Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

La casa de la oscuridad

25.2. 2013 Autor Biolit Komentáře Komentáře (1) Kategorie Příběhy Hodnocení 9.00 Přečteno x1118
Napínavá telenovela z prostředí první ligy od Strýčka Biolita...

Den první

 

Zdravím všechny hráče (celých 16 kousků!!!) a případné pozorovatele nejprestižnější (aspoň dle jména) ligy na DE! Já jsem egoistický Mosquito killer (zvaný též Strýček Biolit) a pro tento věk budu vaším komentátorem. Máte radost? Blbá otázka...samozřejmě máte!
V lize - jako již tradičně - dřepí domácí Masters of Darkness, které budu zkracovat na MoD, protože jsem líný jak prase. Dále se tu vyskytl jakýsi neuspořádaný roj neutrálů - ti zatím alianci nezaložili a výraznější choutky o založení se neukázaly.
Jelikož to vypadá na opravdu...ehm...nenapínavý a nezajímavý věk, rozhodl jsem se komentáře pojmout spíše formou příběhu, neboť popisovat kolik kdo dobyl neutrálek, se mi opravdu nechce. Doufám, že se vám příběh bude líbit. Pokud ne, máte smůlu, nic jiného stejně nebude.
Udělejte si pohodlí a vychutnejte si první část naší peruánsko-argentinské telenovely "La casa de la oscuridad."
---
Úvod
Šéfredaktor seděl na zemi a hrál si s cínovými vojáčky. Tyto hračky měly údajně cvičit taktické a strategické schopnosti dětí, žel...zde zřejmě selhaly - udatný šéf právě nasadil lehkou pěchotu proti těžké kavalerii a spokojeně u toho zahýkal.
O kus dál čmáral jeho zástupce na kus pergamenu směny na příští měsíc. Zaklel. Narazil na místo, kam nikdo nechtěl dobrovolně. Jistě...z této oblasti dlouho přínášel zprávy spolehlivý špicl vakuum, jenže ten se zbláznil. Kdo mohl, k saykovi, tušit, že ho tolik rozhodí ta soutěž o brk? lamentoval v duchu zástupce. Vždyť nedopadl tak špatně, ale chová se jak šestnáctka od Disneyho, když na narozeniny nedostane vysněného jednorožce, co chčije duhu! Ještě teď mu zněl v hlavě křik nebohého špióna: "Nejsem pro to dost dobrej!"
Zatřepal hlavou, aby si ji pročistil. Koho tam dát? To chce...to chce vánoční zázrak! zadoufal.
"Hoj!" zahalekalo příšerné, nemyté, smrduté individuum v černých cárech ode dveří.
A Bloodtears náhle věděl...Pluhta opět ne...s pekelným šklebem přidělil chycení cínového zvěda cínové těžké pěchotě...
---
Díl první
Master Dark Mila seděl na svém velkolepém trůnu z kostí a mezi zahnědlými zuby se šťoural potkaní páteří.
Na skromnějších seslích trůnilo (v jakž takž kruhu) dalších pět postav. Všechny přítomné ovíval zatuchlý sklepní vzduch; v černočerných rozích pištěli potkani, po stropech lezli pavouci, jejichž husté pavučiny vytvářely nad tajným spolkem baldachýn. Jediný zdroj světla - svíčky z tuku nepokřtěných nemluvňat (nebo to aspoň tvrdil ten prodejce s šikmýma očima) - dodával místnosti nádech tajemna.
Velitel promluvil syčivým šepotem: "Mistře Norde, jsou připraveny kotle na mučení? "
"Ano, pane," odpověděl tázaný taktéž syčivě.
"Mistře Revenante," pokračoval vůdce dál, "kůly na narážení ostrouhané? "
"Samozřejmě, nejsvětější temnosti," zněla odpověď.
"Mistře Klikorohu, máme dostatek masti na zápěstí? Víš, jak je karpální tunel nepříjemná věc!"
"Osobně jsem na to dohlédl, pane," zněla přidušená odpověď z pod černé kápě.
"Mistře Albatrosi, jsou připraveny vrány pro pořádně zlý efekt? "
"Jsou, pane," tetelil se mistr chovatel.
"Znamenitě," prokřupl si prsty velitel klanu. "A teď, pokud už nikdo nic nemá, přejdeme k dalším věcem..."
Jedna zahalená postava zvedla ruku.
"Ano, Jidáši? "
Dotyčný se nadechl, avšak byl hrubě přerušen. "Vím, co chceš říct, ale odpověď zní NE! Už jsme se o tom bavili snad tisíckrát! A teď," opakoval Míla, "když už nikdo-"
"Ale..." skočil mu do řeči Jidáš, "lidi JSOU zlá rasa! Já chci velet lidským armádám! Nechci smradlavé skuruty!"
"Jidáši, nechovej se jak malý děcko, řekl jsem lidi nejsou zlá rasa, tak nejsou!"
Na schodech zadusaly kroky a do sklepení vpadla ještě jedna postava: "Mílánku! Ty jsi zase ošklivý na své kamarády! Já tě slyšela!"
Míla si skryl hlavu do dlaní: "Ale mami! Jsem pán temnoty! Snažím se ovládnout svět, já musím křičet!"
"Dobrý den, paní Mílová," pozdravili sborově přísedicí.
"Ahoj kluci!" Zašvitořila a pokračovala v plísnění: "Mílo, proč si tu neroztáhneš? U těch svíček si akorát kazíte oči. Fuj...a co je tady prachu!"
"Mami," zkusil to znovu hrdinný vůdce, "je mi skoro tisíc let, nechovej se ke mně jako k malému dítěti!"
"Třesky plesky, když nemáš rozum ty, musím ho mít já!" Tápavým krokem přešla místnost a zatáhla za šňůrku. Výsledek se dostavil ihned - těžké černé závěsy se rozletěly a pustily do místnosti proud světla. Na chvíli oslepení nekromanti museli zavřít oči, aby unikli bolesti.
"Tak...hned je to lepší!" zaradovala se ze svého díla. "Dá si někdo limonádu? "
"Já bych si dal, paní Mílová!" přihlásil se Jidáš natruc svému šéfovi, který se ho právě pokoušel zabít pronikavým pohledem svých uslzených očí.
"Dobře...hned ti to přinesu." Otočila se. "Jo...proč jsem přišla...přišel si s vámi hrát ještě jeden kamarád, pustím vám ho sem."
Odkráčela pryč.
"Mílo? " místností otřásl normální hlas.
"Ano, Revenante"?
"Musíme mluvit tím podělaným šepotem? Už mě z toho bolej hlasivky..."
"A já nechci nosit to debilní temný roucho, je mi v tom vedro a motá se mi palice," přisadil si Nord.
"Bohové, co se tu stalo!" valil bulvy nevěřícně Sidur ze schodů.
"Jdeš pozdě!" vylil si vztek Míla.
"Taky bys chodil pozdě, kdybys musel pokaždý pádlovat...život na ostrově není peříčko, víš? "
Teď již jasným sklepením se nesl hlas starostlivé paní Mílové: "Jidášku, už ti nesu tu limonádku, chceš brčko? "
---
Doufám, že se vám první epizoda nového seriálu "La casa de la oscuridad" líbila. Jak to celé dopadne? Sledujte komentáře i v následujících dnech!

