu a pak si můžeme promluvit."
"Děkuji, raději postojím.", odpověděl posel, ale to již velitel rozlomil Alexanderovu pečeť.
"To jsou dobré zprávy. Podle toho co náčelník píše, ti temní, na které jsme zde narazili, nepatří pod vlajku vládce světa. To znamená, že se nemusíme bát následků jaké by mohl mýt konflikt s nimi.", řekl když odložil list: "Pojď se mnou, musím teď dát rozkazy k přípravě útoku. Pak sepíšu odpověď kterou odneseš zpět." Po těchto slovech, následován poslem, strážnici opustil.

 

30.10.2012 23:14

Bílý motýl se usadil na větvičce uschlého keře.
"Je jeden z posledních.", řekl vysoký ent a pomalu se k motýlovi naklonil. Ten se jím nenechal vyrušit: "To ta temnota která spaluje tuto zem a ničí vše živé už zahubila všechny jeho druhy."
"Nevím jestli ta válka kolem je opravdu příčinou toho úpadku zde Knedlo."
"O tom jsme již mnohokrát mluvili.", přidal se do rozhovoru ent který byl z celé trojice nejstarší. Alespoň co lze soudit podle popraskané kůry a vrstvy mechu na jeho kmeni: "Ale klidně to můžeme probrat znovu."
"Myslím, že to není nutné. Asi ani tebe Duboliste nenapadá jiný původ této zkázy.", odvětil Knedla
"Já jen stále pochybuji, jestli je v pořádku, že se mícháme do bojů malých lidí. Enti by měli přírodu chránit. My se místo toho zabýváme válčením."
"Myslíš, že když budem tento les opatrovávat, že mu posloužíme lépe, než když za něj budem bojovat?"
"To nevím, možná by to stálo za zvážení."
"Máš pravdu,", odvětil opět starý ent: "pojďme to probrat. Času máme dost."
Motýl se zvedl ze své větvičky a pomalu odletěl.

 

31.10.2012 22:22

Skupna barbarů konečně dohnala prchajícího skuruta.
"Nechte mi ho!", vykřikl největší z nich, a hned vyrazil do vpřed.
Ostatní barbaři jen dvojici obklíčili a do boje svému náčelníkovi nezasahovali. Skutut se chvíli jen rozzuřeně díval na jejich divoké tváře. Pak sevřel sekeru a vyrazil proti svému soupeři. Dnes zemře, ale vezme tohole barbara s sebou.
První útok troufalý barbar vykryl mečem a druhý neškodně prošel jen několik palců od jeho hlavy. Ke třetímu útoku nedošlo, protože barbarský válečník plynulým pohybem odťal skurutovi ruku i se sekerou. Ta tak padla opodál do trávy.
Skurut se jen vyděšeně podíval na pahýl který mu zbyl, když barbar s úšklebkem zasadil další ránu. Špička meče prošla stehnem rozdrtila jednu z kostí.
Když zraněný skurut padl na zem, tak k němu barbar přistoupil a přibodl mu zdravou ruku k zemi. Poté nechal zmítající tělo a přistoupil k jednomu ze svých mužů.
"Mám žízeň.", řekl jenom. Barbar mu podal měch s vínem. Barbar se pořádně napil a pak se podíval zpět na skuruta. Pomalu k němu přistoupil, klekl mu na hrudník a prukým pohybem mu zlomil vaz.
"Co to mělo znamenat s tím skurutem Zajdo?", zeptal se jej jeden z velitelů, když později osaměli.
"Máš pravdu, možná už začínám šílet. Všude samý bestie. Normální ženskou už jsem neviděl několik měsíců.", zamyslel se Zajda: "Za chvíli budu stejný zvíře jako oni."

