Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Obrana Vyšehradu - komentář K2

28.1. 2013 Autor sir Robin I. Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 8.00 Přečteno x1310
Barbarský bojovník Oxfred brání Vyšehrad před masivním útokem nepřátel.
Město hořelo. Dým téměř úplně zahali blankytnou oblohu.
Nápor nepřátel na chvíli opadl. Oxfred se rozhlédl ze strážní věže. Nepřátelé útočili na Vyšehrad zejména ze severu, ale velký nápor byl i zde, na západní straně hradu. Nepřítel se přeplavil přes řeku a snažil se zdolat skálu i hradby. Dole na břehu Vltavy se vršily hromady mrtvých nepřátel.
Přes cimbuří se opět snažil přehoupnout muž se sekerou. Oxfred jeho pokus ukončil rychlým švihnutím obouručního meče. Bezhlavé torzo se zřítilo k zemi a přidalo se k desítkám dalších u břehu.
"Pojďte sem!" překřičel někdo hluk boje. "Prorazili Cihelnou bránu!"
Oxfred neváhal, bodnul posledního nepřítele, seskočil z hradeb a po tvrdém dopadu se rozběhl k severní bráně, hlavnímu vstupu na Vyšehrad.
Ukázalo se, že je neznámý hlas nelhal. Dvoukřídlá vrata Cihelné brány byla pryč.Levé křídlo viselo na jednom pantu úplně zkroucené, pravé bylo pryč. Dovnitř se probíjel zástup mužů v černých kožených zbrojích, které prozrazovaly jejich příslušnost k Pretoriánům Temnot.
Oxfred nebyl pověstný svou odvahou nadarmo. Bezhlavě se vrhl do největší vřavy, pevně svíraje v rukou obouruční meč a s válečným rykem na rtech.
Obránci byli zoufalí, zatímco útočníci povzbuzení úspěchem. A bylo to poznat.
Oxfred usekl jednomu muži ruku, druhému probodl rameno a uzemnil ho ranou pěstí do spánku. Přesto byl brzy nucen couvat. Do prvních řad nepřátel se totiž dostal démon v lidském těle. Oxfred většinu bojovníků převyšoval, ale tento obr v řadách Pretoriánů byl o hlavu větší než on. V každé ruce držel sekeru, kterou by každý jiný muž držel v obou rukách, a rozháněl se jimi, jako by nic nevážily.
Nikdo se mu nechtěl postavit a obránci začali couvat ještě rychleji. Oxfred na bojovníka zaútočil, ale ihned couval zpět. Ostří seker mu nedovolily přiblížit se.
Někdo po obrovi vystřelil z luku, ale ten jen šípu nastavil masivní chránič předloktí a bil se dál.
Když to vypadalo, že velký Pretorián před sebou bude tlačit obránce donekončena, něco se stalo. V zadních řadách Seorových bojovníků to zahučelo a povyk se šířil čím dál blíž boji. Najednou z řad obránců vyskočila obrovská, šedá, shrbená postava a udeřila velkého bojovníka do obličeje. Pretorián udělal salto vzad a tvrdě dopadl na dláždění s krkem zkrouceným do prazvláštního tvaru a s rudou kaší místo obličeje.
Obránci se opět s vervou vrhli na Pretoriány, ale bylo již pozdě. Nepřátelé pronikli příliš hluboko za hradby a nechtěli se nechat vytlačit zpět. Seorovi muži stále ustupovali.
Oxfred se tak tak držel na nohou. Měl hlubokou ránu na stehně a na hrudi. Smířil se s porážkou i se smrtí. Už nedokázal znovu zvednout meč. Vytáhl dýku a líným pohybem ji zarazil jednomu Pretoriánovi, malému muži s plnovousem, do krku. Už ji nevytáhl. Nedělal nic.
Viděl, jak proti němu běží muž s kopím. Jak se napřahuje k úderu. A jak se zastavuje a udiveně hledí za Oxfredova záda. Podobně reagovala většina nepřátel. Oxfred se zvědavě otočil.
A spatřil řady rytířů vystupujících z vyšehradské katedrály. Obnažené meče v rukách, vyrazili proti překvapeným Pretoriánům.
Takže je to pravda, pomyslel si Oxfred. Tam někde je nějaká brána. S tou myšlenkou omdlel a padl k zemi.
Příchozí pomoc Thalantyrových a Truových rytířů rozhodla bitvu o Vyšehrad ve prospěch obránců. Oxfred byl v bitvě ušlapán.
Hodnocení článku: Hodnocení 8.00, Hodnotilo 1 uživatelů