Den třetí


Mimořádné zprávy
Vítám všechny hráče a případné pozorovatele u první ligy, takzvané jedničky. Jsou tu mimořádné zprávy (po nichž bude odvysílána další epizoda z vaší oblíbené telenovely "La casa de la oscuridad").
Domácím MoD se zformovala konkurence v podobě neklanové (sic stále spíše divoké:)) Druhé aliance.
Situace je peprnější o jeden nezanedbatelný fakt - hráč MoD Klikoroh odlogl a zanechal svou domácí alianci pouze v šesti hráčích. Druhá aliance má pak členů sedm a možnost dobrání jednoho ze dvou zbývajících neutrálů.
Jste-li sadisti, jistě vám tečou sliny. Je přeci třetí den! Konečně poteče krev! No...tak horké to zase nebude. MoD zvolili svůj "klasický" západní log (Říše trpaslíků, Drak, Bahno, Králové). Neutrálové, z nichž se poskládala Druhá aliance se dle toho zařídili a vybrali si log stylem: "co nejdál od MoD - největší koncentrace hráčů této bandy je tedy v Barech, Nekrech a Ostrovech.
Nebojte, úplně bez bojů to nebude - dva šťastlivce systém logl velice blízko výsostného území MoD, takže se utvoří hezké dvojičky; Jidáš (skurut) x Biolit (barbar) - tento souboj hledejte na rozhraní Drak/TElfové; Albatros x starojda - bratrovražedný boj TElfů najdete na jih od předchozí šarvátky, na rozhraní Králů a Pouště.
To je pro dnešek z nudných suchých faktů vše. Nyní již populární seriál.
---
Díl druhý
"Áááááá, to je vzdoušek!" vykřikl z plna hrdla Revenant.
Skutečně. Slunce svítilo, tráva se zelenala, větřík hladil tvář a vzduch voněl po čerstvé posekaném seně.
"Havajský košile jsou mnohem lepší než ta plesnivá roucha," přidal se rozzářeně Nord.
"Jsem fakt rád, že nás tvá máma z toho plesnivýho sklepa vyhodila," protáhl se v sedle Albatros.
Míla jen zavrčel v odpověď. Ten květinový vzorek mu neseděl a bez kápě si připadal jako nahý...ale...odporujte matce. Strašně se bál, že mu v jeho sklepním doupěti uklidí, že mu z něj vymete pavučiny, vypráší závěsy, otráví potkany - zkrátka a dobře, že udělá všechny ty věci, na které slušný nekromant ani nepomyslí. A Jidáš už je zase nacamranej...bohové, ještě dva koktejly se slunečníkem a začne mít ukecanou náladu. To je den! "Kde se zas courá Sidur? Kde je Klikoroh?
"Nevim," škytl Jidáš a usrkl ze svého drinku.
Sidur se přidal až po poledni - se svou obvyklou pádlovací výmluvou.
"Dobrá...kde je Klikoroh? " utrousil unaveně Míla.
Nově příchozí se ošil... "Nooo....pane...tedy...hmm..."
"Vyklop to, nebo tě narazím na kůl," vyhrožoval velitel.
Albatros se k němu přikradl a něco mu taktně pošetal do ucha.
Míla vykulil oči, zrudl a těžce dýchal. Se sprškou slin z něj létala i slova: "Co...cože udělala? Plot kolem zeleninové zahrádky? "
Informátor kývl. Velitel smutně pokračoval: "Prostě mi to řekni." Bohové, už mě nebaví ani vyhrožování, uvědomil si smutně.
"No...tedy...Klikoroh dělal pokusy ve svém pařeništi."
"A? "
"A vypařil se!"
"Jak se může nekromant vypařit? "
"Nevím, ale místo něj je tam teď pěkný hříbek."
"Hříbek? No, co se dá dělat...ovládneme svět i bez dědečka hříbečka," velitel vstal, prokřupl si prsty. "Co je teď v plánu? "
"Bordéééééééééél!" zařval lačně Jidáš - značně podroušený - a utíkal ke koni.
Pak se to stalo. Svět se změnil.
"Co..co...co to je? "
"Někdo...se nám staví na odpor."
Nord začichal: "Co to...? Hašiš...? "
"Máme společnost. Jidáši, jeď prověřit ten smrad, Albatrosi, jisti ho z jihu," rozkazoval velký šéf.
"Ale...ale," bědoval Jidáš, "v tom bordelu mají i striptýz!"
"No a? "
"Já už si svých třicet stříbrných rozměnil na měďáky!" zavřískl dotyčný a pohroužil se do deprese...
---
Ze škvíry pode dveřmi se valil kouř. Divoch tedy našel svůj cíl. Toho opojeného šmejda potřeboval - byl sice hnusný, smrdutý, nevychovaný a dosti šílený, ale přesto...
Doufal, že až otevře dveře, vyvane většina výparů ven a v místnosti bude dýchatelně. Uchopil kliku a zarazil se. Z vnitřku místnosti se nesly hlasy. Dívčí hlasy.
"Tohle, že má být ta tvá chlouba? Pche!"
"Je tak...tak malý! Znám chlápka, co ho má dvakrát většího."
"Vypadá tak křehce a nezkušeně."
"A ta divná nezdravá namodralá barva..."
"Jdeme holky! S tímhle chudákem tu už nebudeme ani minutu."
Divoch rychle uskočil, dveře se rozlétly a ven vyšlo procesí místních raid. Velitel nakoukl dovnitř. Na posteli seděl - od pohledu - zkroušený Biolit.
"Můžu dál? " zaťukal na otevřená futra.
"Beze všeho," odpověděl Biolit.
"Co se tu stalo? " hlodala zvědavost v Divochovi.
"Ááááále...znáš to...ženský," vyplivl špatně naložený otrhanec.
"He? "
"Člověk se chce pochlubit, čím ho příroda obdařila a jim se to nelíbí! Že je prej moc malej, moc modrej, moc nezkušenej... že ho někdo má dvakrát většího! Pche. Kdo je vůbec ten Míla? "
"Jak s tím ten souvisí? "
"Jak..jak? Normálně...nebejt jeho a toho jeho mazlíčka, byl by můj největší na světě!"
Divoch se ztrácel: "O čem to mluvíš? "
"O čem...o dracích! O čem jiným? !" zavyl zoufale Biolit a máchl rukou k oknu, z něhož Divoch vyhlédl. A spatřil modrou bestii trůnicí na dvorku. Polil ho pot...
"Bohové, to je obluda," vydechl roztřeseně a našel židli, na níž se posadil.
"Jó..kdyby tvůj přístup měly i ty raidy, byl bych spokojenej!" zaláteřil majitel draka. "Co vůbec chceš? "
Velitel se vzpamatoval: "Dám ti nabídku, která se neodmítá..."
---
Pro dnešek vše! Jak vidíte, děj v seriálu se začíná dramaticky rozjíždět. Proto vydržte a sledujte komentáře!

Den sedmý


Vítám vás u dalšího komentáře první ligy!
Zprávy z bojiště
Liga konečně dostává říz. Doslova. Tuhé boje probíhají na západu a severu Země TEmných elfů, kde se barbar Biolit (jehož možná znáte spíše jako Mosquito killera) snaží vzdorovat spojeným silám Jidáše (skurut), n0rda (skurut) a nyní i barbara Revenanta (který milerád zaskočil za Mílu, od nějž Biolita odehnal již zmíněný n0rd).
Souboj s Jidášem se pro Biolita zatím vyvíjí velice příznivě - což se nedá říct o potyčce s n0rdem, jenž se do barbara zakousl s nevídanou chutí. Na pomoc kolegovi z Druhé aliance chvátá - taktéž bar - Emiel Regis. Stihne včas zasáhnout a polechtá n0rda ostřím své sekery?
Hned od třetího dne se rýsovala poměrně zajímavá bitevní linie na rozhraní Králů/Pouště...jenže...oba protivníci - za MoD Albatros; za Druhou alianci starojda - jsou TElfové. A oba zvolili pasivní hru, takže místo vyhlášených válek sedí jako kachny, betonují hranice a vrhají po sobě zlé pohledy. Této situace využil Albatros a svému kolegovi Revenantovi poskytl volný průchod, díky němuž dnes starojda přišel o - celkem důležitou - zemku.
Za zmínku také stojí, že portály na západě/východě mapy jsou již dobyty, tudíž si ke krvi konečně přičichli i hráči, kteří do té doby jen farmili.
Ve spodní třetině mapy se vydal - z Králů - na výlet všetečný Revenant (MoD) a zatím vakua (odmítám používat raperský nick dotyčného...kdybyste nevěděli, je to ten barbarský maník v Ostrovech) poráží. Není to však nic dramatického.
Ve střední třetině mapy se na turistiku dal barbar mil_o (Druhá aliance) a vyšel naproti - do Draka - Jidášovi, pro nějž to znamená další zhoršení situace.
Horní třetina je opanována (co se bran týče) Sidurem (barbar, MoD) - ten zřejmě nechtěl, aby se mil_o nudil a proto skočil na jeho stranu portálu, do Barů.
A to není vše! V Bahně se schyluje k velkému třesku - velitel Druhé aliance Divoch, do této doby nezakrvený, srazí své zbraně s n0rdem. Nu, a portálem se zřejmě přidá i starojda.
Guláš, viďte? :)
Dost nudných a suchých fakt...teď to, nač všichni čekáte. Telenovela "La casa de la oscuridad"...dnes nebude! Místo ní (i scénaristé si někdy musí vybrat dovolenou) vám přináším rozhovor s jednou z hlavních hvězd, se zakladatelem klanu MoD...no, zkrátka a dobře, s Mílou. [K přečtení na Timesech]