 

1.11.2012 22:56 

"Mistře Valimíre, rád tě zase vidím."
"Potěšení na mé straně Eycku. Co tě přivádí do naší dílny."
"Je přece slušnost navštěvovat sousedy.", řekl naoko nazlobeně mladý hobit: "Ale máš pravdu. Moje návštěva není jen zdvořilostní. Přišel jsem tě požádat o radu. A možná i o pomoc."
"Ale jistě. Bude mi ctí. Jen prosím chvíli o strpení. Řeknu ostatním co mi dnes ještě mají namíchat a rád tě pohostím ve své noře."
Za nedlouho již seděla dvojice hobitů v útulné noře. Valimír pro vzácnou návštěvu vyvalil soudek dvanáctiletého vína a nacpal pro oba dýmky svým nejlepším kořením.
"Víš, že jsem se snažil zajistit našim přátelům klid na práci a příjemné bezpečí.", začal vyprávět Eyck: "Však jsi mi ty a tvoji chlapíci taky poskytli hodně pomoci."
"No, to ano, ale ta cena. Víš přece, že hobiti nikdy neměli rádi války."
"Ano, já vím. Ale jinak to nešlo. Nebýt toho, že jsem zaútočil první, tak by dnes naši nepřátelé byli už zde. Naše krásné domovy by byli vypálené a přátelé v otroctví."
"Ale pořád nechápu s čím ti mohu pomoci."
"Už se k tomu dostávám. Při svých výpravách jsme daleko na severu našli zvláštní magickou bránu. Když jsme ji začali zkoumat, tak se z ní vyhrnulo čisté zlo. Muži krásní jako elfové, jen jejich srdce je zkažené. Kam vkročí, nechávají jen zkázu a smrt. Zkoušeli jsme je zastavit, ale marně. Moji udatní krajníci pod jejich meči jen zbytečně umírají. Jsem již bezradný. Proto jsem tě přišel požádat o radu. Tvá moc je jiná, než moje. Možná znáš způsob jak je zastavit."

 

3.11.2012 22:24

"Náčelníku, dochází nám zásoby."
"Snižte příděly o třetinu. A žádné jídlo civilistům."
"Ale pane, to přece není možné. Naši lidi touhle válkou trpí. Zemědělství je v troskách a bez naší pomoci nepřežijí."
"Tak ať vstoupí do armády, zde jídlo dostanou."
"Vy to nechápete pane, ..."
"Ne, ty to nechápeš.", přerušil rádce Aiasha: "Tahle válka je pravděpodobně naše poslední. Nepřátel je příliš mnoho. Držíme jen to území, kde zrovna stojí moji muži. Jen jak odejdou, tak území ztratíme. Pokusit se někde ubránit není možné, na to je nepřátel příliš mnoho. My můžeme pouze udeřit tam kde je neřítel zrovna slabý. Ne, v téhle válce není místo pro solidaritu. Zde nemůžeme vyhrát. Můžeme jen bojovat a způsobit nepřáleům co největší ztráty. Můžeme jen bojovat a doufat v zázrak."

 

5.11.2012 21:59

"Temný přízraku jež hlídáš bránu do říše mrtvých přijmi krev tohoto nehodného tvora a dopřej mi sluchu."
Zlatem zobená dýka přejela po těle spoutaného barbara a nechala za sebou krvavou stopu. Pětice plamenů svíček v rozích pentagramu se rozhořela jasnějším plamenem.
"Ty z jehož vůle je svět náš navždy oddělen od světa mrtvých mi povol nahlédnout do říše kterou tak pečlivě střežíš."
Druhý kravavý šrám se spojil s předchozí ránou.
"Povol aby hlas jen jediného z mrtvých pronikl do těchto míst."
Nůž pokračoval ve své pouti a protnul první z krvavých šrámů.
"Za dar z tvé moci ti nabízím krev jež je prolita jen pro tvou vůli a neutuchající moc."
Zlatem blýskavá čepel opět protnula již dříve otevřené rány.
"Nech mne jen vyslyšet přání toho který zemřel."
Nůž dokončil krvavý pentagram, na barbarově hrudi.
"Ať promluvý Madara."
Nůž se zabodl do středu krvavého pentagramu a prošel barbarovým srdcem. Svíčky v rozích pentagramu naráz všechny zhasly.
"Biolite.", ozval se vzdálený hlas: "Můj starý příteli. Zde není již cesty záchrany. Musíte utéci z tohoto světa. Jinak vás čeká také jen smrt. Jako váš dávný velitel ti přikazuji, vzdejte se dokud je čas."

 

Hodnocení článku: Hodnocení 6.00, Hodnotilo 1 uživatelů