Den devátý


Vítám vás u dalšího komentáře jedničky - nejvyšší ligy na DE!
Počasí se z marastních 50-50-50 vyhouplo na slušných 100-90-70, což má za následek celkové zlepšení ekonomické situace. To se projevuje převážně na bojišti, proto mi - na úvod - dovolte něco málo zpráv z pole.
Jste-li sadisticky založeni, věnujte pozornost středu/západu mapy, kde barbarský se vládce Biolit (Druhá aliance) - dnešním přepočtem - dostal na hranici všech členů nepřátelské aliance MoD. Nebude to však mít dlouhého trvání, neboť skurut n0rd si z něj ukusuje jak z cukrové vaty; probral se taktéž Jidáš (jemuž pomohlo i počasí) a začíná konečně útočit. Této skurutí dvojičce - velice zdatně - sekunduje barbar Revenant. Nu a barbar Sidur se pak jistě postará o to, aby - výše zmíněný egoistický sprej - nezevloval moc blízko hranic velitele/hlavního magiče MoD.
Z těžké sitauce může Biolitivi pomoci barbarský kolega Emiel Regis, který má na hranicích n0rda.
Jižně od těchto jatek se odehrává TElfí šarvátka. Na straně jedné Albatros (MoD), na straně druhé starojda (Druhá aliance). Konečně už došlo i na staré dobré žezelo - na obou stranách jsou nějaké dobyté zemky. V horší situaci je rozhodně starojda, do kterého se portálem pustil nenasyta n0rd. Nesmíme také zapomenout na Revenanta, který kolem obchází jako mlsný šakal.
Barbar vakuum (Druhá alince) svádí boj s (výše zmíněným) Revenantem - zatím vyhrává druhý jmenovaný, protože vakuum stále nenašel vhodný recept, kterak ho - na své straně portálu - zarazit. Naopak, při snahu o proražení na soupeřovu stranu přišel o hrdinu, jenž se nyní svíjí v klícce.
Barbarský vládce Mil_o si musí připadat lehce rozdvojeně - ve střední části mapy prorazil portálem a rozdává si rány s Jidášem, v horní třetině naopak prožívá invazi na své území. Barbar Sidur (MoD) skáče po hraničních zemkách za portálem. Jen tedy při jednom skoku vytratil hrdinu...
A - konečně - bitka mezi skurutem n0rdem a velitelem Druhé aliance - Divochem, je k vidění na rozhraní Bahna/Barů.
Nejvyšší SK drží Master Dark Míla, jenž tak na dálku vyhrává magický souboj s Homericusem.

---
A teď už to, nač všichni čekáte! La casa de la oscuridad!

„Neboj se...Jidáš se na tebe jen podívá, neublíží ti..."
„Pane? " zkusil to nejistě pobočník.
„Co chceš? "
„Co...co to děláte, pane? "
„Coby? Dívám se na striptýz, nevidíš? "
Pobočník jen sledoval, kterak Jidáš hází jeden ze svých měďáků do dutiny vrby.
„Nech ho být," ozval se za ním n0rd, „při obraně území asi dostal pěknou pecku do hlavy." Začichal. „Nebo je omámený..."
„No, nevzpírej se, vím, že to chceš!" zpracovával mezitím strom Jidáš.
Puf. Objevil se stůl. n0rd k němu zamířil. Puf. Zjevil se i Míla, v ruce piknikový koš.
„Máma zdraví," pronesl pohřebně a vysypal obsah koše na stůl.
„Týjo! Super, obložené chleby!" zaradoval se příchozí Albatros. „Doufám, že tam jsou i ty s rybí pomazánkou."
Vůně jídla přilákala i zbylé dva - Revenanta a Sidura.
Holomci jedni, pomyslel si Míla. Chci hlášení...a nic. Jen co zavoní žrádlo, jsou tu!
„Kde je Jidáš? " zajímal se Míla.
„Má rande," ukázal Sidur do otřásající se koruny blízkého stromu.
„Sakra, n0rde, nech nám taky něco, nebuď tak nenažranej!" protestoval Revenant.
„Kdo dřív přijde, ten dřív mele," odpálkoval ho n0rd a pustil se do dalšího kusu.
„Tak to uděláme bez Jidáše," zahájil poradu s povzdechem Míla.
„Albatrosi, jak jsi daleko s tím svým sousedem? "
Dotázaný se odtrhl od jídla. „Přivádím ho k šílenství, pane," zazubil se.
„Jak? " zajímal se Sidur.
„To radši nechtějte vědět, ehm," odpověděl tajemně Albatros a pokračoval v jídle.
„Co...co to je za smrad? To je ten slavný hašiš? " optal se náhle velitel.
„Ne...ne pane...to není hašiš...myslím, že jsou ponožky...dlouho, předlouho nošené ponožky," vyjevil svou domněnku Revenant.
„Veliteli, pánové...poroučím se," vstal od stolu náhle Albatros a zamířil k blízkému křoví, kde... se proměnil.
Ve stejném okamžiku, kdy Jidáš padal - se slovy: „Ty jsi ale pěkně divoká kobylka!" - ze stromu přímo do řeky, vznesl se k obloze pták.
Není známo, zdali za to mohl pád, nebo voda, ale psychické zdraví Jidáše se vrátilo k normálu.
---
„Já tu svini zabiju!" zavřískl starojda a hnal se pro kuši. Právě měli poradu v jeho přímořské rezidenci. Vše bylo v pořádku, dokud se neobjevil ten pták. Tento konkrétní opeřenec mu již několik dní kálel do bazénu a na lehátka.
„Nech ho! Je to jenom pták, nedělá to úmyslně!" vydal se za ním milovník přírody vakuum.
„Úmyslně, neúmyslně...dneska jde na rožeň!" soptil nepříčetný starojda.
„Nesmíš mu nic udělat! Je to jen a jen tupé zvíře," trval na svém ochranář dál. Ale až jeho drcnutí těsně před výstřelem zabralo. Šipka proletěla kus od vznášejícího se opeřence.
„Cos to proved? " zabědoval starojda.
„To, co jsem musel," oponoval vakuum. Pernatec se mezitím otočil, vypustil bombu, jež se dopadla na lehátko, a zamířil pryč.
„Pokud jste vy dva skončili, tak se - prosím - vraťte ke stolu," napomenul je Divoch. „Musíme využít čas, kdy ten nemytý neotesanec spí..."
Posadili se. Divoch se obrátil na vrchního kouzelníka Homericuse: „Tak jak? "
„No...tedy, ehm...pane...je tu jisté kouzlo..."
„Proč kouzlo? " Vložil se do toho Regis. „Prostě ho chytnem a ty ponožky mu sundáme!"
„A ty se jich dotkneš? " vypálil dotaz mil_o.
Odvaha Regise opustila. Již zkrotlým hlasem mumlal: „Třeba by pomohly kleštičky..."
„O čem je řeč? " zajímal se nově příchozí Biolit.
„Bohové!" ostatní svorně strčili nosy do sklenic s jistým roztokem. Tato substance měla - zaručeně - přerazit i hnití masa. V tomto případě však byly její účinky sporné.
Starojda toužebně hleděl po kuši. Divoch ten pohled zachytil a - taktéž očima - naznačil, že to nepůjde.
Otrhané smrduté nemyté individuum zatím přešlo ke grilu a bufetilo. „Výborné kotletky!" pochválil Biolit zbytky od včerejšího grilování.
Takhle to dál nepůjde. Divoch se rozhodl jednat.
„Biolite? "
„Jo, šéfe? "
„Mohl by sis sundat ponožky? "
Existence přerušila zálibné olizování roštu.
„Nemohl," podotkl lakonicky a vrátil se ke své činnosti. „Hele! Brambor!" oči mu zazářily štěstím, když narazil na zuhelnatělý zbytek.
„A proč si je můžeš sundat? " Naléhal dál Divoch.
„Proč...proč asi? Protože už je nemám...měl jsem je ve stanu...pak byla bitka...no a stan zůstal na území nepřítele."
To má nepřítel jistě radost," zašeptal mil_o Regisovi.
Velitel ucítil šanci. Kývl na šeptající pár. Ti se zvedli, popadli smrdutce a vlekli ho k bazénu.
„Au...blbouni, co děláte? " Žbluňk.
„Voda je skvělá!" zahlásil Biolit po vynoření a bezstarostně plaval znak.
„Já tu svini zabiju!" zavzlykal starojda, jakmile spatřil černou skvrnu olejovité konzistence, která se šířila z nedobrovolně koupaného (a jeho oblečení) po - jinak vcelku čistém - bazénu.
---
To je pro dnešek vše. Doufám, že se vám telenovela líbila!
[Mimochodem, pokud se vám zdá, že je komentář nějaký slabší - inu, máte pravdu, neboť je to přepis (po paměti) původního komentáře, který - již hotový - poslala na onen svět špatná technika.]

Den dvanáctý


Vítám všechny hráče a případné pozorovatele u nejvyšší ligy na DE - jedničky!
Nejdříve něco k celkové situaci.
MoD dnešním přepočtem přeskočili Druhou alianci o - zhruba - devět tisíc bodů a jsou na prvním místě. Vedou i v počtu zemí - sic o jednu jedinou zemku. A to mají o člena méně, než jejich konkurence z Druhé aliance. Nejvyšší sílu kouzla - dnes 546 - drží TElf Míla (MoD) a nevypadá to, že by se jí chtěl jen tak lehce vzdát. Suma sumárum, situace se - pro Druhou alianci - nevyvíjí moc dobře.
Zprávy z bojiště
Dovolte mi je dnes trochu zkrátit, neboť jste všichni jistě natěšení na další díl vaší oblíbené telenovely La casa de la oscuridad.
Začnu tradičně ve středu mapy, kde jde barbar Biolit (Druhá aliance) doslova porcován Jidášem (skurut), n0rdem (skurut), Revenantem (barbar) a Sidurem (barbar) - všichni z MoD. Biolit se však ještě drží a stále útočí, seč mu jeho - poloprázdné - zemičky stačí. Několik dní zde válečně operuje také barbar Emiel Regis (Druhá aliance), ale místo postupu je zatlačován n0rdem.
Hned pod tímto mlýnkem na maso je vidět komornější souboj TElfů. Zde se situace nemění nijak dramaticky. starojda (Druhá aliance) dnes sice získal zemku na Albatrosovi (MoD), avšak není to nic, co by pro druhého jmenovaného znamenalo nějakou katastrofu. Naopak, do starojdy se - skrz portál - s chutí pouští skurutí válečník n0rd (MoD).
n0rd (ano, je opravdu skoro všude) též směle válčí s velitelem Druhé aliance Divochem (barbar) - jak jsem již několikrát avizoval, tento souboj můžeme vidět na hranici Barů/Bahna. Zatím je vcelku vyrovnaný, i když se mi zdá, že skurut získává mírně navrch.
Situace kolem portálů je - až nudně - stejná. Vakuum (Druhá aliance) by se jako vyhazovač v baru rozhodně neuživil, jelikož se mu stále nedaří zastavit Revenanta, jenž se - dnešním přepočtem - dostal na hranici hlavního magiče Druhé aliance. Tím je TElf Homericus. Nu, myslím, že z nepozvané návštěvy nebude mít radost.
Barbar mil_o (Druhá aliance) je na tom - co se horní třetiny mapy týče - podobně. Ne a ne stopnout Sidurovy (MoD) skoky. A ani na území, kam mil_o pronikl, se moc nedaří. Vypadá to, že bude - za pomoci spojených sil Jidáše a Sidura - zastaven jeho postup v Drakovi.
To je z bojiště vše...no, že se mi to zkrácení ale povedlo. :)
---
A teď již to, nač všichni netrpělivě čekáte! La casa de la oscuridad! Varování! Dnešní díl bude pro slabší nátury možná trochu nechutný, proto by jej neměly číst děti (chudák šéfredaktor si tedy nepočte)!
---
„Je to fakt dobrej nápad? " procedil Regis skrze drkotající zuby.
„Jasně, neboj, dělal jsem to už stokrát," uklidnil ho Biolit.
Nu, aspoň už tolik nesmrdí, pomyslel si Regis a jal se následovat šílené individuum.
Noc byla plná divných zvuků, občas nad nimi zašustila křídla sov, v trávě sem tam vypískl hraboš...fakt, že byli na hřbitově, situaci na idyličnosti rozhodně nepřidával...
„Co to bylo? " vykvikl náhle Regis a prstem ukazoval do temnoty.
„Asi starojda," řekl s klidem Biolit. „Přizval jsem ho taky...hlavně se o tom nesmí dozvědět šéf, nebo ten veganskej milovník přírody...ten by to taky neschválil..."
„Co...co když se prokecnu? " zhrozil se Regis.
„To právě nesmíš...v tom je kouzlo ilegality..."
„Vy dva pitomci jste tak hluční, že byste probudili i mrtvolu," vyplísnil je starojda, jenž k nim konečně dorazil. V závěsu s milem.
„Co tu dělá tenhle? " podivil se Biolit.
„Co by? " pokrčil starojda rameny. „Přinesl krumpáč a lopatu."
„Tos měl přinést ty!" sykl na něj Regis.
„No tak, kluci...se s tim přeci nebudu tahat, ne? " zaargumentoval starojda.
„Nojo, nojo...tak dobrý...hlavně nikomu ani muk," klidnil emoce Biolit. „Už chybí jen Homericus a jsme komplet," zachechtal se.
„Buď v klidu, ten chrápe jak zabitej...zase si naporoučel konkubíny a teď vyspává, dědek prašivá," referoval závistivě mil_o.
„Proč tu vlastně jsme? " napadlo Regise.
„Abychom využili dary našeho pána a stvořitele," kázal Biolit. „Tak jdem..."
Putovali nočním hřbitovem ještě několik minut. Pak ji uzřeli.
„Co to je? " chtěl vědět Regis.
„Krypta!" rozzářil se Biolit.
„To vidím, ale co s ní? "
„Vyberu ji! Vojsko mám na pokraji vzpoury. Buď tam bude zlato, nebo mana, nebo nějaký silný artefakt, který prodám!" radoval se jak malé dítě onen šílený sprej.
„Nebo tam bude něco, co ti dá po hubě a vyhodí tě to ven," zadumal starojda.
„Nebo," připustil poněkud méně nadšeně šílenec a jeho nálada krapet povadla. Ne na dlouho, museli otevřít dveře...a to slibovalo destrukci.
„Nemá někdo lebku mága? " nadhodil mil_o. „Prý ji stačí dát ke kryptě a ta se sama otevře."
„Nech těch babskej povídaček...tady je potřeba hrubá síla!" poučoval starojda.
Několik úderů krumpáče a zámek na dubových dveřích povolil.
„Výborně," zaradoval se Biolit. Mil_o, hlídej. Ostatní mě budou jistit." Směle otevřel dveře a vkročil. „Sakra, je tu tma...možná by to chtělo..." V ten moment něco křuplo. Vzápětí vzala za své celá podlaha. Mrak prachu se pomalu usazoval.
„Hmm...ještě, že to nebyla kovovka," zakašlal po chvilce Biolit.
„Jsi celej? " natahovali krky do temné díry starojda a Regis.
„Ale jo...jen se musím trochu zorientovat...a..." prostor vyplnilo křupání. Ošklivé křupání. „Kuk," z otvoru, kde kdysi bývala podlaha, vykoukla lebka se svraštělou kůží. „Berte zuby..." přikázal hlas zespodu.
„Myslíš, že je to morálně správné? " zahloubal Regis.
„Co říkáš? " otočil se na něj starojda, v jedné ruce lebku, v druhé kleštičky.
„Ach jo," povzdechl si Regis, jakmile mu v klíně přistála další lebka...
Za pár okamžiků měli váček plný zlatých zubů, prstenů a amuletů.
Šílenec vylezl ven z jámy. „Myslím, že je čas k odchodu," zavelel, nasadil svižný krok a vyrazil ke hřbitovní bráně.
„Hmm...už zase smrdí," podotkl mil_o. „A netušil jsem, že se dá mana skladovat jen takhle, nenáročně..."
„Jak to myslíš? " zajímal se Regis.
„No...to, co z něj kapalo...to nebyla mana? " zeptal se nevinně mil_o.
Starojda se podíval na Regise. Po chvilce řekl: „Byla..to víš, že to byla mana..." a potlačil zvracení.
---
Míla seděl na strašlivém trůnu z kostí. Kolem něj se krčili jeho přisluhovači, hlavy pokorně skloněné. Všichni zahaleni v černých těžkých kápích. Na kůlech - jež stály všude kolem - dlela soukromá sbírka hlav. Všechny již řádně vysušené. Jedna - obzvláště ohavná - patřila kdysi tomu známému kecalovi...inu...už dokecal. Po stropě lezla kvanta pavouků, pavučiny volně poletovaly vzduchem, o nohy se mu každou chvilku otřel huňatý a vykrmený potkan.
Tak to měl rád, pro tohle žil. Byl pán temnoty. Byl vládce světa, byl...
...byl nestydatě probuzen. Snažil se zachytit útržky snu, snažil se ještě usnout. Marně. Vstal a vyšel ze stanu. To si mohl myslet! Jeho podřízení hráli - v pestrých havajských košilích - plážový volejbal a pokřikovali u toho na sebe jak ženské na pavlači. Sidur a n0rd proti Albatrosovi a Revenantovi. Vše soudcoval - na trebuchetu sedící - Jidáš.
Už nikdy...nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy! Už nikdy nevyberu tábořiště na pobřeží. Spílal si Míla.
„Co to děláte? " obořil se na ně.
„Hrajeme, šéfe," konstatoval zjevné Sidur.
„Ticho!" okřikl je oba Jidáš. „Albatros podává, tak ať se může soustředit!"
„Tady nejsme na tenise," utrousil - tak, aby to improvizovaný sudí neslyšel - n0rd.
Albatros si nadhodil míč, vyskočil a... z míče se stala koule fialových plamenů.
„Díky, Mílo, to byl náš poslední," zašklebil se Revenant.
„Tady nejste na výletě! Tohle je bojové tažení!" rozčílil se velitel. Zároveň cítil, jak mu nabíhá žíla na čele.
„Snad se toho tolik nestalo," snažil se to - diplomaticky - urovnat Jidáš. „Vždyť se situace vyvíjí dobře...nepřítel nás neohrožuje, zdroj toho strašlivého smradu jsme našli a zapálili...tak o co jde? Konečně jsme se - po staletích - dostali ven z toho tvého sklepa...musíme si trochu vyhodit z kopýtka..."
„Dokud dýchá - byť jediný - nepřítel, žádný odpočinek, žádná dovolená," udržoval autoritu nekompromisně Míla.
Podřízení otráveně frkli.
Takhle to dál nepůjde, dumal v duchu Míla. Musím jim zase ukázat, že neprodyšné černé hábity jsou lepší...lepší než ty jejich strašné košile...počkat. To je ono...že mě to nenapadlo dřív!
n0rd viděl na velitelově tváři ďábelský výraz. A poprvé se - za několik set let - bál.
„Do sklepa!" vykřikl náhle Míla a luskl prsty, čímž spustil teleportační kouzlo, jež je mělo přenést k němu do tmavého, vlhkého, pavučinami vyzdobeného, sklepa...
Překonal lehkou závrať, která doprovází každou teleportaci a rozhlédl se kolem sebe...přišla těžká nevolnost. Jak rána do žaludku. Ne...to by...to by neudělala...
„Mílo? " ozvala se velitelova máma. „Jsi to ty? Máš tam kamarády? "
Pán temnoty nebyl schopen slova. Sidur ano. „Dobrý den, paní Mílová! Jo, jsme to my, nebojte..."
„To jsem ráda. Chcete něco přinést, kluci? "
„Limonáda by byla fajn," zavolal Jidáš.
Míla stále nebyl schopen slova. Jen se rozhlížel kolem sebe a lapal po dechu jak kapr na suchu. Místnost byla suchá, čerstvě vybílená, vonící čistotou...nikde žádné pavučiny, nikde žádní pavouci....ani potkaní pípnutí...nic! Na podlaze - místo dlažby s prastarými symboly zla - se skvěl chlupatý koberec.
„Hmm...pohodlné," zahlásil Revenant, když si sedal do jednoho z nových sedacích vaků.
„A je tu mnohem víc světla!" zaradoval se n0rd. Ukazoval na tři nová okna.
„Fotbálek!" tetelil se blahem Jidáš.
V pánovi temnoty cosi prasklo (zhruba podobně, jako před několika hodinami praskla na jiném místě podlaha) a spustilo hněv.
Už bylo dost všech nesmyslů. Už bylo dost šolíchání. Nejdříve smete z povrchu zemského nepřítele...a pak dá věci do pořádku.
„Sidure!"
„Ano, pane? "
„Přines mi Knihu!"
Veselí v místnosti rázem utichlo.
„Jakou knihu," zkoušel to Sidur, „máte přesně na mysli, pane? "
„Dle tvého výrazu soudím, že moc dobře víš, že mám na mysli Knihu!"
„Mílo, neblbni...nemůžeš vypustit něco takového! Nemůžeš sáhnout po Pletronomiconu!" varoval ho Albatros.
„Ty mlč, Albatrusi! No nekoukej tak na mě...moc dobře vím, jakým způsobem jsi přiváděl nepřítele k šílenství! Teď...přineste mi už ten Pletronomicon!"
Sidur se - pohřebním krokem vydal k malé skříňce.
„Nemůžeš vyvolat Prastaré! Dextrulhu, Brgona, NyarlAru, Yog-vkvkvk!" naléhal Jidáš.
Míla mlčel. Sidur pomaličku otevřel skříňku a uchechl se. Nejdříve lehce...potom se rozchechtal na celé kolo.
„Co je? " podivil se Míla.
„Vypadá to...ehm...že ho tvá máma nechala převázat. Mrzí mě to," dodal a vytáhl - opatrně, za růžek - knihu v růžových deskách.
Míla - poprvé za svůj život pána temnoty - uronil slzu. A ne jednu.
---
Pro dnešek vše! Doufám, že se vám další epizoda vaší milované telenovely líbila - sic byla mírně nechutná! Jak vše dopadne? Sledujte i následující díly!

Den patnáctý

Vítám vás u dalšího komentáře nejvyšší ligy na DE - jedničky!
Nejdříve trocha toho bláta z bojiště.
Nejsilnější SK drží stále velitel MoD Míla. Včera své prskavky vypálil silou 951, což jasně potvrzuje, že jeho SK zatím rostla o (zhruba) stovku za den.
Co se starého dobrého železa týče, začnu ve středu mapy, kde je barbar Biolit (Druhá aliance) doslova rozpůlen společnými silami skuruta Jidáše, skuruta n0rda a barbara Revenanta (všichni MoD). Každý den si - výše zmíněná trojka - z barbara něco ukousne, takže na zázračný obrat to skutečně nevypadá. Ani barbar (operující v této oblasti) Emiel Regis (Druhá aliance) nedosahuje větších úspěchů.
Citelnou ranou pro Druhou alianci je odlog TElfa starojdy, jenž působil jako protiváha proti MoD TElfovi Albatrosovi. Jejich souboj bylo možnost sledovat v Poušti, kde se nyní skví jen hromada neutrálek...toho samozřejmě využili poslové a hned se tam zjevili. Aspoň se - všetečný n0rd (MoD) postupující portálem z jihu - nebude nudit.
U další tradiční dvojice vakuum (Druhá aliance) a Revenant (MoD) není vidět žádná změna. Druhý jmenovaný stále skáče po zemkách jako kamzík po horách a vakuum ne a ne zastavit to. Nicméně jakýsi pokrok tu znát je, pří bližším pohledu zjistíme, že byla vytvořena jakási vakuova linie, přes kterou by Revenant neměl projít. Jak z této obranné linie ale vyseká hráč Druhé aliance svého hrdinu? Necháme se překvapit...
A moc velká evoluce na nás nečeká ani u barbara jménem mil_o (Druhá aliance), který před pár dny ještě vesele skotačil v Drakovi a přidělával tak vrásky Jidášovi... nyní je vytlačen za svou stranu portálu a nevypadá to, že by měl velké šance proniknout zpět hlouběji do Draka a nadělat tam nějakou škodu. Naproti tomu Sidur (MoD) vcelku úspěšně upevňuje své postavení v Barech. Tam mil_o ani nepronikl na druhou stranu portálu a od začátku pouze brání...
Tradičně poslední bojůvkou je pak souboj Divocha (Druhá aliance, barbar) a skuruta n0rda (MoD). Tyto dva borce můžeme vidět na rozhraní Barů/Bažin. Opticky je souboj vyrovnaný. Bližší zkoumání však odhalí, že navrch má n0rd - stále totiž drží svou linii a - to je důležité - svými invazními vojsky pronikl vcelku hluboko do Divochova zázemí.
---
Cítíte to? Blížíme se k finále! La casa de la oscuridad!
---
Firebally létaly proklatě nízko. V podzemním bunkru se třásl strop a na stůl - na němž byla rozložena mapa - padal prach a další smetí.
„Kurva," zaklel mil_o, když mu kus stropní omítky spadl do čaje.
„No...přiznejme si to, asi nás dostali," uzavřel Divoch poradu. Odpovědí mu bylo pouze ticho...
„Cos říkal, šéfe? Nějak jsem tě neposlouchal," probral se náhle Biolit a mžoural ospalýma očima jak krtek.
„To si děláš srandu? " vypěnil velitel.
„Ne, ne...vůbec ne, prostě jsem si trochu dáchnul, to je celý..."
Divochovi zacukalo oko.
„Klid, šéfe, klídek, to bude v pořádku," chlácholil ho starojda. Nenápadně však při tom mrkl na Regise a mil_a. Ti kývli. Rozumí. Když to bude nutné, odtrhnou ruce velitele od hrdla Biolita.
Homericus náhle vydechl. „Něco se blíží," zašeptal zlověstně.
„Pán temnoty? " položil otázku Regis.
„Ne...něco...něco jiného, strašnějšího...jedna z nejhorších věcí, jakou kdy tento svět nosil..." pokračoval ve strašení magič.
„Hmm...rozděláme ohýnek, mil_o sežene buřty, budeme si je opékat a Homericus k tomu bude vyprávět strašidelné historky...to se mi líbí, to je dobrý plán," pokusil se o vtipnou repliku Biolit.
„Už bys toho měl nechat, je to vyčpělé!" napomenul ho starojda.
„No promiň, nemůžu si pomoct..." nakvasil se sprej.
Místností projelo zadunění. Všichni rázem zmlkli a ostražitě poslouchali.
Dusot nohou na schodech, rachot železa, křik...strašlivý nelidský křik. Ticho. A pak opět zrůdná kakofonie zvuků.
„Blíží se to," prorokoval Homericus, oči zavřené, prsty na spáncích. V místnosti nikdo ani nedutal.
Dveře se rozlétly a vstoupilo to dovnitř.
„Bohové!" zaklel Biolit a sáhl po meči, který nenahmatal, neboť ho musel zastavit, aby mohl vyplatit žold vojsku. „Bohové!" zaklel znovu a sáhl po dýce - taktéž ji neměl. „Bohové!" zaklel potřetí a omluvně pokrčil rameny. Zbraně došly.
„To je YETI!" vypískl fistulí Regis a hmatal po kuši.
Divoch a mil_o skočili pod stůl, kde se srazili hlavami - až to zadunělo.
Jenom starojda zachovával klid. „Ahoj...miláčku," pronesl.
„Ty parchante mizernej! Měla jsem poslouchat maminku! Ta mi říkala, že si tě nemám brát! Takový budižkničemu! Kdes byl, co? "
„Ale...ale...květinko moje! Vždyť jsem ti říkal, že jedu s chlapama na čundr."
„Květinko? " vyprskl smíchem Biolit. Z pod stolu ho kopl Divoch a tak sprej mlčel.
„Pěknej čundr! Ani mě za tebou nechtěli pustit!" uplivla si ta bytost, jíž starojda nazýval květinkou.
„To už je úkol strážných," chlácholil to ctěný choť.
„Já ti dám odmlouvání! Doma budeš! Už seš pryč víc jak dva tejdny!" Pohled na strašlivý škleb nebyl pro slabé povahy. Starojda se však otočil ke svým spolubojovníkům, omluvil se a vydal se za svou ženou, která již netrpělivě podupávala nohou...
Ještě dlouho v místnosti nikdo nepromluvil...prolomil to až Regis: „Ten už se neukáže..."
---
Jidáš ležel na lehátku u bazénu. Jeho oblíbená konkubína mu přinesla denní tisk, jehož titulní straně trůnil nadpis: „VELKÁ EIDAMOVÁ LOUPEŽ!" a pod ním - poněkud menší - „‘JÁ TO NEBYL‘, ŘÍKÁ JIŘÍ BABICA."
„Co se s tím světem děje? " pronesl nahlas, „diamanty nikdo neloupí, ale sýr? Pche!"
„Co prskáš? " zajímal se Albatros od minibaru.
„Ále...někdo vykradl sklad plný eidamu."
„Babica? " nastřelil přicházející Revenant.
„Možné to je, ale popírá to..."
„To se mi ulevilo," zašplouchal z bazénu Sidur, „stačí představa Babici a takového množství eidamu a..." otřepal se.
„Proč jste tu zase všichni? " podivil se n0rd.
Zamysleli se. Na kloudnou odpověď nepřišli.
„Nojo, uznávám, je to jak z blbýho příběhu...ale...prostě...no...je to tak!" uzavřel to Jidáš.
„Mýlíš se," opravil ho kolega, „někdo tu chybí."
„Kdo? Jo aha! Pořád trucuje? "
„Ne...a to mě děsí...od včerejška jsem ho neviděl," odtušil Sidur.
n0rdův pohled padl na noviny a titulek o sýru. To přece není...k čemu by...? Ale...pusť to z hlavy, řekl si nakonec v duchu a šel se věnovat bazénovým radovánkám se svým harémem.
--
„Pojďte, robátka moje!" tetelil se blahem Míla a plnými hrstmi rozhazoval eidam ve stoce. „Pojďte, miláčkové! Není otrávený, nebojte se, dejte si!" A skutečně...procesí potkanů - milionu hlav - se za ním táhlo jako dlouhý chlupatý stín.
„Myslí si, že jsou chytří," pokračoval ve svém monologu. „Ale nejsou...Pán temnoty je převeze...jen to chce čas..."
Potkani zapískali v odpověď a dále se krmili...
Vylezl ze stoky blízko svého sídla a vypustil tu pohromu na povrch. Pekelně se zachechtal. Zaskočilo mu.
Šmik, šmik...šňůry s havajskými košilemi byly přestřiženy a Pán temnoty - pečlivě, ale s odporem - posbíral všechny ty veselé hadry. Úřadoval celou noc...míče, lehátka, stany...vše, co jeho podřízení používali pro svou mrzkou zábavu...vše shromažďoval jako sysel na jednu velkou hromadu. Kolem nohou mu vířila chlupatá spoušť, žeroucí a hryzající vše jedlé (i nejedlé, avšak nejedovaté), co jí přišlo do cesty.
Všechny ty hnusné předměty měl na hromadě. Škrtl sirkou. Blaf. Vatra se rozhořela do noci. Zděšení hlodavci prchali a hledali úkryt před plameny. Míla se opět zachechtal. Do nosu a očí mu vnikl kouř, dávivý kašel byl tedy zaručen. „Sakra, musím s tím smíchem přestat," napomenul sám sebe.
--
Sidur se probudil a začichal. Cítil spáleninu a něco ho - jemně - šimralo na nose. Otevřel oči a vykřikl. Hleděl přímo do korálkovitých očí majestátního potkana. Urychleně se vyhrabal z pokrývek, mrštil tu potvoru na zem a vyskočil z postele. Došlápl na další sametové kožíšky. Ty zapískaly a na oplátku ho hryzly.
„Au...svině jedny!" zanadával.
Dle křiku z ostatních částí sídla nebyla potkaní potopa jen u něj.
„Co se to děje? " vřískal panicky Albatros z chodby.
Osazenstvo sídla - postupně - vyběhlo ven. Uprostřed - jako osamělý ostrov - přežraných hlodavců stál jejich velitel Míla.
„Kde je má košile? " ptal se Jidáš.
n0rd jen mlčky ukázal na doutnající spáleniště.
„Čas her skončil, pánové..." zaduněl - magicky posílený - Mílův hlas okolím.
„To je teda lacinej trik," zabručel Revenant.
„Vaše nové oděvy..." a vzduchem proletěly temné dusné černé hábity...

Den devatenáct - dobojováno jest

Vítám vás u dalšího - již posledního - komentáře nejvyšší ligy na DE - jedničky!
Bez dalších průtahů a keců servíruji (pochmurně tragikomickou) závěrečnou epizodu vaší oblíbené telenovely "La casa de la oscuridad". Udělejte si pohodlí, je to tu!
---
„Ti nečestní psi! Ti hanební lotři!" klel Biolit na celé kolo.
Vůkol poletovala mračna prachu, jež byla zvedána pochodujícími vojsky - rozhodující bitva nastala.
„Co to do něj zase vjelo? " optal se - trochu unaveně - Divoch.
„Vim já? " řekl mil_o. „Pojďme se ho zeptat," navrhl posléze a pobídl koně.
„Ti pancharti!" kvílel mezitím sprej.
„Co se děje? " položil mu otázku Divoch.
„Protivník! Je lstivý a podlý!" zasvítily oči Biolitovy.
„Co má zas za problém? " zajímal se Regis, jehož přilákala debata.
„Nevíme...pohled má jako vrah a pořád prská," poreferoval mil_o.
„Pane, pane!" volal skrz rachot pochodujícího vojska Homericus. Doběhl k hloučku, chvilku supěl (Biolit tomu všemu dodával sprostou kulisu) a pak zdvihl hlavu k Divochovi, jenž byl stále v sedle. „Máme problém! Sir vakuum odmítá vyjít ze svého stanu...prý se bitvy nezúčastní!"
Další rána...už tak mizerná situace vypadala ještě mizerněji...z jednoho se stane pacifista a druhý zešílí...tedy, zešílí víc, než je u něj obvyklé...
„Nezúčastní? !" procedil velitel skrz skoro zavřená ústa (nechtěl polykat prach). „Bohové, proč? "
„Prý se cítí vnitřně prázdný..." bědoval Homericus.
„Zákeřní raubíři!" Biolit nepolevoval.
Divoch sevřel otěže. Musel...pokud by něco rychle nezmáčkl, do několika minut by to odnesl krk toho šílence.
„Dobře," kývl hlavou. „Dojdi pro něj...jestli se bude vzpírat, přiveď ho třeba násilím, hlavně ať je vakuum tady!" Magič se poklonil a odběhl. „A ty!" obrátil svou pozornost ke klejícímu vojevůdci, „Vysvětli už konečně, proč nadáváš jak špaček!"
„Když já je nepoznám," uplivl si Biolit.
„Koho? "
„Je!" rozhodil nešťastník rukama směrem ke svému vojsku. Divochovi to došlo.
„Nepřítel není nečestný...to jen ty jsi idiot, když zvolíš černou barvu pro své vojáky, i když víš, že jdou do bitvy proti Pánům temnoty!"
„Kdo mohl vědět, že Páni temnoty budou mít také černé insignie? !" bránil se sprej ublíženě.
Divoch to vzdal.
---
„Hehehe...myslím, že se Míla přeskočí, až zjistí, co nám spíchla jeho máma," usmíval se blaženě Jidáš, který si přes svůj bitevní pancíř navlékal přehoz v barvách havajských košil.
„Nezjistí," uklidňoval ho Sidur, „má plno práce s rituálem."
„Aspoň, že jsme se zbavili těch krys..." zasnil se Albatros a zkontroloval švy. „Hmm...Míla má fakt šikovnou mámu...taková ruční práce, to se jen tak nevidí..." jeho přehoz byl křiklavě modrý.
„To ano," přitakal n0rd, „ti hlodavci mě přiháněli k šílenství... Vůbec...byl to vcelku příjemný chlapík. Ta jeho píšťala umí zázraky...kam říkal, že teď musí jít? "
„K nějakýmu Hamounovi," odpověděl Revenant.
„Poslouchej ušima, říkal, že do Hammeln..." ostře kontroval Jidáš.
„To je fuk," rozhodil rukama Revenant. „Hlavně, že zařídil potkanům plavbu po řece..."
„Připraveni? " otázal se Jidáš.
Byli. Pět barvami hrajících jezdců vyjelo do bitvy.
--
Na jiném místě jejich velitel chystal prastarý rituál. Obrovské magické věže, jež sám vybudoval, vysílaly paprsky čiré energie. Ty se různě proplétaly a tvořily složité obrazce...ještě pár okamžiků a portál se otevře. A až se otevře? Vyřídí jednoho plesnivého dědka a usedne na trůn vládce světa - tak, jak vždycky chtěl.
Jediná věc ho zneklidňovala...kam se poděli jeho chlupatí přátelé? Jednoho dne se zvedli a - všichni do jednoho - odcupitali na svých drobných nožkách kamsi do dáli.
Zatřepal hlavou, aby si ji pročistil. Musel se soustředit.
--
Revenant si prohlížel bojiště. Bitva ani nezačala a už si byl jistý vítězstvím. Jejich temné disciplinované legie měly převahu ve všem - v počtu, ve výzbroji...
„Bude to hračka," prohlásil sebevědomě.
„Ano," souhlasil Jidáš, „ale nepodceň je...někteří jsou prý dosti...hmm...výstřední..."
„Navíc bychom měli minimalizovat naše ztráty...už takhle je naše tažení na hranici finanční únosnosti," doplnil Sidur.
„Dobrá tedy...pánové, do práce."
S tím se - každý s jedním pobočníkem - rozjeli ke svým vojskům.
--
„Co to je za šašky? " podivil se nahlas Biolit, jakmile se k sobě linie přiblížily. Ukázal rukou na bláznivě oblečeného koňáka, vedle něhož jel vysoký a temný opancéřovaný rytíř.
V mozku šílence se pohnula - již léta zarezlá - kolečka. „Dej sem tu kuši," obrátil se na poblíž stojícího vojáka.
„Co chcete dělat, pane? "
„Kuš!" zavrčel vztekle Biolit. Voják poslechl.
„Pane, měl byste slézt z koně, jinak nic netrefíte!"
„Hele, nekecej mi do toho, jo? "
„Koho vůbec chcete zastřelit, pane? "
„Koho, koho....jejich velitele!"
„Ale...ale..." zatvářil se voják ublíženě, „to je nečestné!"
„Nečestné, leč účinné...a teď ticho, musím se soustředit!"
--
Kolem Jidáše zasvištěla šipka. Netušil odkud. Zachroptění ho přimělo k otočení - pobočník se kácel ze sedla. Z krku - v němž dosud vězela šipka - vytryskl skromný gejzír krve. Pobočník dopadl se zaduněním hromady šrotu.
Mílo, dělej, tohle je o hubu, pomyslel si Jidáš. A linie řvoucích vojáků se srazily.
--
„Vidíš, co jsem říkal? " zašklebil se vítězně Biolit. Hodil kuši zpět vojákovi. A linie se srazily.
--
„Obětní misku? Mám. Dýku? Mám. Netopýří trus? Mám. Dvanáctku ležák? Mám. Tajnou ingredienci? Mám. Trochu vodky? Mám." Míla vše - dýkou - zamíchal v oné misce a...usrkl. „Hmm...výborné pití...vždy mě osvěží," zaradoval se. S chutí vše dopil a pustil se do samotného obřadu.
--
n0rd právě rozsekl někoho na dvě půlky. Byl pokrytý vnitřnostmi a skoro neviděl, jelikož mu nějaký nevychovanec srazil helmici...i s kusy skalpu. Otřel si krev z očí a tak tak se vyhnul dalšímu úderu. Bitva se vyvíjela dobře a tento válečník byl ve svém živlu.
„Orli! Přilétají orli!" zakřičel někdo v naději.
„Kolikrát ti vám vysvětlovat, že to jsou supi a že se slétávají na hostinu? " odpověděl cynicky někdo jiný...
--
vakuum seděl na svém oři a sledoval bitvu. Cítil se velice prázdný. Kdy to začalo? Přemítal. Aha...v ten večer, kdy jsem našel ty prapodivné byliny, jež vypadly z kapes Biolitovi.
„Bojuj! Tví muži tě potřebují!" řval mu kdosi do ucha. Asi to byl Divoch nebo někdo takový...nevěděl. Prázdnota narůstala s každou vteřinou. Musel si potáhnout oněch zázračných bylin. Prázdnota se smrskla. Přišel nápad
--
Sidurův voj zatlačoval nepřítele poměrně jednoduše. Čistil svůj palcát, ale...něco ho upoutalo. Skrz největší vřavu projížděl zvláštní jezdec. Odhazoval kusy zbroje, dělal divná gesta a vyřvával: „Mír! Mír a lásku!"
„Co to sakra? " divil se nahlas. Jezdec byl u něj. Nějakým zázrakem projel skrz linie.
„Mír! Mír a lásku!" zavolal a odhodil další kus zbroje - kyrys. Sidur byl tak zaskočený, že ani neuhnul. Kyrys ho bacil do hlavy. Jeden z velitelů armád temnot se - omráčený - sesunul k zemi.
--
Míla luskl prsty. Doufal, že nikdo nestvořil ochranné štíty. Puf. Octl se na nádvoří temného hradu.
„Zase ty? " uvítal ho hradní pán poněkud unaveně.
„Jak zase? " ježil se Míla. Lehká dezorientace vyprchávala a Pán temnoty pohlédl na samotného Dark Elfa. Starý, avšak stále vitální, majestátní...s kufrem v ruce.
„Na, tady máš klíče..." hodil po Mílovi tlustý svazek.
„Co..co...co? " nechápal oponent. „Teď se máme bít!"
„No to víš, že jo..." řekl Dark Elf a udělal neslušné gesto.
„Ale..."
Dark Elf byl pryč. Stejně tak jeho kufr. Pán temnoty Míla stál na nádvoří rozpadající se barabizny s otevřenou pusou...stále nevěřil...
--
„Cítíš to? " začichal voják.
„Jo, cítím! Je po všem." potvrdil druhý. Ležel na zemi a zoufale se bránil štítem před údery prvního. Ještě dvě rány a bylo by po něm.
„No tak se zvedej," nabídl první ruku druhému.
--
Bojiště bylo klidné. Supi hodovali na mrtvolách. Regulérní vojska odtáhla domů a v marastu se brodilo už jen dvanáct postav. Šest na každé straně. Střetli se uprostřed bojiště.
„Tak zase příště," pronesl ten, který byl zahalený v černém a v ruce svíral svazek klíčů.
„Možná," odpověděl jeho velitelský protějšek.
„Určitě ne," zachechtal se ten nejšílenější z nich, ale byl umlčen dupnutím na nohu. „Narušuješ slavnostní chvilku!" káral ho kdosi.
„Nojo, nojo...bla bla bla..." trval sprej dál na svém.
--
Opět se rozešli, každý svým směrem. Nad bojištěm převzalo vládu ticho. Dokud někdo zoufale nevykřikl: „Kde jste, do hajzlu, zase vzali ty barevný hadry? !"
---
Omluvte poněkud..hm...zvláštní závěr, ale nemohl jsem si odpustit malé rýpnutí do válek...je to prostě sviňstvo...
---
Teď už však k lize!
Dle všech předpokladů ji vyhráli MoD, kterým tímto gratuluji. Speciální gratulace jde k samotnému vítězi - Pánu temnoty Mílovi.
Dále bych chtěl vyjádřit uznání Druhé alianci, která vznikla jen proto, "aby měl komentátor radost" - mohu jejího velitele Divocha ubezpečit, že komentátor opravdu radost měl. :)) A co víc! V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se několika narychlo poskládaným neutrálům podaří přemoci staré jedničkové harcovníky...
Na závěr je třeba podotknout, že boj proběhl zcela čistě, bez nějakých podrazů, za což patří oběma stranám velký dík.
---
Jakožto komentátor mohu říct, že jsem si věk užil. Jak herně (přežil jsem! :)), tak po stránce komentové. Bohužel, vyčerpání mysli i těla se projevuje, proto se s vámi opět rozloučím - ale nezoufejte! Příští věk možná komentovaný vůbec nebude...ale přespříští? Nastoupí sám velký šéfredaktor pluhtík! Máte se tedy opravdu nač těšit...:))
Ještě jednou děkuji všem, kteří mi (ať už do pošty, nebo na fóru) vyjádřili podporu - bez vás bych se na to dávno .... . Doufám, že se vám komentáře líbily a - někdy v budoucnu - se opět setkáme.

Hodnocení článku: Hodnocení 9.00, Hodnotilo 2 uživatelů